Menu

Domu Inspirace Rodina Recepty O mně Menu

DAVID {9.MĚSÍC}...

neděle 24. června 2018


Na začátku 9.měsíce přestávám přes den kojit, podvečery a noci zůstávají při starém, usínáš stále u prsu..

O tři týdny později s tebou spí táta, přestávám kojit přes noc, zato kojím návalovitě přes den...

Poprvé nespíš vedle mě, ale ve své vlastní postýlce...

V osmi měsících a 6 dnech se poprvé postavíš..na konci devátého měsíce lezeš, po dlažbě dáváš pořád přednost plazení...

Na konci 9.měsíce se ti prořezávají zuby, je to doprovázené třídenními teplotami, sliněním, zvýšenými frekvencemi kojení a opakovaným brekem...

Vesele péruješ v závěsném letadle na pružině...

Oblékáš spoustu věcí pro dvouleté děti...

Rozumíš mým pokusům o znakování, stejně jako holky před tebou, a znakuješ mi nazpátek „přebalíme“...

Poprvé říkáš „máma“ ♥...


PROMĚNA PRO MĚ (N) – {DOMEČKOVÁ POSTÝLKA}...

úterý 19. června 2018


Je bílá, je akorát do místa, kam ji za pár měsíců budeme přesouvat, je se slevkou, je dokonalá a hlavně je od kreativní Lucky z Písku,..lehla bych si do ní sama, ale trochu přesahuju...tak ji zatím okupuje naše miniaturní Lucka a já se lehce stresuju tím, že do ní Davida nevpustí, až nadejde čas...

Petr ji sestavil podle vtipného plánku hned, jak dorazila...jo, trochu jsem otravovala, ať neotálí...

Holky přes ni přehodily deku a udělaly z ní bunkr...deka neustále padala a tak jsem slíbila, že vyrobím hvězdnou oblohu...v bazaru jsem sehnala staré pevné prostěradlo, které stačilo vybělit a s pomocí barvy na textil a hvězdičkových vykrajovátek namalovat...původně jsem malovala čirou barvou fosforeskující ve tmě, ale pak se rozhodla hvězdy přiznat a z druhé strany je dozlatila...

Podle mě nemá chybičku...

"Mami co děláš??"
"Fotím Baru domečkovou postýlku..."
"Tak mě s ní vyfoť jo?"

LIPENSKÁ STEZKA KORUNAMI STROMŮ...

sobota 16. června 2018


Chtěla jsem se sem podívat už vloni v létě, ale překazila nám to neštovicová epidemie a záhy můj třetí porod...

Teď mi ale přijde fajn, že to tenkrát nevyšlo...

V květnu bylo na rozhledně příjemně nepřeplněno a v království lesa si to užila i Lucka, která by to ještě před rokem částečně prospala...

Po ublinkané zástávkové jízdě od našich do Lipna nad Vltavou, kde jsme si v autě navzájem vyčetli, kdo měl připomenout čtvrtku Kinedrilu, jsme strávili moc fajn den a unavili děti tak, že na zpáteční cestu nebyly potřeba žádné protizvracecí sedativa...pospávaly všechny...

VŠEMI SMYSLY (LETNĚ) {25}...

středa 13. června 2018


Jsem narozená v létě a teplo mě dobíjí a vždycky to tak bude...po bouřlivém květnu – zasoplený David...uplakaná Bára, protože jí jedna předškolačka uzurpuje kamarádku pro sebe...hysterická Lucka, protože se jí vrátily stavy z loňska, se kterými stále ještě neumí pracovat a my už mysleli, že jo...nastal konečně červen a s ním o trochu větší příliv energie...nebo za to může fakt, že jsem po pěti měsících předala Davidovy noční budíčky Petrovi a odstěhovala se na noc k holkám?

Každopádně jsem si v úžasném Rosebud koupila obrovské oregano, zasadila pár bylinek, umořila přesazením jednu růstově našláplou šalvěj, vyměnila truhlíky na oknech, které mi vypátraná zlodějka od naproti za dva týdny stihla ukrást, koupila si pár sukní, ve kterých hodlám prochodit léto, naskladňuju proseco na aperoly a zmrzlinu na ledové kávy...

Holky odmítají spát v jiném pyžamu, než v tom s fosforeskující kostrou...

Stále děti fotíme každý měsíc u komody...

Bára už čtvrt roku hovoŘí s Ř...

Mám chuť si koupit výraznou rudou rtěnku...

Koupila jsem Lucce v bazárku kolečkové brusle...zdatně jezdí na kole, chodí do plavča, tak proč by ve třech a čtvrt roce nemohla bruslit? Nechci po těch dětech někdy nějak moc?? A nechci nějak moc od sebe???

Poslední dobou...

jsem se dívala: hodně mě dostal dvoudílný film Dukla 61 od Davida Ondříčka... „Ja su haviř, kdo je vic! Příběh (z) doby, kdy se socialisticky žilo, kapitalisticky pracovalo a kdy poslední z posledních byli prvními.“ Jsem ráda, že žiju v jiné době a taky za to, že se z minulých let vrátila móda midi kolových sukní a šatů...
 …………………………………………………

jsem ochutnala: dovezla jsem si z ovčí farmy ze Slovenska ovčí sýr, bryndzu a jogurt a brzy z toho možná začnu bečet...
…………………………………………………

poslouchám:  Women´s talks Šťepánky Hojdové
…………………………………………………

mi chybí: dovolit si něco zapomenout a nenést za to důsledky...
…………………………………………………

čtu: silný příběh Hana od Aleny Morštajnové
a co čtu nebo bych ráda četla dětem? Ráda bych koukla do Řezu kočkou
…………………………………………………

nemám ráda: zuby zuby zuby, nechcete Davidovi vylézt rovnou všechny najednou???
kojení kojení kojení...nestačilo by to už???
záda záda záda...nechcete si dát už pohov a přestat bolet???
…………………………………………………

mám ráda: nově otevřený obchod Place baby v Brně
krásný nápad na smysluplný dárek pro děti
svůj nový účes, který stačí upravit dvěma pohyby ruky...se stříháním zmizely poslední stopy melíru a spoustu lidí mi říká, že jsem se nechala hezky obarvit:)
svůj kostičkový instagram...to mi to trvalo...
instagram překrásné Vlastiny Svátkové...



VÍC NEŽ TISÍC SLOV {95}...

neděle 10. června 2018



V květnu u dědy...

Ořech je každý rok vyšší a vyšší...

Stejně jako naše děti...

Dvě z nich už na něj vylezou...

Za nimi bagr, dřevo na zimu a rozestavěná garáž...

Před nimi svažitá louka a v údolí Vimperk...

Pod nimi měkká tráva a vzhlížející pes, který by tam s nimi vylezl, kdyby mohl...

Můj brácha, co už překročil hranici 30tky a na hrudi chová svoji malou dlouhou Táňu...

Tři děti na gauči a táta, co s nima blbne...

Všechno to nějak moc rychle roste...

NA TŘEBOŇSKU...

čtvrtek 7. června 2018


Pořád nás to sem táhne...

...znovu jsme zabrali celou chalupu...znovu to bylo nezapomenutelné...

David tu byl až třetí nejmladší a všechny – měsíční děti nám v odpruženým vozících spaly jako mimina...

První výlet s plnou náloží David ve vozíku-Lucka na sedačce-Bára na tyčce byl jen na zmrzlinu...
Ten druhý už dál do Třeboně...

 A třetí vyráželo směle osm rodin zároveň a kupodivu jsme těch 40kiláků ujeli pospolu...

Opět nás mohutně podpořili docela klidní, lehce vytřepaní, nejmenší účastníci zájezdu, díky kterým se zastavuje, až když si to oni nadiktují a díky kterým se šlápne do pedálů, jako na Tour de France, když zesilují decibely...

Dalším podporovatelem vůle šlapat byla všudypřítomná svatá trojice pivo-kofola-nanuk...
Stihli jsme se vykoupat v rybnících...

Stihli jsme upálit čarodějnici...

Stihli jsme sníst jeden obří medovník...

Stihli jsme se chvilku oprostit od faktu, že nám někde v lese běhají děcka bez dozoru...
Stihli jsme dostat rýmu...

Stihli jsme naplánovat další cyklo pobyt...

Prostě jsme stíhali i se třemi prcky...

SOUROZENECKÁ {14}...

sobota 2. června 2018


U babičky a dědy...

Z obou stran balkónu...

...se dělo něco dětsky intimního...

...tohle souznění trvalo několik málo minut...

Nevíme, co si ty dvě vykládaly, ale určitě to patřilo bráchovi...

TAK JDE ČAS {58}...

středa 30. května 2018


Makronky z Francie...

A další diamantová drobnost od kamarádky, co mě vždycky potěší...

Bářina čarodka ze školky...

Jeden vlašák prosim...

Zázraky na tyčce...

Tenhle obří rohlík by mohl k sváče stačit...

Na rybách...

Na stojáka...

Na ležáka...

RODIČOVSKÉ DOZNÁNÍ {11}...

středa 23. května 2018


Dovolím si chtít...

Chtěla bych nemít alergii...

Chtěla bych se probudit sama, aniž by mi k tomu někdo pomohl...

Chtěla bych zůstat celý den nepocintaná, neumazaná, nezaprášená, nepoblink...

Chtěla bych strávit pár dní jen sama se sebou...

Chtěla bych někdy vyjít do našeho prvního patra, aniž bych s sebou netahala hračky z obýváku, kupu prádla na vytřídění nebo víc jak desetikilového Davida...

Chtěla bych nic nechtít...

Chtěla bych umět vařit a péct jako skupinka v Gastrokroužku...a nebo bych chtěla aspoň jejich kuchařku, abych se na to všechno mohla jen dívat...

Chtěla bych dobře padnoucí plavky, se kterými nemusím hlídat, kde co vyleze...

Chtěla bych účes, jako má Vlastina Svátková...

Chtěla bych mít na obstarání tohoto střihu potřebnou dávku času...

Chtěla bych nová záda...

Chtěla bych jet zas na tři dny do Prahy...bez dětí...

Chtěla bych být ve výchově dětí asi tak o 500% víc nad věcí než jsem...

Chtěla bych udržet koncentraci a míň „těkat“...

Chtěla bych nemít každý den pocit, že bych vystřelila na měsíc na střídačku sebe nebo některé z dětí...

Chtěla bych si dovolit....

Kamarádka mi ke své objednávce (po tom, co na mateřské rozkousla displej mobilu:) přiobjednala Bachovu krizovou esenci v kapkách... Po pár dnech usilovného kapání mám pocit, že by měl pan Bach k bylinkám přimíchat marihuanu, antidepresiva či rovnou sedativa...

....jo a mobily v dnešní době nic nevydrží...

...asi by mi prospěl minimalismus....

...a redukce věcí, co vytváří chaos po domě...dokonale stačí ten v hlavě...

Ale jinak vypadáme na pohled vyrovnaně a děsně v pohodě...až tak, že si nás chce Petr vždycky před odchodem z domu vyfotit...prý jsme všichni hodně fotogeničtí...asi chce mít aktuálně zdokumentovanou foto památku, kdybych ty svoje ratolesti někde náhodou zapomněla...zapomínám poslední dobou i to, co jsem nechtěla zapomenout...

DAVID {8.MĚSÍC}...

neděle 20. května 2018


Zvedáš se na všechny 4, péruješ v kolenou, plazíš se, snažíš se si sednout a polostoupnout, dvakrát padáš z gauče, v obou případech za naší přítomnosti...

Na konci 8.měsíce se zdá, že přestáváš KONEČNĚ ublinkávat...

Polovinu tvé protivnosti přisuzuju růstu zubů, ale venku se neleskne ani jeden...

Spaní se ustálilo na 2-3 za den, noční vstávání se ustálilo na probouzení se po půl hodině až hodině...pevně věřím, že je to tím, že máš celý měsíc v jednom kuse rýmu...

Vážíš 11,4kg, měříš 73cm a mě ze zvedání tvé maličkosti vadnou záda...

Jíš všechno, co ti dám...k snídani většinou jogurt s ovocem, přidávám vajíčko, už i brambory si vzal na milost...frekvenci kojení se snažím zmírnit bylinkovým čajem...

K slabikám „bába“ přidáváš „táta“...

Umíš „nenene“ a hlavou kroutíš i na „anoano“...

Tenhle měsíc hodnotím zatím jako nejnáročnější po spací a ubrečené stránce...

Poprvé jedeš ve vozíku za kolem a rozhodně v něm spíš víc, jak doma...

Poprvé vypínáš počítač...

Tahle to probíhalo u Lucky a takhle u Báry


TAK JDE ČAS {57}...

středa 16. května 2018


Z ledu rovnou na kolečka...

Bobová dráha v Mariánském údolí...

A další hřišťový adrenalin...

Skluz nebo šplh po zabradlí...teď nevim...

V domku je nuda, ale na něm je to jiná káva...

Vždyť to říkám...a do toho provádí hody hody doprovody...

Začala nám zmrzlinová sezóna...

Bára ji má celoročně...

A tenhle by ji měl nejradši už taky...

VÍC NEŽ TISÍC SLOV {94}...

neděle 13. května 2018


Návštěva z Vícemil...

Byla krátká, ale osvěžující...

Neviděli jsme se pomalu od Vánoc, takže bylo na čase zůstat na místě a jen si užít to krátké společné odpoledne...

Dědu bolela kyčel...máme to v rodině...mě bolí už teď a co bude za dalších třicet let vědět nechci...

Lucka se ho snažila pořádně promasírovat...se svými 12 kily a jógovými prostocviky to bylo akorát...

Davida fascinovaly borovicové šišky, co mu Lucka házela na deku a děda mu je z výšky pouštěl dolů...

Bára přes plot konverzovala se stejně starou sousedkou...

My konverzovali o tom, jak zabránit padání omítky ve sklepení...

Pak se rozstříhalo pohádkové pexeso a holky hltaly s dědou každou kartičku...

...prostě důležitá pohodová neděle...




VÍC NEŽ TISÍC SLOV {93}...

čtvrtek 10. května 2018


Jeli jsme za Brno na medvědí česnek...

A abychom si to udělali dobrodružnější, zaparkovali jsme mimo internetem popsané stanoviště a vydali se ho hledat do lesů po vlastní ose...

Hodinu jsme rentgenovali porost a okusovali všechny listy, které byly česneku podobné, až jsem z toho zoufalství zavolala přítelkyni na telefonu...

Než jsme se ztracení vymotali a já pochopila JASNÝ návod, kam na něj, volala jsem ještě dvakrát...

Petr nechápal složitou holčičí konverzaci o zcela jednoduché věci kudy cesta za plodinou...David se z toho probudil...Bára se začala co minutu ptát, kdy už tam budem...Lucku začaly bolet nožičky....a já jsem si říkala, že jestli odjedem bez česneku, tak už se mnou na výlet nikdo nikdy nikam nepojede...

...a za lávkou jsme ho vítězně našli, nasbírali celou igelitku a pak si v nejbližší restauraci dali za odměnu zmrzlinu a kofolu...

 doma jsem ochutnávala nejrůznější varianty vyrobeného pesta a když jsem ho zkonzumovala až moc, otevřela jsem si pro jistotu láhev vína, abych tu bouři v žaludku uklidnila...

druhý den jsem uvařila polívku, quiche a v mrazáku mám pesto na půl roku...i když...

TAK JDE ČAS {56}...

sobota 5. května 2018


Nějak nám to roste...

Tenhle taky...

Tahle skoro vůbec...

Máme rádi staré časy...

Budulínek vypadá fakt vystresovaně...

Takhle rodinka ani tak ne...

Neví někdo, jak vyperu mlíčí z pampelišek??

Vyrážíme do divadla...

Káva u kamarádky z Dity P...

LUCISMY {6}...

středa 2. května 2018


♥ Lucka mi češe vlasy vleže na zádech a když si myslím, že je dílo dokonáno, zvedám se: „Néééé mamííí ještě nejsi dodělaná!“

♥ „Mami, já budu mít miminko...“ „A kdy Luci?“ „Zapůlnoci...“

♥  „Holky my vás asi někam zavřeme...“ „No a tati Barušku zavžeme do sklepa, zavžeme ji dveže, zhasneme ji a bude tam plakat...“ „No Luci ale tebe taky!“ „O-ou...“

♥ „Mami, nezakážej mi tu!“

♥ vsuvka z tátismů: „Holky, budeme si hrát, až vypraskáte celou tuhle bublinkovou fólii!“ pozn. tiché pozorovatelky - Fólie má tak dva metry na metr...

♥ „Vylili měěěěěě, kdybych nekojila tak se taky vylejuuuu...“ (Laktační psychóza)

♥ „Dědo, já sem se nalodila...“ Děda: „Já jsem se Luci taky narodil...to možná žili ještě dinosauři....“ „No dědo, já sem tě viděla, jak ses nalodil...“

♥ Lucka sbírá (mrzačí) mravence do malé plechové krabičky...„Já sem ty mlavence pochytala do peklíčka a zavžela je tu...aby tu bylo čisto víš...aby sme tu mohli chodit...za Davídkem...a už mám všechny...“ „A co s nima provedeš Luci?“ „Asi si je uvažím...s kašou...a pojím si je jako meluňky...uvažím je do peklíčka...“

♥ Pořádně jsem si kýchla a Lucka na to: "Když si někdo pldne tak se musí říct paldon"

♥ Lucka při cestě autem: „Mami a je to daleko, blízko nebo prostředně?“


TAK JDE ČAS {55}...

středa 25. dubna 2018


Poslední jarní lyžovačka...

...a zasloužené duo párek v rohlíku a kofola...

Ze svahu rovnou do plavek...

Tohoto, na mě zdlouhavého, vyfukování vajec pumpičkou na kolo, jsem se neúčastnila...

...ale Lucka s Bárou vesele pumpovaly...

Nezbylo ani jedno vajíčko...

Panáčci v kině...

A pak že se u nás netřídí...

Vemte mě už někdo na ten led...

SOUROZENECKÁ {13}...

pátek 20. dubna 2018


Byly doby, kdy si Bára strhávala čelenky, sponky, rozplétala mé pokusy o copy a utíkala před hřebenem...

Přitom jí kudrliny vlály na všechny strany a já je chtěla často usměrnit...

Dorostla ale do fáze, kdy dům neopustí bez copánku, v jehož pletení se pomalu školím...

Lucky kštice je úplně jiná...jemná a nezkrotitelná, stejně jako její majitelka...

Vsadím se, že budou kouzlit účesy i Davidovi, který je momentálně jen se zájmem pozoruje...


KOJÍCÍ KORÁLE OD COCO KORÁLE...

úterý 17. dubna 2018


Židenice jsou plné super kreativních lidí...v naší ulici ještě do nedávna bydlela Terka z Pepe a Tete a kousek od našeho domu stojí velký rohový dům o několika bytech, ve kterých bydlí další úžasní a inspirativní lidi...známe se z hřiště, z herny, z akcí, ze školek...Bára má Vinties, Lucka vyrábí CoCo korále, které jsou jako kousátko a zároveň módní doplněk dokonalé...a tak jedny hrdě nosím a David je hrdě ocumlává!