Menu

Domu Inspirace Rodina Recepty O mně Menu

4HOME – {KUCHYŇ POČTVRTÉ}...

sobota 31. ledna 2015

Myšlenkově jsem i po třech měsících zůstala u cihel a při nedávné exkurzi po Hornbachu jsem vybrala ten pravý obklad za kuchyňskou linku, který nevím-kde-se-předtím-skrýval!
Jeho barva se nám krásně prolíná s odstíny pracovní desky, rámu okna, dlažby a spotřebičů a sjednocuje všechno, co je potřeba. Navíc hodně zútulňuje celý prostor a to tak, že jsem přemýšlela, kam jinam ho ještě použít...držíme se ale nakonec hesla „méně je někdy více“.


Pod pracovní desku pod oknem mi Petr namontoval tyč na utěrky v podobě garnýže, dokonce s typickými koncovkami. Vyjíždí na kolejničce, takže se dá posunovat směrem ven a blíž k topení, což je ideální pro sušení.


Zářivky nad pracovní plochu stačily dvě, ozdobné lišty jsou přidělané a spodní lišty pod skříňkami jsou taky na místě, takže údržba je zase o to jednodušší. I lustr z bazaru visí, dokonce se žárovkami ve tvaru svíček.


Dostala jsem taky krásného kuchyňského robota od Ježíška (pravda, trochu předčasně už v listopadu, ale zase jsem ho mohla totálně zapřáhnout při výrobě vánočního cukroví). Má krémovou barvu, stejně jako naše lednička, trouba, topení a pár doplňků v kuchyni, takže sem dokonale zapadá.


Záclonu si zatím vytvářím podle nálady. Momentálně tu místo ní visí obyčejný lněný bílý ubrus, který jsem jen přehodila nadvakrát před garnýž a uprostřed ho svázala bílou stuhou. Protože se blíží Valentýn a zbylo mi pár srdíčkových perníčků z Vánoc, zavěsila jsem je z garnýře na provázky.


Nemám, co bych svému zamilovanému prostoru v domě vytkla, krásně se mi tu pracuje...snad jen...někdy by mohl někdo uvařit místo mě:)

Tady jsou kuchyňské fáze „před.“
kuchyň poprvé
kuchyň podruhé
kuchyň potřetí


ZÁPISKY “MOM TO BE“ 2 {PO-TRIMESTROVÉ OBDOBÍ}...

čtvrtek 29. ledna 2015

V posledním měsíci se přihlašuju na kurz „Těhotná podruhé“, který vede moje budoucí osobní porodní asistentka, pro kterou jsem se tentokrát rozhodla. První lekci nacvičujeme dýchání, druhou tlačení a třetí teorii kojení. Vstřebávám informace a u většiny z nich si říkám, že by se zatraceně hodily před prvním porodem. To jsem ale žila v nevědomosti a nechtěla si přiživovat stres a očekávat na základě kurzu věci, co se můžou stát nakonec úplně jinak. Takže jsem zůstala laicky a odevzdaně nastavená na to, co přijde....Tentokrát jsem cítila, že je čas na změnu...

Jako jediná z šesti nastávajících druhorodiček mám s sebou první dítě a snažím se pozornost k přednášející a Báře rovnoměrně a efektivně dělit, ale stejně mám pocit, že mi „pár“ věcí uniká.
Neuniklo mi ale to, že jsem vlastně už mimo stádia trimestrová a volně jsem se přenesla do stádia „mimčo se chystá na svět“. No a jakoby se dělo něco jinak i se mnou. Od 37. týdne mě začínají nepříjemně brnět nohy, hormonální křivka vykazuje podivné vlny, jsem víc unavená a netrpělivá, čokoládu a cokoli sladkého můžu jíst celý den a digitální váha mi to vrací a hlásí přírůstky...po sedmé večer beru pak do ruky zmrzlinovou lžíci, co mi donesl Ježíšek, a pokračuju opět v zásobování rychlými sacharidy...jsem častěji pocintaná jídlem, které by normálně dopadlo na zem, jenže se zachytí na břiše...zimní bundy pnou a pnou v závěru asi budu nosit vrstvy volných svetrů...jo, a čas letí snad ještě rychleji...

LEVANDULOVÉ MADLENKY...

úterý 27. ledna 2015


Letos o Vánocích jsem madlenky pekla poprvé a myslím, že jsem je i poprvé ochutnala. Byla to láska na první kousek a z cukroví zmizely jako první. V Tchibu jsem si v lednu objednala zlevněnou silikonovou formu, kterou teď nemusím pracně vymazávat a napekla jsem je znovu. Použila jsem stejný recept s levandulí z časopisu Gurmet, provoněla nádherně celé spodní patro našeho domu a pak je ještě za tepla zredukovala na poloviční množství. Psssttt...



Levandulové madlenky

Těsto:
115g hladké mouky
1/2 lžičky prášku do pečiva
1/4 lžičky soli
2 vejce
75g cukru krupice
115g rozpuštěného másla
1 lžička rozdrcené levandule
kůra z poloviny citronu
2 lžíce medu
pár kapek vanilkového extraktu (nebo ještě líp semínka z poloviny vanilkového lusku)


Postup:
Prosejte hladkou mouku s práškem do pečiva, solí. Přidejte levanduli. Vejce s cukrem ušlehejte do pěny, přidejte suchou směs, rozpuštěné máslo, med, vanilku a citronovou kůru. Těsto promíchejte a nalijte do formy. Pokud nemáte silikonovou, je potřeba formičky vymazat máslem a vysypat moukou.

Pečte při 180 stupních 8-12minut. Nechte trochu zchladnout a ještě teplé vyklopte a posypte moučkovým cukrem.


PROMĚNA PRO MĚ (N) – {KRAJKOVÁ SVĚTÝLKA}...

sobota 24. ledna 2015


Vánoční nálada mě konečně trochu opouští, ale světýlka si zřejmě ještě chvíli ponechám...aspoň do doby, kdy se brzy stmívá a pozdě svítá. Svítí příjemně samy o sobě, ale to bych si nemohla nevzpomenout na bílý igelitový krajkový ubrus, který vůbec nevynikne na našem bílém stole...je škoda ho mít jen tak schovaný...a tak jsem jednoho večera vzala svou kruhovou řezačku a vykrojila z ubrusu několik stejně velkých koleček...ty jsem do poloviny nastřihla a uprostřed udělala nůžkami malinké kolečko, aby mi do něj hezky zapadl plastový držák světýlka...pak už jen stačilo vzít sešívačku a smotat konce koleček k sobě a vzniklo krajkové romantické stínítko...jako stvořené pro trochu blížící se valentýnské nálady...


ZÁPISKY “MOM TO BE“ 2 {3.TRIMESTR}...

středa 21. ledna 2015

Týden dvacátý4. ...


Týden dvacátý5. ...

Můj kamarád a specialista na Dornovu metodu mi usměrňuje krční páteř, bohužel oblast bederní může vzhledem k mému těhotenství jen masírovat...po obou stranách mám prý už delší dobu skříplé nervy...rada: omezit zvedání Báry a nahřívat záda co to jde...

Týden dvacátý6. ...

Stejně jako před dvěma lety, kdy jsem nosila Báru, mě teď znovu zaskočilo, jak rychle nabývá břicho na objemu v posledním trimestru. Tenhle týden mi připadá, že je o něco větší každé další ráno! Malá dělá často kotrmelce, a když zatlačí na močový měchýř, mám kolikrát co dělat, abych doběhla včas. Čím dál častěji nemůžu najít tu správnou pohodlnou polohu.
Absolvuji taky glukózový toleranční test, tentokrát v soukromé laboratoři, kde mají pro čekající maminky dokonce postele. Mezi prvním a druhým odběrem na jedné z nich usínám a nevadí mi ani pálící žáha vyvolaná kyselinou acetylsalicylovou, kterou do roztoku přidávají. Stejně jako poprvé se sestřička zeptá: „Už?“ na moje rekordně rychlé vypití cukrové vody.

Týden dvacátý7. ...

Dle prohlídky je malá čilá a v pořádku, hlavou nahoru, takže mi dost tlačí na bránici a kolikrát se nemůžu pořádně nadechnout...nohama mě pro změnu kope do močového měchýře, takže značka ideál. Břicho nabývá snad každou hodinu a začíná mi pomalu, ale jistě, překážet při různých činnostech a tím pádem mu věnuju větší pozornost.

Týden dvacátý8 ...

Vybrali jsme asi jméno. Doufám, že naše Lucie nebude postrach ulice! Slavíme Bářiny narozeniny se šumavskou babičkou, bráchou a jeho Terkou, podávám banánový vláčný dort s vlašskými ořechy a B. dostává postýlku – kolíbku, ve které kromě panenek houpe i mini psa mého maxi dvoumetrového bratra.

Týden dvacátý9....

Máme všichni průduškový kašel, a i když Lucce je asi fajn, při každém mém zakašlání to s ní musí solidně házet. Do toho se druhý den přidává mých 38,3, takže si poprvé za celé těhotenství beru Paralen a pak se v noci potím jako o závod. Paralenuju následujících několik dní, protože teplota je pořád přes 37. Venku prší, dělám v domě vánoční výzdobu a pouštíme si u toho s Bárou koledy, abychom přišly na jiné myšlenky. V tomhle týdnu slaví B. dva roky a absolvujeme další oslavu – tentokrát ve společnosti holek s dětmi v kavárně s velkým koutkem (Paralen je nadpřirozený!). A slavíme taky s P. rodinou.

Týden třicátý....

Třicátý týden těhotenství začnu nazývat „antibiotický“! Když jsem čekala Báru, začla stávkovat pravá ledvina a kvůli bolesti a léčbě jsem nastupovala o dva týdny dřív na mateřskou. Teď mám pro změnu zánět průdušek, a i když poctivě ležím a piju litry čajů, ani po týdnu nenastává obrat k lepšímu a tak mám na 5 dní ATB taky (stejně jako B.), protože už se tzv. dusím ve vlastním těle a z neustálého kašle mi tuhne celý člověk.

Týden třicátý1....

Po týdnu na vlně ATB se stav skoro nelepší. Od ustavičného kašle mě bolí břicho, záda, hlava a dokonce i žebra a klíční kost. V noci ponocuju a pak dospávám deficit na gauči. Lucka se stále zdá v pořádku, jen trochu na(o)třesená, dokonce je hlavou dolů. Dostávám ATB na dalších 5 dní a kupuju hodně nahřívacích náplastí na namožená žebra...

Týden třicátý2...

Z kapsaicinových náplastí se mi dělá pátý den vyrážka, tudíž už nenahřívám a smiřuju se s tím, že rekonvalescence potrvá. Snažím se s B. vybírat zmeškané hodiny Sokolíka, její rekonvalescence je podezřele nenápadná, na opičí dráze běhá podezřele čile! V závěru týdne chytá ale někde rýmu, takže se smiřuju s tím, že zdraví se nám v zimě asi bude vyhýbat. Lucka je opět hlavou nahoře, dělá v břiše stejné kotrmelce jako tenkrát Bára.

Týden třicátý3...

Týden zahajujeme s plnými nosy a jsme zase doma. Někdo mi ukradl navíc peněženku s doklady, takže si zpříjemňuju svátky obíháním úřadů:( Při pokleslé míře mého těhotenského myšlení a mé nemocí oslabené energie jsem jak zpomalený film snad ve všech činnostech, co dělám nebo se dělat snažím. Prostě ne moc fajn týden.

Týden třicátý4...



Týden třicátý5...

Silvestrovský týden dvě noci za sebou ponocuju, ochutnávám šampaňské i vaječňák a ráno po brzkém budíčku s Bárou jsem jako přejetá. Břicho se mi zvětšuje víc a víc, je stále vysoko a tak se mi nadále hůř dýchá. Jsem naposledy před porodem u kadeřnice, k mé smůle zrovna u jedné, které trvá melír a stříhání tři hodiny. Tu první hodinu se mi (i v sedě!) dělá tak nevolno, že vypiju dvě sklenice vody a beru za vděk podanými větrovými antiperlemi. Prý, že se mi bude líp dýchat. No zdá se, že to zabralo.

Týden třicátý6...



VÍC NEŽ TISÍC SLOV {39}...

pondělí 19. ledna 2015


O svátcích je tu s námi babička...
která je pro každou špatnost...
polepují se s Bárou několik dní po sobě malými barevnými hvězdičkami...
až je nacházím naprosto všude...
včetně čela mého muže, na koberci, na stole, na Bářiném pyžamu, ve vlasech, na panenkách...
babička nejednou odchází na procházku se zlatou hvězdou na čele...
a tématicky tak doplňuje mojí oblíbenou pohádku...

JAK JSEM PROKÁVOVALA MATEŘSKOU{ KAVÁRNA ZASTÁVKA}...

pátek 16. ledna 2015


Do kavárny Zastávka jsme se jednoho povánočního dne vydaly s Bárou a mamkou. Bára mluvila celou dobu o tom, že se jde na kafíčko, u stolku pak způsobně a nezvykle trpělivě seděla a čekala, co před ni obsluha postaví. Asi se z ní stává kavárenský milovník stejně jako z její maminky.

Kavárna je od nás kousek, tak 15 minut procházkou, a přímo od malých stolků se dá pozorovat cvrkot lidí, kteří vystupují a nastupují do šaliny, která před kavárnou zastavuje. Káva byla výborná (po dlouhé době jsem dostala latté v hrnečku) a servírovali ji s malými svatebními koláčky, které za nás spořádala Bára. Kromě domácích dortů je tu k dostání nejrůznější pečivo, pořádají se tu vernisáže, přednášky a koncerty a krásně se tu vegetí.

Chybí tu dětský koutek, aby tady maminky mohly strávit víc času, ale ten by pro nedostatečné metry čtvereční asi ani nebylo kam umístit. Nezbývá tedy, než si dítko vycvičit na dlouhé vychutnávání našlehané mléčné pěny a přidaného dezertu v sedu bez pobíhání okolo. Bára má solidně nakročeno:)


BÁRISMY {4}...

úterý 13. ledna 2015

♥ Při prohlížení knížek Bára „jako“ bere namalovaná zvířátka do ruky a prohlašuje:“Pohlaď péska (pejska) maminko...pohlaď tozu (kozu)...pohlaď vlka....“ Někdy hladíme všechny aktéry knih, které se imaginárně přenesly do její dlaně:)

♥ Bára se domáhá toho, aby mohla pomoct Petrovi naložit kočárek do auta a samozřejmě v tu chvíli „trochu“ překáží. Je vykázaná si jít obléct boty a bundu a přitom si brblá pod nos:“Tatínku, sama, sama...sakra práce...“ Máme doma papouška? Vůbec nevíme, kde takové slovní spojení vzala!:)

♥ B. nás občas ve vzteku plácne, hlavně když ji nechceme povolit nějakou lumpárnu...moc to neakceptujeme, ale když plácne a řekne u toho naštvaně a důrazně:“Tak, a doblou noc!“, cukají nám koutky.

♥ Je u nás na návštěvě kojící kamarádka s miminkem...o několik hodin později po jejím odchodu si B. zvedá tričko a postupně „kojí“ medvídka, plyšovou kočku, Kukyho a panáčka Pinocchia.

♥ Koupeme se spolu ve vaně a B. mi polévá těhotné břicho vodou. Pak mi oznámí, že má v bříšku taky mimi Lucku.

♥ Ve vánoční čas se u nás opakují slovíčka jako „pincezna“, „sakra práce“, „fakt?“, „co to je?“ „máš“ = Mikuláš, „myjec“ = myslivec z pohádky o červené Karkulce, „taťko nezlob Balunku“, „pustit poládku“, „houpy??...prsím...“

♥ B. se bojí jakéhokoli zvířete s pohonem na klíček...malého kohouta už přijala a je schopna si s ním aspoň hrát...draka s roztaženými křídly, který ale pochoduje a svítí očima a plyšového dinosaura, který se kolíbá ze strany na stranu zatím nepřekousla a panicky před nimi utíká...

♥ Na návštěvě u babičky a dědy babička zakopává o dřevěnou postýlku a při pádu na zem se bouchá do hlavy...Bára následující hodinu opakuje souvětí typu:“Babička spadla a udělala bebí...babička bác...bolí bebí...bolí babí?“ ...v dalších minutách na panenkách, panáčcích a plyšácích předvádí babičky pád tím, že je všechny postupně hází z výšky na zem a opakuje:“  Udělaly bác a bebí“

ŽIVOT V MŽIKU {2}...

sobota 10. ledna 2015


Když vidím každoměsíční fotky Báry u naší francouzské komody, nemůžu nemít pocit, že název „život v mžiku“ se zdá jako ten nejvýstižnější, co tu na blogu mám. Fráze, že na dětech je zběsilé ubíhání času vidět nejvíc, není prostě jen klišé, ale jedna velká pravdu...

Je mi smutno, že ačkoli se snažím zaznamenávat, co to jde, pořád se mi spoustu věcí vytrácí a vytěsňuje, protože je nahrazují zážitky nové...Jaký to byl pocit, když se Bára poprvé přetočila?...když si poprvé podala plyšáka, aby si ho líp prohlédla?...když začala chodit?...když se o komodu poprvé sama opřela?...když nám dala první pusu?...když nám řekla mami a tati? Kdyby se daly tyhle a podobné vzpomínky živě zachovat, zavakuovat, zakonzervovat, udělala bych to okamžitě, aby za čas neztratily na intenzitě...

Život v mžiku, zachycující každý měsíc po dva roky naší Báru, dávám na blog skoro s dvouměsíčním zpožděním od jejích druhých narozenin. Čas letí tak moc, že nestíháme „termíny“:)

TAK JDE ČAS {33}...

neděle 4. ledna 2015


Rozcvička na balónu u babičky v knihovně
Společná výroba bramboráků
„Mami, přeju si k narozeninám stejnou vrtačku, jakou má Kuba“
„Byla jsem vyslyšena, huráááá...tati, chceš pomoct?“
„Byla jsem nejhodnější!“
„Koho si asi rozbalím nejdřív?“
Pohodička v houpacím závěsném křesle
Vánoční rolák z bazaru od kamarádky, co mě dobře zná:)
Hvězda naše jasná


Čas neúprosně ubíhal i na Štědrý den. Vyráběli jsme z papíru sluníčko, lepili všude hvězdy...ano i na sebe...dívali se od rána na pohádky...obalovali řízky a kapra...rozbalovali dárky...B. nejvíc zaujaly mašle a pentle, které si okamžitě omotávala kolem krku a taky bublinková praskací fólie se stala předmětem zájmu a testování...