PROMĚNA PRO MĚ(N) {FRANCOUZSKÁ OKENICE}...

Několik let jsem přemýšlela, co pověsím nad náš gauč v obýváku...všelicos tam už i viselo, ale nějak to pořád nebylo ono...když mi kamarádka dovezla dvojici starých dřevěných dělených oken, snažila jsem si tam měsíce představit zasklené černobílé fotografie, ale i o tom jsem nebyla přesvědčená...až jsem na internetovém bazaru našla francouzské okenice a v tu chvíli měla jasno....

Čekala jsem na ně asi půl roku, protože mailová komunikace s paní, pracující na azurovém pobřeží, vázla...až mi je jednoho krásného dne konečně někdo pověřený dovezl přímo před dům...

Okenice, původně přetřené několika starými nátěry, mi zbrousil Petr, stejně jako kování, které jsem pak šmirglovala ještě ručně...natírání probíhalo v několika vrstvách, dokud nevytvořilo celistvý dojem..tentokrát jsem nepřetírala bezbarvým lakem ale nechala jen tak...kování dostalo po obroušení tak krásnou patinu, že ho stačilo jen přelakovat a upevnit...

Mám pocit, že naše stěna čekala právě jen na tenhle solitér...

PROMĚNA PRO MĚ(N) {ROSTOUCÍ METR PRO DAVIDA}...

Když jsme tenkrát připevňovali rostoucí metry pro Báru a Lucku, nechali jsme záměrně místo ještě na jeden, aniž by padlo konečné slovo o tom, jestli se o třetí dítě pokusíme nebo ne...myslím, že ve třech jim to tu sluší rozhodně víc...

PROMĚNA PRO MĚ (N) – {DOMEČKOVÁ POSTÝLKA}...

Je bílá, je akorát do místa, kam ji za pár měsíců budeme přesouvat, je se slevkou, je dokonalá a hlavně je od kreativní Lucky z Písku,..lehla bych si do ní sama, ale trochu přesahuju...tak ji zatím okupuje naše miniaturní Lucka a já se lehce stresuju tím, že do ní Davida nevpustí, až nadejde čas...

Petr ji sestavil podle vtipného plánku hned, jak dorazila...jo, trochu jsem otravovala, ať neotálí...

Holky přes ni přehodily deku a udělaly z ní bunkr...deka neustále padala a tak jsem slíbila, že vyrobím hvězdnou oblohu...v bazaru jsem sehnala staré pevné prostěradlo, které stačilo vybělit a s pomocí barvy na textil a hvězdičkových vykrajovátek namalovat...původně jsem malovala čirou barvou fosforeskující ve tmě, ale pak se rozhodla hvězdy přiznat a z druhé strany je dozlatila...

Podle mě nemá chybičku...

"Mami co děláš??"
"Fotím Baru domečkovou postýlku..."
"Tak mě s ní vyfoť jo?"

PROMĚNA PRO MĚ (N) – {PŘÍDATNÁ POSTÝLKA A KOLOTOČ PRO PRINCE S LIŠKOU}...

Předávka postýlky proběhla u Brněnské Olympie...manžel paní, která postýlku prodávala, kroutil hlavou, zda ji náhodou na druhého potenciálního potomka zase nebou shánět nazpátek...paní rezolutně potvrdila, že nebudou...a tak už ji nesháním ani já...vejde se akorát do nevelkého prostoru mezi zeď a naší postel a já věřím, že uleví mým zádům a zamezí alespoň na pár měsíců nočnímu zvedání Davida přes pelest...

...nad postýlku jsem připevnila hrací otočný kolotoč (z Ebay pod odkazem „Bed Cradle Musical Carousel“) a na něj zavěsila látkové šedobílé hvězdičky od „Cáklé kačeny“. Uprostřed se pohupuje mládě lišky z Ikey, které mi Lucka nechtěla zapůjčit...kvůli bráchovi se ale přemohla...

PROMĚNA PRO MĚ (N) – {VALAŠSKÁ KOLÍBKA PRO DAVIDA}...

Tuhle krásně zdobenou valašskou kolíbku máme do Petrových rodičů a už se v ní pohupovalo hodně dětí...včetně našich dvou holek...teď to samé čeká Davida a možná i děti našich dětí. Na hrací kolotoč jsem nechala ušít barevné ovečky z internetového obchodu Cáklá kačena. Paní moc díky i touhle formou za to, že šila, i když sotva seděla, vzhledem k velkým problémům s páteří. Bílá kostra hracího kolotoče je z Ebay (pod odkazem „Bed Cradle Musical Carousel“).

V retro peřinkách spala Bára i Lucka a tak do třetice všeho malého...

PROMĚNA PRO MĚ (N) – {MYŠÍ ANDĚLÉ A NOVÝ MANTINEL S PEŘINKAMI}...

V Ikee jsem koupila tři bílé a dvě šedé myšky a jak jsem tak na ně doma pak hleděla, napadlo mě, že jim seženu andělská křídla (z Ebay pod odkazem „fabric doll angel wings“) a zavěsím je Davidovi nad postýlku na otočný kolotoč (z Ebay pod odkazem „Bed Cradle Musical Carousel“).

Byla u mě zrovna kamarádka s dvěma holčičkama, když křídla z Číny dorazila, a dost ji můj plán pobavil...ani ne tak to, že chci použít na bílé myšky růžová křídla pro kluka, ale to, že chci Davidovi uměle vyvolat delirium tremens, ve kterém se léčeným alkoholikům při nedodání drogy zdá, že po zdech běhají myši a podobná „havěť“...ona je to doktorka vystudovaná, tak to musí vědět...nenechala jsem se odradit a nebohým myším křídla během naší odpolední povídací siesty přišila...dvěma jsem je teda musela vypárat a přešít, to když jsem popletla barvy u šedé myší varianty...také nějaké delirium asi...

...kdybych na ně hleděla já, cítím se určitě jak na červánkovém obláčku...pravděpodobně...možná...nevím...třeba mi David něco naznačí...každopádně zbytek křidýlek nepřišel vniveč, Bára s Aničkou si je navazovaly na provázek a ten si omotávaly kolem krku jako náhrdelník...taková křídla mají totiž nespočet využití a já v tom asi totálně mateřsky lítám!!!

Nové povlečení a obláčkový mantinel mi ušila k narozeninám mamka, které jsem k tomuto účelu sehnala v bazaru krásnou šedou látku...DÍKY, MAMI!

PROMĚNA PRO MĚ (N) – {HODINY PRO MALÉHO PRINCE (A PRINCEZNY)}...

Návštěvy se mi smějí, že nám to tiká i na toaletě...v dětském pokoji ale hodiny chyběly, tak jsem koupila jednoduché s kamenným vzhledem z Jysku. Potřebovala jsem totiž nějaké zajímavé bez skla nebo plexi na přední straně, aby se daly pohodlně pomalovat permanentní fixou. Vybrala jsem motiv Malého prince s liškou....tak trochu pro Davida, co se tu s holkama za pár měsíců usídlí.. pár dokreslených číslic...tak trochu pro Petra, co tvrdí, že na hodinách, a dětských obzvlášť, prostě být musí...

PROMĚNA PRO MĚ (N) – {CESTOVATELSKÁ PODLOŽKA PRO DAVIDA}...

Před pár měsíci jsem v bazaru za 29 Korun koupila bílý kulatý plátěný ubrus. Tušila jsem, že bude mít jiné využití, a tak jsem sama sebe ani nepřekvapila, když jsem na něj černou fixou na textil namalovala mapu. Mamka mi ho podšila měkkou látkou a po obvodu zapošila bílým tkalounem a mně se tolik líbí, že se na tom světě asi budu povalovat s naším Davidem...

Dřevěnou hrazdičku jsem sehnala od maminky tří dětí, která si byla jistá, že čtvrté mít nebude, a nahradila jsem tak naší starou plastovou, kterou si na sebe holky neustále strhávaly. Tahle je pevná a navíc přírodní bez jakékoli úpravy povrchu. Navěsila jsem na ni bukové kostky, do kterých mi Petr provrtal dírky a taky plyšáky z dílny czpins, které jsem koupila na kreativním marketu v Praze...už bych se válela nejradši...

PROMĚNA PRO MĚ (N) – {LAPAČE SNŮ}...

Při vytřizování nepotřebností (ano, i to mě někdy napadne...naštěstí...) jsem objevila slušnou sbírku starých krajkových deček a ubrusů a rovnou jeden kreativně zužitkovala. Objednala jsem si z bazaru vyšívací kruhy, jedno odpoledne si sedla a do hodiny vykouzlila romantické lapače snů do ložnice. A rovnou tři, aby o to víc spolehlivěji lapaly noční můry...

Vyšívané plátno jsem jen obstříhla entlovacími nůžkami a na zadní straně zahla pod rámeček...na ozdobný cíp jsem pak zavěsila krystaly ze starého křišťálového lustru a drátky kleštěmi přihla, aby nevypadávaly...

Lapače visí v ložnici na garnýži a ve světle se krystaly krásně lesknou...a mně je najednou nějak lehčeji...i když mi přijde, že těžknu den ode dne víc a víc...

PROMĚNA PRO MĚ (N) – {LAPAČ SNŮ PRO MALÉHO PRINCE}...

Slabost pro Malého prince mám převelikou, o něco větší, když se mi má jeden brzy narodit...vyrobila jsem pro něj lapač snů...a to je začátek...čím skončím, zatím nevím...

Mezi dva rámečky vyšívacího kroužku jsem napnula černou látku, kterou jsem pomalovala bílou textilní fixou a po okraji zaobroubila. Ještě před tím jsem na vnější rámeček navázala bílé stužky, černá a bílá pírka a pak pírka z džínoviny, která jsem si podle šablony vystřihla a slepila polovinami k sobě.

Lapač bude viset nad dětskou postýlkou, zatím asi v ložnici...jeho odnos do dětského pokojíku spolu se „skoro soběstačným“ synem bude znamenat přerod a naději, že se tímto přesunem líp vyspím...čekám totiž po předchozích zkušenostech s holkama a jejich úporném nočním buzení situaci identickou...věřím, že to nebude ještě uzívanější než tenkrát...ještě, že sny budeme mít aspoň díky lapači „vychytané“...

PROMĚNA PRO MĚ (N) – {MRAKY A DOMKY PRO HOLKY}...

Pro tuhle proměnu jsem konečně upotřebila krásné zbytky látek, sehnaných po slevách a bazarech. Nastříhala jsem 2 části domků a mraků, rozebrala mamce několik starých polštárů a zbavila jich potřebné výplně, a pak jsem zneužila obě babičky na ušití polštářků...

Trochu se obávám, že s mojí vášní kompletně opolštářovat obě dětské postele, se tam holky taky brzy nemusí nacpat. Na oba obláčky každý večer s radostí uléhají, domky slouží jako mantinely, po zbytku se válejí a já se mám čím kochat, když všechno urovnám,  protože např. posledním úlovkům 40 na 40 z Jysku s vyobrazenými růžovými plameňáky za dvacku nešlo odolat...

PROMĚNA PRO MĚ (N) – {LÁTKOVÉ PANENKY S FOTKOU}...

Když jsem objevila tu pravou látkovou panenku k pokreslení pro holky k vánocům, hned mně napadlo, že bych zkusila metodu přenosu fotografie na textil s pomocí speciálního lepidla pro transfery. Vyzkoušela jsem to nejdřív na obyčejné bavlněné látce...vytiskla jsem fotku inkoustovou tiskárnou na obyčejný papír, vystřihla na požadovanou velikost a povrch obrázku dostatečně potřela lepidlem na transfer, pak přitiskla na látku a znovu tisk přetřela lepidlem, tentokrát z druhé strany, aby dobře přilnul k bavlně...nechala jsem schnout přes noc a ráno jsem papír stírala houbičkou, namočenou ve vodě, dokud se neobjevila stranově obrácená fotka...přenos vždycky vypadá lehce rozpitě a popraskaně, což se mi ale naopak líbí....

....u panenek, které nejsou tak ploché, jako látka bez výplně, je výsledný obrázek popraskaný právě v místech nedokonalého přilnutí v záhybech, ale tohle není hlavní chybka vzhledu panenek...naprosto jsem nevychytala proporce obličejů, které se zdají vůči velikosti hlavy zbytečně velké...hlavně Lucka vypadá dost „psycho karikaturně“. Proto je tento vý(pa)tvor příkladem toho, jak se to dělat nemá...

Plusem alespoň je, že holky samy sebe po rozbalení poznaly a to mi ke spokojenosti stačí:) Koneckonců, nehodlám je prodávat...látkovka Lucka mně ale někdy svým vzhledem straší...

PROMĚNA PRO MĚ (N) – {MATRJOŠKY PRO HOLKY}...

Skládání klasické matrjošky baví snad každé dítě, ty naše nevyjímaje...takže, když mě tak krásně zinspirovala úžasná Madame Coquette, objednala jsem dva kusy „wooden nesting dolls“ z Ebay a před Vánoci se vrhla do sprejování a malování černým permanentním fixem podle vzorů, co mě na pinterestu nejvíc zaujaly...tady a tady

Trochu při otevírání a zavírání drhnou, ale věřím, že naše holky je rozchodí...nebo si chvilku budu hrát já...

PROMĚNA PRO MĚ (N) – {DŘEVĚNÍ „MY“ PANÁČCI}...

Letošní listopad a prosinec mám tvořivou...vyrábím (si) hračky, které by udělaly radost mně, kdyby mi bylo zase třeba pět let...věřím, že dřevění panáčci, alias Bolíci z Los Bukos, vykouzlí úsměvy na rtech i holkám. Mně přijdou obličeje, přenesené na dřevo dekupáží, vtipné a připomínají mi karikaturu...kdybych do ruky na závěr nevzala místo bezbarvého laku lak stříbrnošedý, nemusela jsem své vrcholné dílo tak rozpít...naštěstí sprej chytil jen část Bolíků, ti šťastnější jsou jen bezbarví...

Přenádherný a velký dřevěný domek nám přivezla babi a děda a chybělo ho jen někým zabydlet...

PROMĚNA PRO MĚ (N) – {STOHOVACÍ KOSTKY PRO HOLKY K VÁNOCŮM}...

Na pinterestu mě zaujal tenhle nápad na vytvoření stohovacích kostek s fotkami pro děti. Protože obě moje holky (a já) milujeme různé dřevěné skládačky, obětovala jsem svůj čas na výrobu originálního vánočního dárku. Objednala jsem dřevěné bukové kostky o délce hrany 4cm od Los Bukos Fotky jsem upravila  a vytisknuté na obyčejný papír je nalepila pomocí lepidla na dekupáž na všech šest stran kostek. Na závěr jsem všechny strany pro jistotu přelakovala bezbarvým lakem, přece jen čekám klasické nepředvídatelné zacházení...

...Holkám jsem je zabalila pod stromek v jednom balíčku, aby si samy zvolily, koho chtějí stohovat....

PROMĚNA PRO MĚ (N) – {BETLÉM}...

Doma jsme každý rok měli milou betlémskou tradici...bydleli jsme ještě v Praze a s mamkou o adventu jezdívaly do centra vybírat další figurku do našeho keramického betlému...tenkrát jsem vůbec nemohla pochopit, že na nás opravdu někde čeká další panáček ze stejné keramické dílny a vždycky jsem se těšila na to, kdo přibyde...často jsem se rozestavěný betlém chodila dívat, obzvlášť, když do něj taťka nainstaloval malé světýlko...

Jsem přešťastná, že stejné figurky vyrabí dílna Keramos a jsou k sehnání v obchodech Manufaktura

Protože mi betlém každoročně chybí a k tomu mamčinu je na Šumavu daleko, vyrobila jsem si vlastní podle této předlohy. Petr mi k tomu nařezal...potřebné výseky ze zbylé Ikea police...Když mě viděla Bára, taky si jeden namalovala...je na něm panelák, naše rodina, věnec buřtů (abychom nehladověli) a skála...fantazie mojí dcery mě nikdy nepřestane fascinovat...