Menu

Domu Inspirace Rodina Recepty O mně Menu

DAVIDOVY PRVNÍ...

čtvrtek 11. října 2018


První tiramisu dort s lesním ovocem jsme předali, až když byly děti v pyžamech...David svíčku uhasil vlastní rukou jako pravý chlap...trochu teda vypískl jako pravá žena, ale fascinace dortem převážila a brzo bylo po slzách...když jsem si v hlavě přehrávala poslední rok, slzy se do očí natlačily naopak mně...

Další tiramisu dort, tentokrát bez ovoce, jsem připravovala na víkend, kdy jsme to znovu oslavili s babičkou a dědou....

David do dalšího 12ti měsíčního cyklu vstoupil se střevní chřipkou, růstem zubů, zánětem spojivek a laryngitidou v jednom...já do dalšího cyklu vstoupila s odhodláním vydržet a nastavit v mozku program, že tento lazaretní stav není napořád...

Tak všechno nejlepší...uteklo to potřetí třikrát rychleji...minimálně!

A neva, že mi to trvalo měsíc, než jsem ty fotky dala dohromady!

VŠEMI SMYSLY (POPRÁZDNINOVĚ) {26}...

sobota 6. října 2018


Připadám si v září jako prvňák, co ještě úplně přesně neví, o co v té škole vlastně půjde...jinými slovy, jsem místy dost mimo, tak nějak všeobecně...

Nic nestíhám...a to, co stíhat nechci, stíhám...není to nějaká stíha??

Přestala jsem kojit...tak nějak to najednou šlo...a stačil k tomu jediný rozhovor s kamarádkou o něčem úplně jiném než o kojení...prostě jsem se vycentrovala a naznačila Davidovi pár nocí, že v noci se spí a ráno jsem ochotná vstát a uvařit náhradu...a obětuju se klidně v pět, hlavně když se ze stavu A přesunu do stavu B...

Sháním eukalyptový věnec na francouzskou okenici, která nám už pár dní visí nad gaučem v obýváku...a na kterou když se podívám, mám chuť jet na road trip do Francie...

David má už rok a něco a uvědomuje si sám sebe!!!

Holky se v jednu chvíli milujou a v druhé na sebe ječí vzteky a dávají palec dolů jakože nekámo!!!

Lucka stále oblékne to, co jí bylo i před dvěma lety!!!

Tři dny nezasvítilo sluníčko a já bych nejradši hibernovala...

Na splíny mi zabírá pravidelný přísun hokaido, burčáku a brzké naskladnění speculatius perníčků...všichni víme, že Vánoce začínají v supermarketech už v říjnu...

Koupila jsem Lucce lední brusle a lyžáky...měří ve svých třech a půl letech sice jen 94cm a váží jako tři mouchy, ale věříme, že její adrenalinová povaha všechno vyváží...

Mám strašnou chuť si každý den obléknout košili a pořídit si paní na žehlení...těch košil...

Mám svůj odstín červenovínové rtěnky...a dávám si ji i na cestu do školky...protože prostě proto...

Máme slečnu hlídací...jmenuje se Aneta, je krásná, empatická, šikovná a děti jsou z ní paf...já taky...

Bára se stydí daleko víc než předtím...někdy jsou její stavy dost o nervy...hlavně pro ni...Anety se nestydí vůbec...

Poslední dobou...

 jsem se dívala: nějak se mi ty vrásky kolem očí rýsují víc a víc a tohle ustavičné šestiletkové nevyspání tomu moc nepřidalo...
 …………………………………………………

jsem ochutnala: když mi někdo uvaří, cítím se jako v nebi...
…………………………………………………

poslouchám:  radši bych chvíli nic neposlouchala, na nic se nesoustředila...jde mi to maximálně při hodině jógy, když se mi podaří vnořit do jiné dimenze...
…………………………………………………

mi chybí: být sama sebou, sama se sebou, nad věcí, v jádru věci, neřešit kraviny, nemluvit sama se sebou, neventilovat momentální stesky a vzteky nahlas, zůstat pokornější, nastartovat se, připravit se pozor teď a všechno zvolna...tak nějak maratonsky ne sprintersky s jazykem na vestě....
…………………………………………………

čtu: Slepá mapa od Aleny Morštajnové
Já jsem hlad od Petry Dvořákové
Houbařka od Viktorie Hanišové
Všechny do jedné silné, emotivní a nevhodné pro tohle „moje“ období...
a co čtu nebo bych ráda četla dětem? Ráda bych si přečetla Strašidýlko stráša od Aleny Morštajnové...jak dělané pro naše malé strašpytlice...
…………………………………………………

nemám ráda: V září děti stihly prodělat střevní virózu, zánět spojivek a laryngitidu, další Báry diagnóza je extrémní stydlivost, se kterou bojujeme taky všichni...pár bezesných nocí, pár ukňouraných dnů, naplněná sklenice mojí trpělivosti a chuti se v rodičovské ještě jakkoli angažovat...začínám 7.rok „dovolené“ a zdá se mi jaksi divně kritický...
…………………………………………………

mám ráda: svoji spřízněnou duši, která mě inspiruje víc, než si myslí /díky Katy!/
trika od yellow violet
moje flaušové vesty a kabáty v různých barevných kombinacích, které sundám, až nastanou mrazy...
moje nové žíhané brýle a čím víc retro, tím víc mě to teď baví...
Přípravky z Havlíkovy apotheky
klipy od Báry Polákové
radost mi dělají stylové úlovky z Vinted
dál se vlním na vlně instagramu a dost mě baví ta rychlá momentka, kterou ještě jakž takž stíhám...

PROMĚNA PRO MĚ(N) {ROSTOUCÍ METR PRO DAVIDA}...

středa 19. září 2018


Když jsme tenkrát připevňovali rostoucí metry pro Báru a Lucku, nechali jsme záměrně místo ještě na jeden, aniž by padlo konečné slovo o tom, jestli se o třetí dítě pokusíme nebo ne...myslím, že ve třech jim to tu sluší rozhodně víc...

DAVID {1 ROK}...

sobota 15. září 2018


77 cm a 10,5kg...

10 dnů před prvními narozeninami 28.8. začínáš chodit, zatím jsou to nesmělé kroky, ale jsou tam:)

8 dnů před narozeninami tě taky odstavuju a učím tě za mohutného křiku znovu spát celou noc, budíčky kolem páté ranní probíhají tak, že vstaneme, v polospánku ohřeju mléko a po tom, co ho vypiješ, jsem já v komatu a ty jsi vzhůru a připraven si hrát...

Vzpouzíš se při přebalování na lopatkách, takže měníme plenu ve stoje a já zabraňuju pádům do stran...

Poprvé vylézáš na kuchyňskou linku po schůdcích a na parapet, vylezeš skluzavku po skluzavce, pokud máš bosé nohy...

Skáčeš z lavičky do sedacího vaku, protestuješ, když ti zabraňuju lézt na židle...lezeš na stoly, skluzavky sjíždíš po hlavě, miluješ psy, kterým říkáš pe...

Oblíbená zábava je listování leporelem a vytrhování stránek z leporela...

Snažíš se říkat poslední slabiky slov, tak jako to dělala Lucka...

Znakuješ mi ještě, hotovo, pít...

Vlásky se ti vzadu kroutí...že by třetí kudrnáč??

Po měsíci jsi přestal kousat....

Začínáš jezdit autama po koberci a lezeš za nimi po kolenou...

Umíš se pořádně vztekat, ležíš při tom rozpláclý na zemi a usedavě pláčeš nebo vřeštíš...

Máš rád společnost dětí, když jsme venku a můžeš pozorovat věci okolo sebe...

Spíš jednou nebo dvakrát denně, usínáš většinou kolem 20té hodiny...

Jíš úplně všechno, snažím se jen míň solit a jsi jediné z našich dětí, co nepotřebovalo dudlík a pije umělé mléko...

Když se na tebe dívám, připomínáš mi Lucku i Báru zároveň...

Uteklo to závratně, až mě to dojímá...

Bára a Lucka ve stejném období...

DAVID {11.MĚSÍC}...

středa 5. září 2018


Prohání tě střevní chřipka, která trvá 10 dnů, než se trávení upraví...

Taky chytáš virózu od Lucky a po měsíci, kdy spíš celou noc, se opět začínáš budit...

Přestávám kojit před spaním, pokud se nevzbudíš v noci, ráno ve čtyři v pět jsi připraven...

Přes den spíš stále dvakrát a často docela krátce...

Slézáš a vylézáš schody, postele, gauč, vydržíš stát na místě déle bez spadnutí vpřed nebo vzad, začínáš vylézat bosýma nohama skluzavku, rýpeš se v písku, pokračujeme ve vodním brození na koupalištích, motoriku doplňuješ zvuky jako „bá“ (bác) „tááák“ (ujištění, že tak je to správně), psovi říkáš „phe“ stejně jako Bára, když byla v tomhle věku...Lucka dělá, že si rovnocený partner a háže tě na gauči na lopatky...ty se tomu buď směješ nebo mě voláš na záchranu...

7 zubů venku

S holkama doma jsi víc v klidu než bez nich, to umíš být dost důrazný, neodbytný, vzteky si leháš na zem, bojuješ o hračku, vzpouzíš se kolikrát jen, když tě chci posadit do kočárku...

Nemáš rád, když od dveří někdo odchází a i když mu uděláš pápá a zavřeme za sebou dveře, po chvíli začneš usedavě břečet...často pláčeš i po probuzení a trvá to až moc dlouho...

Neustále vyluzuješ nějaké zvuky...

Dost tě baví psi a kočky...a ještě víc tvoje ségry...


Bára a Lucka ve stejném období...