4HOME – {DĚTSKÝ POKOJ}...

Dal mi práci, ale jsem si jistá, že se tu naplno probudila moje kreativita.
Dětský pokoj je místem, kde jsem dokonce neskutečně trpělivě vydržela čekat, až najdu ten správný doplněk, který sem dokonale zapadne, a pokojík se hodně měnil i tím, jak se zvyšoval počet našich dětí...

...takže....

Výmalba a šedá samolepicí kolečka v pravidelných rozestupech, puntíkaté záclony, které mi šila mamka, šedé rámečky mezi okny z bazaru, co jsem si natřela, dřevěné proutěné rámy, původně vršky stolků, a obrazy ve spoustě bazarových rámečků, které jsem postupně nastřádala..

Bílé ikea kovové postele a pod nimi šuplíky odekupážované ubrousky...pak i stoly se stejným dekorem...

U tchánů ve sklepě se našla i ta pravá skříň a taky dala „trochu“ práce...

Po rodičích přibylo i houpací křeslo

Lustry, respektive kovová stínítka, jsou všechny tradičně bazarové a krásně na ně šly navěsit vánoční nordic ozdoby z Ikey...

Glóbusy jsou postupně nastřádané ze Zlěvněnek a bazarů...

Domečková postýlka je od Lucky 

Knihovna z Kiku...

Všechno ještě zútulňují doplňky...kapsáře z Ikey, domečkové rámečky z Kik, plastová pískací zvířata převážně ze zámecké Letovické burzy, obrovský šedý rám s fotkou holek na Veveří, sekáčové šaty na ramínku, spoustu polštářů, co mi šila mamka, liščí zákoutí u domečkové postýlky, látkové šité panenky, všelijaké závěsné kolotoče, zrcadélka, koberce z Ikey a další....

Stálo to hodně úsilí a stojí to za to...jak dlouho to takto postojí se uvidí podle potřeb dětí...trochu tuším, že si do svého prostoru budou mít tendence vnést trochu svojí kreativity...a protože jsou kreativní hodně, obávám se, že bude mít pokoj brzy úpně jiný ráz....

...ale tak aspoň na chvíli...

4HOME – {PROMĚNA POKOJE PRO HOSTY}...

Měla jsem chuť na změnu hostovského pokoje (ten původní tady) a zapříčinil to krajkový potah na francouzskou deku, co mi darovala Petrova maminka. Nejdřív jsem přemýšlela, že ho rozstříhám a použiju na polštářové potahy nebo povlečení pro Davida do postýlky, jenže přišlo mi skoro nemorální tuhle babičkovskou nádheru rozdělit, a tak jsem jen koupila výplň peřiny 2 na 2 metry a přehoz použila na překrytí naší paletové postele.

Asi tak před rokem mi volal brácha, že mi zachránil pár starých postelových čel...nechal mi je u sebe vedle garáže na dešti, pak se přestěhovaly naštěstí pod plachtu k mamce na zahradu a až za několik měsíců jsem se dostala k jejich roztřídění. Dvě jsem si odvezla do Brna po lehčím přemlouvání Petra, který hrozil, že jak s nimi do pár týdnů nic neprovedu, půjdou z domu. Podobně jako stoletý starý okenní rám, který ve sklepě zavazel asi dva roky, než jsem naznala, že je tak zničený, že se s ním už nedá nic kloudného dělat...
Na jaře mi čela ale s elánem obrousil a já je naimpregnovala a přetřela bezbarvou lazurou. Jedno čelo plní původní funkci a stalo se pomyslnou součástí paletové postele, na to druhé jsem sehnala v bazaru čtyři stylové háčky a slouží jako taková menší věšáková stěna.

Pro dokonalý babičkovský vzhled jsem pořídila z bazaru i květované vintage povlečení. Teď ještě najít ty pravé retro lampičky...

4HOME – {TAPETOVÁNÍ SKŘÍNÍ}...

Tak jsem předporodně zahnízdila další místnost...mezi ložnicí a dětským pokojíkem jsme vytvořili šatnu. Jedna ze skříní je původní vestavěná a tu druhou jsem sehnala na bazaru, což bylo náročnější, protože jsme potřebovali daný rozměr a nechtělo se nám utrácet za zakázkovou přesnost...líbí se mi staré babičkovské skříně prolezlé cestičkami červotoče, ale v tomhle místě bylo důležitější maximální využití úložného prostoru.

Kufry z původní verze jsem odsunula do ložnice, jedním jsem vyplnila zbylý prostor nad novou skříní, kde ukrývám tři malé vzpomínkové kufříky pro každé z dětí. Jsou v nich takové poklady, jako noviny ze dne narození, první náušnice, pramínky vlasů, přibudou určitě zuby a podobné relikvie.

Jedna z laminátových skříní byla světle hnědá, druhá bílá...nejdřív jsem si říkala, že bych je natřela a přejela válečkem, ale pak jsem našla na netu přetíratelnou vinylovou tapetu v dekoru plaňky. Kdyby mi teda někdo řekl, že tapetování idylicky jenom vypadá, možná bych se připravila na nutnost zajistit si více času (a trpělivosti)...lepidla jsem namíchala až příliš, takže mi zbyla velká láhev od okurek a občas nějaká místa, co se lehce odchlipují, znovu přejíždím. Tapeta nešla řezat klasickým řezacím nožíkem, takže jsem stříhala a občas mi někde milimetr (dva, tři...) ujel. I tak si myslím, že výsledný sjednocený efekt tu vznikl a místnost je díky bílé světlejší...

Retro plechovou ceduli z mateřské školy jsem koupila na zámecké burze v Letovicích a měla jsem z jejího nalezení radost jako malá holka...úchytky s modrými kvítky, co mi připomínají cibulák, jsou úlovkem z Levných knih...ještě potřebuju dodělat jeden rostoucí metr pro Davida a místnůstka už víc nepojme...i když....u mě člověk nikdy neví...

4HOME – {TERASA}...

Realizace terasy a hlavně schodů z balkonu se stala skutečností...pravda, když dojel taťka, že za týden bude hotovo, těžko se mi tomu věřilo, ale zase mě přesvědčil o tom, že je kouzelník...z původního záměru osadit terasu dřevem sešlo, abychom se nebáli na ni postavit otevřené přenosné ohniště, bazének s vodou, neměli o ni strach, když budeme brousit, opalovat, natírat...pro cihly znonivky jsme si dojeli do cihelny do Šitbořic, jsou vysoce pálené, vhodné na místa, kde musí odolávat erozi, změnám počasí a teplot...tak pevně věříme, že nás bez úhony přežijí...hlavně mají rustikální neumělý povrch, ne jako pravidelnější betonové dlažby, kde jsem si mezi stovkou provedení nemohla vybrat...

1.den...

Počasí nám přeje, zatím žádné brněnské tropy, ale příjemných 20...Petr nanáší přes dům kýble jemného štěrku, holky ho nekontrolovatelně metají do stran, taťka kutá původní odvodňovací kanálek a já vařím a peču pro ty všechny brigádníky...

2.den...

Petr má nekončící prudkou sezónu v práci, taťku bolí zápěstí po přenosu těžkých cihel, holky dál pomáhají, seč jim síly stačí, a já běžím do lékárny pro obinadlo a postkytuju Veral gel...a další buchtu na plech...

3.den...

Cihly jsou na místě, dorovnávají se kraje, nerovnosti, ryje se díra pro odvodňovací trubku...taťkovi se blokují záda, když se po ránu „nahoře bez“ zapotí a ofoukne...poskytuju proviant v podobě spousty krabic vychlazeného pomerančového džusu, který ho, prý, vždycky (ne)bezpečně „nakopne“...

4.den...

Mohutně vyrušujeme náš, jinak vcelku mírumilovný, vnitroblok, když taťka svařuje díly na schodiště...v pauzách mezi vyvařováním a usměrňováním dětí odbíhám v Lucčiné spací pauze natírat nosníky a nařezané dřevěné části na schodnice a zábradlí...poté hodinu obvolávám stavebniny, abych zjistila, kde koupíme několik kousků odvodňovacích betonových kanálků...Hornbach i Bauhaus Brno tou dobou vykoupeni...cítím se vyždímaná jako těhule v šestém měsíci...

 

5.den...

Očekávám další blokádu zad či jiných částí těla, ale taťka (i já) zatím držíme pohromadě...stavbyvedoucí dokončuje odvodňovací kanálek, aby se potkal s drzou krysou, která se v krátkém momentu jeho zahradní nepřítomnosti vylezla vyvalit do trávy a pak div neprskala, když si ji dovolil vyrušit...schodiště připevněné, zábradlí též, klouzačka klouže, klaksony troubí...

 

6.den...

Poslední dodělávky zahrnují velkou magnetickou tabuli, co natřená tabulovkou, čeká už rok, až ji někdo pověsí a namaluje na ní první princeznu...mírně se ochladilo, ale to nás rozhodně neodradí od společného vítězného fota...

Další dny Petr vysypává jemný písek do spár, rovná terén a zasévá fotbalový trávník, přesouvá nezbytné harampádí pod schody, vyměňuje staré plexi výplně balkonů dole i v patře za dřevěné laťky, jako na novém schodišti, natírá prorezavělé kovové části...výsledný rustikální efekt je přesně podle našich představ...i když mi v hlavě stále rezonuje Petrova otázka o měsíce zpátky: „A prosim tě co se ti na té naší šedé, betonové, mechem zarostlé zámkovce nelíbí?!“

4HOME – {KONFERENČNÍ STOLKY}...

S pořízením nové sedačky došlo i na výměnu konferenčního stolku po rodičích, který jsem si před léty zkrášlovala mapou. Chtělo to něco lehčího, vyššího a menšího, a tak mě napadly bazarkové stohovatelné konferenční stolky, které jdou schovat pod sebe a v případě potřeby jednoduše vysunout. Ten prostřední jsem navíc využila ke kreslení pro holky. Vešel se akorát do nevelkého prostoru mezi pracovní stůl a sedačku.

Původně lesklé a tmavé horní desky stolků mi Petr přebrousil a spodní části jsem nadvakrát natřela bílým Balakrylem, přešmirgovala a vše zalakovala Balakrylem bezbarvým (jde použít i syntetický lak, ale déle to schne a čpí).

4HOME – {SKŘÍNĚ ZA ODVOZ}...

Hodně dlouho jsem přemýšlela, kam uložím všechny ty knížky z krabic, jejichž nedůstojné uložení už mě neomlouvalo víc a víc. Pak jsem na bazaru našla dvě stejné, sto let staré, skříně za odvoz z blízkého Adamova. Krásně zdobené, tentokrát bez červotočů, bez nutnosti je brousit, impregnovat, lakovat...prostě dovézt a použít (skoro).

Mladí majitelé prý potřebují víc místa na skříně z Ikey, kam se toho víc vejde...to zcela (ne)chápu...taky máme doma showroomy z Ikey, ale neměla bych sílu se vzdát něčeho tak krásného, navíc prý po babičce...

Petr je s majitelem nadvakrát naložil na střechu auta, stejně jako tenkrát skříň od rodičů, a zapotil se pak znovu při vynášení skříní do třetího patra. Na pomoc jsem svolala manžela od kamarádky. Zrovna se se synem chystali na cyklovýlet, tak dojel rovnou i v helmě a preventivně se tak bránil úrazu hlavy...

Petr skříně zpevnil a nechal nařezat police z masivu, které natřel teakovým nátěrem a celkově uspořádal vnitřek skříní jinak, než tomu původně bylo. Jedna skříň se závratnou rychlostí zaplňuje knižními poklady a v té druhé mám veškeré potřeby na svoje tvoření v širokém spektru od razítek po stuhy, krabičky, všlijaké věci k dekorování a spoustu materiálu, který prostě čeká, až mě to a ono „chytne“...

4HOME – {STOJACÍ LAMPA}...

Pozvala jsem k nám Lucku, maminku Vincenta a Berta, ke které jsme s Bárou s nadšením chodily do výtvarných dílniček...je originální, kreativní, z jejího retro-industro-country bytu jsem nadšená (hlavně z všudypřítomné tabulové barvy, lodních úchytek a kyblíků se žárovkami), miluje cizinu (nejvíc Austrálii) a zajímavé knížky pro děti jako já, a když viděla náš dům, poskládaný z mnoha nálezových bazarových kousků, dostala nápad, že mi věnuje torzo stojací lampy, která jim až moc dlouho překážela ve sklepě a hrozilo, že ji její muž, architekt, prostě vyhodí....asi bychom ji buď Petr nebo já u popelnic našli i tak - viz Brusel, ale takhle aspoň vím, od koho ji mám...

...Petr se opět prvotně zhrozil, že třetí přestárlou donesenou lampičkou během dvou let už opravdu podpálím dům, ale pak mi dal elektro, včetně nové šňůry a vypínače, dohromady a zase může klidně spát...a já svítit...

Na stínítko krásně posloužila kovová drátěná miska z Tigera a konečně je ve třetím patře náladové světlo...

4HOME – {TOALETKA}...

Mám ráda prvorepublikový nábytek...kromě propracovaných detailů je i nadčasový a má pro mě duši...stejně jako oprýskaná „zmalovaná“ toaletka s původním fazetovým zrcadlem, kterou jsem na internetovém bazaru našla náhodně, když jsem potřebovala noční stolky...paní ji prodávala levně jen kvůli poškozené zadní části a pestrobarevným květinám, co na ní namalovaly děti, ale já jsem pod xx vrstvami barev viděla krásný solitér, co má cenu mnohem větší...

Petr mi ji už v létě zbrousil a já se rozhodla zkusit patinovat tentokrát s pomocí suchého hadru, kterým jsem stírala vrstvu bílého balakrylu hned po natření...výsledkem je lehce oprýskaný ledabylý vzhled, kterého jsem chtěla docílit...toaletka má čestné místo hned za dveřmi v posledním patře, které už se snad pomalu rýsuje k tomu, aby z něj zmizel neuspořádaný chaos...

4HOME – {KOUPELNOVÉ VĚŠÁKY Z PÁDEL}...

Je tomu už dlouho, co jsem sehnala ve Zlevněnce tyhle pádla. Nejdřív mě napadlo, že bych je nechala holkám, až pojedeme někdy na vodu...jenže to „nedohledno“ mě přestalo bavit a tak jsem se nechala vést svojí inspirací odtud a vytvořila stylové věšáky do naší horní koupelny. Pádla jsem jen natřela šedou matnou a vodou ředitelnou barvou a lehce ošmirgovala, na závěr tradiční bezbarvý balakryl...háčky jsou z bazaru za pár kaček....teď už jen pověsit župany...nebo třeba šnorchl...

4HOME – {NÁSTĚNKA}...

Nad budoucí podobou nástěnky v dětském pokoji jsem bádala docela dlouho. Nejdřív jsem vymyslela celokorkové zádveří, jenže z obavy připínáčků, válejících se občasně bezprizorně po zemi, jsem to změnila na ocelová lanka...a ty jsem po pár týdnech pinterestového hledání vyčenžovala za provázkový diamant...

Našla jsem si vhodný diamant, předkreslila si obrázek a pak si tužkou a lepenkou na zdi orientačně zaznačila místa spojů a budoucích hřebíků. Petr protestoval, že to chce šrouby, ale já mu umanutě přistrkovala hrst silných hřebíků, co jsem v nedalekém kovoshopu s péčí obstarala...na obrázky holek snad nebude potřeba takové „držnosti“ (dokud se na to nezavěsí samy)...nejdřív jsem natahovala cik cak černou šňůru, ale ještě než mi došla, jsem si říkala, že je to na bílé zdi až moc kontrastní a že tolik nevyniknou Bářiny malířské skvosty (a že se jich hromadí)...při dalším uspávání Lucky jsem vlezla do kovoprodejny i s kočárkem a zakoupila dostatečně dlouhý béžový provázek...kdyby to robil Petr, přesně by si naměřil délku, ale mě to vyšlo zas jen o malý fousek...jako vždycky u všeho...

Diamantový závěs jsem přesunula od přebalováku...Lucka už ho stejně akčně naháněla a silou rvala k sobě dolů...a tak se tam spolu s nástěnkou tak pěkně doplňují...ještě mi chybí diamantový šperk, abych ladila i já...

4HOME – {LÉKÁRNIČKA}...

Naše obyváková komoda se plní holčičími věcmi, které zabraly už i lékárenskou přihrádku. A tak jsem objednala starou dřevěnou skříňku od paní z Kyjova a dala se do díla…umýt, natřít, natřít, natřít, vnitřek odekupážovat novými stylovými ubrousky z Ikey s dekorem pírek, lehce je přetřít naředěnou bílou barvu a setřít hned hadříkem, aby vzhled vypadal ledabyle a zastřeně, nalepit černý kříž, přilepit magnet, našroubovat úchytku a zavěsit na chodbu…trvalo to dlouho…na mě dlouho, jenže jsem zjistila, že s dětmi se natírat a kreativně dolaďovat rychle nedá…a tak si kradu momenty, kdy jsme v místnosti jen já, skříňka, barva a štětec…máme tolik medikamentů, že by to chtělo skříňky pomalu dvě!!

4HOME – {HOLČIČÍ STOLY}...

V jednom týdnu to všechno začalo...Lucka si najednou začala všímat, co Bára na konferenčním stole maluje, s čím si hraje a snažila se k tomu dostat...během několika dní zrychlila ve vstávání a cupitání kolem stolu a pak jsem jen poslouchala...“maaaamiii, Lucka mi to bere“....“maaamiii, Lucka mi to trhá“....pak už přišly povely jako na psa...“Luuuciiii nesmíš...“

Po týdnu takových výkřiků jsem byla lehce ukřičená a zoufalá já a začala jsem instinktivně hledat po bazarech (internetových, na kamenné nebyl čas) dětský vysoký stůl...trn z paty mi vytrhl Petr, který si vzpomněl na svůj starý školní stůl u rodičů...ti nebyli proti a darovali nám rovnou ještě druhý identický...oba jsou krásně úzké, takže nezabírají místo...trochu jsem je znovu rozsvítila bílým nátěrem...mají 4 šuplíky, které jsem neváhala odekupážovat ubrouskovou technikou (stejnou technikou a ubrouskem, jako je na šuplících pod postelemi) a vyměnila jsem taky úchytky...nějak se nemůžu odpoutat od starých retro keramických...

Jeden stůl máme dole v obýváku a druhý pak nahoře v dětském pokoji...Bára na nich během chvilky udělá takový binec, že není vidět cm stolu, ale účel to plní dokonale...Lucka kramaří sice šuplíky, ale nahoru se prostě nedostane...zatím...

4HOME – {ŠUPLÍKY POD POSTELE}...

Protože hraček přibývá (a obávám se, že ještě zdaleka nejsme u konce), uklidila jsem jich dost velkou část pod Bářinu a Lucčinu postel do prostorných výsuvných šuplíků na kolečkách (Lucčina postel je identická s tou Bářinou a sehnala jsem ji přes inzerát od rodiny z Prahy...pán nám ji během své služební cesty dovezl až k domu:) Šuplíky jsem pak hledala několik týdnů na internetových bazarech, až se mi je podařilo sehnat za krásnou cenu a dokonce v Brně.

Natřela jsem je bílou podkladovou barvou a pak ještě jednou bílým Balakrylem. Chtěla jsem jejich čela odekupážovat ubrouskovou technikou, ale tak, aby výsledný vzhled působil ošoupaně, staře, prostě jako půdní nález:) Po zaschnutí barvy jsem zkusila část ubrousku přenést na dřevo, ale nebylo to ono....takže....jsem čela znovu natřela tentokrát světle šedou barvou, po zaschnutí aplikovala krakelovací lak v jednom směru (čím větší vrstva, tím větší výsledné popraskání), asi po třech hodinách jsem čela znovu natřela bílou barvou (tentokrát ve směru o 90 stupňů jiném než krakelovací lak a jen jedním tahem, kdy jsem se na již jednou natřené nevracela, abych nepoškodila „reakci“ praskání). Během chviličky mi díky laku začala místy prosvítat šedá barva a už se to trochu víc blížilo „půdnímu vzezření“. Po zaschnutí jsem konečně odekupážovala celá čela šuplíků ubrousky z Ikey a na závěr přetřela bezbarvým Balakrylem, abych je uchránila před ošoupáním.

Pak už stačilo objednat keramické retro úchytky a šuplíky trochu (vlastně zcela) zaplnit...

4HOME – {SKŘÍŇ DO DĚTSKÉHO POKOJE}...

Tahle velká, asi 100 let stará skříň strávila několik posledních let u Petrových rodičů ve sklepě. I když sloužila výborně na zavařeniny, staré nádobí a jiné důležité potřebnosti (Petrův tatínek se při jejím vyklízení např. nadšeně setkal s jakýmsi motorkem???, který celá léta bez úspěchu hledal), byla jí tu prostě škoda.

Když jsem ji uviděla poprvé, napadlo mě, že s ní bude práce velká, ale o to větší radost nám pak udělá (Mně? Holkám? Petrovi? Nebo jen mně?? Konec zamyšlení)  Jednoho mírně podmračeného dne jsme ji naložili, přivázali gumicuky a doma s pomocí souseda vynesli na zahradu. Tady ji Petr zbrousil a já zkusila pilotní nátěry. Původně jsem chtěla skříň natřít šedou barvou, ale zkusila jsem všechno od bílé a přírodní lazury, šedého balakrylu, po barvy syté i setřené hadrem hned po nátěru, abych zjistila, že nejkrásnější je jen tak na přírodno obroušená (což Petr několikrát tvrdil, hned jak vykoukla původní struktura dřeva). Já si ale musela vyzkoušet, že se do dětského pokoje bude „přírodně“ hodit, a tak jsem dvířka s kombinací všemožných barevných odstínů opřela o zeď v pokojíku a dala mu nakonec za pravdu.

Celou skříň jsem pak natřela jen bezbarvou impregnací na dřevo a po uschnutí bezbarvou lazurou. Impregnaci pod lazuru nám doporučil kdosi v Hornbachu...že prý je pak výsledný barevný tón co nejpodobnější odstínu po obroušení a že je plocha co nejmíň lesklá, čehož jsme potřebovali docílit.

Protože máme křivou podlahu, Petr přední část skříně podložil a zadní přišrouboval ke stěně. Takhle se nemusíme bát, že nám spadne na děti.

Zadní část skříně jsem polepila samolepící fólií s jemnými kvítky, abych docílila „babičkovského“ vzhledu a momentálně jsem na lovu porcelánových úchytek, kterými chci vyměnit ty původní.

Skříň mi dělá radost a moje sbírka glóbusů jako by na ni patřila odjakživa. Teď jen udržet v ní potřebný pořádek...

4HOME - {HORNÍ KOUPELNA}...

Obě naše koupelny už byly hotové, když jsme se nastěhovali. Původní majitelé použili neutrální barvy, stejně jako v celém domě, a tak nebylo potřeba předělávat za spoustu peněz, jen upravovat, aby se výsledek blížil mojí představě. Koupelnu v druhém patře vedle dětského pokojíku a ložnice jsem přetvářela už vloni na jaře, k té pro hosty (a pro Petra:) ve třetím patře, jsem se dostala až teď. Stačilo málo, aby dostal tenhle malý prostor svěžejší „náladu“, ale nápady (a nezbytné bazarové úlovky) přicházely opět postupně a tak to trvalo celý rok.

Obvod koupelny zdobil (spíš zlobil) ozdobný pás z dlaždiček, který jsem nejdřív chtěla přetřít barvou, pak jsem ale objevila samolepící fólii v dekoru pochozího plechu a rozhodně ho chtěla mít doma:)
Jako druhé přišlo na řadu velké kulaté zrcadlo, které přímo volalo po úpravě.

Šedou barvu jsem doplnila a rozveselila pestrobarevnou předložkou v odstínech fialové. Sehnala jsem ji v Kik, kde si pravidelně nemůžu u věcí vybrat mezi různými barevnými provedeními. Jeden kousek hezčí než druhý.
Když jsem si tímhle nezbytným vybavením koupelny stanovila doplňující barvu, šlo už všechno ostatní až moc jednoduše. Fialové ručníky a osušky byly v Ikee zrovna ve slevě, stejně jako dávkovač mýdla. Ručníky jsem naskládala do kovového košíku za 10Kč, který jsem sehnala na blešáku. Původně sloužil na kolo.

Obrázek terče by se mi klidně líbil i nad postel, ale výstižné „poselství“ dává i na toaletě:) Trochu jsem fotku upravila, aby se ke zbytku dekorací hodila i barevně. Stříbrný svícen stál taky 10Kč a i když z Ikey, skončil na prodej v dobročinné bazárku v suterénu husitského kostela, kde jsem našla víc podobně „užitečných“ věcí.

Ve vysoké kovové nádobě je momentálně ukryté dětské zmenšovátko na toaletu a pár nezbytností a na tak trochu falešné víko mi dobře posloužila smaltová oprýskaná mísa, která se dá lehce nadzvednout, když je potřeba.
Díky fólii na kachličkách a zrcadlu tak trochu „průmyslová“ koupelna se díky všem doplňkům přerodila do romantičtějšího vzezření a pomohlo k tomu určitě i stropní kovové stínidlo obrané o kanýrovou látku a závěs, vytvořený z mašlí, v pastelových barvách,  a ze starých kovových vykrajovátek, nejen ve tvaru kapek vody (tolik jich totiž v bazaru neměli).

Možná budu občas naší holčičí koupelně v lososové barvě nevěrná s fialovým číslem 2. Je tu totiž stejně útulno.