Menu

Domu Inspirace Rodina Recepty O mně Menu

PIKNIK NA KRAVÍ HOŘE...

čtvrtek 29. května 2014

Zajímalo mě, proč se Kraví hora, která se místním hantecem řekne Monte Bú, jmenuje kraví. A zjistila jsem, že byla hora původně skalnatá a víceméně holá, pokrytá pouze travnatým porostem. Návrší pak sloužilo jako pastvina, na jejímž okraji vyvěral silný pramen vody....a protože se tu asi pásly krávy, tak je název jasný. To by ale nebyli moravané, aby takové návrší od 14.století nepo(zne)užili pro vinice.

Dnes v sobě Kraví hora ukrývá plavecký stadion, stálou výstavu léčivých rostlin, hvězdárnu s planetáriem, stopy středověkého vodovodu, protiletecké kryty z dob druhé světové války, nejstarší horniny na území ČR. Zajímavou květenu, dávno zapomenuté plány na výstavbu obřího univerzitního kampusu, basketbalové hřiště, otisky rozsáhlých cihelen, „provizorní“ domy německých okupačních jednotek, dávné hospůdky, pozůstatky třicetileté války, atd...

No, a my jsme se s holkama z Fitmami rozhodly vrýt se do novodobé historie Kraví hory a uspořádat tu předletní piknik. „Vrýváme“ se vlastně už od loňského dubna, protože tu poctivě cvičíme s kočárky s tou nejlepší cvičitelkou ČR (a bezesporu i za hranicemi naší domoviny), a pikniky s hromadou upečených dobrot si tím pádem zaručeně zasloužíme!

Klikněte na miniatury pro zvětšení


Protože nastává čas pikniků, tady je tak trochu (hodně) krásné piknikové inspirace...

1.Slunečnicová tabule
2. Co takhle piknik a pozorování hvězd?
3. Tak trochu svatební záležitost, ale piknik ve stejných pastelových barvách by neměl určitě chybu
4. Chci tam ležet a dívat se na filmové plátno a jíst popcorn a domácí nanuky a to hned!
5. Jablečný piknik
6. Venkovský piknik a sezení na balících slámy

VÍC NEŽ TISÍC SLOV {26}...

úterý 27. května 2014

v Kopřivnici...
prší, fouká, ale uvnitř je pořád co dělat...
obzvlášť, když děda s babičkou umí tam krásně houpat v ručníku...
„Nechce se mi přestat, ale vypadá to, že je bolí ruce...
tak dobře, zopakujeme to po krátké pauze...
zatím dám dědovi sítko na hlavu...“

„Babička mi dala zvonek,
a pak další,
a další,
a další,
pořád jich nemám dost...
cinkám a říkají mi něco jako Ježíšek...
jé, dvěma jdou odstranit vnitřky...
jakto že už necinkají?!
to je zvláštní věc, tenhle zvonek.“

„Mám tu bednu plnou hraček...
a mezi nimi něco, co se dává do ucha...
a pak se poslouchá buch buch...
táta si čte Svět motorů...
zdá se mi, že ho asi vyruším s knížkou...
a pak si půjčím babiččin telefon...
jo, jo, to je skvělý plán...“

PROMĚNA PRO MĚ (N) – {ZLATOČERNÉ GLÓBUSY}...

neděle 25. května 2014


Moje zlaté období zřejmě pokračuje. Nevím, jestli je to tím, že mám ve skříni spoustu zlatých samolepících fólií, zlatých fix a zlatých barev ve sprejích, nebo tím, že se těším na léto a zlatá, aspoň vizuálně, zahřívá.

Každopádně pár proměn bude ještě v „gold“.

Nevím, co mě na obyčejném glóbusu tolik přitahuje, ale faktem je, že pokud na něj v bazaru narazím, odnáším si ho domů stůj co stůj. Jeden veliký se kočárkovou spolujízdou vezl s Bárou. Tenkrát mi paní ve Zlevněnce říkala, že je starý a neaktuální a nesvítí a stojí celých 69Kč a jestli mi ho má opravdu sundat z horní police. Mé srdce zaplesalo nad vintage kouskem za pouhých!69Kč a pak ještě o trochu víc při představě, že nové stojí i víc než 5set!

Dalšímu glóbusu jsem rozebrala podstavec a kouli nesla v plátěné tašce. Myslím, že se lidi otáčeli, co tak pravidelného v ní vezu.

Tyhle menší glóbusy, které se tenkrát, a překvapivě, vešly do spodu kočárku, jsem koupila už v létě ve zlevněnce za 35Kč a jisto jistě chtěly trochu rozveselit. Navíc, blíží se období cestování a to mám glóbusy ráda ještě víc, protože mi to krásně připomínají. Jednou o víkendu jsem jim prostě dala trochu „glancovního“ nádechu díky nápadu z tohohle webu. Na popis a vybarvovaní jednotlivých částí jsem použila zlatou a černou permanentní fixu.

Hranice jednotlivých států se na nich sice elegantně slily, ale stále mi zbývá dostatek glóbusů, kdybychom se náhodou potřebovali podívat, kam do světa. Snad nastane brzy to NÁHODOU a někam vyrazíme.

TAK JDE ČAS {27}...

pátek 23. května 2014


naposledy na hřišti v Černých polích
be happy and cooooolll!!!!
sólo pro odpadkové pytle a banánové krabice
dvouhodinový! úklid spodní toalety
bylinky před oknem co se chystají za okno
duben v našem kalendáři
polibek během společné koupele
Bára bude asi optometristka po mamince...
...jo jo už to tak bude...

ROK + 2.ČTVRTLETKA...

středa 21. května 2014


Báře je rok a půl!!! Celý rok a půl a do téhle chvíle jsem asi vážně netušila, jak MOC ten čas letí.

Za poslední tři měsíce se naučila běhat, vylézat a slézat schody rychlostí blesku, stále odmítá pomocnou ruku a přes silnici jí tím pádem vždycky přenášíme...na hřišti sviští po klouzačkách, houpačkách... zjistila, že písek není vůbec špatná věc, stejně jako cizí kočárky, které běžně znárodňuje na hřištích za řevu holčičích majitelek.

Opakuje po nás jakékoli slovo, které vyřkneme (včetně slova ananas, meloun, bryndák atd...,které se zrovna lehce nevyslovují) Bára si našla svoje způsoby mluvy a intonace. Např. slovo šnek vyslovuje jako „iš“. Když zvoní kostelní zvony, nedělají „bim-bam“, ale „bam-bam“, pes nebude zřejmě nikdy pes, ale „phe“.

Skloňuje a vyslovuje s nevídanou něžností slůvko „mami“ a „tati“...a my tajeme dojetím.

Opakuje činnosti, které vidí na obrázcích v knížkách. Napodobuje běh, hopsání přes švihadlo, i když ho na vlastní oči nikdy neviděla, činnost sedět, ležet, malovat, psát atd...

Je neunavitelná v pronásledování koček a psů a nejradši je objímá kolem krku nebo jim přejíždí po ocase. Značka ideál!:)

Ráda se schovává pod deku a čeká, kdy na ni vybafnu.

Nejoblíbenějším jídlem se jeví polévky, hlavně masový vývar a všechno, kde je mrkev a hrášek, kterému říkáme kulihrášek. Taky uzobává hrozinky, sušené brusinky, dýňová a slunečnicová semínka, různé suché krekry, zázvorové sušenky a kromě předspánkového kakaa miluje kyselé okurky a jahody, které jsme museli vysadit kvůli vyrážce.

Spánek se krásně ustálil, odpoledne od 12 do 14 hodin si většinou užívám klidu, tikotu hodin a kafíčko. Večer po půl deváté si užíváme pro změnu víno a ráno v 6:00 si při Bářiném budíčku rozhodně neužíváme nic. Snad jen její srandovní štěbetání a myšlenkové pochody, které si dle důraznosti a Bářiného chování vysvětlujeme asi „tak-mě-už-vemte-z-té-postýlky-mami-ňami-hami-bzzz-pích-vstávejte-chci-si-hrát“ , načež naše odpovědi zní asi jako “ au-baru-do-očička-se-tatínkovi-nesahá-hají-ještě spi-nebacá se-au-nekopej-když-ležíš-ještě-chvilku-lež-jo?“ Hádejte, jak to každodenně dopadne....ano vstáváme a jdeme dělat hami-ňami!

Poprvé jí začal zajímat Večerníček, možná víc znělka, než samotné pohádky. Tanec značně vypilovala a zkoordinovala nohy-ruce.

Stále je podobou celá táta:) ve sklonech ke vztekání celá máma:(

Klubají se stoličky.

„Nočník? Co to je? Na tom sedět nebudu! Respektive sedět budu, ale tvořit nic nebudu. Jo, a není to vůbec špatný klobouk.“

Chápe pokyny jako „vyhoď to do koše“, „přines mi panenku“, bohužel nechce rozumět větám jako „nesbírej ty vajgly v parku“, „neběhej k té kašně“, „dej mi ruku, tady jezdí auta“, „nelez do těch schodů“, „počkej na mě“ atd.

Jsme nadšení, jaká je s ní teď legrace. Zároveň rozčarovaní, kolik práce a psychické odolnosti se musí použít při usměrňování takového malého své- a tvrdo-hlavého stvoření.

4HOME – {KOUPELNA}...

pátek 16. května 2014


Ne, že by mi na původní šedobílé koupelně něco vadilo. Majitelé koneckonců použili příjemné neutrální barvy po celém domě.  Nemusela jsem upravovat nic, jenže to bych nebyla já:)

K proměně koupelny mě inspirovala Paříž, respektive obrovská samolepka Eiffelovky, kterou jsme museli jet koupit do Kauflandu asi tak před půl rokem. (Co kdyby se už podobná akce nikdy neopakovala?!)

Původně světle hnědé skříňky jsem natřela šedou syntetickou barvou, akorát mi trochu vymrzly při schnutí venku, takže schly o to delší dobu. Dvířka neměla jednolitý nátěr, takže jsem je musela škrábat špachtlí, až se nade mnou Petr smiloval a koupil horkovzdušnou pistoli a dílo dokončil.  Natřela jsem je pak znovu a tentokrát si dala pozor na teplotu (proč to dělat jednoduše, když to jde složitě, že?:) Původní úchytky jsme pak změnili na ty víc „francouzské“ porcelánové a vše doladil samolepicí znak francouzských králů Fleur de lis.

Další úchytky na župan atd. (podotýkám: neskutečně krásné, romantické, taky porcelánové a dle Petra úplně nepraktické) jsem (z donucení:) nahradila úchytkami taky se znakem Fleur de lis, jejichž koupě byla koupí dne v Hornbachu (až takovou jsem z nich měla radost, musela jsem jen přestříkat zlatou barvu na stříbrnou). Petr je pak připevnil k dřevěné a na šedo přetřené destičce.

Protože díky scrabblovým nálepkám na luxferech ze strany schodiště do koupelny prosvítala nažloutlá barva, vymyslela jsem si trochu jiné scrabble s francouzskými nápisy z krajkové samolepicí fólie na šedém podkladu.

Ve stejném šedo-krajkovém provedení je pak přelepený i úzký pás dlaždiček po celém obvodu koupelny. (Výrobny samolepicích fólií by mi měly začít platit za reklamu!!!:)

Zrcadlo jsem chtěla původně vyměnit za stříbrně šedé kulaté, ale pak jsem našla v bazaru černé obdélníkové a bylo jasno. Navíc si krásně notuje s černou Eiffelovkou. Uchycení se vedlo na poprvé až na popadesáté na křivo díky poškození háčků na zadní straně zrcadla, a tak se jeho věšení časově nečekaně protáhlo.


Můj vztah k Amélii z Montmartru jsem už v jednou z článků popisovala, takže v naší francouzské koupelně nemohla samozřejmě chybět. Obrázek je stažený z internetu, změnila jsem jen barvu pozadí a překryla celou fotku photoshopovými „škrábanci“, abych jí dodala starodávný nádech.

Vázu, nebo spíš láhev ve tvaru Eiffelovky od jakéhosi alkoholu, jsem koupila ve Zlevněnce, a nechápu, že jsem si tenkrát při jejím prohlížení opravdu říkala:“Opravdu jí potřebuju? Opravdu jí potřebuju? Opravdu...? Opravdu.“ A nakonec z ní je elegantní věc na držení náhradních toaletních papírů a váza v jednom!:)

Černý kulatý kobereček z Ikey, šedo-černé ručníky a plastové truhlíky v lososové barvě koupelnu jen příjemně doladily. Jediný barevně odlišný prvek je zelený protiskluzový krokodýl ve vaně a žába, která hýbe nohama, když plave.

Myslím, že nám s Bárou bude v „naší“ holčičí koupelně mile a „Pařížsky“. Tatínek totiž s nadšením využívá horní koupelnu s velkou sprchou.My ho ale podezříváme, že do té naší chodí určitě potají, když se chce naladit na francouzskou notu:)



PROMĚNA PRO MĚ (N) – {MAGNETY Z PÍSMEN}...

pondělí 12. května 2014

Jsem zvědavá, co všechno ještě Báře znárodním. Kromě plastových zvířátek to naposledy byly červené a zelené písmenkové magnety, které dostala od babičky. Pravda, trochu předčasně, ale určitě si s nimi v budoucnu vyhraje, jen budou už „ve zlatě“.

Trochu, teda vlastně úplně, jsem je posprejovala, a už se těším, jak mi z nich písmen znalá Bára bude skládat milé nápisy na lednici. Třeba, co by chtěla k obědu nebo jakou dobrotu mám upéct.

Zatím si texty musím tvořit sama, ale na tvoření jsem myslím specialista:)


VÍC NEŽ TISÍC SLOV {25}...

sobota 10. května 2014

U babičky na Šumavě...
je spoustu korálků...
taky jedna kočka...
a hlavně spoustu KORÁLKŮ...
a babička je ten nejlepší korálkový
podavač
věšák
tříditel
pábitel
zdobitel
komentátor...
...s úžasnou trpělivostí na svojí
malou
energickou
neúnavnou
a hodně parádivou
vnučku...
PS: díky babi
PS: krásný den ma-tek(-minek)


VŠEMI SMYSLY (PÁLENÍ ČARODĚJNIC) {10}...

čtvrtek 8. května 2014

Na čarodějnice jsme původně plánovali jarní vinařský pobyt na Třebíčsku, který jsme dala Petrovi v lednu k narozeninám. Jenže, když jsem náhodně chtěla změnit termín, majitelé penzionu mi vysvětlili, že ho spravují nově a veškeré pobyty na vouchery byly zrušeny. Což o to, slevový portál nám všem (co se to NÁHODNĚ!!! dověděli), vrátil peníze, jenže jsme měli po zážitku. A to byla součástí balíčku ochutnávka vín!!!

Náhradním plánem se stalo pálení čarodějnic v Doubravici u Boskovic a vůbec nedopadlo špatně. Bára lítala po zahradě za kočkou, pak lítala za dětma, pak lítala na houpačce, a vůbec, furt někde lítala…já jsem snědla dva poctivé špekáčky, jako dezert zbytky velikonočních čokoládových vajíček, vypila spoustu zteplalého, ale dobrého, piva (to byl teda bio večer!:) Na rozloučenou jsme dostali od známých dva čerstvě utržené hlávkové saláty z jejich skleníku a přednášku o sázení, či spíše semenění, hlívy ústřičné.

A ráno? Jo ráno! Bylo ve znamení brzkého budíčku dle Bářiného vnitřního budíku. Ještě, že byl státní svátek na vzpruhu. Žádný rozkvetlý strom na prvomájový polibek jsme nenašli, protože všechny odkvetly, ale tuším, že jsme si pusu dali i tak. Jako vloni na prvního máje u Máchova jezera.

Poslední dobou…
jsem se dívala: na naši obří borovici, ze které neustále prší špičaté ostré šišky, které s Bárou na zahrádce pravidelně sbíráme
…………………………………………………
jsem ochutnala: vanilkovou zmrzlinu Bourbon Vanilla z Lidlu, která pro mě definitivně odstartovala teplé měsíce...2,5 litrové červené balení se už hřeje (teda spíše vymrzá) v mé mrazničce. Huráááá!
…………………………………………………
poslouchám: dětské písničky od Petra Skoumala, hlavně „Když jde malý bobr spát“ mi v hlavě zní celý den

Když jde malý bobr spát, bobr spát, bobr spát,
tak si chvilku hraje rád, hraje rád, hraje rád,
postaví se na zadní, na zadní, na zadní,
jenom, bobře, nespadni, jenom nespadni.

[Ref1]
Prosím vás, buďte tak dobří, dělejte to jako ti bobři,
raději hned po dobrém následujte za bobrem.

Když jde malý bobr spát, bobr spát, bobr spát,
dobré jídlo jídá rád, jídá rád, jídá rád,
pije mléko, glo-glo-glo, glo-glo-glo, glo-glo-glo,
aby mu to pomohlo, dělá glo-glo-glo.

[Ref1]

Když jde malý bobr spát, bobr spát, bobr spát,
tak si uši myje rád, myje rád, myje rád,
vyčistí si pravý zub, levý zub, dupy-dup,
a už spinká jako dub, spinká jako dub.

[Ref2]
Prosím vás, buďte tak hodní, dělejte to jak bobři vodní,
stejně Jana jako Jan pochodujte do hajan.


…………………………………………………
mi chybí: budu se opakovat, ale BABIČKY, chůvy a děti milující dobrovolní hlídači...
jo a taky úřady na jednom sdruženém místě... žádáme o změnu trvalého bydliště, o novou občanku, nový řidičák, novou SPZtku atd. v různých budovách na různých adresách!!!
Co tak dlouho trvalo na přepisu plynu, elektriky a vody taky nejsem schopna pochopit.
…………………………………………………
čtu: nemravnou knihu „Padesát odstínu šedi“, třetí závěrečný díl a „Tajemství mužů“ s podtitulem...“která by každá žena měla znát“...no já je nejspíš často neznám, tak se chci dovzdělat. Zatím jsem na začátku u teorií z pravěku:)
…………………………………………………
nemám ráda: svoji rychlost, zbrklost, netrpělivost, nedůslednost + dalších sto ne-....
…………………………………………………
mám ráda: naše kostelní zvony, které každou chvíli vyzvánějí...tikot hodin v brzkém odpoledni, kdy Bára spí
…………………………………………………

4HOME – {SCRABBLE LUXFERY}...

pondělí 5. května 2014

Poslední dny to u nás vypadá jako v hobby-centru. Natíráme, brousíme, vybírám, upravuju a rámuju obrázky do rámečků, naváží se písek (na Bářino nové pískoviště), vrtá se do zdí, přibíjí se hřebíky (pokud to dělám já, vždycky je něco nakřivo a to mám nová pravítka s vodováhou!!!)

Dekorační záležitosti se potom oproti všem těmhle činnostem zdají jednoduché.

Za jednu z posledních proměn můžou obyčejné luxfery. Ne já! Samozřejmě jako vždycky ne já! Ne, že by nebyly nostalgické samy o sobě, ale nabízely se svým čtvercovým tvarem k proměně pro scrabble a  já jsem to nevydržela a pro-mě-je-pro-měnila...tolik na mojí obhajobu.

Nápadů je na internetu až příliš a realizace tak snadná. Stačilo koupit samolepící fólii v dekoru dřeva (které se ne náhodou shoduje s barvou našich dveří), vybrat font písma (který se ne náhodou shoduje s fontem písma na našem schodišti) a nůžkami a permanentní fixou dílo dokončit.

Za stěnou z luxfer je koupelna a barva samolepky sem z druhé strany jemně prosvítá a je nažloutlá, což se mi tak úplně nehodí barevně, ale myslím, že něco vymyslím.


PROMĚNA PRO MĚ (N) – {FOTKA NA KORKU}...

sobota 3. května 2014

Korkové rámy jsem sehnala ve Zlevněnce už vloni na jaře. Jeden jsem použila jako podklad pro velkoformátovou mapu na oslavě svých narozenin a ten druhý dostal šanci až teď.

Jednu z našich valentýnských fotek jsme vytiskli na devět A-čtyřek, poskládali na korkovou desku a pomocí zlaté a černé samolepící fólie celou složenou fotku rozdělili. Nejdřív jsem chtěla nechat orámování jen zlaté, jenže se to moc lesklo a tak jsem přidala černou a několik milimetrů zlaté nechala vyčnívat. Po týdnu jsem vybarvila zlatou Sharpie puntíky na deštníku a po dalším týdnu přidala nápis a až v téhle fázi jsem byla s výsledkem spokojená.

Někdy je moje tvoření na dlouho a než ke mně zavítá ten pravý nápad, plynou vyloženě celé dny. Pak stačí, že na ulici uvidím zajímavý nápis, dobrou kombinaci barev nebo mě při procházce s Bárou napadne „spásná“ myšlenka, která do toho všeho zapadá...