Menu

Domu Inspirace Rodina Recepty O mně Menu

POMÁHAT A CHRÁNIT...

neděle 29. září 2013


Stačilo jen začít...řídit...a moje bytí se rázem svobodněji dostalo za hranice Brna. Třeba na Šumavu, kde jsme strávili s Bárou krásný týden plný babičky, dědy, tet, dětí a neokoukaných míst. Bohužel bez táty, který toho času vydělával právě na to naše bytí.

Jakožto nekonečný řidičský začátečník jsem se veskrze musela pochválit. Pravda, dvakrát jsem se rozjela se zapomenutou zabrzděnou ručkou (protože ji při parkování málokdy používám a pokud neparkuju z kopce, vystačím si se zařazenou jedničkou). Pravda, při nedělním výjezdu do Budějovic za bratrem Tomem jsem marně hledala mlhovky a využila přítele na telefonu – Petra. Pravda, volala jsem mu pak ještě jednou, abych se přesvědčila, že mi plyn vystačí na tam a zpátky. Pravda s parkováním stále bojuju, ale několik luxusních parkovacích manévrů se mi zadařilo. Pravda, objížďku u Tábora jsem si obkroužila dvakrát. Naštěstí „jen“ dvakrát. Pravda, pravda.

Pravda, spoléhala jsem na toho neživého tvora při cestě zpět do Brna a troufám si tvrdit, že se naplno věnovala řízení. Na kontrolu ukazatele množství benzínu a jiných ukazatelů nezbýval samým vytížením! čas. Jedu přece na plyn, kterého jsem nabrala před odjezdem do Brna plnou nádrž, ne? Ne? NE?....Nééééé!

Slabou hodinku před Brnem najednou auto nechce jet. Sjíždím ke krajnici, vystavím našeho Citroena hřmotu z projíždějících kamionů a volám znovu příteli na telefonu (hm, ve všech soutěžích byla povolena tato možnost jen jednou...asi bych nikdy nikde nic nevyhrála). Přítel na telefonu je polekán víc než já z představy zadřeného motoru...když toto vylučujeme, je rád, že se jedná „jen“ o prázdnou nádrž. Benzínu. Plynu je bohatě! Jenže někdo (jako já) omylem přepnul čudlík z plynu na benzín a vůbec si toho nevšiml.

V 11:50 volám asistenční službu. Ani napotřetí se nedaří spojit s osobou povolanou, která je nejspíš na obědě a slečna přepojovatelka si už neví rady. Devítiměsíční Bára se budí.

Po deseti minutách zoufalství mi otevírá dveře policistka a prý jestli je všechno v pořádku. Místo pokuty za nenainstalovaný výstražný trojúhelník mi ho sama instaluje, sedáme s Bárou do Passatu a jedeme pro kanystr s benzínem. Celou cestu k nejbližší (daleké) výpadovce mi běží hlavou „pomáhat a chránit... pomáhat a chránit“.

Paní z benzinky se mě vesele táže, jakou barvu kanystru že to chci. Černou nebo červenou? Přistihnu se, že o takové nepodstatné věci dokonce přemýšlím a volím černou, protože ji nemám ráda, stejně jako nastalou situaci!!

Tankuju. Jedeme zpět k autu. Bára pláče. Dávám ji na hraní zatím čistou nálevku od kanystru. Nalévám benzín tam, kam patří. Ne do motoru, jak chvilkově zkratově uvažuju (měla bych se ocitat v takových situacích častěji, abych si pamatovala základní a nad slunce (i nad měsíc a celý vesmír) jasné!! věci). Děkuji milé policistce a ptám se, co jsem dlužná. Nic. Že prý počkají, až odjedu. Radši, myslím si v duchu. Startuju, přepínám na plyn, na nejbližší benzince čepuju pro jistotu 10 litrů, jen ať mi strašidelně nesvítí kontrolka, a u McDonalda do sebe vyklápím vanilkové latté. Panáky nevedou a cesta ještě přede mnou.

Jsem si naprosto jistá, že se mi tahle situace ve zrychleném groteskovém sledu vybaví vždycky, když zahlédnu policejní auto nebo uslyším „pomáhat a chránit“.

Řídím s radostí nadále...

JAK JSEM PROKÁVOVALA MATEŘSKOU{BISTRO LE SOCIAL}...

pátek 27. září 2013


Svoje „baboletní“ kávové potloukání zahajujeme s Bárou v Bistru Le Social v Brně na Úvoze 80.

Zdá se, že tady dle názvu mají rádi společnost a děti. Napovídá tomu dětský koutek větší než je pomalu samotná kavárna. Už od vstupu závidím velké francouzské hodiny na starém plechu, bílé baldachýny spuštěné od stropu a starý retro věšák na kabáty. Nabídka kávy je základní, sirupy do kávy nelijí a tak po delší době přislazuji cukrem a inzulin si zvedám ještě domácím strouhaným tvarohovým dortem. Vrátil mě do dětství, úplně stejně chutná ten od mamky. Jsem zasycena min. do další svačiny a tak nezbývá místo na domácí dýňovou polévku...

Líbí se mi barevné menu plné baget, paniny, toustů, poctivých burgerů (dokonce i s tofu) a palačinek na sladko, slano nebo bezlepkovo. K mé radosti pečou i vlastní dezerty...nejsem tu naposled...

JAK JSEM PROKÁVOVALA MATEŘSKOU...

středa 25. září 2013

A je to tady...po tom, co jsem si právě zvykla na tropické teploty a co mi trochu zhnědly ruce od sluníčka, přichází podzim...dělá to nenápadně a pozvolna, ale už teď se mi díky rannímu šeru vstává hůř...nikoli naší Báře, ta je jako ryba už od pěti! A se změnou času to u ní vidím na čtvrtou!!

Usilovně vymýšlím, co s živou B. podnikneme, když bude sychravěji, chladněji, upršeněji a mlhavěji. Jisto jistě vím, že si nenechám ujít podzimní (a možná i zimní) cvičení s Katkou na Kraví Hoře. Taky si chci „odlehčit“ hlavu ve studijku S lehkou hlavou. Alespoň úterky dopoledne, kdy maminkám při cvičení asistují děti...nebo my dětem?

V rámci projektu Brněnské dny pro zdraví jsem Báru přihlásila na cvičení na míčích a sebe na sólo Fitball hned následující den, abych se zrehabilitovala po vynaloženém úsilí udržet B. na míči.

Taky nás čeká dvouměsíční lekce plavání v Rosničce. První lekci Bára na úvod rozbrečela jedno dítko, když vesele (a hlavně hlasitěji, než bylo snesitelné) vykřikla, v průběhu pak zcákala zbytek suchých hlav mírnějších dětí a rodičů a na závěr nechtěla plnit pokyny paní učitelky. Tzn. plavání na zádech si dělala zábavnějším rotací zpátky na břicho, míčky odmítala odevzdat a syslila si jich hned několik, cákala o 106 a stále dokola mi svlékala horní díl plavek. Za boha nemohu najít své jednodílné, které líp drží to, co mají. (Každopádně si myslím, že tak nechtěně zpříjemnila kurz jedinému přítomnému tatínkovi.)

Taky se chystáme společně na kurz znakování do Majky.

Na začátek října z nás dvou udělám kavárenské povaleče. A to doslova. V rámci Týdne kávy hodlám navštívit kaváren, co to půjde a vypít tolik kávy – co to půjde. Jsem předvybavena mapkou s poznámkami, foťákem a hořím zvědavostí, kde všude na nás bude čekat i dětský koutek, který se zdá stále nepostradatelnějším.

Naše „povalečství“ hodlám svědomitě zachytit v nové rubrice JAK JSEM PROKÁVOVALA MATEŘSKOU. Mám totiž takový dojem, že týden kávy je jenom záminka, jak začít svou „dovolenou“ obohacovat několika zrnky kávy (a domácími zákusky) zcela pravidelně. A kdy jindy bych taky měla čas na tyhle různorodé ochutnávky než teď?


DRAHÉ ZÁŘÍ...

pondělí 23. září 2013

Drahé září,
jsi prý odvozeno ze spojení „za řuje“ (za říje), a na tvém konci se jeleni činí, aby jich bylo napřesrok víc...

věřím, že léto nekončí a že naváže ještě to „babí“...

zjistila jsem, že se jmenuje podle vznášejících se pavučin drobných pavouků, které lidem v minulosti připomínaly šedé „babské“ vlasy...

tvoje noci jsou chladné, dny o něco kratší a víc a víc zabarvenější...

jsi pro mě obdobím burčáků...

člověk by měl prý vypít tolik, kolik má v sobě krve...

hm, nemyslím si, že s tím budu mít letos (ani nikdy jindy) problém...

na burčáku se mi nesmírně líbí, že když se vypije zkraje, chutná jako sladký mošt (prý pro Pražáky...vůbec nic proti nim...taky jsem jedním byla...necelých 10 let...teď bydlím v Brně o něco málo času víc, chovám se v pití více „kultivovaně“ a nemíchám už kolu a červené, ale zato množství vypitého vína každoročně stoupá! takže jsem často „nekultivovaná“!) Někdy si burčák necháváme „odstát“, aby se zvýšilo množství alkoholu a se 6 či 7 procenty je přece jen rychleji větší sranda...

dočetla jsem se několik zajímavých informací, které mohu z vlastní zkušenosti potvrdit...

1) čistí trávicí trakt...není divu nemyté kvasící hrozny v břiše burčí a jsou jistě plné přátelských bakterií

2) obsahuje hodně vitaminů a energetického hroznového cukru...po pár dcl se vyloženě cítím na vrcholově reprezentativní výkony

3) večer pročišťuje hlavu a ráno hlava přebolí i to doposud nejbolavější místo v těle

s burčákem se nepřeje „na zdraví“ ale „dobrou chuť“ a neťuká se s ním...výsada přiťuknout si přísluší až mladému vínu – k datu 11.11.

no nic, musím končit

jdu si koupit litr do vedlejší vinotéky...

a nebo dva...

 a upeču si dýňový koláč...

tak a teď už se vážně cítím trochu „před-podzimově“!

září!


První dvě fotky jsou vítězné z fotosoutěže Mikulovského vinobraní z roku 2011 a 2012 - bohužel nejsou moje. Na dalších jsem já. Ty nikde soutěžit opravdu nebudou:)

TAK JDE ČAS {18}...

úterý 17. září 2013

Září v našem kalendáři
Teta a malý pes, co hodně jí
„Babi, to pivo je výborný!“
„Prokoušu si díru i na spodu kelímku“
S babičkou na Vimperských arkádách
„Pane, pojďte si se mnou hrát“
„Vlezu za vámi všude, klidně i pod stůl“
„Strejdo, a máš pro mě malou helmu? Chtěla bych se projet!“
Nastartovat, zalehnout a jedééééééémmmm...

PROMĚNA PRO MĚ (N) –{MOBIL Z MAP}...

neděle 15. září 2013

Asi před rokem jsem koupila v Levných knihách kovové kroužky spojené navzájem jemnou látkou. Uvnitř byl zavěšený světelný řetěz a o vánoční dekoraci bylo tenkrát postaráno...světýlka jsem ale jednoho dne vytáhla, látku rozstříhala a kroužky schovala...až když nastalo plánování oslavy narozenin, napadlo mě vyrobit si s jejich pomocí závěsný mobil z map.

VÍC NEŽ TISÍC SLOV{12}...

pátek 13. září 2013

Bára objevila stříbrnou krabičku, co jsem si dovezla z Bali...
jsou v ní korky od vín, která jsme vypili za dobu, co tu bydlíme...
přiznám se, že kdybych je sbírala poctivěji...
byl by jich asi trojnásobek...
Bára si s daným množstvím ale dokonale vystačí...
kouše do nich...
hází si s nimi...
cumlá je...
kutálí je...
běduje jim...
buší s nimi o víko plechové krabice...
říkám si, kolik zábavy se dá užít s takovým...
obyčejným korkem...

PROMĚNA PRO MĚ (N) –{NÁSTĚNKY Z TÁCŮ}...

středa 11. září 2013

Normálně by mě asi nenapadlo hledat po bazarech staré kovové tácy za pár kaček. Když jsem ale jednoho dne objevila, co se s nimi dá vytvářet, koupila jsem jich hned několik (a zdaleka nekončím).

Tahle proměna trvala asi pět minut, s kruhovou řezačkou možná ještě míň. Pak už stačí pořídit pár magnetů a napsat několik milých textů...třeba na kufrové visačky, které si s mapou rozumí.

Místo mapy se samozřejmě dá použít jakýkoli barevný papír tak, aby ladil právě s vaším bytem, domem, boudou, chatou, vilou či terasou...

9.MĚSÍC V+P+B...

neděle 8. září 2013

Ani jsme neuveřejnili 8. měsíc a Bára už jich má 9!!

Nestačím urychlovat samu sebe, abych reagovala včas na její výpady vpřed a vzad, přiskočila přesně v tu danou chvíli, kdy se rozhodne, že na sebe něco shodí, zrychlila vymýšlení další zábavy, zamezila včas vylezení z bazénku, zabrzdila pojídání trávy a malých kamínků atd. atd..

Bára je prostě srandovní, rychlá, mobilní, taky trochu zlobivá, umíněná s žádným pudem sebezáchovy, pokud jde o vrh střemhlav dolů z postele např.

Zdá se, že největším pokrokem není jen všeobecné zrychlení, ale i porozumění a následné napodobení úkonů „paci-paci“, „pá-pá“, „berany-berany-duc“, „plác“, „baci-baci“. Ještě je třeba vše vylepšit tak, aby při pokynu „pá-pá“ nedělala B. „plác“ a naopak. Velké nedostatky přetrvávají taky u mého důrazného „ne-ne-ne“, kdy B. zřejmě rozumí, že jde o „jo-jo-jo“.

B. se umí pořádně vztekat. Hlavně, když něco není hned. (Aha, po kom to asi má?). V takovém případě nezabírá skoro nic, možná jen, když řeknu tajemným tónem slovo „hafík“. To se B. uklidní a zaposlouchá se, jestli neuslyší štěkání, případně neuvidí skutečného psa. Pozorujeme z okna Šmoulinku a Ferdu, uštěkance největší! Taky se díváme jednou týdně na popeláře a máváme tátovi, když odjíždí do práce. U okna jsme teda dost často...

Vypadá to, že začíná mít „dlouhou chvíli“, když je delší dobu doma a potřebuje změnu. Léto k tomu naštěstí vybízí, trakaře nepadají a nemrzne (zatím).

Objevila klávesnici a jednou mi zmáčkla několik tlačítek naráz a způsobila inverzi obrazovky. Na skypu jsme tak babičku viděli obráceně.

Koupila jsem nočník. Fialový. Rozpoznám víc něž 90% signálů na „eeee“. Nikoli na „to“ druhé.

Převlékání a přebalování je z ničeho nic uplakaný boj. B. se vzpouzí, vztéká, otáčí na záda a kolikrát nezabírají ani moje „xichtíky“. Jedlík byla taky větší o pár týdnů zpátky.

Když má „průzkumnickou“ náladu, v náručí se převrací, smýká sebou, šermuje rukama, máchá nohama, odráží se ode mě, jen aby dosáhla na tak oblíbený kabel, který vytrhává s naprostou radostí ze zásuvky. Stejně tak ji fascinuje vypínač lampičky.

Poprvé je na koupališti.

Poprvé vylézá z bazénku na dvorku.

Poprvé začíná lézt – 8 měsíců a týden!

Poprvé se sama posadí – 8 měsíců a dva týdny!!

Poprvé se staví pomocí opory – 8 měsíců a dva a půl týdne!!!

Poprvé se zasekne pod židlí.

Poprvé se fascinovaně dívá na peroucí pračku.

Poprvé Báře předčítám na dobrou noc. Z knížky Králík Fiala.

Poprvé jedeme samy dvě na Šumavu a jsme týden bez táty.

Poprvé je v Německu v bazénu se slanou vodou...kterou „trochu“ loká.

TAK JDE ČAS {17}...

pátek 6. září 2013

Srpen v našem kalendáři
Jedna náhrada nebe v Brně
U vody na Riviéře
Bára už si vybírá i šaliny
 „Slez dolů, kočko, to ti povídám!“
První zmrzlina
Nová Sklizeno prodejna v Brně
Nejdřív si přečteme pravidla pro dětský koutek...
a pak si v něm pohrajeme...

30 POČTVRTÉ...

úterý 3. září 2013

30 POČTVRTÉ... Druhá (a poslední) oslava 30-tin se konala v rybářské hájence pod hradem Veveří u Brněnské přehrady. Přípravy byly náročnější a věci jsme vezli nadvakrát, protože se nevešly do auta. Kvůli vedrům byl vyhlášen celokrajový zákaz rozdělávání ohně a ani hasiči, za kterými jsme zajeli na přehradu orodovat, nám písemné povolení nemohli dát. Nicméně neviděli v tom nejmenší problém. Nakonec jsme si půjčili rožeň s motorkem, který spolu s předuzenou kýtou dovezl Jirka z Boskovic (neskonalé díky).

Cestu z hlavní silnice jsem zaznačila pomocí několika ukrad...zcizen...znárodněn... hm, půjčených-zní-nejlíp papírových metrů z Ikey, na kterých jsem tématicky zaznačila fixkou číslo 30.

Medovníky byly 3, k tomu spoustu mrkvovo-ořechových muffinů, šátečků s mojí domácí meruňkovou marmeládou se špetkou muškátového oříšku a pekanových koláčků.

Víno jsme dovezli den předtím z Boršic od nepřekonatelného vinaře pana Tománka, kde se v pátek dveře netrhly a vzhledem k tomu, že jsme chtěli vína přes 20 litrů, pustili jsme několik zdejších vinných závisláků před nás.

Piva bylo až moc a zřejmě kvůli konkurenci vín, ho Petr dopíjel ještě druhý den a zvyšoval už tak zvýšené krevní promile.

Maso zbylo i na snídani a co jsme nedojedli, jsem použila na pondělní rizoto.

Děti se skamarádily, zábavu si vymyslely a ve vodě se nedobrovolně vykoupala jen plastová motorka a Jáchym.

Nikoho nepíchla vosa, kterých bylo požehnaně. Nikoho nepíchl komár, kterých bylo naopak podezřele málo. Nikdo neměl žaludeční problémy. Alespoň ty horšího charakteru. Nikdo se neutopil, neřízl při okrajování kýty, nepolil?, nespálil od slunce.

Dárky mi udělaly neskonalou radost a všem, kterým jsem stihla poděkovat jen jednou, DĚKUJI tímto podruhé.

Všechny jsem ráda viděla a krásnou sezónu oslav uzavírám slovem.


Klikněte na miniatury pro zvětšení