Menu

Domu Inspirace Rodina Recepty O mně Menu

Z BAZARU {LUSTR BRUSEL}...

středa 28. září 2016


Stalo se to jednoho rána...Petr pospíchal do práce, já chtěla, aby vzal cestou překypující tříděný odpad, Bára se odmítala oblékat do školky, Lucka brečela, protože chtěla do školky, já ji utěšovala, že jednou nastane čas, kdy do školky půjde, Petr se rozčiloval, proč je na zahradě zase stovka šneků, Bára začala plakat, že nechce, aby ji táta ty pracně nasbírané šneky vyhodil, já jsem ji obhajovala, že jsem jí to z lásky a jejích planoucích očí při jejich sběru nedokázala zakázat, Lucka zvyšovala decibely a začala si obouvat bačkůrky do školky, Petr vyběhl na zahradu s igelitovým pytlíkem a větou „ti šneci nám tu všechno požerou“ (asi myslel řádek  hrášků a ozobané borůvky od holubů), plačící Bára vyběhla v holinkách za ním, já následně taky, abych jí vysvětlila, že ty hlemýždě vypustí s taťkou na hřišti, Lucka se vztekala, že ji nejdou obout ty bačkůrky...nevím jak, ale najednou byli pryč a tak jsme si se stále se vzpouzející se Luckou a mým pocitem provinění zbyly...uvařila jsem si kafe, Lucce do hrnečku šlehačku, abych si to kafe mohla vůbec bez povšimnutí vypít (můj blaf se úplně nezdařil...) a vtom volá Petr, že vedle popelnic leží šestiramenný Brusel lustr a jestli ho chci...chci?...chci??...CHCI!!!

V tu chvíli jsem se znovu zamilovala, asi jako kamarádka, co nečekaně spatřila svého muže v nové, na míru ušité a skvěle padnoucí košili...

Tak nám tu náš nový retro kousek (po mém neodborném umytí a Petrovému odborném zásahu) visí a naštěstí svítí a já mám pocit, že ho u těch popelnic nechal někdo pro mě...

...a že nápad odvézt náš tříděný odpad zrovna ten den byl osudný...

...a že možná o deset šneků víc a někdo by mi ho od těch kontejnerů stihl odvézt...

...ať žijou šneci...

...a Petr ♥


BÁRISMY {14}...

sobota 24. září 2016


♥ Bára se ptá, co je to za fotku na počítači...“To je Baru v Indonésii, tam jsme byli s maminkou...“ - „A kde jsem já?“- „Ty jsi ještě nebyla na světě víš? Ani Lucka ještě nebyla na světě...“  - „Já už bych chtěla být pořád na světě...i s Lucinou“

♥ Bára sbírá u cesty klásky zeleného ječmene a já poučuju:„To je Baru klásek obilíčka a z toho se pak mele mouka...“ „Hm, mami tak já si posbírám tu mouku a pak si z ní upečeme dortík jo?“

♥ Bára s babičkou sbírá bez u cesty a babička poučuje:„To je Baru bez a z toho se dělá šťávička víš...“ Bára si jeden z květů odnáší domů a pak ho ve váze kontroluje, kdy už se změní na džusík...

♥ B. se válí po ránu s Petrem v posteli a všímavě prohlašuje: „Tatínku, ty máš tady bílý fouf...“ „No to až budu jednou Baru starý děda, tak budu mít bílé všechny fousy...i vlasy...“ Bára zamyšleně...“Nóóó už to začíná...“

♥ Bára nás nestíhá v chůzi a volá:„Maminko, počkejte, já jsem pomaličká...“

♥ Babička Báře zalezlé ve stanu povídá: „Baru, to jsi ráda, že je Lucka chvíli pryč, teď si to v tom stanu sama užíváš co?“ Bára pohotově, v ruce misku plnou slív: „Užívám si to tu se švestkama...“

♥ Bára jede s Petrem na třídenní apaluchu do chatek...cestou vlakem žadoní: „Já už chci zpátky do města?“ „Proč chceš zpátky do města, Baru?“...“Protože tam patřím...“

♥ „Maminko ta vrtačka vrtuje...“


TAK JDE ČAS {46}...

úterý 20. září 2016


Na Brněnské Riviéře...

...je třeba si lehnout na stůl a vypít mamce ledovou kávu...do dna...

Kreativní chvilka v kyblíku na zahradě

Doslova kyblíková mánie

Další kreativní chvilka

Bublinyyyyy

Bez panenky ani ránu

Sušení majoránky na zimu

Halóóóó?!

PROMĚNA PRO MĚ (N) – {DĚTSKÁ KUCHYŇKA}...

pátek 16. září 2016


Koupelnovou skříňku na „předělbu“ na dětskou kuchyňku mi skladovala mamka od jara ve svém šumavském sklepě...a já jsem se těšila, až se nám ji konečně podaří nacpat do auta a odvezeme si ji. (Petr se těšil už míň...nejspíš vůbec...) Byly jsme s holkama ale v přesile, taky jim svítily oči už při pouhé větě „z tohohle bude jednou kuchyňka“. Jednoho volného dopoledne, kdy byla B. ve školce, jsme jeli do truhlárny pro pracovní desku a do Hornbachu pro zadní část (v truhlárně sice běhali jako pominutí, aby nám z odřezků našli a poskytli rozměrově a barevně odpovídající kus, ale i když byli jistojistě dojatí, že to chceme na kuchyňku pro děti, nepodařilo se)

Doma se tvořilo celý den, holky u toho asistovaly tím nejakčnějším, nejoddanějším a nejnemožnějším způsobem, takže jsem je stále odháněla, snažila se jim poutavost vrtačky nesmyslně nahradit barevností knížek a utěšovala Lucčin zoufalý pláč proč-mi-proboha-nenecháš-ty-šroubečky-na-hraní.

Skříňku Petr rozdělil policemi na 4 oddíly, polepila jsem je samolepící fólií, smaltová hlubší miska posloužila na dřez, stará polička je od bráchy, jen jsem ji přetřela na bílo, kovová tyč s háčky je z Ikey, plotýnka je ze samolepící fólie, úchytky jsme vyměnili za něco víc chic, poutka k utěrkám jsem ručně přišila, stejně jako zástěrku ze šortek, medvídek, kterému říkáme Lucka, se tam nějak přirozeně usídlil a nikdo ho nevyhazuje, pro porcelánovou baterii jsem si dojela k jedomu pánovi z Brna...

Kuchyňka vypadá, jako bychom ji koupili dohromady s naší velkou kuchyní, taky má plaňková dvířka...

Našla jsem se v tom...můžu se živit realizací dětských kuchyněk z vyhozených skříněk??


PIKNIK V BJÖRNSONOVĚ SADU 2...

úterý 13. září 2016


Tentokrát jsme piknikovaly v sadu...mají tu totiž oproti Kraví hoře i kavárnu a my, matky závislé na pravidelném přísunu kofeinu, nemůžeme jinak...

Před doplňováním kalorií jsem si zacvičily na outdoorovém hřišti, na mě si při tom úsilí zasedlo stádo krvežíznivých faraonů...byli tak malí, že než jsem to zjistila, ruka mi zpupenatěla...Bára s Luckou honily holuby, pak samy sebe, pak naháněly mě...obě s otázkou mami-nech-toho-cvičení-a-poď-nám-do-toho-stánku-něco-objednat...

Zase jsem ochutnala spoustu nového...jedny krekry jsem chtěla do posledního kousíčku zcizit a doládovat se doma, jak byly dobré...prostě není nad pikniky...ale bez mravenců prosím!!!


VÍC NEŽ TISÍC SLOV {74}...

sobota 10. září 2016


Uprostřed léta na mamčině zahrádce...

maliny povyrostly, řepa s mrkví taky, vlaky stále jezdí, sousedům jsme orvaly kila rybízu a kanadských borůvek, houby rostou a z Báry se stal vášnivý mykolog (zoologem a botanikem už se stala vloni)

Lucka bude hydrolog, u vody může být týden v kuse a stále ji baví házet šutry do vody...vhodila by se tam nejradši za nimi, ale to bych tam nemohla stát já, napomínajíc jí neustále „Luci nelez do té vody, máš botičky...“ mohla jsem jí je, pravda, sundat, ale to by ji ty malé prstíky dočista umrzly...

B. tu našla spřízněnou duši na hraní...kamaráda od mé spolužačky ze základky a gymplu...Šimona by si přibalila na Moravu...on se zase ptal, kolik km je to k nám do Brna a proč nebydlíme pořád u babičky...pak brečel, když jsme odjížděli...já málem taky...


LETNĚ NA ŠUMAVĚ...

středa 7. září 2016


Naše poslední dlouhodobější bytí na Šumavě u našich vypadalo takto.

Uprostřed prázdnin jsme tu na 14 dní zas, tentokrát bez rukavic a kulichů na hlavě…

Po první hodině u mamky Lucku rozplakají rostoucí zuby…bezostyšně rovnou dva...nahoře i dole…nechává mě si sáhnout a tentokrát ani nekousne…následující tři dny ji (a nám) pomáhám ibuprofenem v sirupu…

Za dva týdny s mamkou vypijeme cca 6 lahví vína!

Uspávám obě holky v jednom pokoji ukolébavkou „Vozilo se na jaře, tralalalalááá…“…když to nezabírá, přitvrzuji „Hohowatanai…“

Vidím se s lidmi ze základní školy a gymplu, které jsem nespatřila asi 15 let…vypadají stejně, jinak, zvláštně po té době, kolem nich běhají děti, stejně jako kolem mě…je to zvláštní!

Holky se cachtají na zahrádce v bazénku, zalévají kopřivy a jiný plevel, tahají mrkev a řepu, napchávají se vypěstovanými malinami a melounem z Lidlu…

Jsme s kamarádkou v lese, krmíme kozy a ovce, a když jeden kozel zdrhá, bereme roha na borůvky…

Bruslím na kolečkách na krásném ovále mezi chatkami, které byly kdysi plné holandských dovolenkářů…tuním se ochranými prvky na kolenech a dlaních…cítím se bezepečně nebezpečně nebo nebezpečně bezpečně??

Mamka je anděl, hlídá holky, kočku před holkama, hlídá i mě (hlavně jestli mám na nohách pantofle na dlažbě a nesedím v průvanu), vychovává holky ke slušnosti k vlastní matce (a k matce matky), jsem ji vděčná za každý hřiště, na kterém je s nimi beze mě, za každý povzbuzení, za každý víno, co se mnou vypije, za každý kafe, co si spolu uvaříme na novém kávovaru, za to, že je…vážně uvažuju, že ji budu muset po našem pobytu koupit lázeňský pobyt…bez dětí!

V ČB u bráchy a Terezy „kolaudujeme“ ve velké rodinné sešlosti jejich dům, obědváme, svačíme a večeříme opečenou kýtu, já, jakožto řidič, pošilhávám po vychlazené 13ce, holky okusují spadaná jablka a houpou se na dřevěné lavici, před domem si hrajeme na oploceném hřišti…já i bratr zkoušíme pevnost zdejší skluzavky a B. i L. nasazují rošťácký výraz kdo-pojede-rychleji…

K narozeninám dostávám kytičky levandule, kulmu s mnoha nástavci (že bych se zkudrnatila, jako moje dcery?), obrázek od Báry s loukou plnou květin, černým balónkem a jejím podpisem, mýdélko, květinovou voňavku pro ještě letnější náladu, přívěsek s ptačím hnízdem, drahým kamenem a ptáčkem, vřes a látkového andílka z jarmarku v Chlumanech, od dalších tác s uchem na přenášení kávy, šátek, kytici slunečnic, další, ještě letnější, vůni, luxusní čokoládu s ořechy, masážní olej Relax od Saloosu…díky díky…33…hmmmm….proto tolik dárků??

K narozeninám mi popřála i Mbank a Moravské naftové doly…

V bazaru jen decentně…torzo dřevěné ptačí klícky a torzo kovové podložky pod hrnec…vše je potřeba dodělat a na to jsem já (a Petr) expert…

Mamka tahá od popelnic dvě dřevěné židličky a proutěnou retro brašnu…já z auta schvaluji a mávám na shledanou za dvě hoďky, kdy přijedeme od taťky…asi jsem se poma(á)mila...


JEDNY 40TINY V BOSKOVICÍCH...

neděle 4. září 2016


V Boskovicích je zvláštně milo...jednu dobu jsme uvažovali, že se sem přestěhujeme...vyhrál fakt, že v Brně je taky zvláštně milo a bude to vždycky blíž do práce...trávíme tu spoustu víkendů u našich známých, v domě ve zdejší židovské čtvrti...Jirka kdysi koupil zbořeninu židovské nemocnice a vybudoval tu dům, který nehodlá olepovat polystyrenem, aby nezničil magického ducha kamene...výborně se u nich skoro všechno...v zimě mrzne (díky chybějícímu zateplení), vaří (i když o dvě hodiny později, než jsme zvyklí doma), jí se tu bio (i malá plodící zahrádka je k nezaplacení), posedává (prazvláštně tu člověk dostane chuť zevlovat v síti zavěšené na trámu), vypráví (žádné téma není tabu...), pije (a to až přespříliš a ráno je to znát)...nedokážu tu jedinou věc. V klidu se vyspat. Nevím, jestli je to tím, že tu kdysi umírali lidé, tím, že spíme s holkama dohromady nebo tím alkoholem, co tu vypijeme...k budoucím klidným nocím mi nepřidal ani fakt, že dle Lídy tu byla telepatka a zónu, kde spím obvykle já, označila za velmi špatnou...hm, že bych byla takový senzibil?

Nicméně oslavy jsou tu poetické, domácí guláš, domácí bramborový salát, domácí šťávy, domácí slivovička, domácí svatební koláčky (při třicátém snědeném jsem to přestala počítat)....nedělní procházka lesem k hradu pak pomohla ranní regeneraci a povzbudila i mou alergii... Petr rval přes kořeny a kameny kočárek, Bára se cestou projídala divokými malinami a ostružinami, Lucka usnula, a já, opuchlá, to prokýchala...po návratu si děcka na terase udělaly nahatý piknik, pojídaly meloun a zapíjely ho kolou, my si dali zbylý guláš a kluci „museli“ dopít suda...no jak říkám, poetické...


LUCKA ROK A 2.ČTVRTLETKA...

čtvrtek 1. září 2016


Když mi lidi kolem říkali, že s druhým potomkem je to větší fofr, tak jsem jim ochotně věřila, ale že to bude takový závod jsem pochopila až teď, když „to“ žiju...

Lucka se mi celkově zdá být napřed, je rychlá, ničeho se nebojí, stále leze ve výškách, když má nohy dlouho na zemi, aspoň se o něco opře a zvedne chodidla do větru...na prolézačkách se odvažuje stále dál, uprostřed lanové sítě, kudy bych snad propadla i já, pak často volá o pomoc...když někam skáče, tak střemhlav a s nataženými končetinami a to i bez pokynu „raz-dva-tři-teď...“ většinou chytáme v letu a v dálce zní její „tééééééď...“

Lucka si hraje na maminku tak usilovně, že má kolem sebe běžně čtyři panenky. Před spaním si je narve do postýlky, ráno je vyhodí ven a napakuje je všechny pro změnu k nám do postele, pak je potřeba je všechny snést dolů do obýváku (i s kočárkem), chodíme společně ven (zredukovala jsem venkovní počet na max. dvě živé děti + jednu neživou panenku), vláčí je po domě, střídavě koho zrovna unese, když si chce s jednou pohrát i Bára, je Lucka slyšet až na měsíci...

Spánek se asi v 16. měsíci ustálil na jedno odpolední spaní...holky jsme sestěhovali k sobě a večer uléhají obě kolem 20. Hodiny za zvuku úkolébavky „...vozilo se na jaře slunce v zlatém kočáře...“ mám silný pocit, že tuhle říkanku začnu po 1000. zopakování lehounce nenávidět...

Co se týká jídla, ochotně pojí, co je zrovna k dispozici...k jejím oblíbencům patří vejce na tvrdo, meloun, maliny, borůvky, ostružiny, rybíz a zmrzlina...

Nočník s přehledem ignoruje, občas se na něj oblečená posadí a prohlásí „kakat“...když už se uvolí a sundáme šactvo, většinou z toho nic není...

Napodobuje všechno, co vidí u Báry...opakuje po nás první zapeklitější slova...když odněkud spadne, vrací se na místo nehody a jde na druhý pokus...o hračky se je schopná poprat nebo si prořvat spravedlnost...když něco chce, volá „mami-mami-mami“, když si dovolím nereagovat, zaintonuje protivným hláskem „máá-mí-máá-mí“ s důrazem na první slabiku...

„Dudu“ dáváme jen na spaní nebo když už to s ní nejde vydržet...

Celkově je mazlivější než Bára, živější, akčně nebojácnější, techničtěji založená, ubrečenější a náladovější (nazvala bych to výstižněji protivněji ukňučenější)...o rostoucích zubech taky s přehledem víme...

Díky její drobkovitosti používáme vajíčko do auta až do roku a půl, v závěru mi dává jasně najevo, že TAM ji už připínat nebudu, že potřebuje důstojnější sedačku...

Ráda člověka víská ve vlasech, po probuzení se ke mně přitulí a vydrží mě hladit/tahat i půl hodiny...

Měří asi 78cm a váží 9,6kg

Bára ve stejném věku...