Menu

Domu Inspirace Rodina Recepty O mně Menu

V ZÁPALU STĚHOVÁNÍ...

středa 26. března 2014


Chtělo by se mi skoro napsat i v úpalu. Celou stěhovací březnovou sobotu totiž svítilo slunce jako v létě a vzhledem k našemu rychlému tempu běhání směr byt – dodávka – dům  – schody  – byt – dodávka – dům – schody... , jsme byli přehřátí za chvíli!

Bára běhala taky, ale naštěstí s babičkou na hřišti. (Babičko, neskonale děkujeme za pomoc).

Krabice od banánů jsem nepočítala, ale už víme, v jakých obchodech jsou svolní je ze skladu přinést a odkud ne. Pokladní v Lidlu na Lesné nás upozornila na jejich velký nedostatek a skoro nás od pokladen vykázala, abychom je vrátili. Pohled na netrpělivou Báru zabral a tak jsme domů vezli nakonec 4 další úlovky.

Zabydlujeme se rychle (hlavně Bára, která lítá s nadšením po schodech) a už mám v jídelně dokonce i velký stůl, na který jsem čekala celých 30 let! No dobře, tak asi 15 let...do své puberty jsem řešila naprosto jiné a samozřejmě! důležitější věci, než rodinný stůl, kde se můžeme scházet ve velkém počtu, kde o sebe nebudeme třít lokty při každém pohybu a kam se vejdou všechny moje upečené výtvory (a spousta skleniček plných vína:)

Články o zabydlování se mohutně realizují zatím jen v hlavě a až bude celý dům aspoň uklizen, vrhnu se na to ♥♥♥

PROMĚNA PRO MĚ (N) – {SNÍDAŇOVÝ PODNOS}...

čtvrtek 13. března 2014


Tenhle podnos jsem původně v Ikee koupila s barvitou představou víkendových snídaní do postele. Jestli se nepletu, tak jsme ho na tento účel nikdy nepoužili, zato se nečekaně osvědčil v chřipkovém období, kdy nevylézáme z postele ani na jídlo! Hodí se výborně i jako podložka pod notebook, což jsem ocenila hlavně já v období těhotenství, kdy mi nateklé nohy nedovolili sedět u počítače.

Působil ale příliš dlouho příliš fádně, tak jsem ho pomocí samolepící folie a stříbrné fixy trochu rozveselila:)

Dlouho jsem nemohla přijít na to, jaké sousloví by se mi na podnos hodilo, až pak jsem si vzpomněla na „eat-pray-love“ z mého oblíbeného filmu s Julií Roberts. Viděla jsem ho poprvé asi před třemi lety, ale mnohem víc mě oslovil na malém ostrůvku v Indonésii, kde jsme ho znovu zhlédli v malém stanovém kině. Možná to bylo pohodlným ležením na zemi ve velkých polštářích nebo výborným pop-cornem, co tu prodávali, a nebo tím, že jsme se nacházeli jen kousek od ostrova Bali, kde hrdinka potkává svou lásku...Každopádně ještě na letišti při cestě zpátky jsem si koupila stejnojmennou knížku a vrátila se znovu do děje. Ten mi teď bude znovu připomínat podnos a kdo ví, třeba na ty snídaně do postele ještě dojde!


JAK JSEM PROKÁVOVALA MATEŘSKOU{ KAVÁRNA NAŠE HŘIŠTĚ}...

úterý 11. března 2014

 Naše hřiště není ani tak kavárna, jako spíš obrovská dětská herna. V několika na sebe navazujících místnostech je krytá trampolína, zastřešené pískoviště, houpačky, autodráha, knížky, nepřeberné množství hraček, tabule, klouzačka do zelených kuliček atd.

Venku bylo ošklivo, nevlídno, mlhavo a já jsem měla velkou chuť na latté. (Pozn.: chuť je vždycky, i kdyby bylo hezky, vlídno a nemlhavo). Bára si dostatečně vyhrála, já si v tradičním ne-klidu vypila svou dávku kofeinu a zajedla ji výbornou ořechovou cookie. (Pozn. č. 2: když jsou někde ořechy, říkám si: „je to zdravé, je to zdravé, je to...i kdyby nebylo, krásně to křupe...“)

Platí se vstup a díky bohatému vybavení heren asi ani není divu, ale nějak se mi vybírání vstupného v kavárnách nezamlouvá a trochu si myslím, že je kontraproduktivní. Šla bych na to spíš cestou, jako např. kavárna Le Social, kde musí být min. útrata 50 Kč a pak děti (vlasntě maminky) neplatí nic. A tolik peněz člověk v kavárně utratí vždycky. Obzvlášť, když pečou výborné domácí dorty.


{ŽIVOT V BARVÁCH} ŠEDO-RŮŽOVÁ BÁRA...

sobota 8. března 2014

Bára dostala od babičky novou čepici. Má oči, fousky a uši a tváří se jako myš. Musely jsme jí hned venku vyzkoušet. Bylo krásně slunečno a v trávě trochu bláto, které se Bára rozhodla několikrát a doslova na vlastní kůži prozkoumat.

Brzy se budeme stěhovat a tak mi hlavou poslední dobou neustále víří myšlenky barevné jako přicházející jaro. Mám chuť tvořit, vyrábět, natírat a dekorovat víc než kdy jindy. Mohla bych většinu dne prolézat staré bazary a zlevněnky a brouzdat světem internetu sítí nápadů. Naskakujou mi nápady, i když vidím zdánlivě obyčejné věci, takže se nemůžu dočkat dekorování našeho nového domova.

Při pohledu na Bářin „outfit“ myslím, že dětský pokojík v šedorůžové by nebyl vůbec špatný:)

Tady je pár pokojíků pro inspiraci. Na každém se mi líbí asi tak tisíc detailů tak jsem zvědavá, které nakonec vyberu!


1. Látkový závěs vyrobený z narůžovélých mašlí?
2. Tenhle pokojík je tak trochu dospělácký, ale jeho koberec by se určitě neokoukal nikde, ani u Báry!
3. Že bych na stěnu nalepila barevné trojúhelníky?
4. Látkový baner už toužím vyrobit delší dobu.
5. Co takhle Bářin monogram ve starožitném rámečku?
6. Líbí se mi motiv klecí a závěsný mobil s ptáčky je dokonalý.

PROMĚNA PRO MĚ (N) – {CHLADIČ ŠAMPAŇSKÉHO}...

čtvrtek 6. března 2014

Když jsem uviděla ve Zlevněnce kovový kbelík na šampaňské s uchy po straně, napadlo mě nejdřív, že by se hodil jako závěsný květináč. Reklamní samolepky jsem sloupla, místa nejdřív natřela tabulovou barvou a kbelík uložila na pár měsíců na „čekačku“ do sklepa, protože jsem nevěděla, co s ním.

Po čase jsem podlehla nápadům ze samolepících fólií a tabulový nátěr přelepila etiketou, na kterou jsem stříbrnou fixou značky Sharpie napsala pár slov, které tak trochu s šampaňským souvisí.


Pokud máte podobné „chladiče“ nebo kovové kbelíky doma, tady je několik nápadů, co s nimi.

TAK JDE ČAS {25}...

úterý 4. března 2014

Sólo pro Bářiny myšlenky…
„Konečně fotí někdo jiný, než naši!“
„Sakra, jak se leze dovnitř skrz okno?“
„Kuk, jsem malý vy-kuk!“
„Mamka byla zase na blešáku.“
„Mám na hlavě andělské kudrliny.“
„Panáčci levanduláčci jsou na hraní nejlepší!“
„Tati, můžu si půjčit tvoje boty?“
„Dědo, drž mě pevně jo?“
„Mami, to koukáš, jak umím cákat, co?“

PROMĚNA PRO MĚ (N) – {PODNOSY POD DORT}...

neděle 2. března 2014

Někdy, teda vlastně pořád:) se mi zdává o tom, že mi někdo dárkem věnuje na jedno odpoledne půdu po babičce. Zavřu se tam na petlici a doprostřed pod trámy shromažďuju svoje vintage úlovky, staré židle z první republiky, stoly, obrazy, ulámané všehochuť kousky, ze kterých se mi skládá nový dekorační kus do našeho interiéru, gramofony, staré okenice atd...před domem je přistavená dodávka a několik pomocníků (svalnatých:), kteří snášejí z půdy všechny tyhle poklady...

Hned vzápětí se mi zdá o tom, že si někdo půjčí Báru min. na týden a já se zavřu pro změnu na dvorek - s barvami, štětci, bruskou atd. -  a všem mým „úlovkům“ dodám nový kabát.

Podnosy na dorty, muffiny a cupcakes se mi líbily vždycky a trvalo podivně dlouho, než jsem si jich pár vyrobila z levných talířů a průhledných svícnů z výprodeje, které jsem dohromady slepila sekundovým lepidlem. (Lepidlo na sklo by bylo určitě ještě lepší). Aby mi trochu korespondovaly s poklopy z bílostříbrných plechových dóz, ozvláštnila jsem je stříbrou Sharpie fixou.