ZÁPISKY „MOM TO BE“ 3 {PŘENOSY}...

Den před termínem jsem byla ještě s dětmi na koupališti, v den termínu na těhotenské józe, den poté tři hodiny v zoo...kromě únavy, bolesti kyčlí a nepravidelných poslíčků jsem si nevyvolala vůbec nic...jen vzrůstající nervozitu...o šest dní později jsem čtyři hodiny procházela centrum Brna a docela si první hodinu i užívala...pak už převážilo šetrnější kolébání ze strany na stranu, abych neustrnula úplně...o sedm dní později jsem si v dešti prochodila asi poslední letošní burzu v Letovicích a usmlouvala krásné bílé štokrle a smaltový cedník na květináč...večer jsem si v Boskovické kavárně objednala svařený meruňkový džus s kořením...a panákem vodky...do rána...nic...zase...

...v nastupujícím 41.týdnu jsme se stihli ještě všichni vyfotit s mou verzí 2 v 1 a David?? Ten nevím, na co čeká...asi na to samé, co jeho dvě předchůdkyně, prostě se těm dětem ode mě nechce...

ZÁPISKY „MOM TO BE“ 3 {40. TÝDEN}...

Ne, že by splašení poslíčci začali až teď, ale už to začíná být čím dál nepříjemnější...ve frontách na poště si sedám a čekající mě chtějí pouštět před sebe, takže se asi zrovna netvářím. Holky jsem přenášela víc, jak týden, Báru skoro 14 dní...pokud to tak bude i s Davidem, měla bych se uklidnit, zběsile neuklízet, jak kdyby to mělo být naposled, a nekvaltovat na dodělávky, které vnímám jako nezbytné jen já sama...Ještě v týdnu 39 jsem se snažila protáhnout na těhotenské józe, ale přiznávám, že mě občas napadla situace prasklá plodová voda, i když jsem to ani jednou spontánně nezažila...kvůli prvnímu prodělanému císaři po mně porodnice požaduje předoperační vyšetření, ale díky letním dovoleným ho absolvuji po částech ve dva dny a v různých budovách...

...někdy si přeju, aby mě to překvapilo a bylo to extra rychlé...někdy bych ten moment co nejvíc posunula, protože z tohohle třetího zrození mám respekt snad největší...v tomhle týdnu mě ve Vyškově vyšetřuje jakýsi doktor Vašíček a já si okamžitě vybavuju Lucku, která tvrdí, že pod svým srdcem nosí kluka se stejným jménem...kde na něj přišla, je nám do teď záhadou...

...zase jsem surfovala po Ebay a objednala Davidovi několik barevných motýlků (baby boy adjustable bow), protože mi v něm kluci přijdou dokonalí...doufám, že to tak bude i v těch pocintaných variantách...

ZÁPISKY „MOM TO BE“ 3 {39. TÝDEN}...

Krize z minulého týdne pominula, ale ve Vyškově se při první vstupní prohlídce rosím...monitor mi točí hodinu, protože při prvním pokusu došel papír, podepisuju štos informačních papírů a svolení s něčím, co bych měla nejspíš svolit až v průběhu porodu a zcela uvědoměle si uvědomuju, že těhotná nebudu navěky věků...Petrova maminka mě utěšuje, že porod mého muže, jakožto třetího v pořádí, trval deset minut...obávám se, že ji bohužel nebudu moct zkopírovat...

Chtěla bych si ještě užít poslední dva dny bez dětí, které odjíždějí na tatínkovskou apaluchu, poslední stříhání kadeřnicí „do domu“, poslední masáž zatuhlých zad, poslední pedikúru, poslední procházku městem jen tak pro nic za nic...

Červenou fixou na textil jsme s holkama každá abstraktně pomalovala jedno bílé bodýčko pro Davida...teď už se snad vážně může narodit...až po těch pár „posledních“ bych prosila...

ZÁPISKY „MOM TO BE“ 3 {38. TÝDEN}...

Tenhle týden bych snad nejradši přeskočila...záda si dělají co chtějí, každý krok bolí a na procházce s dětmi vypadám přesvědčivě zničená, strhaná a rozhodně ne jako prototyp čilé a nadšené matky skoro tří dětí! Známí mě ujištují, že vypadám výborně, já kroutím hlavou v přesvědčení, že moje tělo zestárlo o 30 let a bojuje, aby se nezablokovalo do dne D...

Na fakt, jak moc jsem si vědoma, odkud kam vedou moje kyčle, bych nejradši zapomněla, jenže se připomínají taky každou vteřinu...nebaví mě vstávat, chodit, mluvit, vařit a starat se o děti...často bych si zalezla pod deku a jen si četla a nic nedělala...když se Bára psychicky skládá u věcí typu když-zbytek-malin-věnuji-do-ovocného-koláče-a-ne-jí nebo když-se-jí-rozbije-hrad-z-dupla-a-hysterčí-jak-kdyby-nastal-konec-světa, vrčím jako pět vzteklých psů....když mě v noci Lucka probudí, vrčím jako deset vzteklých psů...zatím je nekoušu, ale někdy mám pocit, že jsem od tohohle kroku krok...

Podléhám regulérní panice, že budu zase přenášet, že si potřetí prožiju nátlaky porodnice, že nebudu mít dost sil porodit...jediný, na koho spoléhám, nejsem já, ale úložiště adrenalinu, které se, doufám, zase odněkud vydoluje...

Zároveň se těším, jaké bude setkání s třetím mým a Petrovým „já“...

Silikonové kojící korále jsou od Mimijo a nosím je už od sedmého měsíce, protože si chci užít času, kdy jsou ještě neocumlané od Davida...

ZÁPISKY „MOM TO BE“ 3 {37. TÝDEN}...

Když mi můj gynekolog nabídne, jestli už nechci na monitory jezdit do Vyškova, lehce se orosím. Vybavuju si od posledně až příliš moc detailů a pevně věřím, že i tenhle porod, a pár týdnů kolem, obestře milosrdná mlha. David se nasměroval hlavou dolů a už teď by měl být podle všeho větší, než Lucka devět dnů po termínu...už týden mám nateklou nosní sliznici a to bych měla mít oficiálně po své letní alergii...takže jediným důvodem je, že budu za chvíli rodit!!! Kdybych to náhodou nevěděla, volá mi co týden taťka a ubezpečuje mě, že začínám svůj poslední měsíc!

Mám vyprané bílé a modré v Lovele, spoustu retro zavinovaček, všechny lišky...mám zpola nachystanou tašku do porodnice...vydrbala jsem závěsný přebalovák...nachystala olejíčky...všechny nově vyrobené závěsné kolotoče skoro visí na svých určených místech...když nic nedělám, podléhám občas panice, jak to září se všemi těmi změnami přežijem...jestli budu moct tentokrát po porodu sedět, jestli budu tentokrát brečet...jestli mít syna bude jiný pocit, než mít dcery...jestli....

Ortodontický kaučukový dudlík Natursutten mě zaujal faktem, že je vyrobený z jednoho kusu, je měkčí a v neposlední řadě vypadá dost retro stylově...stejně stylově, jako látkové klipy z druhé ruky.

ZÁPISKY „MOM TO BE“ 3 {35. TÝDEN}...

Ručička na váze hlásí další kilo navrch...nebo že by to byla voda z těch melounů, kterými odpoledne doháním svůj pitný režim?? Využívám Petrovy celoměsíční přítomnosti a zařizuju si na neurologii rehabilitace...slečna fyzioterapeutka je velká sympaťačka, se kterou bych nejspíš zašla na kafe...co se ale týká přístupu ke cvičení a mému stavu, je to zbytečný výjezd do centra kvůli dvaceti minutám jejího času, ve kterém mi prý nemůže vzhledem k těhotenství nic pořádně rozhýbat, poradit! nebo mi říká věci, co už dávno znám a nestojí na nich můj problém...dokončuju svou jógovou terapii a do porodu bych ráda stihla alespoň dvě masáže, abych „TO“ přežila...

Lucka chytá neštovice, první den si v pohodě říkáme, že to vypadá na pohodový průběh, druhý den nastává dost nepohodová probrečená noc, třetí den si jedeme pro antivirotika, čtvrtý pro celková antibiotika...afty a rozeseté neštovice kolem pusy bolí, a tak přitlumujeme ditiadenem, nurofenem, mazlením, zmrzlinou, jogurty a ovocnými kapsičkami...po náročném týdnu nastává pozvolný ústup a napjatě očekáváme, kdy si jako rodina budeme moct všichni vyjít na procházku, aniž bychom si děti dělili...

Ještě, že David má svoji lišku...

ZÁPISKY „MOM TO BE“ 3 {33. TÝDEN}...

Jen, co na začátku července elegantně zabalím na plánovaný čtrnáctidenní pobyt na Šumavu, hned zase věci vybalím do skříněk...Bára chytá neštovice...v období největší „drbivosti“ tu s námi naštěstí pobývá babička...pak odjede a my se z té izolovanosti začínáme drbat taky...za další dny chytáme všichni ponorku...holky se perou, mě panicky dochází, že mám deset kilo nahoře a za pár týdnů rodím, když se utrhnu od dětské pozornosti, čtu Gottland, výchovnou Nevýchovu, Všichni žijeme v blázinci psychiatra Radkina Honzáka, Hypnoporod a ocitám se v ještě větší depce...

...když se další týden Bára zastrupatí, jedu na neurologii pro doporučení na rehabilitace, na které mám čas se vmáčknout díky Petrovu pracovnímu volnu...Petr si blokuje krční páteř, když Báře aktivně předvádí, jak se dělá kotoul vzad...zahání to růžovým brufenem (lehce mu závidím, že to má čím rozehnat...)...o pár hodin později přijede ze squashe s naraženým žebrem...vypadá to, že se tu cíleně devastujeme...a to nás ještě čeká druhá, obávanější, neštovicová vlna...

...hrajeme si na psychicky odolné rodiče a hrotíme situace dál, když Petr nachystá Lucčiny dudlíky pro dudlíkovou vílu (Lucka ví, o co jde, protože Pepě vzala zoubková víla zoubek)...podstrčíme místo šestice posbíraných dudlíků čokoládové mince a bonbóny...Lucce září zrak...o pár hodin později nemůže odpoledne bez šidítka spát...a tak nespí...celé odpoledne je mimo z nevyspání a večer nám oznamuje, že víla vzala dudlíky a že spát opět nebude...usíná o půl desáté se mnou v posteli...a já se ráno probouzím se zablokovanou krční páteří...další dny probíhají podobně nespavě až na to, že to L. koření amokovými záchvaty naštvanosti...

...a David? Ten se nejspíš z těch vysilujících momentů a mé neurózy taky v břiše osype...na Ebay jsem mu pořídila několik šátků/bryndáků s krásnými motivy (pro vyhledání stačí zadat „baby kids burp feeding bibs saliva towel bandana“)

ZÁPISKY „MOM TO BE“ 3 {31. TÝDEN}...

31.týden...venku 31 stupňů...za dva měsíce může být taky 40...ve školce propukly neštovice, tak očekávám pupínkatý začátek prázdnin...a nebo to holky chytnou ještě v míň vhodnou dobu...nejlíp se cítím v těhle puntíkatých extra přizpůsobivých šatech, vyrostly by se mnou do nekončících rozměrů...i doktor na ultrazvuku konstatuje, že David je „trochu“ větší...začala jsem se ovazovat bederním pásem...často mi ho bere lucka a pásá do něj svoje miminko...

Na set pruhovaných bodýček od kamarádky jsem barvou na textil a s pomocí nalepovací šablony na několik použití vykouzlila andělská křídla...doufám, že David bude anděl, protože se dají špatně smazat...

ZÁPISKY „MOM TO BE“ 3 {30. TÝDEN}...

Připadá mi, že mi břicho narůstá snad každou vteřinou...jako té žvýkačkové holčičce z Karlíka a továrny na čokoládu...když jsem čekala holky, měla jsem pocit, že se všechno jaksi rozvolňuje až měsíc před porodem...teď to začalo o dost dřív...a bolí to...9 kilo je 9 kilo...vím, taky to může být 20...nohy mi natékají a když jsem se zřela v těhotenských plavkách, nepomohlo ani to, že jsou černé a černá prý zeštíhluje...rozhodně ne mě! A ta gravitace na špatných místech...kromě sebe, řeším i naší Lucku, která dva týdny nazpět odstartovala to pravé období vzdoru (a to jsem si myslela, že už na jeho vlně pluje víc než rok!) takže čtu příručky nevýchovné a výchovné zas až moc a snažím se o osvícení...

...mám neskutečně skutečné hnízdící reflexy...kromě terasy a schodů z balkonu (na nichž jsem se podílela leda tak natíráním a navrhováním), pořízení nového, a potřebně většího, L-gauče, konferenčních stolků a koberce jsem objednala přes bazar i velké zrcadlo ve starém toaletkovém rámu s řezbováním (které došlo pplkem i přes pojištění totálně rozbité..ale už je nově zasklené, ofazetované a čeká na zavěšení u spodní toalety...Petr hnízdí taky...)...do toho se chystám tapetovat bazarovou obyčejnou oldschool skříň v meziprostoru mezi ložnicí a dětským pokojem, zatím je to každý pes, jiná ves....mám chuť vyměnit ilustrace v rámečcích v ložnici, zavěsit nové a kupodivu tiché hodiny z Ikey z výprodeje, taky válečkování bych si střihla, jak jsem těhotně sebevědomá (nebo sebevědomě těhotná??)

...mám i chuť vyrábět věci pro prcka, zatím mu patří lapač snů, chystám se na ověšení hracích kolotočů nad kolíbku a postýlku a dřevěné hrazdičky... plyšáky z chráněné dílny czpins, jsem objevila na openmarketu během našeho pražského potulování...kromě usínací ovečky jsem ve stejné barevné kombinaci pořídila pár malých myšek na provázku a medvídka...být těhotná dva roky, kompletně nadekoruju snad i střechu našeho domu!

ZÁPISKY „MOM TO BE“ 3 {26. TÝDEN}...

Znovu jsem se doktora ptala, jestli vidí kluka, že se mi ten balíček modro-hnědých věcí nechce vracet, a on mi to ultrazvukové chlapství detailně ukázal...nepoznala jsem nic, ale rozhodla se mu věřit...takže selektuju růžovou a doplňuju neutrální...

...moje záda už do porodu lepší nebudou a to, co s nimi bude poté, si radši ani nepředstavuju...pořád se chodím dvakrát týdně narovnávat na jógu, ale belhám se i tak...a ty kyčle...škoda psát...

...mám ale i chvilky, (když jsou obě děti nepřítomné – školka nebo spánek – a já usrkávám ledový kafe s kopcem vanilkové) kdy si říkám, že to léto snad nějak ustojím (uležím)...

...zatím jsem stále neukotvila jméno...jemně holkách naznačuju, že to bude asi David (jediné, na kterém se s Petrem shodneme), ale co kdyby mi můj rozhozený mozek dal ještě další variantu??

Mini kšiltovku s muminkem jsem si přinesla ještě s cedulkou z bazaru, jak jinak...chtěla bych ji taky, ale tahle je mi dost malá...vracím se do dětství, třeba u mamky najdu ještě muminkovskou knížku...mami??

ZÁPISKY „MOM TO BE“ 3 {23. TÝDEN}...

Za další týdny mého pokračujícího „v tom“ jsem si dokázala během noci při přetáčení odrovnat krční páteř...zaskočená krev tomu říkám...praktická mi doporučila klid na lůžku, nahřívat, nestresovat...a nebo...si vystát frontu na neurologii...hmmmm, tam už jsem dlouho nebyla...při představě netrpělivé Lucky v čekárně jsem se vzmohla a udržovala hlavně ten klid...a dostatečnou zásobu kapsaicinových náplastí...kamarád masér mě lehce narovnal, ale i tak jsem pocítila zlepšení až pátý den...

...divně mi tuhne břicho...není to nějak brzy??

...čekáme kluka...napotřetí potvrzeno...Petr nevěří a já se stále ohlížím po růžových věcech, mašličkách, květinách, čelenkách...asi zvyk...nebo panika co-já-budu-proboha-dělat-s-klukem?!...to chce ten klid...nebo náplast...

...bude to náš Malý princ a ten potřebuje nutně korunku...je tak pružná, že ji nasadím i já...z Ebay za pár korun pod heslem „knitted crown“...

ZÁPISKY „MOM TO BE“ 3 {20. TÝDEN}...

Hmmm asi jsem se vyskytla na půli svého „potřetí v tom“...dostávám první křeče do lýtek...záda se střídavě blokují u krku a na opačné straně a při nočních pochůzkách k Lucce se zvedám jako důchodkyně...dělá mi problém zavázat holkám tkaničky, když se přikrčím...zvládnu odpoledne neusnout, jen když si nesednu ke knížce...mám zoufalou potřebu strávit nějaký čas jen sama bez dětí a bez nápomocného Petra...mám hnízdící tendence a všechno bych vylepšovala...cítím první pohyby a v tyhle chvíle jsem naměkko, protože mi o sobě poprvé dává vědět svou vědomou akcí...

Univerzální safari bodýčko jsem koupila za pár korun v mém oblíbeném bazaru. Vždycky mi srdce zaplesá, když najdu něco s nápadem a nemusím do designových obchodů...kdybych sehnala dospěláckou košili se stejným zvířecím vzorem, to bychom byli teprve dvojka...

ZÁPISKY „MOM TO BE“ 3 {18. TÝDEN}...

S třetím očekáváním to jde tak rychle, že do ruky beru foťák sama a ve volných chvílích se snažím co pár týdnů břicho vyfotit nahoře u nové toaletky...i když by se zdálo, že na děti všechno mám (aspoň na dcery)...nemám...pořád mě do nosu cvrnkají stylové věci, které patří jen tomu třetímu...a tak je nostalgicky fotím spolu s tím břišním pokladem...

Šedou hvězdičkovou zavinovačku mi věnovala kamarádka...sehnala ji na dětském venkovním bazaru za 30 Korun a volala mi, jestli chci zelenou s proužkem nebo jednu „jetější“ s hvězdičkama....rozhodovala jsem se asi vteřinu...je krásná zato já byla v tomhle týdnu (měsíci)“jetá“...až na extra nízký tlak, občasné motáky, podrážděnost, střídavě zablokovaná záda a ukrutnou únavu je mi ale fajn, chutě na specifická jídla se vytratily a ty předchozí se uložily do pěti kil, co jsou teď mou novou součástí...

ZÁPISKY „MOM TO BE“ 3 {KRTEK TO TAKY ZVLÁDL...ODRODIT}...

Znáte ten pocit...

kdy se běžně rozpláčete u animáčů...(a vaše dítě ani slzu...)?

kdy večeříte i na třikrát...a když si po poslední večeři vyčístíte zuby, oloupete si pomeranč, nebo co hůř, otevřete si něco extra slaného, tučného, co vám normálně nechutná a teď děsně moc...?(Petr to s úsměvem nekomentuje, stačí, když to jadrně komentuju já...)

kdy dokážete během minuty vystřídat své psychické stavy v roztodivné škále pocitů šťastného opojení-hysterie- nekontrolovatelného vzteku-odevzdanosti-výbušnosti-marnosti-apatie-nechuti cokoli dělat-chuti dělat naopak naprosto všechno, ideálně hned...?(“ideálně hned“ chci i po dětech a trpělivost se zahrabala pod zem...bublá to ve mně jako v hrnci a ani nemusím říkat „hrnečku vař“...)

kdy usínáte i ve stoje a při hře s dětmi ještě víc...?(drkají do mě, že hra ještě neskončila...za to já jsem u konce už na začátku...)

kdy k obědu spořádáte guláš se sedmi a k večeři deset chlebíčků? (jak se to do mě vejde, nevím, ale potřeba si plnit žaludek je neustálá...hlavně odpoledne)

kdy vás do vrtule roztočí i sebemenší maličkost? (třeba to, že vás naprosto logicky škrtí oblíbené džíny čím dál víc!)

...Ano, ten kdo za to může, se jmenuje První trimestr...jsme v tom...všichni...za jednoho, jeden za všechny...ti blízcí tyhle roztodivné stavy odnášejí nejvíc...tak proto všichni...omlouvám se vám za podrážděnou a zároveň super happy mámu...nosím dalšího člena domácnosti...a jsem za to neskutečně vděčná, šťastná a vůbec nechápu, že se mi to už potřetí takhle zázračně děje...začátkem září nás tu bude pět a představy jsou nadšeně idylické a v druhém momentu zcela nesebevědomě ustrašené...a o tom to je, jako na houpačce...devět měsíců a tím to nekončí...naopak...rozhodně to bude třetí premiéra...a derniéra zároveň :)

Z prvních třech měsíců mám běžné fotky a jen jedinou zacílenou na břicho. Díky šatovce není ale vidět vlastně vůbec nic, i když pocit „vydutí“ se dostavil už po sedmi týdnech. Lucka s růžovým prasátkem,pletenou kočkou a vyplazeným jazykem naštěstí foto přišla zachránit...tolik pocitů z první čtvrtletky roku 2017...

Krtek a maminka je nejoblíbenější knížka naší Lucky...podezřívám jí, že ji sama napsala a zilustrovala, zná totiž každý detail...pevně doufám, že po mně po návratu z porodnice nebude chtít tři malé zajíce a nebude se mě ptát, jestli byl krtek taky u porodu...

ZÁPISKY “MOM TO BE“ 2 {PO-TRIMESTROVÉ OBDOBÍ}...

V posledním měsíci se přihlašuju na kurz „Těhotná podruhé“, který vede moje budoucí osobní porodní asistentka, pro kterou jsem se tentokrát rozhodla. První lekci nacvičujeme dýchání, druhou tlačení a třetí teorii kojení. Vstřebávám informace a u většiny z nich si říkám, že by se zatraceně hodily před prvním porodem. To jsem ale žila v nevědomosti a nechtěla si přiživovat stres a očekávat na základě kurzu věci, co se můžou stát nakonec úplně jinak. Takže jsem zůstala laicky a odevzdaně nastavená na to, co přijde....Tentokrát jsem cítila, že je čas na změnu...

Jako jediná z šesti nastávajících druhorodiček mám s sebou první dítě a snažím se pozornost k přednášející a Báře rovnoměrně a efektivně dělit, ale stejně mám pocit, že mi „pár“ věcí uniká.
Neuniklo mi ale to, že jsem vlastně už mimo stádia trimestrová a volně jsem se přenesla do stádia „mimčo se chystá na svět“. No a jakoby se dělo něco jinak i se mnou. Od 37. týdne mě začínají nepříjemně brnět nohy, hormonální křivka vykazuje podivné vlny, jsem víc unavená a netrpělivá, čokoládu a cokoli sladkého můžu jíst celý den a digitální váha mi to vrací a hlásí přírůstky...po sedmé večer beru pak do ruky zmrzlinovou lžíci, co mi donesl Ježíšek, a pokračuju opět v zásobování rychlými sacharidy...jsem častěji pocintaná jídlem, které by normálně dopadlo na zem, jenže se zachytí na břiše...zimní bundy pnou a pnou v závěru asi budu nosit vrstvy volných svetrů...jo, a čas letí snad ještě rychleji...

ZÁPISKY “MOM TO BE“ 2 {3.TRIMESTR}...

Týden dvacátý4. ...

Týden dvacátý5. ...

Můj kamarád a specialista na Dornovu metodu mi usměrňuje krční páteř, bohužel oblast bederní může vzhledem k mému těhotenství jen masírovat...po obou stranách mám prý už delší dobu skříplé nervy...rada: omezit zvedání Báry a nahřívat záda co to jde...

Týden dvacátý6. ...

Stejně jako před dvěma lety, kdy jsem nosila Báru, mě teď znovu zaskočilo, jak rychle nabývá břicho na objemu v posledním trimestru. Tenhle týden mi připadá, že je o něco větší každé další ráno! Malá dělá často kotrmelce, a když zatlačí na močový měchýř, mám kolikrát co dělat, abych doběhla včas. Čím dál častěji nemůžu najít tu správnou pohodlnou polohu.
Absolvuji taky glukózový toleranční test, tentokrát v soukromé laboratoři, kde mají pro čekající maminky dokonce postele. Mezi prvním a druhým odběrem na jedné z nich usínám a nevadí mi ani pálící žáha vyvolaná kyselinou acetylsalicylovou, kterou do roztoku přidávají. Stejně jako poprvé se sestřička zeptá: „Už?“ na moje rekordně rychlé vypití cukrové vody.

Týden dvacátý7. ...

Dle prohlídky je malá čilá a v pořádku, hlavou nahoru, takže mi dost tlačí na bránici a kolikrát se nemůžu pořádně nadechnout...nohama mě pro změnu kope do močového měchýře, takže značka ideál. Břicho nabývá snad každou hodinu a začíná mi pomalu, ale jistě, překážet při různých činnostech a tím pádem mu věnuju větší pozornost.

Týden dvacátý8 ...

Vybrali jsme asi jméno. Doufám, že naše Lucie nebude postrach ulice! Slavíme Bářiny narozeniny se šumavskou babičkou, bráchou a jeho Terkou, podávám banánový vláčný dort s vlašskými ořechy a B. dostává postýlku – kolíbku, ve které kromě panenek houpe i mini psa mého maxi dvoumetrového bratra.

Týden dvacátý9....

Máme všichni průduškový kašel, a i když Lucce je asi fajn, při každém mém zakašlání to s ní musí solidně házet. Do toho se druhý den přidává mých 38,3, takže si poprvé za celé těhotenství beru Paralen a pak se v noci potím jako o závod. Paralenuju následujících několik dní, protože teplota je pořád přes 37. Venku prší, dělám v domě vánoční výzdobu a pouštíme si u toho s Bárou koledy, abychom přišly na jiné myšlenky. V tomhle týdnu slaví B. dva roky a absolvujeme další oslavu – tentokrát ve společnosti holek s dětmi v kavárně s velkým koutkem (Paralen je nadpřirozený!). A slavíme taky s P. rodinou.

Týden třicátý....

Třicátý týden těhotenství začnu nazývat „antibiotický“! Když jsem čekala Báru, začla stávkovat pravá ledvina a kvůli bolesti a léčbě jsem nastupovala o dva týdny dřív na mateřskou. Teď mám pro změnu zánět průdušek, a i když poctivě ležím a piju litry čajů, ani po týdnu nenastává obrat k lepšímu a tak mám na 5 dní ATB taky (stejně jako B.), protože už se tzv. dusím ve vlastním těle a z neustálého kašle mi tuhne celý člověk.

Týden třicátý1....

Po týdnu na vlně ATB se stav skoro nelepší. Od ustavičného kašle mě bolí břicho, záda, hlava a dokonce i žebra a klíční kost. V noci ponocuju a pak dospávám deficit na gauči. Lucka se stále zdá v pořádku, jen trochu na(o)třesená, dokonce je hlavou dolů. Dostávám ATB na dalších 5 dní a kupuju hodně nahřívacích náplastí na namožená žebra...

Týden třicátý2...

Z kapsaicinových náplastí se mi dělá pátý den vyrážka, tudíž už nenahřívám a smiřuju se s tím, že rekonvalescence potrvá. Snažím se s B. vybírat zmeškané hodiny Sokolíka, její rekonvalescence je podezřele nenápadná, na opičí dráze běhá podezřele čile! V závěru týdne chytá ale někde rýmu, takže se smiřuju s tím, že zdraví se nám v zimě asi bude vyhýbat. Lucka je opět hlavou nahoře, dělá v břiše stejné kotrmelce jako tenkrát Bára.

Týden třicátý3...

Týden zahajujeme s plnými nosy a jsme zase doma. Někdo mi ukradl navíc peněženku s doklady, takže si zpříjemňuju svátky obíháním úřadů:( Při pokleslé míře mého těhotenského myšlení a mé nemocí oslabené energie jsem jak zpomalený film snad ve všech činnostech, co dělám nebo se dělat snažím. Prostě ne moc fajn týden.

Týden třicátý4...

Týden třicátý5...

Silvestrovský týden dvě noci za sebou ponocuju, ochutnávám šampaňské i vaječňák a ráno po brzkém budíčku s Bárou jsem jako přejetá. Břicho se mi zvětšuje víc a víc, je stále vysoko a tak se mi nadále hůř dýchá. Jsem naposledy před porodem u kadeřnice, k mé smůle zrovna u jedné, které trvá melír a stříhání tři hodiny. Tu první hodinu se mi (i v sedě!) dělá tak nevolno, že vypiju dvě sklenice vody a beru za vděk podanými větrovými antiperlemi. Prý, že se mi bude líp dýchat. No zdá se, že to zabralo.

Týden třicátý6...

ZÁPISKY “MOM TO BE“ 2 {2.TRIMESTR}...

Týden třináctý...

Dle genetických testů a UZV je malé v pořádku, nohy křížem, ruce za hlavou, volně si plave a nadskakuje při každém zakašlání, které musím provozovat při vyšetření, aby uhnulo rukou, položenou v tu chvíli na nose, což vrhá nechtěný stín...pomalu ale jistě se mi žaludek dostává do přijatelných stavů...

Týden čtrnáctý...

Jsme na dovolené na Broumovsku, chodíme po skalách, jezdíme na kole, sbíráme borůvky a mně je konečně dobře, sem tam si dám s chutí i deci vína, ospale spávám s Bárou při poledním klidu a nejsem zdaleka sama, takže: kdo je tu vlastně těhotný??

Týden patnáctý...

Břicho mi vylézá, ale lidi, kteří neví, se mě zatím bojí zeptat na můj stav, aby mě náhodou neurazili pro případ, že by se jednalo jen o tukový polštář...ten je tam už taky...všechny věci mě začínají jaksi pnout a snadno se mi blokují záda, hlavně krční a bederní páteř...těším se na konečně bohatší zářijovou nabídku jógy a pilatesů ve fitcentrech...

Týden šestnáctý...

Cítím se dobře, přestaly občasné denní nevolnosti a mám chuť na cokoli, co bylo předchozí tři měsíce tabu. Vede čokoláda:( a veškeré polévky:) Občas cítím jemné pohyby.

Týden sedmnáctý...

Je mi ještě líp, až kolikrát nevím, že jsem těhotná. Připomíná mi to jen rozbouřený močový měchýř, který se každou chvíli hlásí o slovo. Naordinovala jsem si urologické čaje a spoustu tekutin v polévkách, co v jídelníčku stále vedou. Podruhé v noci nad ránem nemůžu znovu zabrat, nějak brzy ne?

Týden osmnáctý...

Týden devatenáctý...

Týden dvacátý...

Ve velkém nakupuju a posléze konzumuju vánočky, briošky a mazance. Jen tak bez ničeho nebo s máslem...nebo s marmeládou...nebo s burákovým máslem a medem...hm, že by nějaká těhotenská chuťová manýra? Každopádně ze mě asi taky bude brzy vánočka!!! Váha hlásí o 4 a něco kg nahoru.

Týden dvacátý1...

Moje bederní páteř je dozajista vyhlá z osy. Cvičení nepomáhá, asi to bude chtít nějaký profi masérský zákrok. Obratle mají dozajista vyhlé i taťka s Petrem, kteří se po několik dní snaží vykouzlit novou kuchyň. Téma týdne je tedy jasné, po večerech řešíme, co jsme ještě vyřešit nestihli a svoje rostoucí břicho si tudíž nestačím ani uvědomovat...

Týden dvacátý2...

Váha jde nahoru snad každým dnem, k týdnu 22 jsem bohatší o celých 5 kg. Začíná mi být všechno jaksi těsné a to nejen přes břicho, kde bych se nezlobila, ale taky kolem boků a poprsí (tam se nezlobí aspoň Petr:) Taky se na velkém UZV potvrdila holčička. Vystavila se tak, že bychom to uhádli i my, jakožto laici:) Jméno zatím nemáme a konkrétně já se snažím na svých oblíbených aspoň nějak ustálit, zatím bez výsledku. Bára se zřejmě ustálila, panenkám říká buď Anička nebo Tobík (dozajista tím myslí Kubíka:) Občas mi při popoběhnutí nebo zdolání schodů do třetího patra, kde pořád přebýváme po čas rekonstrukce kuchyně, zatvrdne břicho nebo mě píchá v boku a malá kope čím dál víc přesvědčivě.

Týden dvacátý3...