Menu

Domu Inspirace Rodina Recepty O mně Menu

PROMĚNA PRO MĚ (N) – {STOHOVACÍ KOSTKY PRO HOLKY K VÁNOCŮM}...

pondělí 26. prosince 2016


Na pinterestu mě zaujal tenhle nápad na vytvoření stohovacích kostek s fotkami pro děti. Protože obě moje holky (a já) milujeme různé dřevěné skládačky, obětovala jsem svůj čas na výrobu originálního vánočního dárku. Objednala jsem dřevěné bukové kostky o délce hrany 4cm od Los Bukos Fotky jsem upravila  a vytisknuté na obyčejný papír je nalepila pomocí lepidla na dekupáž na všech šest stran kostek. Na závěr jsem všechny strany pro jistotu přelakovala bezbarvým lakem, přece jen čekám klasické nepředvídatelné zacházení...

...Holkám jsem je zabalila pod stromek v jednom balíčku, aby si samy zvolily, koho chtějí stohovat....


JEŽÍŠCI – {JEŽÍŠEK PRO OBĚ}...

sobota 24. prosince 2016


Dřevěná autíčka, zvířata a stromky z bazaru za hubičku...protože i my holky máme rádi auta, obzvlášť, když vypadají tak esteticky...

7 kilo dřevěných bukových kostek, protože si s nimy budou hrát i vnoučata a možná pravnoučata a pak nás kostky prostě nadčasově přežijí...

Rodinní bolíci s fotkami, protože není nad to, hrát si denně s dědou a babičkou a bydlet pod jednou střechou na dřevěné hromádce...

Stohovací kostky s fotkami ...asi mi brzy dojde lepidlo na dekupáž...

Přehozy na postele z Jysku, protože to byla láska na první pohled

Knížka Moje úžasné tělo, protože je čas zjistit, co je uvnitř...

Zapomněla jsem vyfotit sytě růžový ježdík (pekáč, chcete-li) z dobročinného bazárku za deset kaček, protože co když v Brně přece jenom letos napadne sníh?

JEŽÍŠCI – {PRO BÁRU}...

pátek 23. prosince 2016


Ježíšek číslo 2...musí jich být víc, jeden by u nás zaručeně nestíhal...

Látková panenka od prodejce Rambo Macumba, tentokrát hnědovláska, protože Bára nám neandělsky tmavne

Bazarkové lyže, co dovezla kamarádka...pevně věřím, že fakt, že budou od Ježíška, Báru namotivuje si na ně aspoň stoupnout...

Sada příborů s vánočním skřítkem z Tigeru, protože Tiger má dobré nápady

Muminci...protože Muminci nám tu chyběli...nejvíc mně

Puzzle mapa z Levných knih, protože když vidím mapu (nebo glóbus), zatmí se mi chtíčem před očima

Myš, co už nebydlí v Ikee

Pexeso, co už taky nebydlí v Ikee a co jsem směnila na výměnné akci hraček

Uklízecí sada, protože B. už půl roku vypráví o růžovém vysavači...aneb není nad to dětem plnit přání úklidového typu a očekávat opravdou pomoc...ale je pravda, že jsem se u této koupi dost cukala...bohužel jsem nenašla vysavač, který by nebyl růžový a plastový...

Matrjoška, protože jedné by bylo smutno...

Nějaké ty čelenky, protože těch není nikdy dost

Látková korunka, protože sedí i mně

Baterky s projektorem, protože třeba bude v pokoji po osmé klid a zabaví (usvítí) se do spánku

Kuky se vrací i s cédéčkem z Levných knih, protože pro Kukyho máme slabost

Látková žárovka z Ebay, co umí svítit, protože když ji má Lucka, musí Bára taky...a třeba nás z ní „osvítí“

Na fotkách chybí největší dárek - kolo z Decatlonu...Petr pro něj jel nadvakrát...nějak se mi nechtělo zalíbit, ale pak jsem uznala fakt, že když na něj naše B. tenkrát dobrovolně vlezla a projížděla se po celém Decatlonu, žádné jiné pravé kolo už pro ni neexistuje...ona totiž vleze jedině na to, co ji opravdu chytne za srdce...a co má držáček na plyšáky...


JEŽÍŠCI – {PRO LUCKU}...

čtvrtek 22. prosince 2016


Dárky pro holky střádám kolikrát už od léta...křečkování mi jde perfektně...v listopadu začínám vydělovat dárky k narozeninám a k svátkům a to, co zbyde, zabalím pod stromek...letos mě to bavilo, protože jsem pár překvápek stihla i vyrobit, spoustu jsem toho ulovila po bazarech nebo výměných akcích, co tu se sousedkama pořádáme, hodně věcí mě cvrnklo do nosu, stejně jako Vincka oříšky...a nakonec je toho nějak moc...nevím, z čeho bych měla jako malá holka radost víc...Báře oči zmodrají nejvíc asi u plastového vysavače a Lucce by pravděpodobně ke štěstí stačil jen kočárek...mně bude stačit, když nespálím kapra ani řízky a bude dost svařáku...

Látková panenka od prodejce Rambo Macumba s Lucčinou přenesenou fotkou

Vyšívané pohádky a Zpívej s námi, z velké lásky k Vendule Chalánkové

Knížka pro Lucinku, protože jsem ji jako dítě sama milovala a teď si to můžu zopáknout

Sada příborů, protože těch není nikdy dost

Liška půjčená od Malého prince

Matrjoška, protože jsem si už dlouho chtěla jednu namalovat

Látková žárovka z Ebay, co umí ve tmě svítit, protože jsem ji našla náhodně a naprosto mi z ní bliklo...

Proutěný kočárek s retro krajkovou zavinovačkou z druhé ruky, protože Lucka se zblázní radostí a já při pohledu na ni asi taky...

Šedé palčáky...náhradní...pro jistotu...

Na fotkách chybí rodinka od našich sousedů Pepe a Tete, která bude pod stromkem k mé velké radosti taky...


TAK JDE ČAS {48}...

středa 21. prosince 2016


Poslední z aktivnějšího setrvání na hřišti v letošním roce... (ne)poslední dýňová polévka v letošním roce...

Čokoládový dort už ani nevím, pro koho...

Když jsou namočené, sahají pomalu až do půlky zad...

Mají balónky rádi teplo??

Homemade lampión...

Bára a její plyšáci...

Lucka a její tahací myš na kabelu...

Holky jsou konečně majitelkami dvou překrásných kufříků z kolekce Bloomingville...babi, děkujeme...i za tu figurkovou kolekci v nich...

VÍC NEŽ TISÍC SLOV {78}...

pondělí 19. prosince 2016


Stejně jako vloni a předloni, i letos na pečení perníčků došlo...

Recept stejný jako pokaždé...ihned měkké perníčky z Kuchařky pro dceru...

Jedno sobotní dopoledne jsem na stůl rozprostřela pogumovaný ubrus, zakoupený v Jysku výhradně na tyto (a těmto podobné) účely...

...vyndala z ledničky těsto, našla formičky, připravila válečky, uvědomila holky...

...že dnes je ten den...

Báru to bavilo snad dvě hodiny...

Lucka, po kratším otestování těsta, prozkoumávala zásobník na kapesníky a zkoušela, při jaké vzdálenosti jí svíčka z adventního věnce opálí ruku...

...poslední plech jsem spálila a myslím, že ty další budou sněděné do Vánoc...

...nevadí, pokud budu potřebovat zabavit děti např. v květnu, zase si je upečeme...

TAK ZASE ZA ROK {BÁRA 4}...

sobota 17. prosince 2016


Na tuhle pravidelnost se každý rok moc těším...holky se na pár minut stanou modelkami a pózují mi s rámečkem s fotkou z předchozího roku...oči mi přeskakují z reality na minulost a snažím se vzpomenout si aspoň na několik drobností, kterým čas už zbrousil hrany...zdá se to tak dávno...3, 2, 1...

...tak zase za rok...


MIKULÁŠSKÁ...

čtvrtek 15. prosince 2016


Letošní mikulášská proběhla podobně jako vloni... Čert si to tentokrát vyměnil s andělem, který mě se svými fousy obzvlášť uchvátil...

...ani jedno z našich dětí opět nebrečelo, i když z nich emoce přímo sálaly...

Bára svou nervozitou dokonce zlomila kouzelnou princeznovskou hůlku, co žmoulala v ruce!!!

Mikuláše jsme hromadně přivolali naučenou písničkou a kupodivu zkoordinovali i ruce nohy...

Čekání na předávku balíčku jsme si s holkama zkracovaly prohlížením knížek a neustálou lokalizací čerta...

...když nastala stěžejní minuta, Bára sklopila zrak a nevydala ze sebe ani hlásku...

...Lucka zrak naopak vytřeštila a řízenou hypnózou si vybojovala balíček s Brumíkem...

Doma obě samou radostí málem vlezly do pytlů, co nám kdosi hodil na balkón...

...zatoulala se tam i nějaká ta brambora, kterou mi vzápětí odevzdaly, jako bych věděla, co s ní mám dělat...

...krásné na tom je, že holky zatím nevyzvídají  podrobný itinerář Mikuláše, ani to, zda je pravý ten doma, v herně nebo ve školce a jakto, že každý z nich vypadá trochu jinak...

...my s Petrem jsme si do punčoch nadělili vánoční časopisy, kartáčky na zuby a vodku s názvem Mikolas...

...vodka po třech dnech zmizela...

...asi se tu hemžil zase nějaký Mikuláš...

NAROZENINOVÝ JABLEČNO-OŘECHOVÝ DORT...

úterý 13. prosince 2016


Protože babičky, dědové , strýcové a tety bydlí daleko a dohromady se nejsme schopni poskládat v jeden den, slavily se Bářiné narozeniny zase na etapy...dorty peču nadvakrát, někdy i natřikrát a často nejsou stejné, ale zkouším nový recept...Bára během listopadu trénuje foukání, stejně jako vítr venku, ochutnává, jestli je následující dort stejně jedlý jako ten předtím a přebírá dárky prakticky až do Vánoc...hned po narozeninách se zčista jasna objeví svátek, Mikuláš, Ježíšek...myslím, že je to její nejoblíbenější čas v roce...Kromě letošních dortů si sfoukla plamínky i na valašském frgálu a Lucka, jakožto rozený pyroman, to fascinovaně opakovala taky...rovnou prskala na čtyři svíčky, i když se jí na dortu v únoru objeví jen dvě...

Recept na první dort je odtud, na ten druhý jsem použila jednoduchý recept na jablečnou bábovku od kamarádky, který se mi zdál nějak chutnější, tak sdílím...




Narozeninový jablečno-ořechový dort

Těsto:
3 vejce
1 vanilkový cukr
300 g cukru moučky
2 dcl řepkového oleje
500 g polohrubé mouky
2 lžičky jedlé sody
0,5 lžičky kypřícího prášku
500 g nahrubo strouhaných jablek
velká hrst posekaných vlašských ořechů


Krém:
500 g smetanového pomazánkového másla
150 g másla
7 vrchovatých lžic moučkového cukru
1 lžíce smetany ke šlehání
pár kapek vanilkového extraktu
lžička skořice


Postup:
Promíchejte mouku s práškem do pečiva a jedlou sodou. Prošlehejte vejce a přidejte cukry, olej, nastrouhaná jablka a ořechy. Přidejte mouku a promíchejte.

 Předehřejte troubu na 180 stupňů a odeberte do kulaté vymazané a vysypané formy polovinu těsta a pečte asi 40 minut nebo dokud není špejle po vytažení suchá. Udělejte to samé i s druhou půlkou těsta.

Po vychladnutí nakrájejte každý korpus na dva díly a promazejte vrstvou prošlehaného krému. Nechte si část na vršek a boky dortu. Dozdobte podle své fantazie.

SPECULATIUS PERNÍČKY...

neděle 11. prosince 2016


Tchibo mi letos udělalo velkou radost s touhle silikonovou formou. Hned jsme ji s Bárou využily a upekly podle přiloženého receptu perník(y) do školky, aby měla co rozdávat dětem na počest svých 4tých narozenin...Lucka taky pomáhala...jíst...



Speculatius perníčky

Těsto na cca 24 domečků:
250g hladké mouky
1 lžička prášku do pečiva
150g cukru
špetka soli
1 lžička skořice
špetka mletého kardamomu
špetka mletého hřebíčku
špetka muškátu
1 vajíčko
125g másla
50g marcipánové hmoty


Postup:
Promíchejte mouku s práškem do pečiva. Přidejte cukr, sůl, koření a vajíčko. Máslo nakrájejte na kousky, marcipán rozdrobte a přidejte k ostatním přísadám. Vypracujte hladké těsto a v potravinové fólii nechte 2 hodiny v chladu odpočinout.

Předehřejte troubu na 170 stupňů. Důlky formiček vysypte trochou mouky a zatlačte malou porci těsta. Na povrchu uhlaďte válečkem nebo rukama a přečnívající těsto odstraňte. Pečte asi 8 minut, pak je nechte ve formě ještě asi 5 minut zchladnout, než je vyklopíte.


SOUROZENECKÁ - {PŘEBALOVÁNÍ}...

pátek 9. prosince 2016


Holky nás občas příjemně překvapí, jak krásně se umí navzájem  zabavit...to s Petrem ztichneme, zneviditelníme se, nenápadně zíráme na jejich činnost a dusíme v sobě kolikrát smích nad jejich společnou konverzací...

Přebalování jim jde...oběma...zdá se, že je to taky dost baví...koho přebalují není až tak důležité...tahle panenka je Bářina první...teď si ji přivlastnila Lucka...trochu ji povoluje hlava a jedna ruka lehce vlaje....strojek uvnitř nehraje, protože je na několikrát vypraná...měla jsem často cukání se jí zbavit a podstrčit L. deset dalších, co tu s námi taky bydlí, ale jakoby tahle byla ta pravá...tak jí dám ještě na pár dalších měsíců šanci...a pak opravdu půjde...opravdu...

PROMĚNA PRO MĚ (N) – {BETLÉM}...

středa 7. prosince 2016


Doma jsme každý rok měli milou betlémskou tradici...bydleli jsme ještě v Praze a s mamkou o adventu jezdívaly do centra vybírat další figurku do našeho keramického betlému...tenkrát jsem vůbec nemohla pochopit, že na nás opravdu někde čeká další panáček ze stejné keramické dílny a vždycky jsem se těšila na to, kdo přibyde...často jsem se rozestavěný betlém chodila dívat, obzvlášť, když do něj taťka nainstaloval malé světýlko...

Jsem přešťastná, že stejné figurky vyrabí dílna Keramos a jsou k sehnání v obchodech Manufaktura

Protože mi betlém každoročně chybí a k tomu mamčinu je na Šumavu daleko, vyrobila jsem si vlastní podle této předlohy. Petr mi k tomu nařezal...potřebné výseky ze zbylé Ikea police...Když mě viděla Bára, taky si jeden namalovala...je na něm panelák, naše rodina, věnec buřtů (abychom nehladověli) a skála...fantazie mojí dcery mě nikdy nepřestane fascinovat...

BÁRA 4 ROKY...

pondělí 5. prosince 2016


Připadá mi jako včera, když jí byly tři roky, ale nejspíš to už nějaký pátek bude...

Povahové rysy se prohloubily, žádná výraznější změna, zdá se, nenastala...vlastně mi připadá, že tak ve třech a půl letech sundala princeznovské šaty a korunky a to je vše...na pohádky kouká dál, vede Sněhurka a sedm trpaslíků, taky objevila Déčko a fakt, že každý víkend běží pohádky už od rána...miluje malování, hlavně vodovkama, lepení, vybarvování a u všeho dokáže dost dlouho vydržet...

Stále je jí nejlíp venku, když může sbírat listy, ořechy, klacky a šneky...když ji vedu ze školky, její nejsilnější pocity z prožitého dne bývají znát z vět typu: “Pančitelka mi zase sebrala ty ozechy...pančitelka mi vyhodila ty květiny...“vysvětlení, že tyhle přírodniny jsou ve skříňkách asi zakázané obešla tím, že všechny biologické nálezy ukládá do kapes...a já je pak nechtěně peru...

Učitelka mi jednoho dne povídá, že B. neumí ve čtyřech letech počítat...a to se jako má v tomhle věku? No některé děti už třeba rozeznají pět kaštanů od tří...aha...s mým provinilým pocitem trénujeme hned za deset minut venku po cestě domů...a Baru, kolik vidíš před námi holubů?? A Baru, spočítáš mi ty kuličky támhle na hřišti?? Ví akorát, že nohy a ruce má dvě...aspoň něco...zbytek je nejasně v mlze a ztracen v číslicích...

Ve školce od září spí a vyzvedáváme ji s L. až po třetí hodině...když protestuje, je to spíš jen pokus bez doprovodného pláče a škemrání...toho si u ní považuju, zatne zuby, smíří se s vysvětlenou situací a koná...díky...moc...

Je umanutá, zásadová a soutěživá...ta soutěživost s Luckou o to, kdo bude dřív v pyžamu nebo ráno v civilu mi až tolik nevadí, horší je to s tou umanutostí...vanu chystá zásadně ona, když třeba jen omylem v koupelně rozsvítím dřív, hned mi to dá pocítit, stejně jako, když někde dřív otevřu dveře, když ji dám jahodový prášek do mléka, když ji nakrájím jablko a ona ho touží křoupat zrovna celé, když jí jídlo nachystám do jiné misky, než má zrovna náladu, když jí podám příbor a ona si chce sama vybrat...stejně vztekle dokáže působit, když se obouvá do nerozvázaných bot nebo svléká z bundy, která je ještě zazipnutá nebo obě činnosti dělat nechce a nutí do toho mě svým kňouráním...já pak kňourám nazpátek, že tyhle činnosti už umí a že to musí zvládnout sama...takže jsou dny, kdy kňouráme obě zaráz a napřeskáčku a tak dlouho, dokud jedna neodpadne stresem, že už dál nemůže...většinou já...

...je to asi tím, že se cítí nade vše dobře v uzavřených cyklech, jak mě jednou poučil Petr...nechtěj po ní následnou činnost, když ještě nedokončila tu první, bude naštvaná, vzteklá a ztracená...jenže já jsem žena, umím dělat víc věcí najednou...jsem prostě mužem vyvedena z přesvědčení, že děti ženského rodu multičinnost ovládají...

Začíná si sama hrát i s předstíraným dialogem...panenky odevzdaně odevzdala Lucce, takže fiktivně konverzuje s plyšáky a za ně i odpovídá...na pohádky si je vyskládá do řady vedle sebe na gauč, kam se už nikdo jiný nevejde, takže někdy nedělám celé dny nic jiného, než že hrstě plyšáků vynáším do patra do pokojíku, abych vyčistila prostor...a druhý den zas...a zas...a zas...

Ráda se mnou vaří, peče a vybaluje nákupy...

V neznámém kolektivu je opatrná, nedůvěřivá, pozoruje, drží se blízko, nevybočuje, nemluví...

Z jídla vede zmrzlina, maso s uho a rýží, jablka, hrušky, jahody a cokoli, co se dá ozobávat z lesních keříků a stromů, papriky, okurky, hlavně ty kyselé, dortíky, co si sama upeče...lízátka...ty povoluju jen v autě při pocitech na zvracení...které má skoro furt...

Zubařka mi oznámila, že Bára nemá jedničku nahoře zpigmentovanou, ale mrtvou...zdá se, že říjnový pád v Boskovicích na kočičí hlavy s absencí předsunutých záchraných končetin způsobil naražení dásně a nezvratný úhyn zubu...teď čekáme, až se vytvoří váček, zub se rozkývá ještě víc, nastoupí bolest při jídle a budou ho moci vytrhnout...prý mají pak k dispozici případně i rajský plyn...chjo...

K sestře se chová podle nálady...někdy má pocit, že ji musí terorizovat, ale řekla bych, že cítí, kdy už je to moc...často vnímám, že je skoro v právu, protože L. má taky své...Bára je prostě taktní taktizátor a nade všechno ji bere jako fakt, který je tu s námi...naprosto si u ní cením toho, že i když jí L. někdy nechce pustit za mnou ani na klín ke čtení knížky, B. nám to nikdy nevrátí tím, že se uzavře a bere si to osobně...nebo když už, tak jen na chvíli...i když co my víme...chci si to myslet...jednou mi to třeba poví...

DOMEČKOVÝ ADVENTNÍ KALENDÁŘ...

pátek 2. prosince 2016


Původně jsem chtěla pro holky na adventní maličkosti opravdové 3D papírové domky jako krabičky, jenže když jsem po půl hodině zkompletovala jeden domek z 24, zkonstatovala jsem, že bych za 1)asi přišla o nervy a za 2) že by se mi tam cokoli vkládalo dost na sílu...nakonec jsem se rozhodla pro zlehčenou variantu sáčků, poskládaných do tvaru domků, polepených překrásným balícím papírem, který jsem sehnala v Tescu...číslice jsem narazítkovala svými retro razítky ...tak už na ně přece jenom došlo...

Všechny sáčky jsem zavěsila na bílý žebřík spolu se světýlky a při každé cestě do patra se kochám jak malá holka...

VÍC NEŽ TISÍC SLOV {77}...

středa 30. listopadu 2016


Nikdy jsme tu nebyli...a přitom je to takový kousek...
procházka na blízký židovský hřbitov..
v neděli před polednem....
je mrazivo a na stromech už skoro žádné listí...
Bára mezi hroby hledá případné zbylé lesní jahody...
Lucka nehledá asi nic a říká si, co tu děláme...
Petr si místo povinné jarmulky nasazuje kapucu...
já mezi hroby obdivuju ty, co jsou nejvíc porostlé břeťanem...ty se mi nejvíc líbí a pod nimi bych si ten věčný spánek možná i dovedla představit...
myslím na vás...babi, dědo a dědo...

PIKNIK V BJÖRNSONOVĚ SADU 4...

pondělí 28. listopadu 2016


Myslím, že tenhle předzimní piknik už byl letos vážně poslední. Nevytahovaly jsme s holkama ani deky, ale využily paletového posezení přímo u Piknik Boxu... foukalo jako v listopadu, protože listopad byl, já se schovávala pod červenou deku z Ikey, co tu mají pro tyhle sychravé případy (jako jsem já), Lucka mi lehce vymrzla taky (rukavice nesnáší a nemohla by s nimi snít tři malé bábovičky), pár dětí hlasitě protestovalo, např. Agátka nerozdýchala pikantnější Minnestrone...i tak, ať žijí pikniky!!!

PROMĚNA PRO MĚ (N) – {KORÁLKOVÉ HVĚZDY}...

sobota 26. listopadu 2016


Už na jaře jsem na internetu našla krabici korálků, které se někdo potřeboval zbavit. Já samozřejmě ochotně najdu využití pro jakýkoli půdní nález, jen na něj došlo až teď...byla z toho zábava pro celou rodinu...Já se pokoušela podle návodů tady a tady vytvořit korálkové hvězdy, Bára navlékala na drát náhrdelník, Lucka korálky všude rozhazovala a pak zase sbírala do plechové misky, Petr se nestačil divit...visí nám v kuchyni na utěrkové zácloně (naštěstí ne Petr:) a na jeleních parůžcích...krásný závěr podzimu všem...

DÝŇOVÁ SLAVNOST V OTEVŘENÉ ZAHRADĚ...

středa 23. listopadu 2016


Otevřená zahrada v Brně je krásným počinem na krásném místě a párkrát jsme se na každoročních dýňových slavnostech už vyskytli. Letos to bylo ale nejlepší, přibyla domácí zvířata, udírna s krbem, ohniště, bylinková zahrádka, která se za ty roky rozrostla, a tak bylo víc prostoru na dětské tvoření věnců a korunek, dlabání dýní, relaxování u domácí modelíny, bylo kde si koupit dýňový oběd, dýňové latté a dýni na polévku a bylo kde si namočit rukávy vodou...Lucka do vodních kaskád dokonce smočila svoje semišové boty s kožíškem...obešlo se to bez úhony, ale příště přibalím holínky...ochutnali jsme dýňovou polévku a guláš z hlívy a užili si jeden z posledních slunečných podzimních dnů...

LUCKA ROK A 3. ČTVRTLETKA...

pondělí 21. listopadu 2016


Tak, další kvartál máme úspěšně za sebou...moje nervová soustava pracuje na plné obrátky, moje trpělivost se tříbí, vydržím i to, co jsem si myslela, že už nedám a starší Báře zpětně posílám vzdušné omluvy, že byla tak "přizpůsobivá" a "bezextrémová"...dá se říct, že u Lucky se vlastně těším na to, až bude starší, je jí za celý den někdy až příliš, všechny činnosti, i pouhé vzájemné bytí, jde do extrémů, je hbitá, ráda si dělá věci tvrdohlavě po svém, ubrání si v kolektivu cokoli, i to, co není zapotřebí si ubránit, dokáže mě svým odmítavým postojem zahnat do kouta a já se tam pak třepu a přemýšlím, jak na ní nejlíp vyzrát...jestli mě někdo naučil přizpůsobivosti rychlým změnám, vyvolal ve mně pocit zmanipulovanosti a omotanosti kolem prstu, několikrát způsobil nervový kolaps končící proudem slz, pak je to právě Lucka...jak to sakra dělá?? Nedávám její hysterický záchvat, stejně jako herecký nátlak, stejně jako emotivní lítostivý pláč...prostě je mi extrémně úzko a líto, když pláče...

Připadá mi, že až moc brzy začalo „sama“ období...dost důrazně ho aplikuje při oblékání, svlékání, vylézání z vany, samopřebalování, obouvání, posazování se do kočárku....nesmím na ni doslova ani sáhnout...pokud to udělám, boty vztekle shodí z chodidel a začne znovu...SAMA...při její drobné postavě se u překonávání vany směrem ven (SAMA) zdá, jako by přelézala čínskou zeď...když tyhle činnosti nakonec tvrdohlavě nezvládne, zavolá mě s prosícím pláčem zpět a oddá se mé zručnosti s tím, že zkusí zas, až se jí bude chtít...

Miluje kaluže a zabořené nohy v kupicích listí...stále mě překvapuje, že se nezdržuje jen u jedné louže a kupy, ale projde se, nechá případný smutek za sebou a hledá další...velký rozdíl od Báry, která byla schopná na jednom místě setrvat i půl hodiny a já zatím vyšlapávala dolík...

Dokáže říct slovo „mami“ i šedesátkrát do minuty...

Docela jsem si zvykla, že leze po výškách...v Sokole, kam jsme začaly v září chodit, mě tudíž nepřekvapilo, že exceluje svými šplhacími výkony na žebřinách a skoky plavmo na velikou žíněnku...zachytávám o metr dál už v horizontálním skorodopadu...

Panenky stále vedou, stejně jako mončičáci, které nám věnovala babička...na střídačku je tahá jak ven, tak do heren a i do Sokola, kde s nimi zdolává překážky...asi si to potřebuje ztížit...

S dudlíkem stále usíná, po šlofíku ho jde vždycky umýt a vrátí ho na čekačku na svůj polštář...používám ho ale stále jako „klidnítko“ při vyhrocených situacích...hlavně na veřejnosti třeba v šalině, když nechci, aby svým pláčem vysklila okýnka...

Holky uspáváme v osm večer najednou...po počítání oveček na Déčku (počítáme i my s Petrem)...už nezpívám, Báru umazluje Petr, Lucku držím za ruku já...

Nočník vzala jako fakt, že je za případný produkt pochválena...daří se jí čím dál víc, ale stále to není dost...ani omylem...prakticky na něm sedí, když sama uzná za vhodné, pokud ji nějak chytře nepřelstím, když nechce, tak prostě nechce...

K jídlu preferuje suché těstoviny, polívky s krutonama, jakékoli bonbóny, vajíčko na tvrdo a oříškové polštářky z Lidlu...

Rozumí všemu, ale domlouvá se poslední slabikou ve slově...a v ní se nesplete, takže docela rychle chápu, co má na mysli...někdy...někdy vůbec...
Je schopná si prohlížet jednu knížku stále dokola a já musím říkat, co má hledat...když to najde, zaslabikuje poslední slabiku a oči jí září hrdostí...

Je prostě svoje, originál, který vždycky ví, co chce a jde si za tím přes překážky, které neustále (ne)takticky kladu...zkusím je odstraňovat...co to půjde...když to nepůjde, ona je stejně přeleze...

PS: Jsme rádi, že tě máme...i takovou...extrémní:)
PS: S pletenou korunkou z Ebay nebo bez...

VŠEMI SMYSLY (PODZIMNĚ) {20}...

pátek 18. listopadu 2016


Babí léto trvalo letos krásně dlouho, až mě ta rychlost, s jakou jsem pak při náhlém zvratu teplot hledala šály, čepice a klobouky překvapila...v pomalu zimním rytmu jsem pokračovala i v Ikee, kde jsem si už na konci října koupila vánoční balící papír...ten nejjednodušší hnědý, který vypadá jako pečíčí papír a jde k němu naprosto jakákoli stuha...letos budu totiž zabalené dárky ještě cejchovat razítkem, tak aby se to „netřískalo“...protože moje ptačí období nějak nechce skončit, další z balících papírů jsem vložila pod sklo do rámů...Lucka v jeden nestřežený moment odněkud aktivně vyhrábla dřevěná vyřezávaná zvířata z velikonočních trhů v Kašperkách...co je potřeba mít ještě na podzimní poličce se naučila po mém vzoru velmi rychle...vaříme dýňové polévky, pečeme cuketové makovce, strouháme jablka na štrůdly, balíme se do dek (hlavně já), vyrábíme anděly z plsti a korálkové hvězdy, navlékáme láhve do svetrů, pálíme první svíčky a zásobuju se oleji do aromalampy, schválně venku šoupeme nohama v listí...těším se po té dvouměsíční antibiotické kúře na svařák...


Poslední dobou...

 jsem se dívala: pravidelně na Herbář a když mám ještě větší chuť si zvednout hladinu inspirace, nálady a nostalgie pouštím si i staré díly...proč neběží každý (tý)den po celý rok??
…………………………………………………

jsem ochutnala: olivovou pomazánku se sušenými rajčaty u známých...namáčela jsem si cibulovou bagetu z Kauflandu přímo do misky bez nějakého složitého mazání
…………………………………………………

poslouchám:  pustila jsem si nostalgicky Jarka Nohavicu...musím na koncert...předsevzetí? tohle bych mohla snad do pěti let zvládnout
…………………………………………………

mi chybí: mám divný pocit, že jsem proti všemu a všem ve všem pozadu...mám touhu stíhat asi tak desetkrát víc věcí, než právě stíhám...víc fotit, vyrábět, psát..hned v zápětí přichází pocit, že toho stíhám tak akorát, jak se se dvěmi dětmi dá...hned potom, co si to oznámím, se vkrade otázka, jestli se mi náhodou nevybíjí baterky rychleji než dřív...než třeba v létě...že by mě poháněl solární kolektor? Asi bych se měla uklidnit, chvilku setrvat ve stínu, přestat si cokoli oznamovat...takže temně čekám...a čekám...až mě osvítí...asi si letos rozsvítím vánoční světýlka dřív...mám trochu marnost asi...
…………………………………………………

čtu: Skvělá budoucnost od Catherine Cusset, To prší moře od Radky Třeštíkové
…………………………………………………

nemám ráda: když mám hlavu naplněnou tisícem nápadů, tunou inspirace, hromadou realizačních plánů, těkavými drobnostmi a když na jejich uskutečnění mám hrozně velkou chuť, ale chybí mi čas a ty baterky...
…………………………………………………

mám ráda: Bára nedávno vzala Lucky oblíbenou knížku, sedly obě na náš džínový obr vak, ušitý pro Petra k loňským Vánocům, a B., jakožto plnohodnotná náhradnice mojí maličkosti, začala L. číst...po svém...a ukazovat obrázky...po svém...L. ta obměna osoby naprosto uchvátila...chvilkový pohled na naprosté souznění těch dvou nás s Petrem dojal asi oba...