Menu

Domu Inspirace Rodina Recepty O mně Menu

DRAHÝ LEDNE…

středa 30. ledna 2013

Ledne,

odstartoval si významně ohňostrojem, ale jsi studený a málokdo tě má vlastně rád. Další Vánoce jsou od tebe vzdálené o tvých dalších 11 bratrů!!! Už teď se těším na neponožkové období!!! Aspoň sněžit bys mohl víc, ne pršet…při dešti mi svařené víno tolik nechutná…

Co je na tobě nejlepší?….hmmm, Petr slaví narozeniny!!! (už 30 + páté) …


a máme taky výročí (už po páté…5  
خمسة   пет   五  fem   kvin   cinq   ხუთ   cinco   પાંચ   חמש   पांच 
 vijf   pet   lima   cúig   fimm   cinque   פינף   ಐದು   다섯   ຫ້າ  
quinque   penki   pieci  öt   пет   fünf   پنج   pięć   пять 
 πέντε   päť   tano   ஐந்து   అయిదు   ห้า   beş   پانچ   năm
PÁTÉÉÉÉ
Několik okamžiků, které pro nás hodně znamenaly a znamenají…

TAK JDE ČAS {2}...

neděle 27. ledna 2013


Nic lepšího než spící Bára
„Homemade“ cedulka nad postýlkou
A jedéééém
Fotky z našich cest
Petr na 35 opravdu nevypadá!
Slečna motýlková
Můj BIG BROTHER
Zázvorové zahřátí
Moje nové strečovky

RODIČOVSKÉ DOZNÁNÍ {1}…

sobota 26. ledna 2013


Dost by mě zajímalo, kdo vymyslel k přídavnému jménu „mateřská“ to následné podstatné označení „dovolená“.  Někdy to totiž může vypadat spíše jako mateřské galeje. Zase bych ale v tomto případě slovo galeje nevnímala jako nucené práce otroků nebo trestanců veslujících na lodích, jako to popisuje významový slovník. Na lodi vás totiž nikdo neodmění tím nejsladším úsměvem jako naše Bára a v tu chvíli má všechno smysl…

Výchova dítěte je vážná věc, ale sama sobě musím neustále připomínat, abych to tak vážně nebrala…dělám chyby a někdy jsem bezradná… i s tou bezradností ale můžu být, myslím, fajn rodič a některým svým přešlapům se zasmát…

Rozhodla jsem se pro mateřské doznání…

Přiznávám se, že provozuji pinterestování…takhle já označuju chvíle strávené u monitoru a oblíbených webových stránek www.pinterest.com. Jediným problémem je, že hodina uteče jako minuta a odtrhnout svůj zrak od počítače je pak tím největším vítězstvím…

Taky provozuji googlování…počítač jede od rána, aby byl pan doktor Google připraven k okamžité pomoci. Tuhle jsem se ho s nadějí ptala, zda lze přehodit aktivní večerní režim naší Báry na ten ranní. Google a spol. poradily, že s největší pravděpodobností nelze. I to je odpověď…

Doznávám se k pravidelnému holdování kávy. Budiž mi omluvou, že jde o slabší verze a ne žádné smrťáky! Budiž mi pak trestem, že Bára je víc bdělá! A nemůže být zvyklá už z devítiměsíčního těhotenského dávkování?

Často se mi chce spánek aspoň předstírat a na dálku Báru hypnotizuju „spi, spi, spiiiii…“ Následně bez úspěchu rezignovaně vstávám.

Každý den se zlepšuju ve svém „mamím“ hlase. Všechny matky musí z porodnice posílat domů snad už vyškolené s tím vysokým, dramatickým, zvonivým a zpěvavým tónem, když komunikují se svým dítětem. PROČ? Proč se nevyjadřuju jako NORMÁLNÍ člověk? Proč nemůžu mluvit v první osobě namísto třetí a neustále samu sebe nazývat „máma“? „Maminka tě má moc ráda…ano má…ano má“ Občas se přistihnu, jak takhle mluvím, a jak srandovně to zní a co teprve věty typu: “No to mi musíš ŘÍCT, že máš takový hlad, no ano, tak moc veliký?  maminka ti dá napít, no ano...“  těžko si vůbec představit, jak by mi dvouměsíční Bára mohla něco slovně sdělit. Nicméně – nemůžu s tím z nějakého důvodu přestat:)

Zažila jsem těžké časy při vyřazování prvních oblečků…Obzvlášť ten se třemi zvířátky jsem párkrát oblékla, i když se přerostlá Bára šponovala a nesouhlasně se z něho snažila prokopat.

Pomalu si zvykám na každodenní spršku Bářiných útrob. Nacházím ji prakticky na všech částech svého těla.

Nemůžu přivyknout dětskému pláči. Cizí jsem schopná snad ignorovat, ale ten Báry nikoliv. Stačí, aby brek trval o něco déle (hranice mé odolnosti je pokaždé jinde) a všechno, co jsem do té doby provozovala, se rozmaže do velké čmouhy. Zrychlí se mi tep, dech, vyplaví adrenalin a nelogické uvažování a mám okamžitou chuť prolít taky pár slz a nalít si velkou sklenici vína (závidím Peťovi možnost uniknout pomocí něčeho tvrdšího).

2.MĚSÍC V+P+B

neděle 20. ledna 2013

V jednu chvíli se divím, že UŽ je to dva měsíce, co je tu Bára s námi a jindy se divím, že je tu JEN dva měsíce. Žádné přečtené Mami-nky, Bety-nky ani jiné „…nky“ na webu nás nepřipravily na roli rodičů a tak děláme, co můžeme…a když už si myslíme, že jsme na něco převratného přišly, Bára nás v další chvíli vyvede z omylu.

Má stále šedomodré oči a hypnotický pohled při tlačení…následně se na nás usmívá, jak měsíček. A my na ní.

Vyplazuje jazyk a ušklíbá se, když jí dáváme pusu, což je asi tisíckrát za den. A není to dost.

Kýchá a škytá a brouká si a protahuje se a převaluje se (říkám jí občas žížalo) a SMĚJE SE…velké ujištění, že je tu s námi ráda.


Zdá se, jako bych celý den nic moc nedělala. Často Báru jen absorbuju a snažím se zapamatovat, každý její centimetr. Už jich má o 7 víc než při porodu.

Někdy zapomene při kojení dýchat a pak panikaří, aby do sebe dostala trochu vzduchu, což vede k naprostému vystrašení jak jí, tak její úzkostlivě vylekané maminky.

Má dvojitou bradu a dvojité bříško. A my ji minimálně DVOJITĚ milujeme.

Vypadaly jí vlasy vpředu na hlavě a nové mechové, jak my říkáme, rychle dorůstají.

Na Silvestra se rozhodla pokořit svůj rekord v kontinuální nespavosti. Vydržela 11 hodin s jednou hodinovou přestávkou na spánek!!! Jojo vím, už si tu Pepsi dávat nikdy nebudu.
Nespící maratony pokračují a někdy se z nich stává celodenní záležitost. Uf Uf. Každý den je jiný, zatím bez-režimový, a nikdy nevíme, co přinese ten další.

Nikdy v životě jsme tolikrát neřekli „hovínko, kakat, tlačit, bob (a bobek taky) atd“. Když to jde ztuha, nazývám „to“ ježci a křečci (ti musí opravdu v břiše hodně tlačit, a co teprve dikobraz, jak „to“ nazval Petr).

Koupila jsem baby nosítko a slavila úspěch, když mi v něm Bára jako klokan v kapse usnula, zatímco jsem na počítači psala další článek.

V 7. týdnu jsme poprvé na kurzu „Koblížci“ a Bára zdaleka nebrečí nejvíc. Uf.

Poprvé spí ve velké postýlce, kolíbka začíná být malá a Bára mlátí rukama všude možně čím dál víc. Všechno zatím víc rukou levou…

Užívá si masáže chodidel na přebalovánku, na ruce si naopak skoro nenechá sáhnout a šermuje o 106. My se o 106 bavíme…

KAŽDÝ Z NÁS MÁ V SOBĚ SVOU VLASTNÍ AMÉLII…

sobota 19. ledna 2013

Film Amélie z Montmartru jsem viděla nesčetněkrát a nikdy nevím, co se mi na něm líbí víc.
Možná nostalgická nálada, kterou ve mně celý příběh vyvolává…říkám si, jestli taky tak krásně zasahuju lidem do života.
Možná nádherná hudba od Yanna Tiersena…
Možná francouzština, kterou bych se tak ráda naučila alespoň číst…
Možná krásná Amélie, která ve mně vyvolala přesvědčení, že v Paříži vypadají všechny ženy jako ona. (Při důkladném pozorování lidí z trávníku pod bazilikou Sacré Coeur mohu už s jistotou říct, že tomu tak bohužel není)…
Možná detaily, které se vrývají do paměti a možná taky ulice Paříže, do kterých bych se tak ráda znovu podívala…
Možná fakt, že se po každém zhlédnutí tohohle filmu snažím přijít i na svoje drobné slabosti a radosti, jako je Améliino potěšení házet žabky do vody na kanálu Saint-Martin, propichovat krustu creme brulée, nořit dlaň do pytle s kulatým hrachem nebo pozorovat obličeje diváků v šeru kina…
Moje vlastní Amélie se ve mně projevuje, když naprší a všude je cítit úžasná vůně betonu. Když si koupím už asi stý šátek nebo šálu, které jsem schopná nosit celý rok. Když si vždycky barevně sladím své brýle s oblečením. Když si na každém letišti na světě vybavím melodii písničky, kterou jsem na Ruzyni slyšela před dvaceti lety. Když cestuju do neznáma a nevím, co mě potká. Když se mi na cestách povede najít do sbírky kámen ve tvaru srdce (jsem schopná jich vézt domů celý baťoh). Když se můžu na pár hodin zasněně zadívat a začíst do nové kuchařky (a o to víc, když si můžu i něco nového kreativně upéct). Když můžu nerušeně blogovat a inspirace zrovna přichází sama.




Creme brulée:


Ingredience na 4 porce:
420 ml smetany ke šlehání
100 ml plnotučného mléka
1 vanilkový lusk
5 žloutků
50 g moučkového cukru + trochu na poprášení



Postup:
1. Předehřejte troubu na 180 °C. Čtyři formičky vložte do hlubokého pekáče, abyste je mohli v troubě snadno překrýt plechem. Do středně velkého hrnce nalijte mléko se šlehačkou. Přidejte vyškrabanou vanilkovou dřeň i lusk a krém odstavte.

2. Žloutky a cukr vložte do mísy a ručním mixérem je minutu šlehejte, až zesvětlají a nabydou. Hrnec s krémem postavte nad střední plamen, a jakmile uvidíte první bublinky na okrajích, sejměte směs z plotny.

3. Za stálého míchání nalijte horký krém na ušlehané žloutky. Nad mísu dejte síto a horkou směs jím prolijte. Lžící sesbírejte z povrchu směsi všechnu světlou pěnu a vyhoďte ji. Směs promíchejte.

4. Do pekáče napusťte horkou vodu z kohoutku; měla by sahat asi 1,5 cm pod okraj formiček. Ty pak až po okraj naplňte horkým krémem.

5. Vložte pekáč do trouby a překryjte ho pečicím plechem tak, aby úplně zakrýval formičky, ale ne celý pekáč, aby vzduch mohl cirkulovat. Pečte 30–35 minut, dokud směs trochu neztuhne. Pro kontrolu vyjměte plech-hotový krém se uprostřed trochu třese.

6. Formičky vyjměte z pekáče a jen na několik minut je nechte vychladnout a následně je uložte do chladničky, kde vychladnou úplně.

7. Před podáváním na každou formičku nasypte půl lžičky cukru; stejnou lžičkou ho poté rozetřete po krému, aby vznikla jednolitá vrstva. Navlhčete ji trochou vody, aby se cukr začal rozpouštět. Poté ho zkaramelizujte horkovzdušnou pistolí tak, že jí nad dezertem kroužíte, dokud nevznikne tuhá cukrová krusta.


TAK JDE ČAS {1}...

středa 2. ledna 2013

Protože za každý měsíc se toho u nás spoustu stane (i nestane) a vždycky se najde něco milého (malého, dobrého…), co stojí za fotku, rozhodla jsem se pro mini dokumentaci našich uplynulých dní v „Tak jde čas“.



Miluju prostřený stůl a ten náš je nějaký malý
Naše valašská kolíbka přežije ještě další generace
Chvilka lásky
Výroba sobích magnetů
Existuje něco roztomilejšího?
Vánoční extra sladký koláč
Svatba v Rožnovském skanzenu
První společné Vánoce
Vánoční mazlíci – Baru + tři kamarádi