Menu

Domu Inspirace Rodina Recepty O mně Menu

JAK JSEM PROKÁVOVALA MATEŘSKOU {CAFÉ FARA KLENTICE}...

pondělí 8. července 2019


Café Fara je už pojem a já si v ní dala kafe asi v ten nejlepší čas. Po návštěvě Mikulova jsme sem zkusili bez rezervace dojet a našli tu v podvečer poslední volný stůl, poslechli si závěrečné vystoupení kapely k oslavám deseti let od otevření a děti si ze stropu malého obchůdku stáhly bílé heliové balónky...

Je to podmanivé místo v obci Klentice s vytříbeným útulným stylem od vybavení kavárny a venkovního zázemí až po nabídku a servírování jídla a kávy. Děti dole pod schody objevily ráj s houpačkou, jezírkem, lehátky a velkým pařezem, na který samozřejmě nešlo nevylézt...

Takových odpočinkově koncipovaných míst by mohlo být nespočet a vždycky by bylo plno.

Je krásné se na chvíli zastavit...

KULTURNÍME SE {SLAVNOSTI MĚSTA MIKULOV}...

čtvrtek 4. července 2019


Vzhledem k našim virózám bychom asi normálně zůstali doma, ale protože přijel táta s Janou, kteří byli dvě noci ubytovaní v nedalekých Klenticích, na slavnosti Mikulova jsme nakonec odjeli.

David spal za celý den jen akademickou čtvrt hodinku v autě, zato Lucka si dala skoro hodinu...

Po Pálavě se proháněl zpočátku vítr, ale jakmile jsme si dali první skleničku vína, rychle ho to přešlo...

Bylo tu lidí tak příjemně akorát a děti se bavily všude, kam jsme je vzali...

Krásně strávený den s průběžně doplňovanou hladinkou vína v hlavách...

...hlavně v té mé...

DAVID ROK A 3. ČTVRTLETKA...

pondělí 1. července 2019


7.6. ukončil 3. čtvrtletku a až se přehoupnou prázdniny, budeme mít doma dvouleťáka!

Začíná skládat i dvě slova dohromady, nejčastějším slovem jsou hesla bagr, torka (motorka), čus (džus), pepa pustit (prasátko), vzít, gurt (jogurt), bovka (bábovka) a další

Je daleko mazlivější, než byly holky a je daleko vzpurnější...

Během května prodělal neštovice, řekla bych, že kromě špatného spaní a zvýšené ubrečenosti, ho netrápilo tolik svědění, jako třeba u Barči...

Jak dokáže být opatrný ve vodě, doma skáče z opěrky na gauč, venku lítá po skluzavkách, ani jsme nezachytili, kdy se naučil na odrážecí motorce, najednou prostě jel, krásně kope a hází balónem, pravděpodobně líp, než naše Bára:)

Spánek je u nás prostě téma odjakživa, co se narodily děti. David spí stále v postýlce, odkud si vylézá. Je schopný vstát ve 3:30 a už prostě neusnout nebo řádí, že chce dolů, což znamená, že potřebuje láhev s mlíkem...mě umí vyprovokovat k tomu, co chce, hlavně, abych si mohla jít lehnout a spoléhám na to, že ho mléko znovu uspí, což někdy vychází...Petr to s ním umí daleko líp a do nočních akcí typu „dolů“ se nepouští a nechá ho vyřvat do bodu, než si to David uvědomí a znovu se rozhodne usnout...každopádně tahle spánková deprivace nebo nemožnost spát bez vyrušení celou noc je asi jedna z nejhorších věcí, co si z rodičovské odnesu, a stavy ostatních dětí od kamarádek, kdy jim děti bez problémů spí nebo se nebudí po čtvrté, případně páté ranní, považuju za scifi záležitost, která se nás bohužel ani u jednoho z dětí netýká...

Nejradši k jídlu máš gurt a bovky, taky rozinky a brusinky, zmrzlinu, pěnu od kávy a polévky...poslední dobou nejí papriky ani okurky, což dřív nebýval problém...

Z her vedou auta, odrážedlo, prase Peppa, Krtek a telefon, což je cokoli, co přikládá k uchu a volá „babíííí“ „dudííí“  nebo infiltruje do holčičích záležitostí, odkud je brzy vyhnán...pexeso, karty a člobrdo je s ním pěkný adrenalin...

Nočník nic, i když na něm vidím, že ví, o čem mluvím...

Rád pozoruje šaliny a auta a při každé jízdě řve na ostatní tramvaje „huhůůůů huhůůů“ a na houkající vozy „viú viú viú“...dokáže si ve společnosti vybrat kohokoli jemu sympatického a nosit mu několik hodin kamínky a komunikovat s ním...na cvičeníčku, kam už půl roku chodíme, moji přítomnost ale vyhledává a stejně jako holky, se do některých věcí nedá přesvědčit, jako třeba k jízdě na padáku, kterou neabsolvovalo ani jedno z našich dětí...

KULTURNÍME SE {JARNÍ SLAVNOST V OTEVŘENÉ ZAHRADĚ}...

pátek 17. května 2019


Kromě dýňové slavnosti budeme rádi v Otevřené zahradě navštěvovat i tu jarní...

Strávila jsem tu s dětmi, kamarádkou a její Julčou 6 krásných hodin, a ačkoli se asi třikrát zdálo, že už to budeme muset zabalit, našly jsme další zákoutí, odkud se děti nechtěly hnout...odcházely jsme mezi posledními po tom, co jsme na stánku způsobily menší šok čmelákům zavřeným v krabici. Naše zenová pozorovací hypnóza na plexisklo byla až magická, ale naše ratolesti to viděly jinak...

Holky si vyzdobily papírovou tašku a vyrobily korálkovou a včelkovou čelenku na včelí rojení, snědly nanuky, všechny brumíky, linecké kolečko, a Julčinu sváču, probojovaly se davem na dvě divadelní pohádky a když jsme je ještě protáhly celým Brněnským centrem na pizzu, abych tam následně zapomněla batoh s veškerými doklady, telefonem a canonem a běžela od hlaváku až na Svoboďák, abych ho tam s velkou úlevou nalezla, padly jsme večer únavou všichni...

...a Davidovi se druhý den vysypaly neštovice...kolik dětí v Zahradě jsme kolektivně nakazily netuším, ale dle stráveného času asi maximum, co šlo...

Zenově tu bylo...

VÍC NEŽ TISÍC SLOV {100}...

úterý 7. května 2019


Všechno tu kvetlo, slunce hřálo, ořech zase povyrostl a holky se hned ptaly po houpačce...

David se pohledem zasekl na bagrovi a zíral...

Dokud ho děda neposadil a nedal mu páčky do rukou...

Od té chvíle se slovo „bagr“ stalo součástí naší domácnosti...

Bagr je název pro všechno...i traktor, náklaďák, hasiče, cisternu, popeláře...zatím, než se budu muset naučit veškeré názvy aut, protože jen s bagrem si, tuším, nevystačíme....

Děda se tentokrát zapotil...provětral i traktůrek s naplněnou kapacitou vnoučat a jednoho přerostlého dvoumetrového synka:)

Krásně tu bylo...