Menu

Domu Inspirace Rodina Recepty O mně Menu

PROMĚNA PRO MĚ (N) – {TABULOVÁ OSMISMĚRKA}...

sobota 26. září 2015


Je to asi půl roku, co jsem v bazaru kupovala na nějaký svůj „projekt“ rám a protože jsem sběratel sběratelská, odnesla jsem si tenkrát hned tři. Úplně náhodou (jako skoro vždycky) jsem našla zábavnou osmisměrku na tomhle blogu a do třech týdnů bylo vše hotové.

Sklo jsem přetřela dvakrát tabulovou barvou, rám natřela bílým Balakrylem a nechala vyniknout jen zlatý detail na vnitřní části, lehce zbrousila a nalepila v pravidelných odstupech zlatá písmenka. Text „excuse the mess our children are making memories“ (omluvte nepořádek, děti dělají vzpomínky) mě napadl při hledání něčeho úplně jiného, což je u mě naprosto normální. Tabulka se tím pádem dá univerzálně pověsit kamkoli v našem domě, protože je u nás ne-poslední dobou všeobecný dětský „chaos“ snad naprosto všude. Hračkám se statečně vyhýbáme nepřetržitě, protože i když Báru vedeme k samostatnému uklízení (u kterého musíme na žádost B. asistovat), začínáme místy rezignovat na neustálé pořádky (Petr s rezignací chytře začal hned před dvěma lety)...v konečném důsledku je to totiž často tak, že jakmile zavěsím houpačku, o kterou se už potřetí bouchnu při průchodu z jídelny do obýváku, Bára mě hned upozorní, že chtěla zrovna houpat svojí panenku....když uklidím panenku z Lucčiny postýlky, B. se obhájí, že tam její miminko zrovna spalo....když uklidím kostky, mezi kterými provozuji delší dobu ne vždy povedený slalom, Bára se po chvíli ptá, kde je „ten komín“co stavěla (se špetkou dětské fantazie se dá shluku kostek vedle sebe opravdu říkat komín)...prostě chaos vnímáme asi opravdu jen MY, rodiče, obzvlášť já, která mám ráda věci esteticky na svém místě...a tak se v tom všeobecném esteticky neestetickém chaosu asi vždycky zadívám na tu tabulku a nechám děti „dělat vzpomínky“...

PROMĚNA PRO MĚ (N) – {ZAHRADNÍ TABULKA (KTERÁ NENÍ NA ZAHRADĚ)}...

úterý 22. září 2015


Kromě dřevěné krabičky a několika polic mi brácha daroval i nástěnný věšák (jsem zvědavá, co přijde příště:) konec zamyšlení) Spoustu částí bylo vylomených a pochybuju, že by mi někdo v dnešní době vysoustružil chybějící dřevěný háček. A tak jsem věšák „obrala“ a zbyla z něj jen krásná dřevěná deska pospojovaná několika kovovými úchyty. Při mém internetovém nalézání jsem objevila milý text, který mi přišel legračně nadnesený, vzhledem k velikosti (malosti) naší zahrádky, na které pěstujeme leda rybíz (který se pěstuje vlastně sám), kiwi (které jsem částečně zahubila lakem na dřevo) a kanadské borůvky (které nám čile ozobávají holubi).

Celou tabulku jsem natřela bílou lazurou a stírala po chvilce hadrem. Po uschnutí jsem si předkreslila nápis tužkou a pak obtáhla permanentní černou fixou, přelakovala sprejem (tentokrát ve vhodné vzdálenosti od kiwi!) a pak obě strany přetřela ještě lakem.

Tabulku jsem umístila do prostoru mezi schodiště a holínky z obchodu vše za 29 Kč mi k tomu prostě krásně pasují...

NEPEČENÝ OREO CHEESECAKE S LESNÍMI PLODY...

pátek 18. září 2015


Odkaz na tenhle překrásný blog mi poslala kamarádka, která k němu v mailu připsala výstižnou větu...tenhle blog hrozně lahodí mému oku...a dělá mi velké chutě...dodala bych...kdybych měla moře času a všechny suroviny, byla bych ochotná strávit pár měsíců pečením, zdobením a ochutnáváním těchto lahůdek...moře času ale nemám (a mít nebudu), takže v kuchyni strávím opakovaně a s přestávkami pár let, než si aspoň zlomek receptů vyzkouším a oddám se rozmanitým chutím, co pozvednou hladinku mého inzulinu do nebeských výšek...protože je pořád léto (i když už spíš babí), začínám odlehčeně a s ovocem, trochu s mojí verzí...

Oreo sušenky, použité na korpus a střed tohohle dortu, jsou v Americe národním pokladem od roku 1912 a zná je tu každý, stejně jako u nás sušenky Disco...miluju způsoby, kterými se tenhle typ oplatek dá konzumovat...někdo prostě kouše rovnoměrně všechno najednou, někdo namáčí do mléka, já třeba okoušu obě kolečka sušenky po obvodu, pak odloupnu polovinu sušenky a nejdřív sním tu, na které není náplň...tu nejlepší s náplní pak na konec...

Když jsem před deseti lety pracovala v New Yorském národním parku Adirondack, kupovali jsme si k nabrání energie (a kil) burákové máslo, cookies Ahoy a Oreo...Martha, žena našeho zaměstnavatele, hřešila Oreem občas po extra zdravé večeři a vychutnávala si jedinou sušenku klidně deset minut! Při slastném přivírání víček z přemíry chuti ujišťovala ostatní a samu sebe, že it´s just heaven...I´m gonna eat just one...just one...zato já byla s celým Oreo balením hotová klidně za dva večery (to nemluvím o rychle ubývajících sklenicích burákového másla a rychle přibývajích kilech!) A to jsem si taky pravidelně říkala but just one, just one, just one!




Nepečený oreo cheesecake s lesními plody

Korpus:
200g rozmixovaných sušenek Oreo
80g másla


Náplň dortu:
300g pomazánkového smetanového másla nebo lučinu
250g mascarpone
6 lžic smetany ke šlehání
6 lžic cukru krupice
kůra z poloviny citrónu
několik kapek vanilkové esence
200g borůvek, ostružin, malin, případně jahod


Postup:
Rozmixujte sušenky, smíchejte je s rozpuštěným máslem a natlačte do dortové formy vyložené průhlednou potravinářskou fólií. Umístěte na chvíli do mrazáku. Já jsem použila formu o průměru 20cm a proto je dort nižší než na fotce původního blogu.

V míse smíchejte pomazánkové máslo, mascarpone, smetanu, cukr, vanilku a kůru z citrónu. Lesní plody rozmixujte a přidejte do poloviny této směsi. Na oreo dno nalijte náplň bez příměsi, pokryjte rozlámanými oreo sušenkami a zalijte polovinou náplně promíchanou s lesními plody. Znovu dejte do mrazáku min. na pět hodin nebo přes noc. Vyndejte aspoň půl hodiny před servírováním a ozdobte čerstvými plody (ti šťastnější z vlasní zahrádky).


BÁRISMY {10}...

pondělí 14. září 2015


♥ V autě při návratu z dovolené se Petr Báry ptá: „A Baru, líbilo se ti v chaloupce?“
Bára: „Jooo“...Petr: „A co se ti líbilo nejvíc?“...Bára: „Niiiic“

♥ často míváme s Bárou hovory typu: Bára: „Ty si měla Lucinku v bříšku?“ Já: „To je pravda, ale ty jsi taky byla v bříšku, když  si byla maličká...“ Bára: „Já zase budu maličká...“ Já: „Baru, ty budeš už jenom velká...větší a větší...“ Bára: „Já budu jako Lucinka...“ Já: „Lucinka taky bude jednou velká jako ty...“ Bára: „A bude umět čůrat do nočníku...“ Já: „A papat hrášek jako ty...“ Bára se podívá na Lucinku a upozorňuje jí se zvednutým prstem: „Luci, ty nemůžeš teď papat hlášek...ty nemáš zoubky...nenene....nemůžeš...“ podotýkám, že takové rozmluvy vedeme často i na ulici...

♥ Jednoho rána ležíme všichni 4 v posteli v ložnici...Bára klasicky blbne a diriguje...gestem položí právě se zvedajícího Petra se slovy: „Lehni si ty potvolo...“ podotýkám, že slovo potvora je u nás používána výhradně ve vlídném smyslu...někdy Lucce říkám ty potvůrko jedna...ty potvůrko podivná...nebo že by mi to přece jen někdy ujelo z potvůrky na potvoru??

♥ Dělám na Báru z legrace obličeje a ona na to reaguje lhostejným prohlášením: „Mááámi, nedělej blbosti...“

♥ Petr večer uspává Báru se slovy: „A Baru, zítra spolu půjdeme na koupaliště...“ Bára: „Do bazénku jóóóó“ Petr: „No do bazénku, ale až se vyspinkáš...“ Bára v domnění, že urychlí výlet: „No tak běž už běž...“

♥ „Mamííí já chci skočnout dolů....“

♥ Babička: „A Baru, píšou ty fixy, co se válejí na zemi?“ Bára: „No píšou a nepíšou...“

♥ Bára se od babičky naučila slovo „doprčic“...hned jak odjela, Bára začala tuhle slovní hříčku denně používat i v zajímavých spojeních...Já: „A Baru, kde sis udělala na koleni to bebino?“ Bára: „No já jsem utíkala doprčic a spadla jsem víš mami...doprčic, doprčic“

♥ Už několik měsíců se snažíme naučit Báru smrkat...Petr, jednoho rána: „Baru, chceš se naučit smrkat jako Kubík?“
Bára: „Néééé, já se chci učit blbiny...“ a hodinu později plivla na toaleťák a prohlásila: „Hele tati, blbina...“


PROMĚNA PRO MĚ (N) – {VPICHOVANÝ VĚNEC}...

čtvrtek 10. září 2015


Návod na tenhle věnec jsem našla na blogu brněnské maminky, když jsem na internetu hledala informace o brněnském přírodním biotopu v Komárově.

Protože k výrobě věnečku stačil jen polystyrénový korpus, látka a špejle (hodně špejlí), netrvalo dlouho a vyrobila jsem si hned tři. Jeden šedivý a dva světle hnědé. Korpus jsem použila z jedné strany zploštělý a látky sehnala v dobročinném obchodě po 10 korunách...jednotlivé čtverečky mi podávala Bára a vpichovala je na střídačku se mnou, takže jsme měly milé DIY (do it yourself) dopoledne.

JAK JSEM PROKÁVOVALA MATEŘSKOU {ADRINELA CAFE}...

pondělí 7. září 2015


K mojí velké radosti otevřeli v Židenicích novou kavárnu. Pravda, mám radši rustikálnější styl s originálními vintage doplňky, černou tabulí, lučním kvítím na stolech a oprýskanými zdmi, ale je tu dětský koutek, což je teď ve všech kavárnách ten nejdůležitější faktor...přece jen mě ale i na tomhle interiéru uchvátily barevné dlaždice na zemi, sestava svítidel po celém stropě a velká ilustrace lišky v herničce...B. zase pokaždé obdivuje akvárium, kde žije dle jejích slov „Nemo s tatínkem a kámoška Dori“. Točená zmrzlina (pokaždé jiná) je tu tak dobrá, že ji B. slíže do poslední kapky, a na mě tím pádem nezbyde, a brzy určitě vyzkoušíme i originální domácí limonády...naposledy jsem se nemohla rozhodnout, jestli bezovou s mátou nebo melounovou s okurkou a nebo pomerančovou s hřebíčkem??

PROMĚNA PRO MĚ (N) – {CIFERNÍK ZE ŠPULKY}...

úterý 1. září 2015


Špulku jsem před čtyřmi lety!! zachránila od známého ze Šumperka, který se ji chystal s dvěmi dalšími likvidovat. Divil se tenkrát, na co mu za ni nesu láhev červeného, když jsem mu ušetřila práci. Špulka dlouho sloužila jako pracovní stolek pro natírání všeho možného ještě na zahrádce našeho minulého podnájmu a pak jsme ji promočenou a zašpinavělou přestěhovali do našeho domu a dali ji znovu ven na déšť, protože je dost neskladná...následující rok se mě Petr několikrát ptal, jestli ji nemá vyhodit, protože je k nepoužití, je celá rozmočená, kouká z ní spoustu rezavých hřebíků, odlupují se z ní třísky a...a já konečně souhlasila...

V momentě, kdy její středový sloupek rozebral, a zbyly dvě kulaté části, které z druhé strany nevypadaly až tak zle, jsem konečně věděla, že budu tvořit ciferník hodin...

Petr mi obě části z té lepší strany zbrousil, já je natřela bílou lazurou, kterou jsem hned setřela hadrem, aby ještě víc vynikla struktura dřeva, a podle předlohy nakreslila tlustou černou fixou ciferník (inspiraci jsem našla tady)...protože jsem své veledílo zapomněla na noc schovat a protože pršelo a protože jsem (-píp), písmo se mi rozpilo a podivně změnilo barvu, takže jsem začala úplně od začátku (Petr taky, velkoryse mi špulku obrousil podruhé...díky díky)... na závěr jsem písmena přestříkala bezbarvým lakem ve spreji, aby se mi nerozpily při závěrečném přelakování celé plochy štětcem. Ciferník visí na zdi na zahradě a co nevidět by ho obrůstalo popínavé kiwi, kdybych....kdybych ho nezahubila zmíněných lakem ve spreji...zdá se, že naše zahrádka je příliš malá, aby nebylo kiwi (a já se sprejem) poblíž...