Menu

Domu Inspirace Rodina Recepty O mně Menu

VŠEMI SMYSLY (U NÁS DOMA NA PODZIM) {13}...

úterý 28. října 2014


Na dekorování našeho domova v různé roční období se vždycky těším úplně nejvíc a v domě se meze mojí fantazii opravdu nekladou. Podzimní náladu jsem odstartovala vytvářením věnců, rozmisťováním umělého barevného listí, ozdobných dýní a šišek a taky jsem našla rok staré a dokonale prosušené klasy kukuřic, které se vyjímají v zlatavém květináči na chodbě.


Obrázky zavěšené na ramínkách podél schodiště jsem vyměnila za ty s podzimní tématikou, stejně jako v rámečcích v jídelně. Všude se najednou objevilo spoustu oranžových dýní:)


Růžovo-zelené látkové praporky a stejně barevný letní ubrus jsem nahradila tím samým, ale tentokrát je látka v bílo-šedém odstínu s motivy plodů, což mi k podzimu krásně pasuje. Do téhle novinky z Ikey jsem se doslova zamilovala a látku si byla přikoupit ještě jednou, aby zbylo i na polštáře a sezení na lavici bylo příjemnější.


Do toho všeho to u nás teď často voní po skořici, hřebíčku, pečených dýních a...taky trochu po burčáku, který by mohl být k dostání klidně po celý rok...no a protože jsem vždycky tak nějak myšlenkově dopředu, pomalu přemýšlím, jaké vánoční cukroví letos v naší nové troubě upeču...

Krásný podzim všem...

Poslední dobou…

jsem se dívala: ...na to, jak lze v jednom týdnu totálně zdemolovat starou kuchyň, rozvrtat všechny zdi, posunout je podle potřeby a poskládat novou linku!! která dokonce funguje!!!
…………………………………………………

jsem ochutnala: spoustu dobrot na farmářských trzích na Brněnské přehradě v rámci festivalu zdraví a pohody.
…………………………………………………

poslouchám: na podzimní večery se skvěle hodí podmanivý hlas George Ezry...jeho písnička Budapest mi zní v hlavě kolikrát celý den...
…………………………………………………

mi chybí: čas na dodělání všech nezbytností a dekorací v kuchyni
…………………………………………………

čtu: Trilogii Milénium od Stiega Larssona, od které jsem se nemohla odtrhnout po několik večerů... Stieg Larsson se celosvětového úspěchu svých knih nedožil. Když na konci roku 2004 zemřel, zbývalo do vydání první knihy jen několik měsíců.
…………………………………………………

nemám ráda: momentálně už několik týdnů svoje silně „vykolejená“ záda
…………………………………………………

mám ráda: Chytrou lékárnu. Při posledním plánovaném nákupu mě překvapila slečna, která po mém dotazu zavolala odbornici na lékařskou problematiku, která se mnou vše tak mile prokonzultovala a poradila, že jsem odcházela nejen bez léku, ale navíc s pocitem, že se mi někdo věnoval, aniž by potřeboval na výrobku, který se pro mě nezdál nejvhodnější, vydělat...
a taky nápady z těhle stránek.
………………………………………………

AKTIVNÍ FITMAMI V BLANSKU...

sobota 25. října 2014

S maminkami z Fitmami trávíme další aktivní víkend, tentokrát za Blanskem...ten předchozí nás nemohl plně uspokojit a ani teď jsme si určitě nesdělily všechno, co jsme potřebovaly...děti máme s sebou (samo sebou), takže o nějakém odpočívání není ani vidu (ani slechu)...ráno brzy vstáváme, poctivě cvičíme (a remcáme, že už nemůžem, i když jsme ve skutečnosti rádi, že nás někdo povzbudivě „nutí k akci“:), plaveme, jíme to, co pro nás po dlouhé době někdo uvařil, uspáváme a pak se scházíme na dvě deci (max přípustné množství pro těhotné a min. přípustné množství pro netěhotné...)...do postelí se dostáváme až po půlnoci...ale ty dvě noci ten spánkový deficit přece nějak vydržíme ne?


Děti jsou, myslím, naprosto nadšené...některé zlobí jindy, než normálně, jiné jsou zase ne-normálně hodné...Báry ne-normalita se projevuje u snídaně, kdy do sebe během hodiny naláduje jogurt s lupínky a kuličkami, kousek tvarohové buchty, nožičku párku, plátek sýru a šunky a míchaná vajíčka, která si bohatě posype barevnými burizony! Nedělám nějakou chybu, když ji doma chystám snídani? Nebo je to jen syndrom švédských stolů a tudíž zaručený sklon k přejedení se, k němuž u mě téměř vždycky dojde.


A důkaz, že jsme se opravdu potily ze všech sil...i těch schovaných sil!


Už teď se nemůžu dočkat dalších pobytů, setkání, oslav a společných akcí...díky, že vás mám, holky!

ZÁPISKY “MOM TO BE“ 2 {2.TRIMESTR}...

středa 22. října 2014

Týden třináctý...

Dle genetických testů a UZV je malé v pořádku, nohy křížem, ruce za hlavou, volně si plave a nadskakuje při každém zakašlání, které musím provozovat při vyšetření, aby uhnulo rukou, položenou v tu chvíli na nose, což vrhá nechtěný stín...pomalu ale jistě se mi žaludek dostává do přijatelných stavů...

Týden čtrnáctý...

Jsme na dovolené na Broumovsku, chodíme po skalách, jezdíme na kole, sbíráme borůvky a mně je konečně dobře, sem tam si dám s chutí i deci vína, ospale spávám s Bárou při poledním klidu a nejsem zdaleka sama, takže: kdo je tu vlastně těhotný??

Týden patnáctý...

Břicho mi vylézá, ale lidi, kteří neví, se mě zatím bojí zeptat na můj stav, aby mě náhodou neurazili pro případ, že by se jednalo jen o tukový polštář...ten je tam už taky...všechny věci mě začínají jaksi pnout a snadno se mi blokují záda, hlavně krční a bederní páteř...těším se na konečně bohatší zářijovou nabídku jógy a pilatesů ve fitcentrech...

Týden šestnáctý...

Cítím se dobře, přestaly občasné denní nevolnosti a mám chuť na cokoli, co bylo předchozí tři měsíce tabu. Vede čokoláda:( a veškeré polévky:) Občas cítím jemné pohyby.

Týden sedmnáctý...

Je mi ještě líp, až kolikrát nevím, že jsem těhotná. Připomíná mi to jen rozbouřený močový měchýř, který se každou chvíli hlásí o slovo. Naordinovala jsem si urologické čaje a spoustu tekutin v polévkách, co v jídelníčku stále vedou. Podruhé v noci nad ránem nemůžu znovu zabrat, nějak brzy ne?

Týden osmnáctý...


Týden devatenáctý...


Týden dvacátý...

Ve velkém nakupuju a posléze konzumuju vánočky, briošky a mazance. Jen tak bez ničeho nebo s máslem...nebo s marmeládou...nebo s burákovým máslem a medem...hm, že by nějaká těhotenská chuťová manýra? Každopádně ze mě asi taky bude brzy vánočka!!! Váha hlásí o 4 a něco kg nahoru.

Týden dvacátý1...

Moje bederní páteř je dozajista vyhlá z osy. Cvičení nepomáhá, asi to bude chtít nějaký profi masérský zákrok. Obratle mají dozajista vyhlé i taťka s Petrem, kteří se po několik dní snaží vykouzlit novou kuchyň. Téma týdne je tedy jasné, po večerech řešíme, co jsme ještě vyřešit nestihli a svoje rostoucí břicho si tudíž nestačím ani uvědomovat...

Týden dvacátý2...

Váha jde nahoru snad každým dnem, k týdnu 22 jsem bohatší o celých 5 kg. Začíná mi být všechno jaksi těsné a to nejen přes břicho, kde bych se nezlobila, ale taky kolem boků a poprsí (tam se nezlobí aspoň Petr:) Taky se na velkém UZV potvrdila holčička. Vystavila se tak, že bychom to uhádli i my, jakožto laici:) Jméno zatím nemáme a konkrétně já se snažím na svých oblíbených aspoň nějak ustálit, zatím bez výsledku. Bára se zřejmě ustálila, panenkám říká buď Anička nebo Tobík (dozajista tím myslí Kubíka:) Občas mi při popoběhnutí nebo zdolání schodů do třetího patra, kde pořád přebýváme po čas rekonstrukce kuchyně, zatvrdne břicho nebo mě píchá v boku a malá kope čím dál víc přesvědčivě.

Týden dvacátý3...


4HOME – {JÍDELNA}...

pondělí 20. října 2014


Jídelna se do své podoby formovala postupně, jako všechno ostatní, ale drží prvenství v užívání. Hned po nastěhování jsme si totiž jeli vybrat velký obdélníkový rozkládací stůl a 4 bílé židle, které sem svým provedením zapadly víc, než cokoli jiného.


Francouzská vysoká komoda, kterou jsme si přivezli už z předchozího bytu, byla další v pořadí a skvěle se hodí pro moje dekorační (ne)smysly.

O bazarové zrenovované lavici jsem už psala tady a každé návštěvě se snad líbí ze všeho nejvíc. Okrášluju ji polštáři (a návštěvníky:)


Dvě nástěnné police na obrazy jsme spojili do jedné a ilustrace, které dávají prostoru tu pravou atmosféru, střídám podle ročního období. Momentálně je na nich hodně oranžové, která se hodí k podzimnímu košíku s dýněmi, šiškami a usušenými šípky, které mi (tajně) obírá naše Bára. Ubrus a praporky jsou ze stejné látky, kterou jsem si prostě MUSELA v Ikee koupit.


Taky se tu zabydlel koš na prádlo, jeden na celý dům rozhodně nestačil....jako poslední dekorační tečku jsem zvolila francouzský nápis „Boulangerie“ (pekárna), kterou jsem vyrobila ze samolepící fólie. K pekárnám mám velmi vřelý vztah, obzvlášť k jedné kanadské, kde jsem nějaký čas pracovala. Tabulovou fólii jsem taky použila na spodní část pod kuchyňský ostrůvek a ohraničila ji po obvodu samolepící washi páskou z tohohle internetového obchůdku.


Delší dobu jsem sháněla zajímavý lustr ve stylu těžké průmyslové lampy, na kterou mě myšlenkově nasměrovala kamarádka, se kterou bychom si zřejmě pro stejný vkus mohly své příbytky rovnou vyměnit. Nakonec jsem v Ikee uviděla světlo se stříbrným stínidlem, které se aspoň tvarově blížilo mé představě. Výhodou je, že je lehké a že krásně vypadá v páru...a v naší jídelně:)


A ještě malé ohlédnutí, jak to vypadalo u nás v jídelně v létě a co všechno dovedou jiné barvy a ilustrace...


CHEESECAKE S MÁKEM A ŠVESTKAMI...

pátek 17. října 2014


Někdy peču jen podle fotky, která mě zaujme. A když k tomu mám navíc ty správné ingredience, většinou se dlouho nerozmýšlím. Recept na tak trochu podzimně-vánoční cheesecake s mákem a švestkami mě jednoho sychravého dne opravdu nalákal.

Polsky sice neumím, ale přesto jsem správně tipla veškeré ingredience. Někde jsem si recept trošku pozměnila, místo sušených švestek jsem použila zralé čerstvé, na podzim všude na dosah...a „Świąteczny sernik śliwkowy z masą makową“ byl na světě.



Cheesecake s mákem a švestkami

Korpus:
300 g zázvorových sušenek (použila jsem moje oblíbené perníčky z Ikey)
50 g másla


Střední část:
150g mletého máku
2 lžíce cukru krupice
trocha mléka
několik švestek nakrájených na čtvrtiny


Vrchní část:
500g tvarohu
110ml smetany ke šlehání
100g moučkového cukru
50g švestkových povidel
2 vajíčka
2 lžíce bramborového škrobu


Postup:
Rozdrťte sušenky a promíchejte s máslem. Vše upěchujte na dno formy, vyložené pečícím papírem. Mletý mák smíchejte s cukrem a provařte s trochou mléka, až se vše spojí. Vychlazenou makovou náplň rozetřete na sušenkový základ a poklaďte nakrájenými švestkami. Vše polijte vrchní tvarohovou náplní. Pečte zhruba jednu hodinu při 170 stupních.

Překvapilo mě, jak moc se mák, švestky, tvaroh a zázvorové sušenky doplňují a jedna chuť nepřebíjí druhou. Prostě dokonalý podzimní cheesecake.



4HOME – {KUCHYŇ POTŘETÍ (A NAPOSLED?)}...

úterý 14. října 2014


Poslušně a pokorně hlásím, že kuchyně je téměř hotová. „Téměř“ znamená, že chybí pár maličkostí, bez kterých se dá normálně fungovat, vařit, umývat nádobí atd...Až vyberu obklad, přimontuje se zásuvka nad topení, přidělají se zářivky, abych si nemusela pracovní desku ozařovat pomocí světýlka v digestoři, dokončí se spodní lišty, aby se mi pod pulty nekutálelo omylem spadané jídlo a přidělá se garnýž, aby na mě nekoukali sousedi jako na zboží do výlohy, budu považovat moje nejoblíbenější místo v domě za dokončené.

Předešlá kuchyně byla obyčejná, s malou pracovní plochou a s troubou, která měla v oblibě připalovat cokoli, co jsem do ní vložila. „Bar“ byl celozděný a ochuzený o úložný prostor a všechno nádobí se tím pádem utlačovalo ve skříňkách. I tak ale posloužila a byli jsme rádi, že máme hned po nastěhování kde vařit.


Mám radost, že mě moje intuice při výběru jednotlivých komponentů v kombinaci černé, krémové a bílé nezklamala a realita spolu ladí. Kuchyně je po toaletách vlastně nejmenší místnost, ale myslím, že do posledního zbytku využitá hlavně díky skříňkám sahajícím až ke stropu, na které ale pohodlně dosáhnu díky schůdkům.

Trouba peče k mojí maximální spokojenosti a gril má výkon, že krusta na povrchu povyšuje moje pokrmy (troufám si tvrdit) za bezchybné:) A navíc se na ní krásně dívá...


Vzhledem k tomu, že máme poprvé v životě myčku, jsme naznali, že naše vlastnictví nádobí a skleniček je ryze nedostatečné a je třeba se za-zásobit...tohle vědomí mi dělá velkou radost, protože na zásobování naší domácnosti (čímkoli) jsem myslím expert!

A teď už dost psaní, fotky asi napoví víc...

PROMĚNA PRO MĚ (N) – {KRABIČKY NA KAPESNÍKY}...

pondělí 13. října 2014


Překližkové krabičky na kapesníky jsem objevila v jednom kreativním obchůdku v Kopřivnici. Když babička s dědou hlídají Báru, vždycky tu strávím snad hodinu, i kdybych neměla koupit vůbec nic a jedinou mojí činností by bylo kochat se.

Od té doby, co máme Báru, je pro nás životně důležitých několik spotřebních věcí...
...mít vždycky v blízkosti spoustu mléka v zásobě...
...dostatek plen a vlhčených hadříků...
...a papírových kapesníčků, v inkriminovaný okamžik co možná nejvíc po ruce ... jen jsem se je rozhodla schovat do vzhlednějších obalů.  Krabičky jsou polepeny ubrousky s pomocí ubrouskové techniky a lepidla na dekupáž. Jedna, s motivem kávy, má místo na jídelním stole...druhá, s motivem andílka, je nad pracovním stolem a ta třetí je ukrytá za záclonou a zatím jsem nevymyslela, co by se mi na ní asi tak líbilo...tak někdy příště...


DVOUBAREVNÝ TVAROHOVÝ KOLÁČ...

pátek 10. října 2014


Tvarohové koláče peču moc ráda. Tvaroh má totiž permanentní místo v naší lednici, a tak je vždycky po ruce, a Bára má navíc k snídani ráda jakékoli dezerty na způsob cheesecaků a tvarožníků. Tentokrát mě nadchla dvoubarevná levandulová verze z blogu chez Lucie a pak taky ta kakaová z Lidl cukrárny.
Rozhodla jsem se obě varianty trochu prokombinovat a dobrota k snídani našla trvalé místo na našich stolech. Za pouhý měsíc ji peču už podruhé...




Korpus:
250g polohrubé mouky
100g másla
1 vejce
100g cukru krupice
špetka soli


Náplň:
500g tvarohu
200g zakysané smetany
2 vejce
120g moučkového cukru
1 vanilkový cukr
100ml mléka
1,5 balení vanilkového pudinkového prášku
+ 2 lžíce kakaa


Postup:
Přísady na korpus smíchejte a rukou spojte v pevnější těsto, které upěchujte na dno a boky formy. Přísady na náplň dobře promíchejte a jednu polovinu obarvěte kakaem.

Do středu těsta střídavě lžící nalévejte světlý a tmavý krém, dokud oba nespotřebujete. Takto se vytvoří krásné zebrovité mramorování. Formou zlehka klepněte o stůl, abyste získali hladký povrch koláče.

Pečte asi hodinu při 150 stupních, dokud okraje koláče nezhnědnou a střed se nezpevní. Nejlepší je vychlazený.



TAK JDE ČAS {31}...

středa 8. října 2014

Střípky z léta...
Jako ryba ve vodě...
Cyklotoulky...
„A teď se budete dívat, jak si hraju.“
„Pořád jako bych neměla dost korálků!“
„Ověsím jimy i taťku.“
Frgálů není nikdy dost...
Babička, „káko“ a večerníček...
S prababičkou...

4HOME – {KUCHYŇ PODRUHÉ}...

neděle 5. října 2014


I když to tak zpočátku vůbec nevypadalo, kuchyň začíná nabírat svou podobu...určitě ale ne tu finální. Chybí totiž obklad za linku, který jsme jeli tak trochu reklamovat, protože cihlové Klinker pásky poslali barevně nenakombinované do barevného spektra, které jsme chtěli. Prý se jedná o fasádní obklad domů, který se používá v tak velkém množství, že se neřeší, jestli v balíčku po 18 kusech je ten a ten odstín...jenže když to někdo (jako my) chce použít na malou plochu a objedná si jen 6 balíků, tak je v pasti...

Takže si plochu asi dodekoruju nějakou variantou omyvatelné samolepící fólie, než přijdu na něco hodně chytlavého „na stálo“.

Původní pracovní plán zvládnout všechno za pět dní se prodloužil na celý týden a ten další jsme pořád v horním patře, protože dole je pořád co dodělávat a uklízet. Taťka si dovezl asi celý svůj arzenál nářadí, divili jsme se, že tu po odjezdu zapomněl jen metr a pracovní deníček.


Překopávala se voda, elektrika, původní delší pultík mezi kuchyní a jídelnou se zkrátil a přezdil tak, aby se do něj daly zabudovat skříňky. Oproti tomu zeď, která ohraničovala schody na druhé straně se přizdila tak, aby se schovala spíž a lednička.



Představu o své budoucí kuchyni jsem v sobě nosila určitě hodně dlouho. Věděla jsem, že chci světlou jako z francouzských interiérů...fakt, že na dvířkách jsou navíc plaňky je jen bonus k mé vizi. Výběr „staro-lékárenských“ úchytek byl taky jednoznačný, stejně tak černé kropenaté pracovní desky z lamina, protože moc dobře vím, že cokoli z masivu bych při své neopatrnosti podřela...z obdobného důvodu mě taky trochu zamrzelo, že jsem se zřekla (a to prosím dobrovolně) bílého masivního keramického dřezu, který bych taky dozajista cinkla skleničkou a způsobila mu nevratné oprýsknutí (což by ale zas na druhou stranu mojí kuchyňské „vintage“ představě neuškodilo). Každopádně čeká na mě vysněný granitový dvojdřez a následné (a rychlé!) zbavení se plastového odkapávače, který z duše nenávidím...K maximálnímu využití prostoru pomohly nejen skříňky až po strop, ale i pracovní deska pod oknem.


Trouba a varná deska je krémová a s pozlacenými vypínači vypadá, jak ze starých dob. Nebyli jsme si jistí, jestli chceme černou nebo světlou variantu, a tak jsme objednali světlou troubu (která líp zapadne mezi světlá kuchyňská dvířka) a černou varnou desku (která se zase víc hodí do černé pracovní desky). Pak nám ale jedna moc milá paní poradila, že by do kombinace nešla a že se nemáme bát jednobarevné varianty a já jsem jí vděčná za nestranný třetí názor, který definitivně pomohl k rozhodnutí.


Momentálně Petr taky přivrtává zbylé úchytky, chybějící dvířka, které taky vyrovnává díky našim křivým zdem, chybí i přidělání zásuvek pod pracovní desku pod oknem a zářivek pod horní skříňky...

Nemůžu se dočkat na svoji závěrečnou „dekorační“ tečku a až pro všechny věci najdu to správné místo po tom, co je stokrát přemístím...

Díky patří taťkovi a Petrovi za týdenní práci, lopocení se v prachu a špíně, za precizní řezání, vrtání a přibíjení a několik výjezdů do Hornbachu, Bauhausu a Ikey (...i když konkrétně taťka prohlásil, že by v těchto obchodech mohl být celé dny a ani tak by se dostatečně nenabažil všeho nářadí:)

PROMĚNA PRO MĚ (N) – {PODZIMNÍ VĚNEC NA DVEŘE}...

pátek 3. října 2014


V Brně, kousek od Malinovského náměstí, jsem objevila obchůdek se semeny, květináči, postřiky a hrůznými umělými květinami, a protože vlezu všude, podařilo se mi ukořistit několik různě velkých věncových korpusů za tu nejnižší cenu, co jsem asi vůbec kde viděla. A tak jsem se další den vrátila pro další 4!!! A pak dva dny vázala pentle, pruhy látek, omotávala korpusy korálky z rozebraných náhrdelníků, lepila s pomocí tavné pistole šišky a dřevěné dekorační listy a nechala si všechny propriety kramařit nenechavou Bárou, po níž jsem vše, víceméně ochotně, uklidila. Hlavně, že mě nechala tvořit a zapojila se do akce, že:)

Za dva dny jsem vyrobila krásně barevný podzimní věnec na dveře, tři menší věnce do obýváku na naše zánovní pletivové rámy (o tom někdy příště) a rovnou se přenesla do sněhové nálady a nadekorovala i vánoční věnec ve zlato-červeném provedení (o tom někdy příště...o Vánocích zřejmě). No prostě když už, tak už:)