BÁRISMY {17}...

♥ Bára se diví: „Tati ty čůráš ve stoje?“...“Jako kluci?“

♥ „Mami, rozsviť mi další světla...“ „Baru, už ti tady toho svítí až moc...“ „Ale já se bojím, že přijde bubák a píchne mě jehlou...“

♥ Petr vyloví kamen z koupaliště a Bára se dotazuje: „Tati a tady žijou kameny??“

♥ Lucka: „Balu, ploč mě požád tak zlobíš?“ Bára: „No protože si moje nejlepší kamarádka...“

♥ „Luci, umíš stát na jedné noze až do smrti?“

♥ „Baru a mláďátko od krávy?“ ...“Kravátko...“ ...“A od kozy?!“ ...“Kozátko...“

♥ „Tati a co je to dušan??“ „To je Baru jméno...kolegy z práce...“ „Aháá, to je samé dušan dušan dušan...“

♥ „Mami a co bylo, když jsme nebyli?“ „No to jsme byli sami jen s tátou...“ „Néé já myslím, když nikdo nebyl..“ „No to tu byly Baru opice...a z těch jsme se vyvinuli...“ „Takže ty jsi byla opice?“

BÁRISMY {16}...

♥ Petr před služební cestou do Francie: „Baru, já pojedu zítra na dlouho hodně daleko...“ Bára: „A jak daleko?“ Petr: „No do hodně velké dálky...“ Bára: „Aha...“ Petr: „Za devatero horami a devatero řekami...“ Bára: „Jo ahááá, tak to už vím...“

♥ „Mami, já už jsem dospělá...“

♥ „Já jsem první“...nejčastější věta v posledních týdnech...závodí vždycky, všude a o všechno...když prohraje, je zbořena...

♥ „Mami, mě bolí bříško, ruka, noha, tady mě svědí, tady mě pálí, tady to smrdí....to je smrádek...“

♥ „Mami, ta Lucka ti rozcuchala tak vlasy, že už nejsi princezna...“ „Baru, ale já nikdy nevypadám jako princezna...“ „Mami ale jsi holka a každá holka je princezna...“

♥ Voláme babičce přes skype a dlouho to nezvedá. Když zavolá za pár minut zpátky, prohlašuje Bára: „Jé babička se probrala...“

♥ „Tati a jak si potkal mamku?“ „No my jsme se potkali v Brně, líbila se mi, tak jsme spolu začali chodit...“ Bára: „Lucka se mi taky líbí, kdy jsem se s ní potkala já?“

♥ Vracím se o půl deváté večer z jógy a vcházím ještě k polouspaným dětem...že prý musím...že pro mě má B. překvapení...posadí se a poprvé nechybuje ve výslovnosti „r“...“Mami...strrrromek...stromek...stromek...“ Tomu říkám štěstí...obyčejné „er“...už je tak velká...

BÁRISMY {15}...

♥ Petr pouští s holkama na kopci draka a Bára se ptá: „Tati, proč ten dlak nelítá?“...“Nevím, Baru...“ ...B. „To asi protože nemá batelky...“

♥ Po návratu z jižanského dvorku...“Baru a kolik kůzlátek, myslíš, že ta těhotná koza porodí?“ „...tči, čtyži, pět, deset, tčináct!“

♥ U zubařky: „No a Baru, kolik pak ti je let?“ Bára počítá na prstech a pak prohlašuje: „Půl a tři...“

♥ Při nedělní procházce si s Petrem povídáme, Lucka usnula v kočárku a Bára nás už delší dobu tiše následuje spolu s panenkou pod rukou...“Baru, tak nám taky něco řekni...“, očekáváme nějakou hlubokou myšlenku nebo sdílený prožitek třeba ze školky a ona nás odrazí větou: “Dala bych si guláš....“

♥ „Baru a jak ti děti ve školce dneska přály k narozeninám...?“ „No, oni mi žíkaly, ať se mi líbí ve školce a ve škole...a Jižíček mi žíkal, ať mám dobré srdce...“

♥ Bára poslední dobou často: „Jede jede mašinka kouží se jí z komínka, jede jede do dáli, veze samý vožralý...“ „Baru, a víš, co jsou to ožralí?“ „....nóóó, uhlí, pšece...“

♥ „Luci, budeš mít miminka...za týden...za dlouho...“

♥ „Mami, až já budu mít miminka, tak budu mít dvě holčičky...Elišku a Aničku...“ „Baru a co když to budou dva kluci?“ „Nooo to nebudou, nechci žádnýho kluka!...třeba by to byl Erik, ale nechci stejně chlapečka...“ „A proč nechceš chlapečka?“ „Já nevím, co bude dělat chlapeček...“ „no to stejné, jako ty s Luckou...“ „No tak si vymyslím nějakýho chlapečka...“

♥ „Já už sem velká, zítra jdu do školy...“

BÁRISMY {14}...

♥ Bára se ptá, co je to za fotku na počítači...“To je Baru v Indonésii, tam jsme byli s maminkou...“ - „A kde jsem já?“- „Ty jsi ještě nebyla na světě víš? Ani Lucka ještě nebyla na světě...“  - „Já už bych chtěla být pořád na světě...i s Lucinou“

♥ Bára sbírá u cesty klásky zeleného ječmene a já poučuju:„To je Baru klásek obilíčka a z toho se pak mele mouka...“ „Hm, mami tak já si posbírám tu mouku a pak si z ní upečeme dortík jo?“

♥ Bára s babičkou sbírá bez u cesty a babička poučuje:„To je Baru bez a z toho se dělá šťávička víš...“ Bára si jeden z květů odnáší domů a pak ho ve váze kontroluje, kdy už se změní na džusík...

♥ B. se válí po ránu s Petrem v posteli a všímavě prohlašuje: „Tatínku, ty máš tady bílý fouf...“ „No to až budu jednou Baru starý děda, tak budu mít bílé všechny fousy...i vlasy...“ Bára zamyšleně...“Nóóó už to začíná...“

♥ Bára nás nestíhá v chůzi a volá:„Maminko, počkejte, já jsem pomaličká...“

♥ Babička Báře zalezlé ve stanu povídá: „Baru, to jsi ráda, že je Lucka chvíli pryč, teď si to v tom stanu sama užíváš co?“ Bára pohotově, v ruce misku plnou slív: „Užívám si to tu se švestkama...“

♥ Bára jede s Petrem na třídenní apaluchu do chatek...cestou vlakem žadoní: „Já už chci zpátky do města?“ „Proč chceš zpátky do města, Baru?“...“Protože tam patřím...“

♥ „Maminko ta vrtačka vrtuje...“

BÁRISMY {13}...

♥ Petr při uspávání Báry zívne a naše dcera reaguje ihned: „Tatínku jestli zíveš, tak běž hned do postele!“ Petr ochotně zaleze pod peřinu a Bára opět konstatuje: „Tati ještě ne...ještě nemůžeš, nejsi nahatý...“

♥ Čistím si zuby během dne: „Maminko proč si čistíš zoubky, vždyť ještě nejsi v pyžámku...“

♥ Bára se na velikonoční pondělí schovává do postele pod přehoz…koledníci ji najdou, Bára se celkem nebrání a leží dál…po jejich odchodu otráveně prohlašuje: „Sem se zavžela do pokoje a měla sem tu klid…“

♥ Bára v Kauflandu Petrovi oznamuje: „Tati já chci tahle červená jabka...jako má Sněhurka...“ a následně: „A nejsou otrávené, že ne?“ věřím, že při její hlasitosti ji slyšelo půl obchodu...

♥ B. konzumuje koláč k snídani, tak jí radostně povídám: „Baru, ty si teda dáváš do nosu“...“Neeee mami, já si dávám do pusy...“

♥ B. bojuje s Petrem (drakem) a povídá: „Tati ty budeš dlak a já tě zabiju jo?“...demonstrativně máchne mečem...“Tati, umři!!!“

♥ „Maminko, já jsem to lízátko už trošičku olízala...“

♥ Na procházce vidíme malé štěně, které prolezlo ven dírou v plotě...“Mami proč jde ten pejsek ven?“ „No všichni chtějí jít ven, i pejsci...“ „Asi bude taky sbírat kytičky že?“ (Pro nezasvěcené Bára nedávno prohlásila, že bude zahradnice...kytky vydrží sbírat i dvě hodiny v kuse bez větší pauzy a když očeše všechny zatravněné plochy kolem hřiště, prohlásí, že by chtěla ještě sbírat kytičky...“

♥ Bára po snídani: „Tak a všichni trpaslíci mi odešli do práce...“ ...poslední měsíc dost ujíždí na Sněhurce...

♥ V Adršpachu: „Baru, na co máš ten klacek?“...“Já číhám na vlka v lese...“....po chvíli neúspěšného číhaní Bára povídá: „Tati a žije ještě ten vlk?“

BÁRISMY {12}...

♥ Bára se ráno v koupelně dívá na můj holicí strojek a ptá se zamyšleně Petra: „A tati, co se tím řeže? Vlasy nebo nohy?“

♥ Bára jde s babičkou za ruku z obchodu, v ruce si nese jogurt a povídá: „Babičko, já už mám na ten jodurt chuť...jako vlk na Karkulku...“

♥ Babička při prohlížení knížky: „Baru tady je princezna s labutí.“ Bára: „To je husa babi.“

♥ Bára ovazuje Petrovi kolem krku červený šáte(če)k a promlouvá k němu: „Nezlob mě, ty šátečku, nebo tě rozvážu!“

♥ „Tati, pojď, budeme dělat srandosti...“

♥ Bára venku při procházce ztratila prsten (údajně Arabelin)...po cestě zpátky domů mi povídá: „Maminko, kde je ten prsten?“ Já káravě a bez špetky fantazie: „Nevím, Baru, ztratil se...musíš si tyhle věci hlídat...“ Bára: „To ho, mami, asi vzal Blekota, víš?“ jaktože mi to nebylo hned jasné???

♥ Po cestě ze školky...já: „Baru a na co jste si dneska ve školce hráli?“ Bára: „Na holčičky a kluky...“ Já: „Vážně? A jak se to hraje?“ Bára: „No jako v Ať žijí duchové...“

♥ Bára mi na hlavu věší závoje, kapesníky a korále a já pravím: „Baru to budu vypadat jako strašidlo ne?“ a Bára praví: „Maaamiii, ty můžeš být ale i princezna, víš?!“ teď už to teda vím...

♥ Bára se mazlí s plyšovým růžovým prasátkem a já na to: „A Baru, jak se jmenuje to prasátko?“ Bára: „Jmenuje se čuně.“

BÁRISMY {11}...

♥ Bára se zamilovala do Svěrákovy pohádky Tři bratři...písničky o Karkulce a Šípkové Růžence jsou u nás teď na denním pořádku, zpívá je doma, venku a ve školce...při tom se točí, tančí a většinou má na sobě růžové princeznovské šaty a červenou vestu s kapucí lemovanou gumičkou, co jí vyrobila babička (obojí navrstvené na sobě, takže je Růženko-Karkulka)...dost často se ději tak poddá, že si chvíli myslíme, že je opravdu převtělená pohádková bytost...jednoho dne povídá: „Jmenuju se Fialová, ale říkají mi červená...“ další den... „Já jsem Růženka...“ Petr: „A jak dál??“ Bára: „Píchová...“ Petr: „Ty se jmenuješ Růženka Píchová, jako že ses píchla o růži?“ Bára: „Jo, já sem Růženka Píchová...“

♥ „Mami, já se menuju Anička a říkej mi Aničko!“...o den později...“Mami, já jsem Kristýnka...“ Já: „Baru, pojď se oblékat...“ Bára: „Já nejsem Bára, já se menuju Kristýnka...“...o týden později se všem představuje opět Anička a prohlašuje: „Já jsem Anička a žíkají mi Aničko...“

♥ B. někdy na záchodě pozoruje jak čůrá, jenže jak se nahne, čůrá ven...takže pořád opakujeme, že se na čůrání nedívá...teď B. pro jistotu křečovitě zavírá oči a prohlašuje, že se nekouká a mě napomíná, abych se taky nedívala...

♥ „Mami, ceš si zkusit tu čelenku krásnou?“ ...“Chci, Baru...“ „No a teď si parádnice, mami...“

♥ „Mami, já ti dám tkaničku na hlavu a budeš pincezna, jo?“

♥ Bára na zem skládá kopici hraček, pleny, odsávačku, Lucčiny hračky a když se jí ptám, co dělá, tak dostávám jasnou odpověď: „No já pojedu na babičku...“ „Myslíš za babičkou Baru?“...“Ano pojedu za babičkou.“ „A čím za ní pojedeš?“ „Hmmmm...autem pšece..“ „A ty umíš řídit?“ „Umím!“ „A kdo tě to naučil?“ „Tatínek.“ „Vždyť máš krátké nožičky na pedály...a umíš ty vůbec řadit pákou?“ podle výrazu je jisté, že netuší, že v autě nějaké pedály jsou...přesto sebevědomě odpovídá „Umím žadit, tatínek mě naučil žídit...“

♥ Bára si cpe pod svoje princeznovské šaty balíček zmačkaných triček a prohlašuje „Mami, já budu mít taky miminko...oba tři...“(Báry výraz pro oba dva) Já: „Obě dvě? Baru, ty budeš mít dvojčátka, jako dvě děti najednou?“ Bára: „Jo obě tři...“ Já: „A kdy se narodí?“ Bára: „Až pan doktol řekne...“ Já: „A jak se budou jmenovat?“ Bára: „Kubíci...“

♥ Bára po návštěvě, která strašila svého syna čerty: „Lucko nebeč nebo pudeš do pekla...“

♥ Když Báře na něco odpovíme nebo jí něco vysvětlíme, prohlašuje: „Ahá, to sem nevěděla...“

♥ Padá listí víc a víc a Bára při každé procházce: „Mami, koukej, stlomečky se chystají...“ Já: „Ano, padají listy a až spadnou úplně, bude sněžit a přijde Ježíšek...“ Bára zamyšleně: „...a budu mít nalozeninky, dostanu dárečky ...už se to blíží, už se to blíží...“

♥ Při každé procházce nebo vyjížďce na odrážedle musíme utrhnout po cestě aspoň jednu růži nebo šípek...a když tak konám, Bára to doprovází slovem: „Mami, pozor ať se nepíchneš, to bys usla...“...když projíždíme kolem plotů a něco tam roste Bára konstatuje: „Maminko a musíme se prosekat...“

BÁRISMY {10}...

♥ V autě při návratu z dovolené se Petr Báry ptá: „A Baru, líbilo se ti v chaloupce?“
Bára: „Jooo“...Petr: „A co se ti líbilo nejvíc?“...Bára: „Niiiic“

♥ často míváme s Bárou hovory typu: Bára: „Ty si měla Lucinku v bříšku?“ Já: „To je pravda, ale ty jsi taky byla v bříšku, když  si byla maličká...“ Bára: „Já zase budu maličká...“ Já: „Baru, ty budeš už jenom velká...větší a větší...“ Bára: „Já budu jako Lucinka...“ Já: „Lucinka taky bude jednou velká jako ty...“ Bára: „A bude umět čůrat do nočníku...“ Já: „A papat hrášek jako ty...“ Bára se podívá na Lucinku a upozorňuje jí se zvednutým prstem: „Luci, ty nemůžeš teď papat hlášek...ty nemáš zoubky...nenene....nemůžeš...“ podotýkám, že takové rozmluvy vedeme často i na ulici...

♥ Jednoho rána ležíme všichni 4 v posteli v ložnici...Bára klasicky blbne a diriguje...gestem položí právě se zvedajícího Petra se slovy: „Lehni si ty potvolo...“ podotýkám, že slovo potvora je u nás používána výhradně ve vlídném smyslu...někdy Lucce říkám ty potvůrko jedna...ty potvůrko podivná...nebo že by mi to přece jen někdy ujelo z potvůrky na potvoru??

♥ Dělám na Báru z legrace obličeje a ona na to reaguje lhostejným prohlášením: „Mááámi, nedělej blbosti...“

♥ Petr večer uspává Báru se slovy: „A Baru, zítra spolu půjdeme na koupaliště...“ Bára: „Do bazénku jóóóó“ Petr: „No do bazénku, ale až se vyspinkáš...“ Bára v domnění, že urychlí výlet: „No tak běž už běž...“

♥ „Mamííí já chci skočnout dolů....“

♥ Babička: „A Baru, píšou ty fixy, co se válejí na zemi?“ Bára: „No píšou a nepíšou...“

♥ Bára se od babičky naučila slovo „doprčic“...hned jak odjela, Bára začala tuhle slovní hříčku denně používat i v zajímavých spojeních...Já: „A Baru, kde sis udělala na koleni to bebino?“ Bára: „No já jsem utíkala doprčic a spadla jsem víš mami...doprčic, doprčic“

♥ Už několik měsíců se snažíme naučit Báru smrkat...Petr, jednoho rána: „Baru, chceš se naučit smrkat jako Kubík?“
Bára: „Néééé, já se chci učit blbiny...“ a hodinu později plivla na toaleťák a prohlásila: „Hele tati, blbina...“

BÁRISMY {9}...

♥ B. dlouho registruje, že má modřinu na pravém koleni...jednoho dne si vyhrnuje tepláky a vítězoslavně prohlašuje: „Bebino se opravilo!“

♥ Baví mě, když si B. myslí, že jedno slovo se skládá i ze spojky.
Já: „Baru chceš radši na písek nebo do herničky?“
Bára: „Nebo do herničky.“

♥ Každou chvíli zaslechnu od Báry při hře s panenkou výrazy typu „Už neplakej jo? Už stačí ano? Už nebudeme plakat? No, no, no...“

♥ po každém snědeném jídle: „A teď bude had!“ (myslí tím gumový sladkokyselý špagát, který se prodává na poutích, my ho „dovážíme“ z Ikey). Na tuhle cukrovinku ji dokonce nalákal i strejda soused, ze kterého má normálně respekt...jenže jak jde o hada, tak se odváží do všech dveří...obzvlášť, když tu dostane dva naráz.

♥ na začáku června B. často přináší ze školky nebo z venku nějakou modřinu, jde zřejmě o silné momenty...při hře s plyšovou vílou stále dokola opakuje: „Víla mami spadla a má bebino...“ –a kde spadla Baru?- „se opřela o ruku, víš mami, a spadla...“ –a na co spadla?- „na zem spadla, má bebino na koleni...“ –a jak ji utěšíme?- “no utěšíme ji neplakej, pofoukáme bebino, už stačí...“

♥ Bára má nové synonymum k rozbité: „Je to zlomité!“

♥ Rozloučíme se, jo Baru? „Ještě se neloučejte!“

♥ Bára vylezá na zahrádce z bazénku, stoupá si nahatá se založenýma rukama ke keři rybízu a prohlašuje: „Já tady budu čekat, až vyroste...“ ptám se: „A co až vyroste? Rybíz?“ ...“Jo, já počkám, až vyroste rybízek...“

♥ B. drží láskyplně panenku a já se ptám: „Baru, a je ta panenka holčička nebo kluk?“ ...“To je jenom miminko, víš?“...a po chvíli...“A menuje se Lucka...“

BÁRISMY {8}...

♥ Bára uprostřed května: „A přijde Jezíšek mami, víš?“ ...to samé ujištění před spaním...“A bude Jezíšek...“ že by absence dárečků??

♥ Bára dostala od tety miniaturní postavičky Šmoulů...vysvětluju jí, že jsou celí modří s bílou čepicí, jen taťka Šmoula má čepici červenou...nemůžeme ho najít a tak povídám: „Baru a kde je taťka Šmoula, najdi ho.“ Bára pohotově odpovídá: „Taťka je Peťa a voláme na něj Peťo...“ ...s úsměvem na rtech jí odpovídám, že taťka je Peťa ale i Šmoula a snažím se ho najít dál...“Kde je Baru taťka?“ Bára jednoznačně: „Taťka je v práci mami, víš!“ doteď jsme ho nenašli, ale vím, že ho teta donesla...

♥ Už dva dny po odchodu neteře Jany, se Bára několikrát denně ptá, jestli přijde Janička. Naposledy ráno po probuzení: „Je tu Janička?“ „Janička je ve škole Baru...“ „Taky budu učit se ve škole..jako maminka...“

♥ Báry způsob používání budoucího času je podle mě perfektní:) „Já budu počkat tady mami...“

♥ Bára při sledování pohádky Princezna ze mlejna: „Tam je rybník ve vodě a kačenky ve vodníku...“

♥ Bára sleduje s Petrem Nezbednou pohádku: „Tati, ten čert je chlupatý jako Balunka...“ (myslí kudrnatý)
 ...po chvíli:„A kdo to je, tati?“ „To je Baru Lucifer, to je takový šéf, víš.“ Bára zamyšleně konstatuje: „Pekla šéf...“

♥ Bára dostala od babičky plácačku a každou chvíli volá: „Moucho, kde jsi? Já volám mouchu mami, víš?...Kde je ta moucha, mami?...Moucho, tady jsem...“

♥ B. si oblíbila číslovku 3...v náručí často drží panenku a zajíce a hlásí: „Mami, já mám tři miminka...“

BÁRISMY {7}...

♥ Místo sluníčko „Svítíčko svítí“

♥ Bára: „Jdu do tuchyně.“
Já: „Baru říká se kuchyně, ty neumíš k...řekni k jako koza“
Bára: „K jako toza.“

♥ Při sledování pohádky S čerty nejsou žerty
Bára: „Co to dělá?“
Babička: „No on bojuje s čertama.“
Bára: „Taky budu bojovat s čertama.“
Babička: „Ty si anděl, ty můžeš.“

♥ Já: „Baru budeš tady spinkat s babičkou jo?“
Bára: „Já nebudu nic.“

♥ Bára volá po nočním spánku ze svého pokojíku: „Tatínku, maminko, už není tma...už nebudu pinkat.“

♥ Bára u snídaně ukazuje na nevylívatelnou lahvičku s obyčejnou vodou a konstatuje: „To je pití.“ Pak ukáže na hrníček s džusem a znovu poznamenává: „To není pití, to je džusík.“

♥ Bára u jiné snídaně: „Hotovoooo.“
Já: „Baru a sněz celý ten koláč, ať máš sílu jo?“
Bára se zakousne do koláče a pronese: „Já si dám sílu.“

♥ Bára: „Až budu jako Lucinka, budu taky kojit jo?“
Mě zpočátku nedochází jestli se Bára chce zmenšovat do miminka nebo chce být velká jako já...

♥ Bára mi podává čelenku a povídá: „Sme koupily takovou čelenku...“
Já notuju: „Takovou makovou, takovou makovou.“...Bára zachmuřeně: „Ne makovou ne...“

BÁRISMY {6}...

♥ Bára poprskává Petrovi tričko, následně bere papírový ubrousek, začíná ho otírat  a u toho mu důležitě sděluje: „Tatínku ty si čuník...očistím...“

♥ Já: „Baru nechej teď Lucku v klidu vykakat, pak ji můžeš zase hladit...“
Bára na Lucku, nepřestávajíc ji hladit po hlavě: „Lucinko, ty kakáš? Už vykakala? Jo? Šikula!“

♥ Bára: „Mazlím tě  maminko...ty můj bobíšku...“

♥ Báry soukromý monolog nad miskou brusinek: „Tři...jeden, dvě...tři...tři...mám tři...“ ukazuje si při tom na prstech a ne a ne se dopočítat...

♥ Bářin výraz při veškerých nezdarech a každodenních osobních prohrách: „Sakra práce!“

♥ Bářin repertoár pohádek se značně rozšířil. Momentálně vede Krtek, ruská Máša a medvěd, které B. říká Karkulka a taky Jen počkej zajíci...běžně je u nás slyšet věta: „Jen počkej zajícu tati, prsím pustit.“

Malé doplnění Bárismů od dědy:
♥ Vezme panenku a prásk s ní o zem. Řekne "zakopla" a položí na postel se slovy "lež". Tak tam naskládá asi 5 panenek.

♥ Když se Bára vzbudila - po příjezdu Lucinky z porodnice, šel jsem pro ni do jejího pokoje. Vytáhla si triko, nafoukla břicho a řekla: "Taky mám trochu Lucinku".

BÁRISMY {5}...

♥ Ve večerních zprávách na Nově je v kuchařském zápalu zrovna Láďa Hruška. Petr mě volá: „Pojď se podívat na Hrušku, peče muffiny z pouhých tří ingrediencí“...Bára přibíhá za mnou do kuchyně a volá: „Maminko já chci hrušku.“...krájím na kousky hrušku a volám na Báru: „Tady máš toho Láďu.“

♥ Bára dostala od babičky další barbínku s Kenem. Stejně jako těm stávajícím jim říká maminka a tatínek a my pevně doufáme, že Kenovi (tatínkovi) zase neurve nohu. Při jedné Bářiné hře se nemůžu ubránit smíchu, když uspává odděleně tatínky a zvlášť maminky, promlouvá k nim a přikrývá je kapesníky.

♥ Petr jde B. uložit do postele a B. místo „dobrou noc“ prohlásí „já taky budu maminkou“.

♥ Bára dojídá polévku a vzápětí běží ke kolíbce a promlouvá ke spící Lucce: „Lucinko, snědla sem polívku, vííííšššš??? Bude had...“ (pozn. želé had je Bářina oblíbená pochoutka z Ikey, kterou podáváme po snědeném jídle).

♥ B. žárlí na tátu, kdykoli se kamkoli hne, Bára pokládá vždycky otázku: „Tatínek? Tatínek?“ a tak dokola vysvětluju, že šel přeparkovat auto, že šel na záchod, že šel vynést nočník, že se šel převléknout, že jel nakoupit, že že že...

♥ Bářiny nejčastější věty...“miminko pinká...nesmím houpat tolíbku...kde je tatínek?...chci dědečka a babičku...zapni pohádku...prsííííímmm...tu neci...jinou...jinou...jinou...ci džusík...ďkuju...

Naše nejčastější věty...“Baru neskákej po gauči, když je tu Lucka...Baru nehlaď teď Lucinku, spinká...Baru nezlob...Baru okamžitě pojď sem a převlékni se z pyžama...tak ty nepůjdeš?...přestaň křičet a šup, rychle oblékat...máme odejít bez tebe?...chceš tu zůstat?...Baru!!!!...nezlob!!!“ ...a taky hodně...“Baru to je krásný obrázek...no ty si šikula, když si umíš tak obléknout ponožky...ty taky kojíš panenku?...Baru podáš mi plínku pro Lucinku?...a co jste dělali v Žirafce (pozn. název jeslí) ...a jakou dobrotu bys chtěla?“

♥ Bára má na všechno odpověď. I tam, kde další její poznámku nečekáme.

Petr:“Baru já tě jenom rychle učešu.“

Bára:“Rychle neeee“

♥ Báře na hřišti vzala nějaká holčička motorku...B. ji vybojovala zpátky a celou cestu domů a ještě půl hodiny po příchodu s důležitými pauzami hlásila: „holčička sebrala Balunce motorku...sebrala...motorku...ta sebrala...je naše...to nemůže...nenene...holčička...sebrala motorku...“

BÁRISMY {4}...

♥ Při prohlížení knížek Bára „jako“ bere namalovaná zvířátka do ruky a prohlašuje:“Pohlaď péska (pejska) maminko...pohlaď tozu (kozu)...pohlaď vlka....“ Někdy hladíme všechny aktéry knih, které se imaginárně přenesly do její dlaně:)

♥ Bára se domáhá toho, aby mohla pomoct Petrovi naložit kočárek do auta a samozřejmě v tu chvíli „trochu“ překáží. Je vykázaná si jít obléct boty a bundu a přitom si brblá pod nos:“Tatínku, sama, sama...sakra práce...“ Máme doma papouška? Vůbec nevíme, kde takové slovní spojení vzala!:)

♥ B. nás občas ve vzteku plácne, hlavně když ji nechceme povolit nějakou lumpárnu...moc to neakceptujeme, ale když plácne a řekne u toho naštvaně a důrazně:“Tak, a doblou noc!“, cukají nám koutky.

♥ Je u nás na návštěvě kojící kamarádka s miminkem...o několik hodin později po jejím odchodu si B. zvedá tričko a postupně „kojí“ medvídka, plyšovou kočku, Kukyho a panáčka Pinocchia.

♥ Koupeme se spolu ve vaně a B. mi polévá těhotné břicho vodou. Pak mi oznámí, že má v bříšku taky mimi Lucku.

♥ Ve vánoční čas se u nás opakují slovíčka jako „pincezna“, „sakra práce“, „fakt?“, „co to je?“ „máš“ = Mikuláš, „myjec“ = myslivec z pohádky o červené Karkulce, „taťko nezlob Balunku“, „pustit poládku“, „houpy??...prsím...“

♥ B. se bojí jakéhokoli zvířete s pohonem na klíček...malého kohouta už přijala a je schopna si s ním aspoň hrát...draka s roztaženými křídly, který ale pochoduje a svítí očima a plyšového dinosaura, který se kolíbá ze strany na stranu zatím nepřekousla a panicky před nimi utíká...

♥ Na návštěvě u babičky a dědy babička zakopává o dřevěnou postýlku a při pádu na zem se bouchá do hlavy...Bára následující hodinu opakuje souvětí typu:“Babička spadla a udělala bebí...babička bác...bolí bebí...bolí babí?“ ...v dalších minutách na panenkách, panáčcích a plyšácích předvádí babičky pád tím, že je všechny postupně hází z výšky na zem a opakuje:“  Udělaly bác a bebí“

BÁRISMY {3}...

♥ Při procházce Bára trhá jetel a po chvilce si všimne, že na některé květy sedá včela...dřepne si a s napřaženou rukou nabízí včelce utrženou květinu se slovy: “Na, na...chseš? na...“

♥ „Baru, já si tady teď dřepnu na bobek, aby mě nebolely nohy jo?“
Bára se ve vteřině sklání k mému pozadí a očekává „bobek“.

♥ Bára se stala doslova závislou na pohádce Princezna ze mlejna 1 a 2, během dne zazní žádost o „pinceznu“, „odníka“, „čerta“ a „mimi“ (z 2. Dílu) nesčetněkrát...pokud ustoupíme a video pustíme, Bára je v následujících minutách jak uhranutá a ani nepípne...

♥ Taky si oblíbila Červenou Karkulku a chce jí vyprávět pořád dokola. Nejradši má pasáže, kdy vlk přepadne a sní babičku a potom Karkulku...Vyprávíme i v autě a je to záruka toho, že bude aspoň deset minut klid. „A Baru, co má vlk v bříšku?“ naléhám na ní, aby mi odpověděla už tolik známou skutečnost. Bára s naprostou jistotou: „Mimiiii!!!“

♥ O pár dalších dní mi z peněženky vytáhne ultrazvukový obrázek asi z 12-tého týdne těhotenství, kdy na něm není skoro nic poznat a Bára opět hlásí: „Mimiiii!!!“

♥ Nejoblíbenější barva je zdá se modrá „modá“. „Modé“ jsou podle Báry všechny auta. Má vůbec cenu jí to rozmlouvat, když mi u dvacátého auta, u kterého jí říkám jinou barvu, oznámí, že je prostě „modé“?

♥ „Pojď Baru, přebalím tě“...Bára sedí, nohy skrčené u sebe , drží si je pevně rukama, mi povídá:“Nedám Barunku...nech Barunku“

♥ Petr houpe Báru na houpačce, drží ji ve výšce a pustí. Bára reaguje nadšeně jako vždy, ale neodpustí si větu:“Tatínku, nezlob Balunku. Tytyty.“

♥ Nočník na hlavě u nás vystřídaly kalhotky...co přijde dál??

BÁRISMY {2}...

♥ Bára začíná spojovat slova dohromady a i když se v těch motanicích, slovosledech, osobitému skloňování někdy nevyznáme, naše představivost se neustále tříbí...

♥ Korálky, náramky, hodinky a cokoli, co se dá ověsit kolem krku nebo na rukojeť jejího kočárku nazývá „koáky“ a nedovede si bez nich představit den, stejně jako bez hromady kapesníků a knížek „kížky-císt“

♥ Když jsme kamsi odcházeli bez babičky Bára mumlá:„taky-jít-s-náma-bába?“ což považujeme za první větu, kterou jsme vůbec identifikovali (rok a 3/4 + 2 dny)

♥ Babičky černá kočka se jmenuje Packa a má přísný zákaz ořírání její chuťově oblíbené palmy...Bára reaguje na její choutky:„Pasko, ty ty ty!“...o několik týdnů později stejně napomíná psa Ártíka: „Atíku, ty ty ty!“

♥ Poprvé vylezla ze své postýlky o odpoledním (ne)klidu (rok a 3/4 + 3 dny), našla a otevřela si krabičku se svými sušenkami a vykramařila spodní šuplíky s hračkami. Zřejmě až po několika minutách zaburácela „mamiiiii“ a já se po vstupu do pokoje s předpokladem, že ji najdu řádící v postýlce, nestačím divit jejímu blaženě ostražitému pohledu (ale z podlahy) a nakousané sušence v ruce!

♥ Stále platí, že nejčastěji opakuje poslední slovo, co někdo vyřkne...napodobuje ale i nečekanější výrazy jako je „viť“, „jezišmajá“ „no“ „zejo“...

♥ Bára mi přesně specifikuje, jakou říkanku z její oblíbené knížky mám zrovna zazpívat (zaříkat)...“mik, mik“ (Kalamajka mik mik mik, oženil se kominík...), „jede, jede“ (Jede jede poštovský panáček...), „bába had had“ (Rak leze z díry, vystrkuje kníry...) „pší pší“ (Prší prší...) „čert“ (Ententýky, dva špalíky...) „mňau pes pes“ (Kočka leze dírou,...) „paci paci“ (Paci paci pacičky...)
„mik mika“ bezpečně poznává na obrázcích v různých knížkách...

♥ Časté slovo, když jí něco nejde, je samozřejmě „nedeee“...

♥ Každé načurání (ano, i naka....) do nočníku, nám jde vítězoslavně ukázat, i kdyby s tím nočníkem měla obejít celý barák...očekává ovace, bouřlivý potlesk, zvolávání pokřiku „hurá, hurá“ s rukama nad hlavou a následné vynešení bioodpadu...

♥ „Baru, když ale něco chceš, musíš říct kouzelné slovíčko.“
Bára: „Slovíško.“

♥ ...a její vášeň pro borůvky se nedá ani popsat, lepší rovnou uvidět:)...

BÁRISMY {1}...

Bára je větší, (ne)rozumnější, aktivnější a čím dál tím víc legračnější. Hlavně při svých milých asociacích. A tak mi nezbývá, než si je poznamenávat, protože jsou jedinečné a brzy pominou...a hlavně se brzy zapomenou, což bychom samozřejmě nechtěli.

♥Když B. párkrát zaskočilo jídlo, obrátila jsem ji nohama vzhůru a bušila jí do zad, dokud nepřestala kuckat. O pár hodin později jsem ji pak viděla, jak bouchá panenku do zad!

♥Já u doktorky před očkováním: „Baru, slíbila jsem ti doma, že ti paní doktorka dá včeličku.“
Bára okamžitě slovně reaguje: „Bzzzzzz.“

♥B. se jednou vy..kala do vody při koupání a z úleku, co to vedle ní plave, spustila hysterický křik...trvalo několik dní, než se zase beze strachu koupala a zpočátku nepomáhalo ani to, že jsme do vody vlezli s ní. Jo, hovínko umí někdy pořádně vylekat!

♥Napodobuje všechno, co předvádíme. Poslední dobou se napije a pak plive čaj. Po několika dnech jsme zjistili, že to dělá díky mě,  protože jsem si ve vaně nabrala vodu do pusy a pak ji několikrát vyplivla proudem na Báru.

♥Chrápe „chrrrrr...pšššššš“, že jako spí...

♥Při každé vycházce na hřiště Bára vyleze po schůdcích ke dveřím našich sousedů po celé délce ulice a nesejde, dokud jí neřeknu větu: “To taky nejsou naše dveře.“, ukazuje mi všechna letadla, co prolétnou v našem doslechu, všechny ptáky, co prolétnou v našem dohledu...

♥Opakuje každé naše poslední slovo ve větě, samozřejmě se svojí svéráznou výslovností...

♥Na otázku, jestli chce na nočník, odpovídá se zatvrzelou pravidelností:“Neciiii“.