Menu

Domu Inspirace Rodina Recepty O mně Menu

1.MĚSÍC V+P+B

sobota 29. prosince 2012

Nepamatuju si, že bych někdy v životě tolikrát brečela a smála se jako první měsíc s naší Bárou a až teď si uvědomuju, že jde provozovat obojí najednou a přes slzy se usmívat. První měsíc byl prostě ten nejvíc stresující, nejvíc emocionální, nejvíc vyčerpávající, nejvíc neuvěřitelný a nejvíc nádherný zároveň…

První týdny jsou ve znamení hormonální horské dráhy, nevyspání, snídaní na etapy (vlastně i obědy a večeře, svačiny zatím hladově přeskakuju), mazlení, nestíhání (čeho vlastně?) a neustálého pozorování a obdivu našeho nového člena rodiny.

Narození změnilo všechno. Sebedůležitost proměnilo v nedůležitost, čas proměnilo ve vzácné vlastnictví, životu dalo obrovský rozměr a důvod…

 Někdy říkám Barče „hobitku“, protože si téměř u každého kojení roluje ucho do úzké roličky, až jí zčervená. Někdy ji říkáme „rebarborko“, hlavně když zlobí. Nejčastěji „Baru“.
Někdy zapomene sát a koulí očima na všechny strany.
Při usínání často pochrochtává, oddychuje a že je připravená na krmení, mi oznamuje rozespalým a po chvíli zuřivým cumláním své ruky.
Spotřeba plenek je zatím vysoká, protože Bára se rozhodla pro pravidelné a četné vyprazdňování a často nás na přebalovacím pultu vytrestá tím, že začne čůrat, kakat a blinkat v jeden okamžik. Obličejemi, které u toho dělá, nás nutí se smát.
Zdá se, že si užívá rychlomytí v umyvadle.
Zdá se, že si naopak neužívá předčasného uložení do své kolíbky.
Zdá se, že vydrží pět hodin v kuse spát, ale stejný čas i bdít! Bára ještě netuší, jak může být spánek fajn a nemám jí to jak sdělit. Jestli mám být tedy vzhůru s člověkem, který na mě křičí „nakrm mě hned teď“, jsem šťastná, že jsi to ty Baru.
Její pohyby jsou nekoordinované a občas se svou rukou, o jejíž existenci nemá zatím potuchy, trefí do hlavy.
Zažila spoustu „poprvé“. První Vánoce, první koupání, první procházku, první lékařskou prohlídku, první jízdu autem…


Známe se s Bárou pár dní, pořád nemůžeme uvěřit, že je opravdu naše a už si nedovedeme život bez ní ani představit…no, vlastně noci možná ano…

Vědci prý dokáží rozlišit až 36 druhů novorozeneckého pláče od neklidného přes úzkostný k hladovému a vzteklému. My zatím rozeznáváme hladový, kdy se Báře dělají z nepřetržitého naznačování varhánky na ocumlané ruce, bolavý, kdy chce svojí břichobolest doslova ukopat a neklidný, kdy vlastně nevíme, co je špatně a hrajeme si na Sherlocka Holmese…


CO BY BÁRA NAPSALA JEŽÍŠKOVI…

úterý 18. prosince 2012


Milý Ježíšku,
jmenuju se Bára a jsem na světě nová. Je mi teprve několik týdnů, tak ti raději píšu, aby si na mě nezapomněl.
Přeju si, aby moje maminka svátečně zabrzdila, přestala péct a víc si se mnou povídala (nebo mě aspoň houpala). I když musím uznat, že to v našem příbytku krásně voní vanilkou.
Přeju si, abychom měli vánoční stromek po celý rok. Baví mě pozorovat jeho žlutá světýlka z taťkova náručí.
Přeju si být stále vzhůru a nejvíc večer. Naši se mě snaží nenápadně ukládat do mé kolíbky, ale já jsem je už prokoukla a vždycky se hlasitě ozývám na protest.
Ježíšku, hračky mi zatím nedávej. Neumím je držet, natož si s nimi hrát. Přeju si být brzy velká, abych mohla příští rok rozbalovat.
Jo, a abych nezapomněla, můžeš zařídit, aby takhle sněžilo po celý rok?
Tvoje Bára

„KOULÍ“ VÁNOCE...

sobota 15. prosince 2012

Letošní pečící strategie je zbrklá, rychlá a ještě rychlejší. Bára moje sladké nasazení místy přerušuje hladovým pláčem, a tak není divu, že několik kousků ořechových hvězdiček přijde k úhoně žárem. Možná, že právě riziko popáleného cukroví mě nutí upatlat několik druhů nepečených koulí. A proč si vlastně nedopřát změnu, když je letošní závěr roku na změny opravdu bohatý?




Fíkové koule:
Těsto:
250 g marcipánu
80 g moučkového cukru
2 lžíce rumu (klidně víc podle chuti)
sušené fíky (nebo meruňky, datle…)
pomerančová marmeláda
strouhanka na obalení

Postup:
Marcipán promíchejte s prosátým cukrem a rumem. Omyté a osušené fíky nakrájejte na čtvrtky. Každou čtvrtku obalte marcipánovou hmotou a vytvarujte kouli. Koule obalte v rozehřáté hladké pomerančové marmeládě a pak ve strouhance. Narovnejte do papírových košíčků.



Tatrankové koule:
Těsto:
500 g rozemletých tatranek
80 g cukru krupice
2 lžíce rumu (klidně víc podle nálady)
posekané ořechy a přebytky (či rozemleté zbytky) z předešlého pečení
čokoládu na obalení

Postup:
Vše smíchejte dohromady a tvarujte hmotu do koulí, které obalte v rozehřáté hořké (bílé, mléčné, oříškové, neoříškové, prostě jakékoli…) čokoládě. Narovnejte do papírových košíčků. Pozor, jak ochutnáte jednu, je zde velké riziko, že do Štědrého dne nevydrží!



Rafaelo koule:
Těsto:
1 plechovka hustého kondenzovaného mléka
strouhaný kokos
1 vanilkový cukr
loupané mandle

Postup:
První tři ingredience smíchejte dohromady a s mandlí uprostřed tvarujte hmotu do koulí, které obalte v kokosu a narovnejte do papírových košíčků.



Brusinkové koule:
Těsto:
280 g mletých piškotů
280 g moučkového cukru
250 g másla
45 g kakaa
3 lžíce rumu (klidně víc rumem se nic nezkazí)
sušené brusinky
strouhaný kokos na obalení

Postup:
Hmotou, získanou z prvních pěti ingrediencí, obalte sušenou brusinku a oválejte ve strouhaném kokosu. Opět narovnejte do papírových košíčků. Jejich spotřeba je, jak jste si zajisté všimli, vysoká:)

 

JAK JSME SE OBA NARODILI V JEDNU CHVÍLI…

sobota 1. prosince 2012

Naše Bára si hodně dlouho rozmýšlela, kdy se na ten svět vlastně vyklube. Celých 10 potermínových dní jsem si říkala: “Nemůže ve mně zůstat navěky, že nemůže?!“ Poslední noc před naplánovaným vyvoláváním, stanoveným na 23.11., mi aspoň nepravidelnými stahy naznačuje, že už je možná vážně čas, nadobro zavrhuje stát se štírem a volí střelce.

Z celého dne se mi asi už vždycky vybaví oranžovo-žlutá barva porodního pokoje, okamžitý nástup kontrakcí, slova zaučující se medičky, která nabyla dojmu, že po podaném epiduralu jsem na porod podivně v klidu!!!, neustále tepající monitor, tváře doktorů, bolest a chuť usnout aspoň na týden a nekontrolovatelný třes celého těla, který trvá ještě několik hodin po císařském řezu, kterým to všechno končí po tom, co se Bára rozhodla nedorotovat.

Ještě pět hodin po uložení na JIP mám oči dokořán a k spánku nepomáhají ani hodinové kontroly tlaku, tahu, teploty a bůh ví, jakých dalších fyzikálních veličin. Při třetí kapačce sestřička trefně poznamenává, že tahle mi nahradí steak a já si vyžádávám prášek na spaní.

Báru mi přikládají celou noc a vždycky se musím skoro štípnout, že se mi ten drobek nezdá.
Jestli je porodní jeden velký stres, poporodní ještě větší. Člověk je pooperačně vyšťavený jako citrus a na jediné dva záchodky pro celé oddělení se vleče s vlastním toaletním papírem, aby na nich strávil svou bolestivou neohrabaností další nekonečné minuty. Když pak druhý den dostáváme své dítko do 24-hodinové péče, modlíme se, aby svým křikem v naší nepřítomnosti nezbořilo porodnici.

Poporodní pokoj vypadá jako kojící ústředna s neustálým nedostatkem mléka, děti mají pořád hlad, maminkám stydnou obědy a večeře a díky gradujícímu pláči a nervům na pochodu tlačíme strašidelně vrzající postýlky na novorozenecké oddělení, aby nám poskytli injekční stříkačku Nutrilonu na dokrm těch „paviánů“. Klid nemá žádná z nás, protože jako na potvoru se děti budí střídavě a u přebalováku se „dveře netrhnou“. Do toho chodí neustálá revize doktorů, sester a mediků, kteří nás trošku potřebují na „zácvik“.

Školení na koupání našich ratolestí se účastníme hromadně a bohužel pouze pasivně pozorováním názorné ukázky za pomocí plastové panenky.

Z porodnice odjíždím už čtvrtý den po porodu s velkou úlevou a asi i s větší obavou, jestli Bára přestojí první a následné noci bez doživotního vystresování panikařícími a zatím jen málo sebevědomými rodiči. No a už je to víc jak týden a zdá se, že se jí s námi moc líbí a že se snaží nám ten start k obrovsky krásné změně co nejvíc ulehčit…
Jsme šťastní, že ji máme…

A TAKHLE SE SVĚT DOZVĚDĚL, ŽE MÁME BÁRU:
Sázková kancelář oznamuje,ze ti,kdo vsadili na kluka,mohou svuj tiket zahodit.Ti,kteri tipovali narozeni holcicky vyhravaji uzasnou nekolikahodinovou okruzni prochazku Brnem.Kocarek s Barborkou Fialovou,narozenou 23.11. v 15:15,51cm,3,43kg,je k vyzvednuti kdykoli:)

A TAKHLE JSME SE DOZVĚDĚLI MY, ŽE Z TOHO MÁTE RADOST:

COCONUT CAPPUCCINO MUFFINS...

čtvrtek 22. listopadu 2012

Pokud patříte mezi muffin nadšence tak, jako já, určitě vás po ránu příjemně naladí a probudí kombinace chuti a vůně kávy a kokosu. Prostě perfektní recept na dlouhou nedělní snídani.

Coconut Cappuccino Muffins:

„Coconut“ posyp:
1/4 hrnku hl. mouky
1/4 hrnku cukru krupice
1/4 hrnku kokosových lupínků
2 lžíce roztátého másla

„Cappuccino“ těsto:
2 hrnky hl. mouky
3/4 hrnku cukru krupice
2 1/2 lžičky jedlé sody
1/2 lžičky skořice
1/2 lžičky soli
1 hrnek mléka
2 lžíce instantní kávy (kapučína)
1/2 hrnku másla
1 vejce

Náplň:
1 pomazánkové máslo bez příchuti
1/4 hrnku cukru krupice
1 vejce
1 vanilkový cukr

Postup:
V misce smíchejte mouku, cukr, jedlou sodu, skořici a sůl. V jiné misce pak mléko a kávu, až se rozpustí a pak přidejte máslo a vejce. Vlijte do suchých přísad.
Naplňte formu na muffiny do poloviny a připravte si náplň, kterou vpravte do těsta pomocí plnícího sáčku, až se těsto zvedne do dvou třetin formy nebo navršte náplň a zatlačte ji lžičkou do těsta.
Zasypte kokosovým posypem. Pečte zhruba 25 minut při 170 stupních za vyšší spodní teploty, aby se kokos na povrchu nepřipékal. (Případně formu zakryjte alobalem).

ZOUFALÉ ČEKATELKY DĚLAJÍ ZOUFALÉ ČINY ANEB DEN S VYVOLÁVAČI...

úterý 20. listopadu 2012

Před několika dny jsem se i já zařadila mezi ženy, které od proběhlého termínu porodu netrpělivě a zároveň se vzrůstající obavou očekávají den, kdy už „to“ konečně přijde. Moje podvědomí naprosto převzalo kontrolu a sleduje každé nic neznamenající zabolení. Stejně tak může i za to, že si po přečtení „zaručených“ tipů pro přirozené vyvolání porodu, nad každou použitou metodou vyvolávám i placebo efekt.

Pokud bych se měla naprosto zodpovědně řídit většinou doporučených rad z internetu, můj typický potermínový den by vypadal asi takto:
K snídani bych si nakrájela ananas a mango a posypala je skořicí. K tomuto, na enzym bromelin bohatému pokrmu, bych popíjela maliníkový čaj a čichala přitom vůni linoucí se ze zapálené aromalampy. Ještě dopoledne bych několikrát vyšla pár desítek schodů, venku se alespoň půl hodiny houpala na houpačce, popřípadě se procházela skákavým stylem jednou nohou po silnici, druhou po obrubníku (na tuto metodu existuje na webu i zajímavá video instruktáž).

Po takto vyčerpávající fyzické aktivitě, kterou je v 9. měsíci už i vstávání z postele, bych si dala horkou lázeň ve vaně, kterou nemáme, namasírovala bych si bradavky a akupresurně tlačila na bod mezi palcem a ukazováčkem. Vyvarovala bych se plavání, které působí naopak antigravitačně.
Po indickém pálivém obědě se sklenkou červeného bych se jela autem projet po hrbolatém tankodromu za neustálé myšlenkové vizualizace porodu.
Před večeří sestávající opět z dvojice čili-kari bych pochovala několik dětí, které svým pláčem prý také mohou napomoci spuštění stahů.
K večernímu filmu, u kterého bych si hystericky a dojatě alespoň půl hodiny poplakala pro změnu já, vypiji ricinový nápoj (ricinový olej, deci džusu a hlt kořalky), sním několik homeopatických tablet a fouknu párkrát do balonku, abych povzbudila břišní lis.
Sexem před spaním bych ještě vyplavila nezbytné prostaglandiny, abych se na druhý den mohla probudit a začít „vyvolávat“ znovu, protože ono určitě!!! něco zabere:)

NĚKOLIK PODZIMNÍCH TIPŮ PRO RADOST...

neděle 18. listopadu 2012

Kupte si dýni a dlabejte...
Z dýňového pyré vytvořte voňavý koláč...
Palte svíčky...
Projděte se (a prohrabte se) spadaným listím...
Popište si hrnky pro podzimní horkou čokoládu...
Nazdobte si krabičku na čaj…
Kupte si barevné holínky…
Provoňte si domov skořicí…
Zhlédněte svůj oblíbený film…


UŽ NIKDY NEBUDE NIC STEJNÉ…

středa 14. listopadu 2012

…a mě s tímhle uvědoměním napadá, co všechno by se dalo ještě zvládnout, než bude naše dítko hlasivkami testovat, co jako rodiče vydržíme. Mám na to posledních pár dní a už teď vím, že:

Nestihnu rychlokurz španělštiny
Nestihnu nakoupit dostatek vánočních dárků
Nestihnu přečíst dostatek odborných knih o mateřství
Nestihnu zhlédnout všechny filmy od Woodyho Allena
Nestihnu vidět tolik míst
Nestihnu naspat do zásoby

Co ale přesvědčivě stíhám, je dlouhé polehávání, četba, 8 porcí jídla denně, testování nových receptů, pravidelné sledování pořadu Sama doma (u kterého pravidelně usínám) a v očekávání se stávám přeborníkem…


V PODZIMNÍCH BARVÁCH...

pátek 9. listopadu 2012

Letošní podzim 2012 je jiný... brouzdáme se listím a spadanými kaštany ve třech...






ZÁPISKY "MOM TO BE"...

pondělí 29. října 2012

Vždycky mě zajímalo, jak moji rodiče prožívali 9 měsíců čekání a co se jim honilo hlavou. Dozvím se to jen z vyprávění a postrádám „důležité“ detaily, které se v člověku dějí právě v tu danou chvíli. Proto jsem se rozhodla uchovat našemu budoucímu potomkovi slovní odkaz, se kterým se můžeme do minulosti vracet všichni společně...