Menu

Domu Inspirace Rodina Recepty O mně Menu

30 PODRUHÉ...

pondělí 29. července 2013


Jestli dobře počítám, sešlo se nás i s dětmi 28...to je skoro 30! Už za pár dní...


Tak zase na dalších oslavách (nemusí být ani kulatinové)...

30 POPRVÉ...

neděle 28. července 2013

(A dalším smyslu i naposledy, napadá mě...)

Oslavy jsem si naplánovala v rozestupu před a za mým skutečným narozeninovým datem.

Šumavské radovánky tudíž už proběhly a měly jen jednu chybu. Příliš rychle utekly! Nestačila jsem se zastavit a pořádně si uvědomit a vychutnat ten pocit, že spoustu účastníků vidím i po pěti letech. Moravu od Šumavy přece jenom dělí „pár“ desítek kilometrů...

Krásné počasí jsem si zřejmě objednala, a když v noci zdáli zazněl ohňostroj, přivlastnila jsem si ho taky:) Stejně jako úplněk, který nastal několik hodin poté, co i poslední slavíci(í) odešli na kutě.

Na začátku všeho bylo chystání, věšení, přivazování...a Bára u toho nepostradatelně asistovala...S některými nápady a výtvory (nejen z oslavy) se podělím v dalších článcích...


Slunečník se v tom tropickém počasí hodil nejen na trochu stínu, ale hlavně na milou dekoraci...barevné plácačky ocenily hlavně děti, které se tak „trochu“ plácaly po zadku...tic taky taky vesele mizely...


Cestovatelský koutek s mapou byl trochu v ústraní, a asi proto mi do narozeninového kalendáře nikdo nenapsal datum svých vlastních narozenin a v mapě nebyly vzkazy od každého...nevadí, někdy se hodí mít oslavy dvě, aby se všechno stihlo...


U vstupu se každý pro začátek zamazal barvou a stvrdil svým otiskem prstu svoji účast...


Kýta byla řádně zauzená a propečená, bio okurek hadovek se sešlo několik a některé posloužily místo narozeninové květiny, na meloun došlo až druhý den, z koktejlů vyhrál Sex on the beach a z 84 košíčků na počest našich 84. narozenin nezbyl jediný...


Kufr posloužil jako úskladiště zdravě nezdravých dobrot a alba připomněla staré dobré časy ze společných akcí a dovolených...

TAK JDE ČAS {15}...

sobota 27. července 2013

Červenec v našem kalendáři
A protože jsem zapomněla na červen, tak i ten
Ahooooj mamíííí!!! Já plavúúúú!!!
U dědy na terase
A nebudu spát!
Přistižena při činu
Petr a jeho paintballové komando
Babiččin jahodový dort
Bára se na svoji první malinu dívá poněkud nedůvěřivě

MEDOVNÍK OVONĚNÝ MEDOVINOU...

středa 24. července 2013

Recept na medovník mám od bratrancovy ženy, která je vyučená cukrářka a momentálně peče dorty na zakázku při mateřské. Hned bych si ji vzala k sobě domů a následně se přihlásila na odtučňovací tábor. Tak moc jsou totiž její dorty, zákusky a cukroví neodolatelné a vysloveně nutí k nepřetržité konzumaci.

Poměry ingrediencí si Pavla upravila podle svého nejlepšího vědomí (a svědomí), ale pro jistotu mi nadiktovala i původní verzi. Uvádím jen její, protože nemám nejmenších pochyb, že by výsledná chuť nechutnala. Krém je zase verze moje a troufám si tvrdit, že na základě opakovaných pochval je to ta správná.


Medovník

Těsto na placky
1000g hladké mouky
360g krupicového cukru
400g másla
6 vajec
6 lžic medu
3 lžičky jedlé sody
6 lžic mléka


Krém
2 kondenzovaná zkaramelizovaná mléka (nechte zavřené plechovky 2 hodiny ve vroucí vodě, nebo kupte hotová)
4 vanilkové pudinky na 1,5 litru mléka
200g másla
4 lžíce moučkového cukru


Postup
Suroviny na placky smíchejte dohromady a rukou vytvořte pevnější těsto, které nechte zhruba půl hodiny odpočinout. Z poddajného těsta vyválejte (nebo vytvarujte rukou) několik tenčích placek (počet záleží na průměru medovníku, který chcete upéct nebo na výšce, kterou chcete vytvořit). Tohle množství vystačí na jeden hodně velký medovník nebo 2 menší. Pečte při 170 stupních asi 20 minut, nebo dokud nejsou placky nahnědlé.

Okraje seřízněte tak, aby každá placka byla stejně velká. Odřezky se použijí na závěrečné posypání a obalení medovníku.


Každou placku pokropte medovinou (nemusí být, ale já mám strýcovu bio domácí, takže hojně využívám:) Potřete bohatě krémem.


Závěr je hodně patlací. Rozdrobte kousky pomocí hmoždíře (nebo jako já posledně paličkou na maso) a vtlačujte drobky na poslední vrstvu krému a na boky medovníku.


Nejlepší je uleželý!


VÍC NEŽ TISÍC SLOV {8}...

úterý 23. července 2013

Za chalupou v Prohánidlech na Třeboňsku...
nás prohání komáři...
jsme obklopeni obilím...
Bára hladí klasy, a kdybych ji v poli nechala,
 myslím, že si s nimi vystačí minimálně na hodinu...
je léto, slunce hřeje a v lesích voní borůvčí...

OKOLO TŘEBONĚ...

středa 17. července 2013

Okolo Třeboně,
okolo Třeboně pasou se tam koně,
pasou se tam koně.

Dej kobylám, to ti povídám,
dej kobylám ovsa.

Protože jsme strávili pět krásných dní na Třeboňsku, název článku byl jasný. Jen jsem měla pořád tendenci rýmovat a nemohla si vzpomenout, jak ta říkanka vlastně pokračuje...jako vždy pomohl Google...a vůbec, vypadá to, že moje mozkové buňky z dětství nezlenivěly docela a rozpomínám se na různé rýmovačky...aspoň jejich začátek...na zbytek mám Google ne?


Tuhle chalupu jako z pohádky nám zapůjčil Petrův kamarád z vojny a našli jsme na ní jednu chybu. Není naše.


Nechybělo nic, ani zelená studna za chatou.


První podvečer nám zabouřilo, a tak byla procházka za mnohačetného doprovodu komárů trochu blátivější. Další znamení, že si už konečně musím koupit nějaké veselé holínky!


Taky jsme za dva dny najeli na kole 70km a dostali se dokonce na rakouskou stranu. Byla stejně hezká, jako ta naše. Bára svojí první zahraniční vyjížďku prospala, ale na krmení ovečky se probrala až moc a vytrhala ji pár chlupů...


Podnikli jsme několik výletů. Třeba na zámek do Stráže nad Nežárkou, kde nás za 30 korun pustili jen na menší nádvoří se zavřenou kavárnou! a do krásné Třeboně, kde zrovna probíhal jakýsi církevní festival a kolem bylo slyšet nezvykle moc angličtiny.


Odpoledne se odpočívalo na dece...


...nebo v lodi. A to vše solidárně v kompletním počtu účastníků zájezdu...


Taky jsme zkusili pojízdnost starodávného vozíku. Bára neodolala a testovala práh bolestivosti malé Alenky, když ji zatahala za vlasy. Neobešlo se to samozřejmě bez několika slz. Báry. Alenka se statečně ubránila.


Co se týká špekáčků a klobás, měli jsme velké oči a zkonzumovali asi jen polovinu z 20 kousků. Doma jsem po návratu uvařila buřtguláš a podotýkám, že nebyl vůbec špatný.

Tak zase za rok...

RODIČOVSKÉ DOZNÁNÍ {6}...

pondělí 15. července 2013


Začátek 7. Měsíce, kdy jsem si zrovna dořekla, jak je fajn mít půlroční Báru, je ve znamení růstu zubů a rýmy (to už tu dlouho nebylo, za celou dobu jsme bez ní byli asi měsíc!). Hodinový nepřetržitý pláč zmírňuje až paralen v čípku a zrovna, když si řeknu, že B. je na pokraji sil a prospí celou noc, 10krát za noc se vzbudí a pláče. Když si znovu říkám, že když probděla noc, prospí den, je všechno naopak…Přestávám si „něco říkat“, protože to zatím dopadá špatně!

Spánek všeobecně drhne, momentálně jsme rádi, když se B. vzbudí „jen“ třikrát za noc. Poslední kojení většinou zaspím a ráno před šestou mám švitořící B. vedle sebe. Kde ty děcka berou tu energii??

Rodičovství je jako jízda na horské dráze. Cítím, jak se dostáváme pomalu nahoru a pak zběsile dolů, vítr sviští kolem nás a okolí s námi křičí s rukama ve vzduchu. Změny a zákruty přicházejí tak rychle, ale já vím, že jízda je krátká a všechno pomine. Možná až příliš krátká. Čekali jsme dlouhou frontu, abychom se sem dostali a teď je tak těžké si ty momenty naplno užívat a nepřemýšlet nad jak-to-bude-krásný-až-si-lehneme-a-prospíme-celou-noc nebo už-se-těšíme-až-ti-dorostou-zuby-a-dny-budou-míň-uslzený...

Petr se na mě jednoho dne podíval a povídá: „Tak teď jsi fakt ta pravá máma. Naslinila sis prst, abys Báře očistila z tváře zaschlou trochu jídla.“ Myslím, že tohle si z dětství pamatuje 99% z nás a od doby, kdy jsme schopni si to pamatovat, se ušklíbáme odporem. Slibuju, že to přestanu dělat, než půjde B. do školky!

Než jsem sama pochopila, o čem je noční kojení, nevěřila jsem, že se u toho dá během několika vteřin usnout. Ráno se v nejlepším případě probouzím s přeleželou rukou a nepřeleželou Bárou vedle sebe...

Začátek července absolvuju s Bárou odvykačku z neustálého nočního buzení a kojení. Co se týče mě, byla bych odvyknutá raz2, Bára se první testovací noc probudí 7krát a já ji 7krát chlácholím za pomoci dudlíku a zaříkávacího šepotu. 7krát se mi to daří, po osmé už svítá, a tak souhlasím, že hlad už je nejspíš oprávněný a konečně ji vytahuju z postýlky. Stala jsem se tedy na pár předchozích týdnů živým dudlíkem a pevně doufám, že mě brzy nahradí ten neživý a my se konečně vyspíme aspoň víc než 5 hodin v kuse.

{ŽIVOT V BARVÁCH} LÉTO PLNÉ OSLAV...

pátek 12. července 2013


Tak tu sedím...
 Zbývají poslední týdny, kdy je mi stále 20 + 9...
Někde jsem četla, že člověku není 30, ale prostě 20 jen s deseti dalšími roky zkušeností...
Už teď vím, že za těch několik dnů nemůžu stihnout věci, co jsem do 30 chtěla...hm, nebo vlastně ani nechtěla?

***naučit se další jazyk***
***dostat se do nejlepší kondice***
***docestovat úplně nejvíc nejdál***třeba na Antarktidu, nebo „aspoň“ na Zéland...a vyfotit si tučňáka, nebo „aspoň“ ptáka kiviho***
***podívat se potřetí na Havaj...a tentokrát si zatančit tanec Hula-Hula***
***znovu vidět korálové útesy v Thajsku a na Bali***
***vsadit si sportku***
***vyhrát sportku***
***zůstat vzhůru 24 hodin***
***a další den 24 hodin spát (pozn. - s Bárou hrozí leda ta první část)***
***přihlásit se na kurz tance a hot jógu***
***poslat vzkaz v láhvi***a přestat opakovaně brečet u stejnojmenného filmu***
***koupit si pravé šampaňské (a pravé jahody)***
***postavit velký hrad z písku***
***zahrabat se do písku***
***zazpívat si karaoke***
***darovat krev***
***vypít víc než 3 piva najednou***
***přečíst všechny svazky Harryho Pottera***

Vím, co zvládnu určitě...
Pořádně to oslavit...
A to hned dvakrát...v červenci po Šumavsku společně s mamkou a v srpnu po Brněnsku sólo se spoustou dalších milých lidí...
Všechno bude letně růžovo-žluto-oranžové (pozn. – možná i já) a  s cestovatelskou nostalgií...
Poslední týdny je mojí hlavní náplní vymýšlení, chystání, vyhledávání, vyrábění, dekorování, shánění, stříhání a dokonce malování!

30!

Tady je několik party nápadů pro inspiraci...
1.Narozeninové moudro na zarámování
2.Mapa
3.Na zavěšení
4. Narozeninový baner
5.Vlaječky a pozvánka
6.Aloha party baner

VŠEMI SMYSLY (I NE-SMYSLY) {6}...

čtvrtek 11. července 2013

Neplánovali jsme koupi hopsadla, natož hopsacího letadla. Donutily nás ale naše unavené ruce z toho, jak si Bára dělala skákadlo z nás. Myslím, že jako letec by se s vysokou pravděpodobností mohla uživit a splnit tak nesplněné ambice svého tatínka, který mi naprosto přesně pojmenuje každé letadlo, na které ukážu (včetně bojových!).
Vzpomínám si na svůj úplně první let, který mířil do New Yorku, kdy jsem byla fascinovaná už samotným letištěm, natož pak letem. Tetelila jsem se blahem při každém nabídnutém kelímku vody a nad mini balením oříšků (tzn. zhruba pěticí buráků) na přivítanou.
Dneska po několika desítkách letů už neskáču ze všeho dva metry vysoko (pokud se omylem nedostaneme do první třídy, což se nám pouhým namátkovým výběrem poštěstilo u Emirates při letu z Dubaje do Mnichova. To jsem si poprvé a asi i naposled přála, aby byl let nekonečný).
Stále mě ale baví pozorovat různorodou směsici lidí na letištích, o kterých bych navymyslela stovky příběhů a letiště jako taková pro mě vždycky budou mít nezapomenutelnou atmosféru.



Poslední dobou…

jsem se (s radostí) dívala: na lidi v parcích, kteří se zájmem pozorují naši cvičící skupinku nadšených maminek (někteří, pravda, nechápavě civí)...stojím si za tím, že v davu jde všechno líp a bez zábran
http://www.fitmami.cz/
http://www.strollering.cz/
…………………………………………………

jsem ochutnala: první letošní špekáčky, kterým se oprávněně může říkat špekáčky
…………………………………………………

poslouchám: Long Way Down od Toma Odella, který získal cenu kritiků pro vycházející hvězdu
…………………………………………………

mi chybí: někdy větší trpělivost na všechno...dobře, dobře, docela často
…………………………………………………

čtu: The Complete Prose of Woody Allen v originále (jde to pomalu a vždycky se najde něco, co má teď před čtením přednost :(
…………………………………………………

nemám ráda: sennou rýmu, která mě každoročně trápí v červnu a červenci a komáry, kteří na nás útočili na dovolené na Třeboňsku...kde jinde se jim má dařit líp, že?
…………………………………………………

mám ráda: léto plné slev a nabídku papírových doplňků od Ikey
…………………………………………………

TAK JDE ČAS {14}...

středa 10. července 2013

Bára jako pilot
„Tak co si pustit telku, taťko?“
Jedna zajímavá cedulka na jedné brněnské trafice
Šaty jako stvořené pro Báru
Kačenky připlavaly až z Itálie
Je takové vedro, že osvěží jenom pivo-ní sklenice
Lesní krmení
Někomu budou asi chybět příbory
♥♥♥♥♥♥♥

Vedro, nevedro, o víkendu bylo nutné šlápnout do pedálů. Tentokrát kolem vodní nádrže Nové Mlýny...



{ŽIVOT V BARVÁCH} AMERICAN GIRL...

úterý 2. července 2013


Americký Den nezávislosti, který připadá na 4. července, jsem prožila autenticky dvakrát. Ve srubu v New Yorském národním parku Adirondack byla moje účast aktivní, tzn. lenošení na kempingové židličce na břehu jezera, popíjení (už nevím čeho), pojídání (krocana), opékání žužu s oplatkou a čokoládou (jestli tenhle jejich zvyk neznáte, zadejte si do Googlu „S'more“), pozorování ohňostroje a akční odhánění krvežíznivých komárů.

Druhá účast o tři roky později v Minesotě byla pasivní, tzn. zvědavé pozorování průvodu z občerstvovacího stánku s hot dogy, corn dogy a jinými dogy.

Napadá mě za prvé, za druhé a za třetí.

Za 1) že jsem nikdy neviděla tolik promenád, jako právě v USA. Američany to  musí zaručeně obrovsky bavit, protože ty nejlepší místa u cesty jsou zabraná od časných ranních hodin jejich židličkami s držáky na mega velké coca-coly (pití alkoholu, ano i piva!, je na veřejnosti zakázané)

Za 2) že ta druhá účast byla vlastně aktivní a ta první pasivní. Makali jsme ve stánku s –dogy  jako o život, abychom nasytili davy hladovců.

Za 3) že si budu muset Den nezávislosti aktivně-pasivně zopakovat (nebo si alespoň pustit film se stejným názvem).