Menu

Domu Inspirace Rodina Recepty O mně Menu

PROMĚNA PRO MĚ (N) – {PROUTĚNÉ TABULE A TABULOVÁ BARVA}...

středa 30. dubna 2014

V bazaru nábytku jsem objevila tyhle proutěné rámy. Nejsou to ani tak rámy, jako spíš proutěné desky od stolu, které někdo zbavil noh, a asi proto stál každý kousek krásných 60Kč. Naložila jsem své objevy tradičně na kočárek a cestou domů mi nabíhaly nápady, co s nimi pro(vy)vedu.

Tabulová barva mi od léta vyschla, protože někdo (jako já samozřejmě!) neumí utěsnit plechovku. Naštěstí už vím, kde ji mám v Bauhausu hledat. Proutí jsem nastříkala bezbarvým lakem ve spreji, který mu dodal ztracený lesk a dřevěnou desku natřela několikrát černou „tabulovkou“.

No a co se nestalo o pár týdnů později. V tom stejném bazaru jsem objevila další dva identicky stejné rámy. Co s nimi vyvedu tentokrát, zatím jen tuším, ale o tom někdy příště.

Tady je několik tipů na křídové nápisy.

Valentýnský i na vytisknutí
Pár moudrých slov
Do all things with love
Jedna vánoční tabulka

VÍC NEŽ TISÍC SLOV {24}...

pondělí 28. dubna 2014

Procházka kolem Vícemilského domku…
s dědou…
je krásně, ale fouká vítr…
Bára nemá čepici a celou dobu jde v bačkůrkách…
na otázku proč??? děda odpovídá: “Ale ona to tak chtěla.”
krása! naprostá volnost v rozhodování je Bářina nejoblíbenější věc!
zdá se tedy, že děda bude její favorit…
Necky jsou zřejmě její druhá nejoblíbenější věc…
obzvlášť,  když jsou plné dešťové vody…
a kolem je spousta malých kamínků…
které se dají jíst…
ale taky házet do vody…


PROMĚNA PRO MĚ (N) – {DIS-STRESOVANÉ SVÍCNY}...

sobota 26. dubna 2014

Tyhle dva velké dřevěné svícny stály dohromady necelou stovku, a protože jsem už v bazaru věděla, co s nimi provedu, nemohla jsem je tam nechat.

Nedávno jsem seděla v kavárně se dvěmi spolužačkami ze školy a všechny jsme se shodly, že člověk musí mít v životě nějaký cíl. A to neustále.

Jedna z nich je těhotná, ale stále hledá práci, stále něco vyrábí a stále se zdokonaluje v němčině.

Druhá pojede do lázní, pak taky možná na Zéland a renovuje nábytek.

A já jsem prohlásila, že momentálně natírám svícny. A pak se taky starám o Báru. A hlavně natírám TY SVÍCNY!

Tenhle projekt totiž zabral dost času. Nevzhlednou zelenou barvu (nic proti zelené) jsem přetřela jednou vrstvou tabulové barvy a po zaschnutí začala s vrstvami bílé. A tak to bylo každé odpoledne celý jeden týden. Spánek – oběd – natírání – procházka na dětské hřiště – procházka pro rohlíky – večeře...

Po týdnu jsem vzala šmirkový papír a začala povrch lehce brousit, abych svícnům dodala starou patinu. Ve skutečnosti to šlo dost těžce, místy jsem musela opravdu přitlačit a neobešlo se to bez skuhrání, že kdybych dala možná o vrstvu bílé míň, už bych to měla „distressované“, jak se říká v Angličtině téhle metodě. „Distressed“ znamená v překladu zarmoucený, což nechápu. Distressed mi spíš se svojí předponou přijde jako „mimo stres“, což já při tvoření tak trochu jsem:) Výsledek asi není profesionální, ale ten pocit z dokonaného týdenního cíle je cenný! A okamžitě se začal (dobře, jsem začala) hledat cíl další:)


TAK JDE ČAS {26}...

neděle 20. dubna 2014

...a oveček se nedopočítal ani jeden...
„Kolik asi vážím?“
poklady z blešáku
„Až mi vstávájí vlasy hrůzou“
„Aničko, vyšplhej nahoru...ti pomůžu!“
s prababičkou
ten pravý obchod pro mě...škoda, že bylo zavřeno
bankomat uprostřed výlohy se jen tak nevidí...a uprostřed pražského muzea perníčků už vůbec ne
Bára umí zkrotit i tygra

4HOME – {SCHODIŠTĚ}...

čtvrtek 17. dubna 2014


Je s podivem, že první „hotová“ „místnost“ je vlastně schodiště.

Naše schody jsou kamenné a je jich dost až do třetího podlaží, odkud je vidět už jen špička naší obří borovice, co nám roste na dvorku. Bývalý majitel vzpomínal na pestrobarevné kovové zábradlí, co tu měla už jeho babička, a bylo mi upřímně líto, když jsme se ho druhý víkend po našem nastěhování rozhodli přetřít na bílo. Stejně jako čela schodů, která teď působí méně „školním“ a více „vintage“ dojmem. Černé nápisy permanentní fixou mě napadly, už když jsem schody uviděla poprvé a inspirace na internetu bylo nekonečně moc. Nebudu tím pádem popisovat, kolik mi dalo práce vybrat fajn text a fajn font:) Trvalo to fajn! dlouho!


Protože jsem neustálý „vyměňovač“ našich obázků podle nálady a ročního období, rozhodla jsem se místo rámečků využít ramínka, kde bude vše vyměněno raz2. Ozvěna po celém schodišti se postupně zmenšuje a je radost po něm chodit.


Zakazuju si (zatím) cokoli dávat na zem do meziprostoru mezi jednotlivá podlaží, protože by mi všechno překáželo při vytírání, ale „holínkové“ váze jsem dala zelenou. A to doslova. První dekorace byla z krajkových umělých vajíček ze Zlevněnky a z větviček keřů, NASÁPANÝCH poblíž našeho domu („Kdes to nasápala?“ byla totiž Petrova otázka, když jsem rostliny přivláčela domů. Další jeho starost byla, jestli mě při tom někdo neviděl:) Když větvičky zvadly, nasápala jsem další z naší zahrádky. A tak to bude asi furt. Jo, a nezbytné holínky s francouzským potiskem jsou úlovkem od vietnamců!


BYSTRÉ MAMINKY V BYSTRÉM...

středa 9. dubna 2014

Ze skupiny cvičících „Fitmami“ holek, ke které jsem se s Bárou připojila už vloni na jaře, se stala víc než bezva parta. Povídání během pobíhání s kočárky po parku nám ale brzy nestačilo, a proto se scházíme v kavárnách a barech. Hlavně v barech!:) Naznaly jsme totiž, že víno je jednak levnější než káva a zákusek a jednak nám stačí po dlouhé abstinenci pomalu dvě deci a jsme v krásné upovídané „náladě“.

„Barování“ nám ale taky přestalo stačit a tak jsme společně strávily prodloužený víkend na vysočině v malé obci s názvem Bystré. Jen my, naše děti, hodně cvičení a plavání, hodně vína, žádné vyvařování, žádné uklízení a žádní chlapi (teda pokud nepočítám kratší návštěvu dvou nedočkavců:) a jednoho tatínka, který doprovázel svou ženu po celý víkend, hlídal, plaval se svou dcerou, cvičil (i zumbu!!!), vyráběl ozdobnou květinu a náušnice z filcu během jednoho kreativního večera!!!, dobře se bavil, vůbec se nevytáčel, krásně se usmíval a my všechny ostatní jsme nabyly zpátky dojmu, že ideální muži prostě stále existují!!!!!

Taky jsme ale zhodnotily, že hlídat zběsilé potomky, korigovat jejich nebezpečné nápady, chodit spát před půlnocí či po ní, popíjet víc než dvě deci a následně několikrát v noci vstávat k dětem (ti šťastnější jen jednou, ale zato v 5:30 ráno) je více než vyčerpávající.

Po téhle zkušenosti jsme se shodly, že musíme pobyt rozhodně brzy zopakovat a přiobjednat si rovnou regenerativní vzpruhu ve welness hotelu nebo ve vinném sklípku bez dětí.

VŠEMI SMYSLY (I NE-SMYSLY V PRAZE) {9}...

středa 2. dubna 2014


Strávili jsme jednu noc v pražském (a nečekaně ruském) hotelu Esprit, což nám připadalo vzhledem k probíhající ukrajinsko-ruské krizi poněkud nepatřičné. Rusky se mluvilo na recepci, na chodbách, ve snídaňovém salónku a v tamějším baru, kde bylo všechno doladěno hlasitou ruskou hudbou. Bylo s podivem, že po nás nechtěli objednávky taky rusky!

Bára vstala standartně před půl šestou, ruskou snídani jsme snědli do půl osmé a u Pražského hradu jsme započínali naší vycházku už v osm. Společně se skupinkami Japonců, kteří si Báru překotně fotografovali. Někdo z nich se ani neptal, stoupl si vedle kočárku, vycenil zuby (Bára v dobré náladě taky) a fotka do japonského alba byla na světě. Někde jsem slyšela (a na vlastní oči viděla), že Japonci fotí všechno a všude a nestačí dokonale prožívat to, co vlastně fotí. Doma pak sezvou širokou rodinu a teprve v klidu si fotky promítají a zjišťují, kde vlastně byli. Věřím, že tyhle večery jsou dle enormního počtu pořízených fotografií opravdu dloooooouhéééééé.

Ráno bylo krásně mlhavé, mrazivé, choulila jsem se do šály a těšila se na velké teplé kafe, které jsem popíjela při procházce po Karlově mostě. Bára se zahřála pobíháním po kamenných kostkách a Staroměstském náměstí, odkud poněkud záhadně zmizeli všichni holubi, na které jsem Báru celou dobu lákala. Stihli jsme nakrmit pouze dva, tak možná příště.

Poslední dobou…
 jsem se dívala: na modrou oblohu, první sněženky...seriál První republika, odkud bych jim znárodnila nejeden kus nábytku...Báru hrající si na pískovišti...krabice od banánů, do kterých jsem asi předčasně začala balit ve vidině blížícího se stěhování...na svoje ruce od barvy...na pořady o bydlení...na internetové stránky o bydlení...na časopisy o bydlení...na všechno o BYDLENÍ!!!
…………………………………………………
jsem ochutnala: řepu! Ne, že bych ji nikdy předtím nejedla, ale v okamžiku, kdy jsem objevila recept s kombinací balzamikového octa, olivového oleje, tymiánu a medu se ji s Bárou nemůžeme nabažit. Jediný problém je, že barví a občas (vlastně vždycky) se to neobejde bez umazání nejbližšího okolí
…………………………………………………
poslouchám: i v březnu koledy, které si Bára omylem sama pustila...
…………………………………………………

mi chybí: babičky...čím dál víc
…………………………………………………
čtu: knížky od Khaleda Hosseiniho – Tisíce planoucích sluncí a Lovci draků. Obojí strhující!
…………………………………………………
nemám ráda: čtení, vyřizování a podepisování smluv, jednání s úředníky, zjišťování nejvýhodnějších podmínek...víceméně vše zařizuje Petr, ale mě straší i pouhá představa, že bych to všechno s Bárou oběhávala já
…………………………………………………
mám ráda: cvičení fitmami, sluníčko, rašící trávu, shánění bazarových kousků, běhající Báru, vidinu nového bydlení, představu nás s Peťou, jak sedíme na lavičce našeho domku na dvorku, pijeme vychlazené víno a Bára si hraje na pískovišti...kdybych to rozvedla = ptáci krásně zpívají, Bára se směje, k vínu i něco přikusujeme, neslyšíme od sousedů žádné sekačky, motorové pily atd...nelezou k nám žádné cizí kočky atd...Bára nejí písek...nesype ho z pískoviště...na sebe atd.:)
a ATD...
…………………………………………………