Menu

Domu Inspirace Rodina Recepty O mně Menu

4HOME – {DĚTSKÝ POKOJ}...

středa 24. dubna 2019


Dal mi práci, ale jsem si jistá, že se tu naplno probudila moje kreativita.
Dětský pokoj je místem, kde jsem dokonce neskutečně trpělivě vydržela čekat, až najdu ten správný doplněk, který sem dokonale zapadne, a pokojík se hodně měnil i tím, jak se zvyšoval počet našich dětí...

...takže....

Výmalba a šedá samolepicí kolečka v pravidelných rozestupech, puntíkaté záclony, které mi šila mamka, šedé rámečky mezi okny z bazaru, co jsem si natřela, dřevěné proutěné rámy, původně vršky stolků, a obrazy ve spoustě bazarových rámečků, které jsem postupně nastřádala..

Bílé ikea kovové postele a pod nimi šuplíky odekupážované ubrousky...pak i stoly se stejným dekorem...

U tchánů ve sklepě se našla i ta pravá skříň a taky dala „trochu“ práce...

Po rodičích přibylo i houpací křeslo

Lustry, respektive kovová stínítka, jsou všechny tradičně bazarové a krásně na ně šly navěsit vánoční nordic ozdoby z Ikey...

Glóbusy jsou postupně nastřádané ze Zlěvněnek a bazarů...

Domečková postýlka je od Lucky 

Knihovna z Kiku...

Všechno ještě zútulňují doplňky...kapsáře z Ikey, domečkové rámečky z Kik, plastová pískací zvířata převážně ze zámecké Letovické burzy, obrovský šedý rám s fotkou holek na Veveří, sekáčové šaty na ramínku, spoustu polštářů, co mi šila mamka, liščí zákoutí u domečkové postýlky, látkové šité panenky, všelijaké závěsné kolotoče, zrcadélka, koberce z Ikey a další....

Stálo to hodně úsilí a stojí to za to...jak dlouho to takto postojí se uvidí podle potřeb dětí...trochu tuším, že si do svého prostoru budou mít tendence vnést trochu svojí kreativity...a protože jsou kreativní hodně, obávám se, že bude mít pokoj brzy úpně jiný ráz....

...ale tak aspoň na chvíli...

VŠEMI SMYSLY (ČESNEKOVĚ) {27}...

úterý 9. dubna 2019


Blíží se zápis a momentálně řešíme, jestli jít na dva nebo naši nesmělou Báru trápit jen u jednoho...

Při jednom výjezdu do supermarketu doma zapomínám peníze, druhý den, se záměrem jet bruslit, brusle čekají sice v tašce, ale ne v kufru auta, ale v chodbě...

Někdy mám dny, kdy chci být celou svou bytostí nezávázná, bezdětná, žít na čas v karavanu a na jiném kontinentu...pak jsou zase dny, kdy chci zpomalit čas s dětmi co nejvíc, protože tam někde čeká ještě větší závazek v podobě práce a její kloubení s mou maličkostí, rodinou a domácností...

Chodíme s holkama pravidelně k Jindřichovi...máme to k němu na víno pět minut, vejde se nás do jeho minivinotéky pět, ale klidně i dvacet, má to tady tu správnou atmosféru a Jindřich zásadně nalévá vrchovatě!!!

Začala jsem chodit na konverzace angličtiny před kurzem španělštiny a na kurz šití, co vede kamarádka, co nám tvrdí, že si za čtyři lekce ušijem softshelky!

Zasadily jsme s Bárou řeřichu a vytáhly lehátko....

Po sedmi letech jsme byli s Petrem bezdětně na lyžích a na kole!!!

Po pěti letech jsem dokončila dětský pokojík a už se snažím neshánět lišky od Malého prince...někdy se mi ale zjevují samy a pak se neubráním....

David leze přes lanové mostky a obléká si Lucčiny sukýnky...Bářiny mu padají...

Let go, kterému říkám Let´s go mělo skončit, ale někdo si řekl, že je to pěkně blbý nápad...

Lucka už nebude posílat postýlky :-(

Těším se na Letovickou zámeckou burzu každou první neděli v měsíci...

Poslední dobou...

jsem se dívala: na Skleněný pokoj, při kterém jsem se snažila vybavit detaily z Vily a kupodivu byly dost živě promítlé v mé hlavě...
 …………………………………………………

jsem ochutnala: Po našem jarním výletu na divoký medvědí česnek se pesto stalo základní surovinou pro uvaření všeho...z česnekové závislosti se mi daří vymanit jen u snídaňové bábovky...
…………………………………………………

poslouchám: Objevila jsem Michala Horáka  a jeho vytříbený sloh, styl a smysl pro humor...
…………………………………………………

mi chybí: někdo, kdo s Davidem vydrží prohlížet i dvě hodiny v kuse našich 30 leporel stále dokola...on je totiž neúnavný knihomol!
…………………………………………………

čtu: Dominika na cestě Jižní Amerikou od Dominiky Gawliczkové
a co čtu nebo bych ráda četla dětem?  Moc mě zaujal dětský projekt piňata
…………………………………………………

nemám ráda: poslední týdny a měsíce se dovídám o blízkých lidech další nové a nečekané skutečnosti, jejich soukromé pocity, boje, ztráty, nálezy a prohry, věci povznášející a naopak stresující...je toho od minimálně šesti lidí tolik, že se intuitivně začínám bát, jestli se něco nezvrtne u nás...
…………………………………………………

mám ráda: jakýkoli výjezd za hranici našeho běžného bytí
objevila jsem na Mint marketu další příjemná trika, šaty a tuniky od EM a cosi petrolejového a vínového se mi šije...

nechaly jsme si s holkama z Fitmami ušít funkční triko s nápisem MATKY V TAHU na naše kolektivní sólo výjezdy bez dětí...kdosi správně poznamenal, že by měly vzniknout i dětské verze s nápisem MÁME MATKY V TAHU...

sekáčové originální úlovky mě baví snad čím dál tím víc...jsem zvědavá, jakému nebohému dítěti zabavím jeho skříň...

na Mintu jsem zkoušela extravagantní průsvitno-hořčicovo-meruňkové plastové brýle...kdyby mi sedl víc tvar, ukecala bych někoho, že je nutně potřebuju k narozeninám, co mám až za půl roku...

baví mě, že začala vtipně malovat i Lucka, která u toho ale zdaleka nevydrží tolik, jako naše umělecky éterická Bára...

baví mě, že je jaro...

JAK JSEM PROKÁVOVALA MATEŘSKOU {CAFÉ MLÝNEK}...

pátek 5. dubna 2019


Na kávě jsem někde pořád, dokonce s dětmi už i v těch nedětských bez hracích koutků. V Mlýnku ale ve stínu palet jeden hezký dokonce je. Jsme tu docela často, v zimě se sem chodíme zahřát po ledním bruslení, co je poblíž, v létě jezdíme na krásné velké dětské hřiště, co je opodál. Mám pocit, že sídlištní kavárnu tohohle typu, by měla mít povinně každá paneláková zástavba se spoustou maminek, co nutně potřebují dobrou kávu a místo, kde se lze družit s ostatními. Za mě 1 s *.

TAK JDE ČAS {62}...

úterý 2. dubna 2019


Jarní budka...

Jarní Peppa...

Puzzlování...

Narozeninové perníčky do školky...

Sdílená Albi mánie...

Sdílená mobil mánie...

Čokoládová po jedné čokoládové...

Polystyrénová planetka...

Se tu asi zahrabu...

LUCKA 4 ROKY...

pátek 29. března 2019


Měla jsem za to, že je Lucka v naprosté většině věcí jiná, než Bára, ale když si čtu řádky, co jsem kdysi napsala u čtyřleté Báry, jeden odstavec sem rovnou kopíruju, ten je totiž u obou stejný...

Je umanutá, zásadová a soutěživá...ta soutěživost s Bárou o to, kdo bude dřív v pyžamu nebo ráno v civilu mi až tolik nevadí, horší je to s tou umanutostí...vanu chystá zásadně ona, když třeba jen omylem v koupelně rozsvítím dřív, hned mi to dá pocítit, stejně jako, když někde dřív otevřu dveře, když ji dám jahodový prášek do mléka, když ji nakrájím jablko a ona ho touží křoupat zrovna celé, když jí jídlo nachystám do jiné misky, než má zrovna náladu, když jí podám příbor a ona si chce sama vybrat...stejně vztekle dokáže působit, když se obouvá do nerozvázaných bot nebo svléká z bundy, která je ještě zazipnutá nebo obě činnosti dělat nechce a nutí do toho mě svým kňouráním...já pak kňourám nazpátek, že tyhle činnosti už umí a že to musí zvládnout sama...takže jsou dny, kdy kňouráme obě naráz a na přeskáčku a tak dlouho, dokud jedna neodpadne stresem, že už dál nemůže...většinou já...

Do státní školky nám ji vzali až v září v jejích 3 a půl letech, připadala mi daleko křehčí, menší a naivnější než Bára, ale s učitelkami a dětmi se začala bavit o dva roky dřív než starší stydlivější ségra. Zapadla do kolektivu, jako by tu byla odjakživa, nahlas pozdraví a jde povykládat, jak bylo předchozího dne...spoustu dětí znala už z hřiště od Báry, našla si tu ale svoje krevní skupiny a nedělá ji problém pohrát si i s kluky...

Jí i nás trápí vleklé počůrávání při spánku, jak v noci, tak po obědě ve školce. Urologie nepotvrdila žádné abnormality, tak věříme, že se to časem srovná. Stejně tak se vyvrátil fakt, že růstově zaostává. Vypadá spíš jak tříleťačka, ale kopíruje křivku na spodní hranici.

Udivuje mě její přístup v lékařských ordinacích, ať už jde o ORL, urologii, zubaře nebo odebírání krve u pediatra. Všude spolupracuje, není ji nutno držet, vědět co potřebuje, mohla by všude docházet pomalu sama:)

Je technická, na kole začala jezdit krátce po třetích narozeninách, lyžovat a bruslit před těmi čtvrtými. Stále je ale křehká a i když obratná, s tenisem začne určitě později.

Často se hlásí o slovo a kličkuje mezi Bárou a Davidem, je dravá a neústupná a v mnoha věcech ještě mile naivní. Snaží se vyrovnat nejstarší a i když můžu vysvětlovat horem dolem, nevyvrátím jí prohry nebo fakt, že spoustu věcí ještě zvládnout ani nemůže...

Po nemoci jí trvá delší dobu, než je to zase ona. Často bývá nárazově i týden, dva protivnější, unavenější, zasekává se a bezdůvodně pláče.

Odložila panenky a nahradila je malováním a tvořením, jako to udělala tenkrát i Bára. Ráda se obléká do všelijakých kostýmů.

Sní všechno, ale z vajíčka jen bílek, chleba jen s máslem, těstoviny s kečupem a sýrem, ovoce, zeleninu, všechno sladké, ze zmrzliny dá přednost vždycky čokoládové...

Přijde mi, že někdy neřeší důsledky a do všeho se emočně vrhne najednou, je spontánní a hravá a divoká někdy za dvě děti...