Menu

Domu Inspirace Rodina Recepty O mně Menu

DAVIDOVY PRVNÍ...

čtvrtek 11. října 2018


První tiramisu dort s lesním ovocem jsme předali, až když byly děti v pyžamech...David svíčku uhasil vlastní rukou jako pravý chlap...trochu teda vypískl jako pravá žena, ale fascinace dortem převážila a brzo bylo po slzách...když jsem si v hlavě přehrávala poslední rok, slzy se do očí natlačily naopak mně...

Další tiramisu dort, tentokrát bez ovoce, jsem připravovala na víkend, kdy jsme to znovu oslavili s babičkou a dědou....

David do dalšího 12ti měsíčního cyklu vstoupil se střevní chřipkou, růstem zubů, zánětem spojivek a laryngitidou v jednom...já do dalšího cyklu vstoupila s odhodláním vydržet a nastavit v mozku program, že tento lazaretní stav není napořád...

Tak všechno nejlepší...uteklo to potřetí třikrát rychleji...minimálně!

A neva, že mi to trvalo měsíc, než jsem ty fotky dala dohromady!

VŠEMI SMYSLY (POPRÁZDNINOVĚ) {26}...

sobota 6. října 2018


Připadám si v září jako prvňák, co ještě úplně přesně neví, o co v té škole vlastně půjde...jinými slovy, jsem místy dost mimo, tak nějak všeobecně...

Nic nestíhám...a to, co stíhat nechci, stíhám...není to nějaká stíha??

Přestala jsem kojit...tak nějak to najednou šlo...a stačil k tomu jediný rozhovor s kamarádkou o něčem úplně jiném než o kojení...prostě jsem se vycentrovala a naznačila Davidovi pár nocí, že v noci se spí a ráno jsem ochotná vstát a uvařit náhradu...a obětuju se klidně v pět, hlavně když se ze stavu A přesunu do stavu B...

Sháním eukalyptový věnec na francouzskou okenici, která nám už pár dní visí nad gaučem v obýváku...a na kterou když se podívám, mám chuť jet na road trip do Francie...

David má už rok a něco a uvědomuje si sám sebe!!!

Holky se v jednu chvíli milujou a v druhé na sebe ječí vzteky a dávají palec dolů jakože nekámo!!!

Lucka stále oblékne to, co jí bylo i před dvěma lety!!!

Tři dny nezasvítilo sluníčko a já bych nejradši hibernovala...

Na splíny mi zabírá pravidelný přísun hokaido, burčáku a brzké naskladnění speculatius perníčků...všichni víme, že Vánoce začínají v supermarketech už v říjnu...

Koupila jsem Lucce lední brusle a lyžáky...měří ve svých třech a půl letech sice jen 94cm a váží jako tři mouchy, ale věříme, že její adrenalinová povaha všechno vyváží...

Mám strašnou chuť si každý den obléknout košili a pořídit si paní na žehlení...těch košil...

Mám svůj odstín červenovínové rtěnky...a dávám si ji i na cestu do školky...protože prostě proto...

Máme slečnu hlídací...jmenuje se Aneta, je krásná, empatická, šikovná a děti jsou z ní paf...já taky...

Bára se stydí daleko víc než předtím...někdy jsou její stavy dost o nervy...hlavně pro ni...Anety se nestydí vůbec...

Poslední dobou...

 jsem se dívala: nějak se mi ty vrásky kolem očí rýsují víc a víc a tohle ustavičné šestiletkové nevyspání tomu moc nepřidalo...
 …………………………………………………

jsem ochutnala: když mi někdo uvaří, cítím se jako v nebi...
…………………………………………………

poslouchám:  radši bych chvíli nic neposlouchala, na nic se nesoustředila...jde mi to maximálně při hodině jógy, když se mi podaří vnořit do jiné dimenze...
…………………………………………………

mi chybí: být sama sebou, sama se sebou, nad věcí, v jádru věci, neřešit kraviny, nemluvit sama se sebou, neventilovat momentální stesky a vzteky nahlas, zůstat pokornější, nastartovat se, připravit se pozor teď a všechno zvolna...tak nějak maratonsky ne sprintersky s jazykem na vestě....
…………………………………………………

čtu: Slepá mapa od Aleny Morštajnové
Já jsem hlad od Petry Dvořákové
Houbařka od Viktorie Hanišové
Všechny do jedné silné, emotivní a nevhodné pro tohle „moje“ období...
a co čtu nebo bych ráda četla dětem? Ráda bych si přečetla Strašidýlko stráša od Aleny Morštajnové...jak dělané pro naše malé strašpytlice...
…………………………………………………

nemám ráda: V září děti stihly prodělat střevní virózu, zánět spojivek a laryngitidu, další Báry diagnóza je extrémní stydlivost, se kterou bojujeme taky všichni...pár bezesných nocí, pár ukňouraných dnů, naplněná sklenice mojí trpělivosti a chuti se v rodičovské ještě jakkoli angažovat...začínám 7.rok „dovolené“ a zdá se mi jaksi divně kritický...
…………………………………………………

mám ráda: svoji spřízněnou duši, která mě inspiruje víc, než si myslí /díky Katy!/
trika od yellow violet
moje flaušové vesty a kabáty v různých barevných kombinacích, které sundám, až nastanou mrazy...
moje nové žíhané brýle a čím víc retro, tím víc mě to teď baví...
Přípravky z Havlíkovy apotheky
klipy od Báry Polákové
radost mi dělají stylové úlovky z Vinted
dál se vlním na vlně instagramu a dost mě baví ta rychlá momentka, kterou ještě jakž takž stíhám...

PROMĚNA PRO MĚ(N) {ROSTOUCÍ METR PRO DAVIDA}...

středa 19. září 2018


Když jsme tenkrát připevňovali rostoucí metry pro Báru a Lucku, nechali jsme záměrně místo ještě na jeden, aniž by padlo konečné slovo o tom, jestli se o třetí dítě pokusíme nebo ne...myslím, že ve třech jim to tu sluší rozhodně víc...

DAVID {1 ROK}...

sobota 15. září 2018


77 cm a 10,5kg...

10 dnů před prvními narozeninami 28.8. začínáš chodit, zatím jsou to nesmělé kroky, ale jsou tam:)

8 dnů před narozeninami tě taky odstavuju a učím tě za mohutného křiku znovu spát celou noc, budíčky kolem páté ranní probíhají tak, že vstaneme, v polospánku ohřeju mléko a po tom, co ho vypiješ, jsem já v komatu a ty jsi vzhůru a připraven si hrát...

Vzpouzíš se při přebalování na lopatkách, takže měníme plenu ve stoje a já zabraňuju pádům do stran...

Poprvé vylézáš na kuchyňskou linku po schůdcích a na parapet, vylezeš skluzavku po skluzavce, pokud máš bosé nohy...

Skáčeš z lavičky do sedacího vaku, protestuješ, když ti zabraňuju lézt na židle...lezeš na stoly, skluzavky sjíždíš po hlavě, miluješ psy, kterým říkáš pe...

Oblíbená zábava je listování leporelem a vytrhování stránek z leporela...

Snažíš se říkat poslední slabiky slov, tak jako to dělala Lucka...

Znakuješ mi ještě, hotovo, pít...

Vlásky se ti vzadu kroutí...že by třetí kudrnáč??

Po měsíci jsi přestal kousat....

Začínáš jezdit autama po koberci a lezeš za nimi po kolenou...

Umíš se pořádně vztekat, ležíš při tom rozpláclý na zemi a usedavě pláčeš nebo vřeštíš...

Máš rád společnost dětí, když jsme venku a můžeš pozorovat věci okolo sebe...

Spíš jednou nebo dvakrát denně, usínáš většinou kolem 20té hodiny...

Jíš úplně všechno, snažím se jen míň solit a jsi jediné z našich dětí, co nepotřebovalo dudlík a pije umělé mléko...

Když se na tebe dívám, připomínáš mi Lucku i Báru zároveň...

Uteklo to závratně, až mě to dojímá...

Bára a Lucka ve stejném období...

DAVID {11.MĚSÍC}...

středa 5. září 2018


Prohání tě střevní chřipka, která trvá 10 dnů, než se trávení upraví...

Taky chytáš virózu od Lucky a po měsíci, kdy spíš celou noc, se opět začínáš budit...

Přestávám kojit před spaním, pokud se nevzbudíš v noci, ráno ve čtyři v pět jsi připraven...

Přes den spíš stále dvakrát a často docela krátce...

Slézáš a vylézáš schody, postele, gauč, vydržíš stát na místě déle bez spadnutí vpřed nebo vzad, začínáš vylézat bosýma nohama skluzavku, rýpeš se v písku, pokračujeme ve vodním brození na koupalištích, motoriku doplňuješ zvuky jako „bá“ (bác) „tááák“ (ujištění, že tak je to správně), psovi říkáš „phe“ stejně jako Bára, když byla v tomhle věku...Lucka dělá, že si rovnocený partner a háže tě na gauči na lopatky...ty se tomu buď směješ nebo mě voláš na záchranu...

7 zubů venku

S holkama doma jsi víc v klidu než bez nich, to umíš být dost důrazný, neodbytný, vzteky si leháš na zem, bojuješ o hračku, vzpouzíš se kolikrát jen, když tě chci posadit do kočárku...

Nemáš rád, když od dveří někdo odchází a i když mu uděláš pápá a zavřeme za sebou dveře, po chvíli začneš usedavě břečet...často pláčeš i po probuzení a trvá to až moc dlouho...

Neustále vyluzuješ nějaké zvuky...

Dost tě baví psi a kočky...a ještě víc tvoje ségry...


Bára a Lucka ve stejném období...


NA PŘEHRADĚ...

neděle 26. srpna 2018


Vyrážíme sem jednou za čas...

Většinou na Kozí horku...

Mají tu vychlazené pivo a nanuky, stín v korunách stromů a loděnici, kde si holky poprvé vyzkoušely, co je to vzít pádlo do ruky...

A my jsme jim s Davidem mávali jak o život...

Je tu zákaz koupání...zase sinice...

...ale nohy si v té spoustě vody smočit prostě musely...

...a napíchnout na klacík kus leklé ryby taky musely, ale to zrovna nemusely...

Zakončovaly jsme výlet krátkou jízdou parníkem do Přístaviště, kde jsme dokrmily už tak přerostlé kapry suchým rohlíkem...

...a potají si z plotu u restaurace utrhly přesladké hrozny...

Burčáková sezóna je za dveřmi (za plotem):)

VÍC NEŽ TISÍC SLOV {96}...

pátek 17. srpna 2018


Srpnová návštěva Vícemil...

Venku výjimečně tropy...ale snesitelné...takové šumavské... s jemným vánkem v zádech...

...keříky rybízu jsou obsypané a z plné misky, co holky nadšeně nasbíraly, doma vytvářím koláč...

Děda zkouší lézt s Davidem po čtyřech a závidí mu jeho pohyblivé a nebolavé kyčle...to já ostatně taky...

Děti jsou nadšené ze psa Elišky, kotěte Lojzy a osvěžení v neckách...

Já jsem nadšená z podvečerního západu slunce a volného výhledu do krajiny...

A ten ořech z babiččiny zahrádky, který letos ve velkém plodí, mi čím dál víc připomíná moje prázdniny, houpací síť, košík čerstvě nasbíraných jahod a babičku...

TAK JDE ČAS {59}...

pondělí 13. srpna 2018


David jako princezna...

...a emancipovaná Lucka jako autoopravářka...

A proč nejsou někdy mimo provoz i děti?!

Duble selfie...

Židenická uspávačka...

První fesťák...

První koupák...

Homemade klobouk a lamy na plavkách...

Malá mořská víla...

SOUROZENECKÁ {15}...

sobota 4. srpna 2018


Výhoda většího počtu dětí je, že nemusíme řešit cizí parťáky na hraní...

Místy si dokonale vystačí samy...

Jako na téhle obří trampolíně obehnané silnou sítí...

Baví je válet se po sobě...

David se narodil tak statný právě proto, aby těmhle hrátkám odolal...

LINECKÝ KOLÁČ S HRUŠKAMI A DROBENKOU...

středa 1. srpna 2018


Původní recept je se švestkami z tohohle blogu. Stejně dobrý je ale i s hruškami, jablky, rybízem, meruňkami, prostě co ovocný sad (nebo supermarket) dá. Za poslední týden jsem ho dělala už dvakrát, protože s těstem se výborně pracuje a samotná příprava je rychlá. David mi ho s chutí ujídá!!

 

Linecký koláč s hruškami a drobenkou

Těsto:
100g másla
50g cukru moučky
1 vanilkový cukr
1 vejce
220g hladké mouky
¼ lžičky prášku do pečiva


Náplň:
500g polotučného tvarohu ve vaničce (nebo 250g tvarohu a 250g mascarpone)
50g cukru moučky
2 vejce
1 vanilkový cukr
hrušky, meruňky nebo švestky...


Drobenka:
100g polohrubé mouky
50g cukru krupice
50g másla
1 lžička skořice (na meruňky spíše vanilku)


Postup:
Máslo nechte povolit a společně s oběma cukry utřete do světlé pěny. Přidejte vejce a propojte. V jiné míse smíchejte mouku a prášek do pečiva, přidejte k máselné směsi a vypracujte linecké těsto. Těsto natlačte na dno a boky koláčové formy a vložte do lednice odpočinout, než připravíte zbytek koláče. Zapňete troubu na 180°C (horkovzduch na 160°C).

Ovoce nakrájejte.

Tvaroh (nebo tvaroh a mascarpone), oba cukry a vejce prošlehejte.

Na těsto ve formě nalijte tvarohovou směs a poklaďte oloupanými a nakrájenými hruškami. Studené máslo nakrájejte na kostičky, zasypte moukou, cukrem a skořicí a rukama vypracujte sypkou drobenku. Tou bohatě posypte hrušky na vrchu koláče.

Pečte 50-60 minut do zlatova. Poznáte i tak, že tvaroh v náplni začne celý koláč zvedat od krajů nahoru. Jakmile se začne zvedat i střed, koláč je hotový.


DAVID {10.MĚSÍC}...

neděle 29. července 2018


Máš 10,4kg a měříš 75cm...

Kojím ráno mezi 5 – 6 a před usnutím, umíš usnout sám, ale dost se ti to nelíbí a dáváš to najevo...

Stále s tebou spí táta, já přebírám ranní směnu, vstáváš před šestou....

Umíš vylézt po schodech a na heslo „nožičky“  se je snažíš použít při slézání dolů...

Pochoduješ podél překážek, vylézáš, přelézáš, podlézáš...

Jsi poprvé na koupališti a nezdá se, že bys vodu přímo miloval...

Zuby poporostly...momentálně se prořezává šestý zub...teploty nemáš, zato vydatně koušeš...

Broukáš si a vyluzuješ slabiky...zdá se, že Bába je Bára a Ka je Lucka...

Už jsi byl ve dvou zoologických a krásně si se zvířenou vykládáš...nebo na ni zíráš:)...

Umíš „jak jsi veliký“ „pápá“ „paci paci“ „plác“ „dej dej“ ...na heslo „kululů“ hledáš míček, umíš vkládat kostky do tvarových mezer...

Holky (a už i já) ti říkáme „bobo“ „pinďo“ „davule“ „davidúúú“...

Tak dvakrát denně piješ s chutí nutrilon...

Přes den si pospíš tak dvakrát hodinu maximálně...

Usínáš kolem osmé...

Konzumuješ všechno, příležitostně už i guláš, pizzu a naše časté lasagne...

Celkově umíš pořádně a často zakřičet a zaprotestovat...


NA JIČÍNSKU...

neděle 22. července 2018


Strávili jsme tu krásné čtyři dny...spali na prázdninově prázdném intru...několikrát navštívili babičku a už taky prababičku...zajeli na koupaliště, kde jsme jako děti propotápěly prázdniny a kam jsem se vrátila po 20 letech!...

...udělali jsme si výlet do Prachovských skal, kde nám děti ušly celkem slušnou porci kilometrů...

...v Jičíně si vylezli na věž a hledali z výšky babičku, co vozila kočárek s Davidem...snědli tu spoustu kopečků zmrzliny a vypili si latté pod korunami stromů...v Rumcajsově ševcovně se děti zabavily plněním vtipných úkolů a já byla vtipně unešená ze zdejších otázek a napádů...

...po cestě zpátky do Brna jsme zastavili ještě v oblíbené Jihlavské zoo a já bych to příští rok klidně zopakovala...je tu totiž krásně a já se sem vracím do dětství...

ČTYŘICÁTINY...

úterý 17. července 2018


Uteklo to jako divoká řeka a jeho věk začíná už čtyřkou....

Tohle se oslavit muselo...

Na stejném místě pod hradem Veveří v rybářské hájence...

Tenkrát jsem tam slavila svých 30 a pokud to půjde, zapiju i svých 40...a pak možná i 50, 60 a pak už si netroufám tvrdit...

Znovu kýta, velký sud, víno z Boršic od Tománka, 2 medovníky...

Míň lidí, protože všichni museli do Chorvatska...

Dvě nová mola a o dětech jsme opravdu pár hodin nevěděli...

Jedna nedobrovolná koupačka...

Jeden zvracející noční nespavec, který zjistil, že sníst půlku medovníku a tučnou kůžičku z kýty se nevyplácí...

Odpolední dopíječka sudu u nás a za dalších pět let zpátky na místo, kde se slaví prostě nejlíp...

PERNÍK S RYBÍZEM...

pátek 13. července 2018


Na chalupě se děti mohly přetrhnout, aby očesaly keřík rybízu a doma na zahrádce ho obcházely obloukem...Téměř přezrálý jsem si ho musela očesat sama a pak přemýšlela, kam s ním, než jsem ochutnala výborný perník s třešněmi u kamarádky...s rybízem mu to taky dokonale ladí, přidala jsem jen víc cukru.

Tenhle recept bude určitě patřit mezi moje perníkové stálice...



Perník s rybízem

Těsto:
2 hrnky hladké mouky
1 hrnek polohrubé mouky
2 hrnky mléka
1 hrnek oleje
2 hrnky cukru krupice
1 čokoládový pudink
2 vejce
1 kypřící prášek
1 vanilkový cukr
2 lžíce kakaa
1 lžíce marmelády (ideálně rybízové)
1,5 lžičky skořice
1,5 lžičky perníkového koření
2 hrnky rybízu

pokud nepřidávám rybíz pak ještě hrst nasekaných ořechů a rozinek a snížím množství cukru


Postup:
V jedné míse smíchejte všechny sypké ingredience, ve druhé spolu vyšlehejte vajíčko, mléko, marmeládu a olej. Pak vmíchejte mokrou směs do suché a přidejte rybíz.

Pekáč si vymažte máslem a vysypte moukou nebo kokosem, těsto vlijte a pečte asi 40 minut na 170-180 stupňů, dokud není špejle suchá.


NA CHALUPĚ...

pátek 6. července 2018


Obec Roštín bych vyhlásila vesnicí roku...

Mají vlastní koupaliště, sokolovnu se super hřištěm, mini benzinku, sámošku, kde je už od brzkého rána frmol, kapličku s pramenem, rekreační areál Kamínka, farnost a vlastní kabelovku!

Do rodinné chalupy nás pozvala kamarádka a my jsme si ty čtyři dny užily ve velkém „relaxačním“ stylu...

Čtyři holky, co by jim nestačil celý život a pořád by si skákaly nedočkavostí vyjádřit se, do řeči...

Devět dětí, co si harmonicky sedly bez nutnosti uhlazovat vzájemné třecí plochy...

Sdílené kávy v retro hrníčcích made in Czechoslovakia...

Procházky k potůčku, k sokolovně, na hřiště, na pivo, na utopence...

Žití a bytí venku od kuropění do půlnoci...

Trampolína, dřevěný domeček s verandou, keř rybízu, co působil jako magnet, ovocný sad...

Společná koupačka ve vaně, kam se vejde i pět dětí najednou...

Hodně vína, hodně smíchu, slané tyčky a hermelín na trojúhelníčky...

...ale i kolektivní nudle u nosu, zmutované viry, střevní chřipka, zánět nosohltanů, Davidovy budíčky ve čtyři ráno, tři kávy denně, špekáčky na ohni, bosé nohy...

Jak říkám, vesnice roku...