Menu

Domu Inspirace Rodina Recepty O mně Menu

VÍC NEŽ TISÍC SLOV {15}...

středa 30. října 2013


Nedělní odpoledne mezi vinicemi...
svítí sluníčko a všude je podzimně barevno...
 zdálky se ozývají výstražné automatické výbuchy na plašení špačků...
fotíme se a ujídáme víno přímo z vinohradu...
hrozny jsou tak sladké, že jsme za chvíli celí zalepení...
nabízím Báře purpurové bobule...
ta se snaží svojí jemnou motorikou zdvihnout jednu kuličku...
až se jí to nakonec daří...
mačká ji mezi prsty...
a pak si pochutnává z vlastní vítězné iniciativy s námi...

RODIČOVSKÉ DOZNÁNÍ {7}...

neděle 27. října 2013


Zjistila jsem, že už jsem dlouho nic nenapsala do stálé rubriky „rodičovské doznání“ a přitom je toho tolik, co chci doznat!

Někdy (dost často) dávám Báře dudlík jako tišící obranu proti kňourání. Vím, od toho dudlíky jsou, přesto selhává moje předsevzetí, že cumlat se bude jedině při usínání. Jedině!!

Musela jsem Báru v šalině poprvé vytáhnout z kočárku. Křičela tolik, že se za mnou osazenstvo začalo otáčet a kdyby se otočil i řidič, bylo by to už vyloženě nebezpečné!

V noci sprostě nadávám. Ano, stydím se za to. Ano, jsem si vědoma, že bych měla počítat do deseti, než mi něco takového vyletí z pusy...jenže když se B. budí po hodině celou noc, do deseti už z toho vyšinutí ani počítat neumím!! Jsem spánkově deprivovaná, ale má to tu výhodu, že mi nikdy víc nechutnala čerstvě uvařená voňavá káva!

U krmení Báře pouštíme videoklipy z youtube. (Pohádky ji zatím moc neberou.) Uvědomujeme si, že v ní přiživujeme technického a kybernetického ducha, ale jen tak jsme schopni do ní dostat plnou dávku jídla. Oblíbila si bohužel korejské písně:(

Bára je „kojenecký závislák“. Je schopna vyžadovat mléko přímo ze zdroje i půl hodiny poté, co dojí svůj oběd. Polemizuji čím dál častěji s myšlenkou, že tuto krmící činnost začnu omezovat, ale vždycky vyměknu, když se B. sveřepě dožaduje „svého“ a zesiluje svůj tlak křikem.

Přestává spávat v kočárku a kouká ven nebo křičí, že chce ven v tu nejnevhodnější dobu.

Připadá mi čím dál víc, že můj osobní prostor se zmenšuje, a i když využívám úniků na samostatné podvečerní cvičení, nestačí to ani polovinou na moji regeneraci.

Někdy si o sobě myslím, že asi nemám vztah k dětem a dělám všechno špatně. Prosím řekněte mi někdo, že je to normální!

Myslela jsem si, že trpělivost matky s věkem dítěte vzrůstá, ale vypadá to, že občas je to právě naopak.

Jednoho večera po celém dni, kdy byla Bára nebesky hodná,  po (asi) mnoha skleničkách vína jsem Petrovi oznámila, že až budu znovu protestovat před jeho snem mít tři děti, ať mě zkusí ještě přemluvit! Hm, těch skleniček muselo být opravdu asi víc než mnoho!

Veřejně prohlašuju, že obdivuju všechny maminky více než dvou dětí, popř. maminky dvoj/troj/čtyř...čat.

Petr si za mého souhlasného konstatování všiml, že temperament Báry bude genově zřejmě z mojí strany a prohlásil, že mi to Pán Bůh vrátí na dětech...moje maminka nedávno zkonstatovala, že Bára bude zřejmě hodně chytrá, ale bude to umanutý „komandant“ jako jsem byla já...vybavím si vždycky její historku o tom, jak jsem bila svoje zlobivé panenky a vzteky se válela na vlakovém perónu v bělostných šatečkách.

Každopádně, na svoji slovní obranu musím doznat, že mateřství je stále ten nejnádhernější pocit, který může člověka potkat.

Jsem prostě někdy stereotypně unavená a můj stav se podobá tomu, o čem zpívají holky v písni Laktační psychóza.

{ŽIVOT V BARVÁCH} V PODZIMNÍ VINICI...

čtvrtek 24. října 2013

Nepřestanu tvrdit, že na podzim se dají udělat ty nejkrásnější fotky. Sluníčko není už tak vysoko a všude to hraje barvami. Za celou dobu, co bydlím v Brně, jsem se podívala do vinic jen v létě, a za fakt, že jsme se tam vydali jednu říjnovou neděli, můžou tak trochu známí z Ostravy, kteří potřebovali nafotit několik fotek s „vinnou“ tématikou (děkujeme!:)

Chystají se totiž podnikat a nebude to (snad) dlouho trvat a jejich chystané webovky budou každému k nahlédnutí a služby k otestování. Myslím, že neexistuje lepší dárek než degustační, takže kdo holdujete vínu, určitě můžu tohohle vinařského odborníka doporučit!

Venku bylo krásně baboletně, víno přímo z keříků vinohradu bylo sladké jako med, všude poletovaly berušky a z tamějšího sklípku jsme si domů dovezli litr bílého.

Prostě krásně strávená neděle.

VÍC NEŽ TISÍC SLOV {14}...

středa 23. října 2013


Nedělní poledne v Boskovické restauraci...
Čekáme na husu se zelím...
...a tajně si přejeme, aby Bára vydržela spát a my mohli v klidu poobědvat...
Když se ale něco děje, je třeba u toho bdít...
...a hrát si s lahví od coca-coly...
...a šťourat rukou do zelí...
...a ochutnávat husu!
...a umastit sebe i rodiče!!

JAK JSEM PROKÁVOVALA MATEŘSKOU{MEZANNINE CAFE}...

pondělí 21. října 2013


Mezzanine znamená ve francouzštině i španělštině mezipatro. Těžko říct, proč takový název, nicméně lahodně zní. Stejně jako lahodně voní zdejší aroma kávy Filicori Zecchini. Na stěnách zrovna visí černobílé fotografie Jana Budaře. Procházím kolem nich až k zadní části kavárny, kde je oddělený koutek pro děti. Dají se tu zavřít dveře, takže hluk je částečně izolován pro bezdětné, kteří si chtějí v klidu vypít svoji kávu.

B. dokáže být extra hlučná, hlavně když ji extra bolí horní rostoucí jedničky.

Uvnitř kavárny se pořádají nejen výstavy, ale i koncerty, filmová promítání a cestovatelské besedy.

Objednávám si kapučíno a čokoládový cheesecake a nechávám ohřát Bářin oběd. Donáší mi kávu s jemným obrázkem v našlehané pěně, zákusek s malinovým dipem a kopcem domácí šlehačky a Bářinu krmi ohřátou v keramické misce na vínovém ubrousku. Po dlouhé době je kafe bez baleného cukru. Ten si můžu podle libosti dosypat z nádoby na stole.

Pozvolna vychutnávám kávu, vkládám do úst jeden kousek dortu po druhém a nechávám rozpustit krémový zázrak na jazyku...trochu jsem se zasnila...ve skutečnosti usrkávám kapučíno, krmím sebe a druhou rukou Báru, která se v židličce nespokojeně svíjí a chce ven. Po třech lžičkách to vzdávám a jdu B. znovu přesvědčit, že hraní v dětském koutku je vážně super...Ne dneska. Dneska je den bolavého zubu.

Vrátíme se někdy v lepší náladě nejlépe se všemi vyrostlými zuby. Doufám, že to bude co nejdřív, nejrychleji a pokud možno bezbolestně.


TAK JDE ČAS {21}...

pátek 18. října 2013

Rozmanitosti v Šumperku
...a taky burčák tu mají
Báry první Noc vědců
Polezeníčko s dědou
V jihomoravském vinařském Zaječí
Kaple sv. Floriána a dvě deci bílého
Je libo husu?
Na puťa puťa...na puťa puťa
Jako vždy inspirativní, tentokrát podzimní, výloha v Tezenis

DÝŇOVÝ CHEESECAKE...

středa 16. října 2013

Nedokážu jít na podzim nakoupit, aniž by se alespoň po očku nepodívala na dýni. V častějším případě ji vezu v košíku k pokladně, doma dlabu a dlabu, rozpékám v troubě, mixuju na pyré, přidávám do těsta, mrazím, vařím z ní polévku...a pak to všechno s nadšením konzumuju...a nutím k tomu i ostatní. Včetně naší malé Báry.

Dýňový cheesecake jsem stihla letos upéct už dvakrát jako pozornost návštěvám a to je teprve začátek dýňové sezóny. I když je v názvu „sýr“, nemusíte se bát, že bude chutnat po eidamu nebo ementálu. V překladu jde vlastně o tvarohový koláč. Přidává se do něj tzv. „cream cheese“ , tedy syrovátkový, čerstvý a hustý sýr ricotta. Je spoustu variant a já se k jeho výrobě nebojím použít tvaroh, mascarpone, zakysanou smetanu, čisté pomazánkové máslo atd. Jde jen o to, najít si tu svojí nejoblíbenější kombinaci.

Ten, kdo nepoužívá v kuchyni hokaido, je letos v říjnu prostě „out“. Ovšem, nenechte se strhnout jen tak bezdůvodně. Nejdřív je třeba ochutnat.


Dýňový cheesecake

Ingredience na základ:
rozdrcené sušenky (já používám zázvorky nebo mandlové)
1/2 hrnku cukru krupice
100 g másla


Ingredience na náplň:
300 g pomazánkového másla
1,5 hrnku hnědého cukru
1,5 hrnku neslazeného kondenzovaného mléka
2 vejce
400 g dýňového pyré
2 vrchovaté lžíce škrobové moučky
1 lžička skořice
špetka zázvoru, muškátového oříšku, badyánu a hřebíčku, popř. perníkového koření


Ingredience na vrchní část:
1 kelímek zakysané smetany
1 vanilkový cukr
2 lžíce cukru krupice
1 lžička skořice


Postup:
Rozdrťte sušenky a smíchejte s cukrem a roztátým máslem. Přidejte trochu vody nebo másla, pokud je směs příliš sypká. Namačkejte na dno formy.

Pečte samostatně asi 7 minut v rozehřáté troubě na 180 stupňů.

Smíchejte všechny ingredience na náplň a nalijte na těsto. Pečte hodinu, pak vyndejte, polijte zakysanou smetanou, smíchanou s cukry a skořicí a dopečte dalších 10 minut.

Na závěr posypte skořicí a dejte do lednice vychladit.

VÍC NEŽ TISÍC SLOV {13}...

pondělí 14. října 2013

Sobotní ráno u dědy a babičky v Kopřivnici
Bára je ještě v pyžamu
a kouká do klícky...
všichni víme, že by chtěla ptáčka na hraní...
děda brání případným (čekaným) výpadům...
a případnému (čekanému) šoku nevinného opeřence...
hra netrvá dlouho...
Bára zamýšlí bušit do klece tak dlouho,
dokud její nový kamarád nevyletí...
děda domácího mazlíka vysvobozuje
a já na Báru dělám didakticky „pipipipipi“...

JAK JSEM PROKÁVOVALA MATEŘSKOU{PARK LANE CAFE}...

sobota 12. října 2013

Park Lane Cafe stojí na krásném místě vedle Lužáneckého parku (nejstarší pro veřejnost otevřený městský park v ČR). Předpokládám tedy, že název vznikl s ohledem na polohu kavárny. Hned od vchodu překonávám s kočárkem několik schodů (ještě víc překážek a kočárek bude na konci mých kavárenských kratochvilek řádně rozdrkotaný!)

Stěny jsou v odstínech hnědé, takže na kávu dostávám chuť jen při pohledu na ně. Vzhledem k deštivému nečasu, mému nachlazení a zubu, který Báru (a mě) už třetí den trápí, si dávám pálivé mexické kapučíno se špetkou chilli. Zahřívá dostatečně. K němu donáší sušenku a domácí rebarborovou buchtu. Nemám tím pádem šanci si objednat jeden z lákavě vypadajících zákusků, rovněž domácí výroby...a ten ořechový košíček přímo láká...

Letní zahrádka je zavřená a dětský koutek mě těší. Škoda, že Bára nemá na hraní náladu. V menu je prázdninová nabídka nápojů a dobrot a obsluha se celou dobu usmívá. Vedle mě si trojice pánů pochutnává na horké čokoládě, ve které na mou věru stojí lžička, jak je hustá.

Mám to sem blízko, takže tuhle kávovou oázu nemůžu příště minout bez povšimnutí.

TAK JDE ČAS {20}...

čtvrtek 10. října 2013

Poprvé na schodech a jako by po nich lezla odjakživa
Ve slaném bazénu ve Waldkirchenu
Nečekaný křest vodou
Spánek mezi korky
Trocha kol
Na tabuli před kavárnou Tři ocásci
Sýrový talíř
Bible svatá ladí s Kama Sutrou v knihovničce babi a dědy!
Odpalování všeličehos ve štramberském lomu

10.MĚSÍC V+P+B...

středa 9. října 2013

Každý další měsíc si říkám: „Tak a tenhle je nejlepší, Bára je nejroztomilejší, nejzvídavější, nej, nej...“ a pak přijde další a původní nej nej se zdvojnásobuje.

Mám ráda chvilky, kdy se na mě upřeně dívá, snaží se mi porozumět a pak zopakuje to, co se ji snažím naučit. Ukazuje svoje dovednosti každému na potkání, z paci-paci, rovnou přechází do pá-pá, a u toho křičí tá-tá, pejsek je „phe“ a je z nich stále vedle, stačí zavolat „hafík“ nebo větu „kde je kočička“ a Bára si div nevykroutí krk, jak je usilovně všude hledá.

Každé ráno máváme tátovi na šťastnou cestu do práce, respektive já. Bára většinou mává, až když Petr odjede:) Každou středu taky popelářům a zakrslé Šmoulince a Ferdovi, kteří provokují a k nadšení Báry rozštěkávají sousedovic psa za plotem.

Konec srpna trávíme na Šumavě u babičky a za několik dní se Bára z lenochodího plazení dostává do stádia střemhlavého lezení jen-aby-dohonila-tu-babiččinu-kočku!

Změna prostředí je zřejmě to nejlepší, co ji můžu dopřát. Má kolem sebe nové hračky, nový prostor, nové lidi a děti, každý den na procházce marně vyhlíží brněnské šaliny, každou chvíli někoho navštěvujeme a objevování začíná zas a znovu.

Bára nalézá nové zásuvky, skříňky, poličky a všechno kramaří...jsou dny, kdy si dokáže dlouho vyhrát sama („dlouho“ znamená víc než 10 minut) a pak dny, kdy ji žádná hračka nedonutí zabrat se do činnosti a potřebuje na to minimálně mě. Poslední oblíbenci pro dlouhé hry jsou korkové zátky, kabely, pytlíky, letáky, klíče, pásky a papírové utěrky...

Zvukové hračky umí (bohužel) spínat, a tak posloucháme melodie (bohužel) pořád dokola a vzhledem k tomu, že jsme ve fázi učení se tanyny-tanyny, (bohužel) se u toho musím nadšeně kroutit (stokrát denně). (Bohužel:).

Vaničku jsme nahradili sprchovým koutem, kde má větší prostor na cákání...s hopsadlem se nedá dostat do prostoru, což Báru zajímá momentálně nejvíc, takže ho po pár týdnech taky balíme...

Necháváme nastřelit náušnice. B. je statečnější, než bych pravděpodobně byla já!

Jídlo jednou do-syta, jindy do polo-syta, někdy do ne-syta. Rozptylujeme B., čím se dá (Petr dělá nejčastěji zvuky mašinky, já zvuky všeho, co mě napadne). Někdy B. k naší nevoli naháníme lžičkou, i když je mimo židličku, jen abychom do ní dostali aspoň pár lžiček.

Týden v kuse rostou horní dva zuby a B. se nikdy nemazlí víc, nepláče víc, nejí míň a čípky střídají sirupy.

Spánek jednou celo-noční ( 4:30 je už ráno), jindy polo-noční s několikanásobným buzením, někdy ne-noční, ale zato vyspáváme všichni tři tvrdě až k ránu.

Začínáme chodit na kurzy plavání, kde B. usilovně plaší děti svým křikem, cáká a nespolupracuje s paní učitelkou.

DÝŇOVÝ SIRUP DO KÁVY...

úterý 8. října 2013

Koupila jsem dvě dýně Hokaido. Aniž se to zpočátku zdálo, pyré zbylo nejen na sirup, ale i na dýňový cheesecake a zbytek jsem zamrazila, až mě zase chytne dýňové šílenství.

Sirup je krásně hustý, sladký, voní po dýni, skořici a muškátovém oříšku a touhle chutí si zpříjemňuju studená rána a upršená odpoledne. Svoje úplně první dýňové latte jsem ochutnala v Minnesotě při letně-podzimním pracovním pobytu a nemohla jsem se ho přepít. Vypadá to, že teď to bude stejné...



Dýňový sirup do kávy

Ingredience na sirup
1,5 hrnku cukru krupice
1/2 hrnku hnědého cukru
2 hrnky vody
1 lžička skořice (nebo 4-5 kusů) (nebo nakombinovat)
1/2 lžičky muškátového oříšku
1/2 lžičky strouhaného zázvoru
1/2 lžičky hřebíčku
4 vrchovaté lžíce dýňového pyré

Postup
V hrnci smíchejte všechny ingredience a zahřívejte na nižším plameni, dokud se cukr nerozpustí. Pokračujte dalších asi 6 minut, ale nevařte. Propasírujte sirup přes sítko do sklenice, uzavřete a skladujte v lednici max. dva týdny. Před použitím protřepejte.

JAK JSEM PROKÁVOVALA MATEŘSKOU{KAVÁRNA U BULDOKA}...

neděle 6. října 2013

Prší, a tak s B. vyrážíme do Buldoka Nemůžu se ubránit vlastním posudkům, soudům, kritice a chvále. Do nějaké kavárny se prostě ráda vrátím, do jiné asi nejspíš ne. Tahle patří k těm druhým.

Hned zkraje mě zaráží název. Buldok? Kromě jednoho namalovaného na zdi nenacházím žádnou spojitost mezi kávou a psem. Kdyby měli v placeném dětském koutku (20 korun českých, prý za dezinfekci hraček) jednoho živého, Bára by tam nejspíš chtěla přenocovat.

Objednávám si bylinkový krém na zahřátí. Je z pytlíku, jak mě milá obsluha upozorňuje, a bohužel to není krém, ale řídká voda se spoustou zelených kousíčků. Nicméně glutamát funguje jako umami, takže chuť „to“ má. Škoda, že ne jako odmami.

Těšila jsem se na domácí zákusek, ale mají jen kupovanou marlenku, medovník a štrůdl. V případě palačinek netuším. Nakonec volím velké kapučíno s krásně našlehanou pěnou. Bohužel vlažné a to je pro mě něco jako teplá ledová káva.

Bára se dostatečně vyblbne v koutku, hlavně v plastových kuličkách, ze kterých pořizujeme krásně barevné fotky, a když bere svižným útokem prostory kavárny, zvedáme se k odchodu.
Doporučuju kvůli milé slečně za pultem, velkému koutku a velkému kapučínu...

TAK JDE ČAS {19}...

pátek 4. října 2013


Narozeninový balíček první pomoci - domácí marmelády, okurky, bezovka a kalvádos
Narozeninové kolo (kanadské značky Norco:)
Petr pod autem...aneb odpadlý výfuk je třeba zadrátovat...aneb předčasně ukončená dovolená
Chtěla jsem zajít na živou stravu, ale schody vedly do nebes a žádný výtah na kočárek
Hrátky s papírovou utěrkou
Dožínky a ochutnávka prvního letošního burčáku
Nová nepotopitelná želva v lázni
Vyřezané dětské hřiště s totemem
Proč lézt lehce, když jde prolézat složitě