Menu

Domu Inspirace Rodina Recepty O mně Menu

SOUROZENECKÁ {17}...

čtvrtek 17. ledna 2019


David se nechává rád lekat...

Když při tom stojí na parapetu, lekám se i já...

Dokáže svých upřímným smíchem strhnout každého lekače...

...až je parapet komplet obsazený lekačemi i polekaným...

KARLOVA STUDÁNKA...

neděle 13. ledna 2019


Není nad to, strávit svátky na horách a obzvlášť, když na těch horách nasněží a předpokládané dětské bojkoty lyžování se nekonají, ba právě naopak...

Z Karlovy studánky jsme denně dojížděli do lyžařského areálu Kopřivná, kde jsme se po 4 dny snažili:

1) předat dětem nadšení z vleků, lyží a cizích instruktorů...

2) logisticky zvládnout každou čůrací akci, která zahrnovala svléknutí většiny vrstev, proplétaní se v kabinkách, vysazování na umytí rukou a nahánění zbrkle se motajícího Davida ve frontách...

3) nadšeně obouvat lyžáky, i když foukalo, pršelo, padal sníh nebo nic...

4) nezbláznit se ze všech psů pod svahem, se kterými se David rozhodl kamarádit...

5) nezbláznit se ze situace, kdy jsme Báře zapomněli nastavit vázání na nové lyžáky a z toho, že mi ty moje nešly obout ani s rozhodnými slzami vztekosebelítosti...jak krásný pocit, když mi svoje boty mohl půjčit Petr, co má jen o číslo větší nohu!

6) zvládnout uplakanou Lucku, která za žádnou cenu nechtěla opustit kotvu a velký svah, aby ji nahradila pro změnu Bára...

7) nenechat se rozhodit prvním bojkotem Báry, že na svah nepůjde, když se následně chtěla ulyžovávat k smrti...

Děti chodily spát správně vyvětrané, unavené a místy až přetažené...vstávaly čilé, hlavně ten nejmenší...

My dospělí chodili spát s promilemi, plnými žaludky a unavení z těch přetažených dětí...vstávali jsme o tři hodiny dříve, než bychom chtěli...

Přivítali jsme tu prskavkami a několika rachejtlemi Nový rok a ten další máme v plánu vzít rozhodně víc prskavek!

ŠTĚDRÝ DEN 2018...

sobota 29. prosince 2018


Není nakonec nejhezčí to samotné čekání???

To rozčarování, co přijde, je na pár slz...aspoň u mě...

Bára se den před tím Štědrým stala matkou panenky, které si pár let ani nevšimla...pár hodin to vypadalo, že je dokonce pozornější a obětavější máma než já a na den D. dvě hodiny před večeří štkala, že by pro Petrušku, jak ji přejmenovala ze Sáry, potřebovala bílé korálky...nabízela jsem ochotně perly, co čekají, jestli je vůbec někdy vytáhnu do společnosti, Petr utěšoval, Lucka hladila...nepomáhalo nic...prostě štědrovečerní depka...

...u Lucky naopak nedočkavá mánie...

U Davida sladká apatie a stav normy...bylo mu jen divné, proč ho zdobím motýlkem...

Místo perel nakonec Péťe stačila mašle do vlasů a mohla se zahájit fáze večeře...

Lucka se změnila ze sladké nedočkavky na ukňučenou odmítačku hrachové polévky, lososa, salátu a dokonce krutonů!

David se povrtal ve všem, co jsem mu nandala...

Bára tušila, že má vybráno a s pouhým jedním protestem poslušně snědla, co se mělo...za spoluúčasti Petrušky...

A já si pro jistotu dolila víno...

Petr se snažil ukorigovat přerozdělování dárků a celkově akci příjemně vánočně zpomalit za průběžného odklízení papíru do ikea modré tašky, mašle stejně létaly vzduchem a snad po deseti minutách bylo po všem...

Jediné zastavení a pospolité plus bylo poustění kapřích voskových lodiček a kolektivní smích u Sám doma 1...

Druhý den holky kreativně vypotřebovaly celou zdobící sadu DohVinci, Lucka házela po obýváku skleněnkami z kuličkové dráhy, jako by byly ze dřeva a ne ze skla, David párkrát rozbořil pracně vykonstruovanou vláčkodráhu, já byla ve stresu z ovládání nového pákového kávovaru a z neposlušných dětí, Petr z rozbitých kolejí a Bára se několikrát zeptala, co má dělat...?!

Hlavní je nečekat tolik a spokojit se s tím, že každý má naládu na to „své“...

MIKULÁŠSKÁ...

středa 26. prosince 2018


Letos už počtvrté na stejném místě...když prohlížím 1, 2 a 3, přijde mi to jako včera...

Mikuláš byl letos impozantně vysoký, anděl usměvavý a čerti byli dva, jeden psí a druhý drzý a bez práce, protože mu Mikuláš zakázal pytlovat děti...zkusil to jen jednou...

Holky s mou pomocí dokonce zazpívaly a David za celou dobu nesundal udiveně fascinovaný výraz...

Tyhle roky, kdy všichni věří, jsou pro nás nejvzácnější...