Menu

Domu Inspirace Rodina Recepty O mně Menu

VÍC NEŽ TISÍC SLOV {77}...

středa 30. listopadu 2016


Nikdy jsme tu nebyli...a přitom je to takový kousek...
procházka na blízký židovský hřbitov..
v neděli před polednem....
je mrazivo a na stromech už skoro žádné listí...
Bára mezi hroby hledá případné zbylé lesní jahody...
Lucka nehledá asi nic a říká si, co tu děláme...
Petr si místo povinné jarmulky nasazuje kapucu...
já mezi hroby obdivuju ty, co jsou nejvíc porostlé břeťanem...ty se mi nejvíc líbí a pod nimi bych si ten věčný spánek možná i dovedla představit...
myslím na vás...babi, dědo a dědo...

PIKNIK V BJÖRNSONOVĚ SADU 4...

pondělí 28. listopadu 2016


Myslím, že tenhle předzimní piknik už byl letos vážně poslední. Nevytahovaly jsme s holkama ani deky, ale využily paletového posezení přímo u Piknik Boxu... foukalo jako v listopadu, protože listopad byl, já se schovávala pod červenou deku z Ikey, co tu mají pro tyhle sychravé případy (jako jsem já), Lucka mi lehce vymrzla taky (rukavice nesnáší a nemohla by s nimi snít tři malé bábovičky), pár dětí hlasitě protestovalo, např. Agátka nerozdýchala pikantnější Minnestrone...i tak, ať žijí pikniky!!!

PROMĚNA PRO MĚ (N) – {KORÁLKOVÉ HVĚZDY}...

sobota 26. listopadu 2016


Už na jaře jsem na internetu našla krabici korálků, které se někdo potřeboval zbavit. Já samozřejmě ochotně najdu využití pro jakýkoli půdní nález, jen na něj došlo až teď...byla z toho zábava pro celou rodinu...Já se pokoušela podle návodů tady a tady vytvořit korálkové hvězdy, Bára navlékala na drát náhrdelník, Lucka korálky všude rozhazovala a pak zase sbírala do plechové misky, Petr se nestačil divit...visí nám v kuchyni na utěrkové zácloně (naštěstí ne Petr:) a na jeleních parůžcích...krásný závěr podzimu všem...

DÝŇOVÁ SLAVNOST V OTEVŘENÉ ZAHRADĚ...

středa 23. listopadu 2016


Otevřená zahrada v Brně je krásným počinem na krásném místě a párkrát jsme se na každoročních dýňových slavnostech už vyskytli. Letos to bylo ale nejlepší, přibyla domácí zvířata, udírna s krbem, ohniště, bylinková zahrádka, která se za ty roky rozrostla, a tak bylo víc prostoru na dětské tvoření věnců a korunek, dlabání dýní, relaxování u domácí modelíny, bylo kde si koupit dýňový oběd, dýňové latté a dýni na polévku a bylo kde si namočit rukávy vodou...Lucka do vodních kaskád dokonce smočila svoje semišové boty s kožíškem...obešlo se to bez úhony, ale příště přibalím holínky...ochutnali jsme dýňovou polévku a guláš z hlívy a užili si jeden z posledních slunečných podzimních dnů...

LUCKA ROK A 3. ČTVRTLETKA...

pondělí 21. listopadu 2016


Tak, další kvartál máme úspěšně za sebou...moje nervová soustava pracuje na plné obrátky, moje trpělivost se tříbí, vydržím i to, co jsem si myslela, že už nedám a starší Báře zpětně posílám vzdušné omluvy, že byla tak "přizpůsobivá" a "bezextrémová"...dá se říct, že u Lucky se vlastně těším na to, až bude starší, je jí za celý den někdy až příliš, všechny činnosti, i pouhé vzájemné bytí, jde do extrémů, je hbitá, ráda si dělá věci tvrdohlavě po svém, ubrání si v kolektivu cokoli, i to, co není zapotřebí si ubránit, dokáže mě svým odmítavým postojem zahnat do kouta a já se tam pak třepu a přemýšlím, jak na ní nejlíp vyzrát...jestli mě někdo naučil přizpůsobivosti rychlým změnám, vyvolal ve mně pocit zmanipulovanosti a omotanosti kolem prstu, několikrát způsobil nervový kolaps končící proudem slz, pak je to právě Lucka...jak to sakra dělá?? Nedávám její hysterický záchvat, stejně jako herecký nátlak, stejně jako emotivní lítostivý pláč...prostě je mi extrémně úzko a líto, když pláče...

Připadá mi, že až moc brzy začalo „sama“ období...dost důrazně ho aplikuje při oblékání, svlékání, vylézání z vany, samopřebalování, obouvání, posazování se do kočárku....nesmím na ni doslova ani sáhnout...pokud to udělám, boty vztekle shodí z chodidel a začne znovu...SAMA...při její drobné postavě se u překonávání vany směrem ven (SAMA) zdá, jako by přelézala čínskou zeď...když tyhle činnosti nakonec tvrdohlavě nezvládne, zavolá mě s prosícím pláčem zpět a oddá se mé zručnosti s tím, že zkusí zas, až se jí bude chtít...

Miluje kaluže a zabořené nohy v kupicích listí...stále mě překvapuje, že se nezdržuje jen u jedné louže a kupy, ale projde se, nechá případný smutek za sebou a hledá další...velký rozdíl od Báry, která byla schopná na jednom místě setrvat i půl hodiny a já zatím vyšlapávala dolík...

Dokáže říct slovo „mami“ i šedesátkrát do minuty...

Docela jsem si zvykla, že leze po výškách...v Sokole, kam jsme začaly v září chodit, mě tudíž nepřekvapilo, že exceluje svými šplhacími výkony na žebřinách a skoky plavmo na velikou žíněnku...zachytávám o metr dál už v horizontálním skorodopadu...

Panenky stále vedou, stejně jako mončičáci, které nám věnovala babička...na střídačku je tahá jak ven, tak do heren a i do Sokola, kde s nimi zdolává překážky...asi si to potřebuje ztížit...

S dudlíkem stále usíná, po šlofíku ho jde vždycky umýt a vrátí ho na čekačku na svůj polštář...používám ho ale stále jako „klidnítko“ při vyhrocených situacích...hlavně na veřejnosti třeba v šalině, když nechci, aby svým pláčem vysklila okýnka...

Holky uspáváme v osm večer najednou...po počítání oveček na Déčku (počítáme i my s Petrem)...už nezpívám, Báru umazluje Petr, Lucku držím za ruku já...

Nočník vzala jako fakt, že je za případný produkt pochválena...daří se jí čím dál víc, ale stále to není dost...ani omylem...prakticky na něm sedí, když sama uzná za vhodné, pokud ji nějak chytře nepřelstím, když nechce, tak prostě nechce...

K jídlu preferuje suché těstoviny, polívky s krutonama, jakékoli bonbóny, vajíčko na tvrdo a oříškové polštářky z Lidlu...

Rozumí všemu, ale domlouvá se poslední slabikou ve slově...a v ní se nesplete, takže docela rychle chápu, co má na mysli...někdy...někdy vůbec...
Je schopná si prohlížet jednu knížku stále dokola a já musím říkat, co má hledat...když to najde, zaslabikuje poslední slabiku a oči jí září hrdostí...

Je prostě svoje, originál, který vždycky ví, co chce a jde si za tím přes překážky, které neustále (ne)takticky kladu...zkusím je odstraňovat...co to půjde...když to nepůjde, ona je stejně přeleze...

PS: Jsme rádi, že tě máme...i takovou...extrémní:)
PS: S pletenou korunkou z Ebay nebo bez...

VŠEMI SMYSLY (PODZIMNĚ) {20}...

pátek 18. listopadu 2016


Babí léto trvalo letos krásně dlouho, až mě ta rychlost, s jakou jsem pak při náhlém zvratu teplot hledala šály, čepice a klobouky překvapila...v pomalu zimním rytmu jsem pokračovala i v Ikee, kde jsem si už na konci října koupila vánoční balící papír...ten nejjednodušší hnědý, který vypadá jako pečíčí papír a jde k němu naprosto jakákoli stuha...letos budu totiž zabalené dárky ještě cejchovat razítkem, tak aby se to „netřískalo“...protože moje ptačí období nějak nechce skončit, další z balících papírů jsem vložila pod sklo do rámů...Lucka v jeden nestřežený moment odněkud aktivně vyhrábla dřevěná vyřezávaná zvířata z velikonočních trhů v Kašperkách...co je potřeba mít ještě na podzimní poličce se naučila po mém vzoru velmi rychle...vaříme dýňové polévky, pečeme cuketové makovce, strouháme jablka na štrůdly, balíme se do dek (hlavně já), vyrábíme anděly z plsti a korálkové hvězdy, navlékáme láhve do svetrů, pálíme první svíčky a zásobuju se oleji do aromalampy, schválně venku šoupeme nohama v listí...těším se po té dvouměsíční antibiotické kúře na svařák...


Poslední dobou...

 jsem se dívala: pravidelně na Herbář a když mám ještě větší chuť si zvednout hladinu inspirace, nálady a nostalgie pouštím si i staré díly...proč neběží každý (tý)den po celý rok??
…………………………………………………

jsem ochutnala: olivovou pomazánku se sušenými rajčaty u známých...namáčela jsem si cibulovou bagetu z Kauflandu přímo do misky bez nějakého složitého mazání
…………………………………………………

poslouchám:  pustila jsem si nostalgicky Jarka Nohavicu...musím na koncert...předsevzetí? tohle bych mohla snad do pěti let zvládnout
…………………………………………………

mi chybí: mám divný pocit, že jsem proti všemu a všem ve všem pozadu...mám touhu stíhat asi tak desetkrát víc věcí, než právě stíhám...víc fotit, vyrábět, psát..hned v zápětí přichází pocit, že toho stíhám tak akorát, jak se se dvěmi dětmi dá...hned potom, co si to oznámím, se vkrade otázka, jestli se mi náhodou nevybíjí baterky rychleji než dřív...než třeba v létě...že by mě poháněl solární kolektor? Asi bych se měla uklidnit, chvilku setrvat ve stínu, přestat si cokoli oznamovat...takže temně čekám...a čekám...až mě osvítí...asi si letos rozsvítím vánoční světýlka dřív...mám trochu marnost asi...
…………………………………………………

čtu: Skvělá budoucnost od Catherine Cusset, To prší moře od Radky Třeštíkové
…………………………………………………

nemám ráda: když mám hlavu naplněnou tisícem nápadů, tunou inspirace, hromadou realizačních plánů, těkavými drobnostmi a když na jejich uskutečnění mám hrozně velkou chuť, ale chybí mi čas a ty baterky...
…………………………………………………

mám ráda: Bára nedávno vzala Lucky oblíbenou knížku, sedly obě na náš džínový obr vak, ušitý pro Petra k loňským Vánocům, a B., jakožto plnohodnotná náhradnice mojí maličkosti, začala L. číst...po svém...a ukazovat obrázky...po svém...L. ta obměna osoby naprosto uchvátila...chvilkový pohled na naprosté souznění těch dvou nás s Petrem dojal asi oba...

PODZIMNÍ FOCENÍ NA VEVEŘÍ...ZASE...

úterý 15. listopadu 2016


Hodili jsme se sladěně do gala...někteří nedobrovolně...většina...kromě mě...počasí nebylo tak slunečné jako před týdnem a jako před rokem...holky nebyly v tak příjemné náladě...co už...tradice je tradice ...a taky by mohlo do dalšího víkendu sněžit...vyrazili jsme...i s drakem...kterého Bára neúmyslně zachytávala v korunách stromů...mnohem líp jí šlo sbírání lučního kvítí a kaštanů...na ty obětovala i svoji teplou ušanku...kterou tak přeplnila, že mi ji na zpáteční cestě alejí svěřila k odnosu do auta a jala se sbírat pro změnu klacky...ztratila jsem z čepky pár kaštanů...pst...ve školce je stejně pro přetlak už nechtějí...

...povinné pózóvání u dveří ke kostelíku...B. mi nechtěla podat ruce jako minule...z fotky tryská naprostá pohoda a ochota...realita zdrcené matky se naštěstí schovala...nakonec se nechala přemluvit...na dece jsem chvilku rozjímala sama, než se nám ty dvě tvrdohlavé bytosti podařilo přemluvit k rodinnému fotu...mnohem víc je zajímaly ostré balvany kolem...kde by pózovaly klidně do soudného dne...

...tak zase za rok...

...na těch balvanech...

...dalších sto tisíc fotek...

PROMĚNA PRO MĚ (N) – {DĚTSKÝ STAN}...

sobota 12. listopadu 2016


Když sousedi opakovaně zřeli moji vášeň v přetváření všeho starého a opotřebeného, podpořili moji vášeň v obklopování se letitými věcmi tím, že mi přes plot „hodili“ rozebranou dětskou retro postýlku. Prý, že jak mě znají, určitě ji upotřebím. Po přelakování jsem dvě kratší bočnice pověsila na zeď na balkoně, aby se na nich mohly vyjímat buxusové věnce (uvité mimochodem taky ze zbytů jejich ostříhaného keře)...dvě delší bočnice jsem uložila, k velké nespokojenosti mého muže, do sklepa, kde uzrávaly asi rok, než mě napadlo je spojit a vytvořit tak stan pro holky...

Normální Bára si hned zalezla dovnitř s hrstí plyšáků...nenormální Lucka se, jakožto rozený horolezec, rozhodla stan otestovat z výšky tím, že ho bude přelézat...Petr tudíž stan doplnil provazem, navázaným ve spodní části tak, aby se bočnice při opakovaném boulderingu nerozjely do placky....po pár týdnech stanování strhla Lucka svými výkony i Báru, a tak šplhají obě...

Pevnou látku jsem koupila za pár korun v bazaru a Petrova maminka mi ji po obvodu zapošila. Já jsem si pak ručně přišila hnědé tkalouny a dřevěné korálky, kterých mám od jisté objednávky nespočet...moje obava, že bude Lucka rozvazovat mašle, se naštěstí nepotvrdila...

...někdy mám chuť sem taky zalézt...


{ŽIVOT V BARVÁCH} UŠANKA...

středa 9. listopadu 2016


Mám slabost pro pokrývky hlavy, ať už jde o klasické pletené čepice, klobouky nebo ušanky...v jedné kožešinové, dokonce s ušima, jsem nedávno viděla jednoho důchodce...na něm mi to zas tak roztomilé nepřišlo...

V bazaru jsem sehnala znovu tu stejnou ušanku a rukavice, jaké nosily holky kolem roku věku, jen ve velikosti větší, tak mám občas déjà vu, když vidím Lucku obléknutou ve stejné čepici a mikině, jako mívala Bára...

L. nic nenamítala a vrhla se rovnou do zkoušení...trochu se bojím, že jí hlava vyroste rychleji, než se pohledu na její roztomilost nabažím...


A tady něco pro inspiraci. Brala bych je všechny...i ve větší velikosti...


U téhle fotky jsem si vzpomněla na kofolu a „já už ho vidím
Krásná práce
Hlavně ležérně
Čepka se stopkou jako stvořená pro podzimní vycházku
Chtěla bych ten proutěný šedý kočárek a outfit i pro sebe
Bambulí není nikdy dost
Jednoduše krásné
Jako z pohádky
Kéž bych uměla plést

PROMĚNA PRO MĚ (N) – {DĚTSKÁ ŽIDLIČKA}...

neděle 6. listopadu 2016


Stála tam takhle u taťky ve sklepě, celá pomačkaná, rozkývaná, od barevných skvrn...zaplesalo mi nad ní srdce...mám dojem, že se s ní táta loučil s dojetím...nevím, na co si teď bude stoupat, když bude potřebovat vyměnit žárovky...každopádně jsem mu slíbila, že ji zrestauruju za něj a že ji budou holky používat a že se u nás bude skvěle vyjímat a že ji prostě nutně potřebuju a že....takže: Petr mi zatmelil odchlípnutou část sedáku, já židličku během jednoho odpoledne s holkama na zahradě přešmirgovala a pak jsem ji přetřela bílým Balakrylem, který jsem hned stírala hadrem...výsledkem je židlička alá vintage, hodí se k nám (všem, hlavně ke mně), holky na ní sedají rády, Petr ji možná zužitkuje i na nějaké ty žárovky a konečně vystrnadila tu kovovou náhražku od Vietnamců...té se totiž po jednom z Lucčiných akrobatických náletů propadlo dno chvíli před dokončením náhradnice...jako by(ch) to tušila...

Látkovou panenku darovala Báře moje mamka...je ručně šitá jakousi šikovnou paní. Jediná panenčina nevýhoda je, že nám jaksi pelichá a ztrácí svou bohatou kštici...i přes to, že ustavičně vysávám vlasy, si Bára prosadila, že v obýváku trochu pobude, protože by jí nahoře bylo smutno...tak tak...ještě, že si Barča přeje k Ježíškovi vysavač...prý růžový...


VÍC NEŽ TISÍC SLOV {76}...

čtvrtek 3. listopadu 2016


Svatováclavský program tentokrát vymýšlel Petr...prostě a jasně se zeptal holek, co chtějí dělat...

...takže jsme ráno zajeli na rumiště nasbírat celou náruč divokých květin a šípků, pak popojeli mezi kaštany, aby bylo zase co přinést do školky, strávili jsme nějaký čas na hřišti, pak doma dvě hoďky odpočívali po dávce francouzských brambor, co nám otec rodiny uvařil...pak zajeli koupit nutné helmy (Báře vyrostla hlava a Lucka by bez ní nemusela při své nepovolené rychlosti na motorce přežít)...v Decatlonu si holky vypůjčili tříkolku a kolo s přídatnými kolečky, za hodinu tu projeli snad každou z uliček a podařilo se jim dokonce nikoho nesejmout...pak jsme zastavili na zvířecí farmě, kde Bára s radostí podstrčila jablečný ohryzek těhotné koze...

...nestihli jsme jediné...vypustit draka z kufru auta...a myslím, že náš živitel pro ten nedovršený harmonogram skoro ukápl slzu...

...na příštího Václava musí nastat minimálně uragán...to se to pak bude pouštět....