Menu

Domu Inspirace Rodina Recepty O mně Menu

TAK JDE ČAS {16}...

úterý 27. srpna 2013

Jedna letní mátová limonáda
Grilování na dvorku
Eiffelovky mě zřejmě nikdy nepřestanou bavit
Poprvé na houpačce
Poprvé ve stanu
Poněkolikáté pod židlí
Spoustu oříšků, ovoce, semínek a bobulí
Festival na hradě Veveří a Bára si u toho rámusu klidně vyspává
...a znovu...

Taky jsme strávili krásné dva dny na vysočině. Stihli jsme koupání (všichni), opalování, grilování, povídání (hlavně na téma sruby a roubenky), popíjení vína a ovocných piv...

...procházku po okolí a návštěvu stájí...

VÍC NEŽ TISÍC SLOV {11}...

úterý 20. srpna 2013

Jednoho horkého odpoledne...
ležím v posteli a čtu si...
čekám až Bára usne, abych se mohla nepozorovaně vzdálit...
Bára se ale rozhodla, že se překulí na bok...
pak na břicho...
že se posadí...
že se postaví!!!
a ochutná svoji postýlku...
a já...
běžím nadšeně pro foťák...

PROMĚNA PRO MĚ (N) –{PROUŽKATÉ BANERY}...

sobota 17. srpna 2013

Objevila jsem doma zapomenuté vodovky a tenhle nápad.

A kreativně jsem se pustila do díla. Bára mi u toho jako vždy asistovala, a tak se tvoření stalo trochu dobrodružnějším.
Jednoduché, nápadité, veselé.

Stejně jako instalace. A když zafoukal vítr, vlaječky se krásně třepotaly ve větru...

VÍC NEŽ TISÍC SLOV {10}...

středa 14. srpna 2013

Bára...
Ještě před několika týdny se neuměla přetočit na břicho...
Teď se doplazí až do kuchyně...
A objevuje kouzlo šuplíků...
Schovává se pod židle...
Občas ji musím pomoct, protože v touze jít vpřed se zaklíní a nejde to ani vzad...

Bára...
Ještě před několika týdny si neuměla podat hračku...
Nesměle objevovala, že má nohy...
Které uměla nanejvýš cumlat...
Teď zjistila, že s trochou pomoci se na ně dá i postavit...
A že se tak dostane výš, výš, úplně nejvýš...
Těch několik týdnů, co je tu B. s námi se zdá jako krátký okamžik...
Jeden den ještě něco neumí...
a druhý den je všechno jinak...

PROMĚNA PRO MĚ (N) – {KUFROMÁNIE}...

neděle 11. srpna 2013

I když zrovna momentálně nikam necestuju, musím si tu zahraniční náladu navodit aspoň vizuálně. Pomáhají mi k tomu bazarové kousky, které jsem si prostě musela odnést. Odnos malého kufříku z mého dětství za 50 korun byla hračka, kožený mi odvezl Petr autem, ale s tím největším to bylo dobrodružnější. Vezla jsem ho z centra Brna šalinou spolu s Bárou v kočárku. Myslím, že jsem všem spolupasažérům musela s obrovským kufrem s cvočky připadat jako totální retro cvok. Bylo mi to jedno, hřály mě totiž nápady na „kufří“ renovace.



Vyvezla jsem je (cestovatelsky, když už se delší dobu nikam nepodívaly) s sebou na oslavu narozenin a v budoucnu je upotřebím jako úskladiště...ještě nevím čeho, ale něco se sto% najde...úložného prostoru pro křečky, sysly a jiné shromažďovací tvory, jako jsem já, není nikdy dost!

VÍC NEŽ TISÍC SLOV {9}...

pátek 9. srpna 2013

Ve Vícemilském domku...
Je ticho...
Kočky tentokrát samým vedrem usnuly...
Jediným až moc živým tvorem je tu Bára...
A mravenci, kteří za námi drze lezou na deku...
Jíme na terase meloun...
Otrháváme rybíz přímo z keříku...
Angrešt ještě není zralý, ale i tak mi to nedá a musím pár kousků ochutnat...
Je vážně nezralý...

8.MĚSÍC V+P+B...

čtvrtek 8. srpna 2013


8. měsíc neutekl, ten se přímo prosprintoval...

Zhruba v polovině se B. začíná plazit, nejdřív jen tak zkouší a druhý den už je v kuchyni a kramaří spodní šuplík plný igelitových sáčků. Plazí se tak, že bych to spíš nazvala pádlováním. Odráží se jednou nohou a víc zatěžuje pravou ruku. No, hlavně, že to jde dopředu a ne dozadu, jako třeba mně v jejím věku!

Na konci 8.měsíce už vidíme pokusy o první lezení. Péruje na kolenou vpřed a vzad a někdy střídá ruce. Zapomíná ale na nohy a končí zase na břiše.

Nejmilejší hračkou tohoto měsíce jsou kabely, šňůry, provázky a zásuvky!! Často volám „nenene“ a B. se ve svém úprku zastaví, zatváří jako-že-nic a vesele si pokračuje dál. Doktorovi při prohlídce kyčlí málem vytrhuje šňůru z počítače.

Učíme se berany berany duc a paci paci pacičky, táta koupí botičky (myška snědla myšičky, dělá kočka loužičky apod. ať to není fádní že?:) První paci paci dojímalo, teď dělá paci automaticky a rozhlíží se kolem sebe, protože ví, že někdo dozajista taky začne plácat rukama o sebe.

Umí indiána...když křičela B. moc, střídavě jsem jí přikládala svojí dlaň na pusu a zvuky, které vyluzovala, se jí zalíbily natolik, že uměla indiánský pokřik hned druhý den!

B. je zvídává, netrpělivá a přestává se jí líbit převlékání a přebalování. Nemá žádný pud sebezáchovy a nechat ji někde nad zemí znamená, že se v příští vteřině vrhne po hlavě dolů.

První den na návštěvách je vyplašená a chvíli ji trvá, než se adaptuje a nepotřebuje mě na uklidnění. Sakra, možná bych už taky měla separační úzkost, kdybych se na delší dobu ocitla bez ní.

Registruje zvířata, naposledy málem zbořila klícku, jen aby si mohla „pohladit“ ptáčka.

Chutná ji každá kaše, kterou naservíruju. Jen u první lžičky analyzuje pokrm a ušklíbá se. Až po skoro dvou měsících od prvních příkrmů zkouší po zelenině a kaších taky ovoce – meruňky ze Zelňáku.

Ráda vyluzuje hlasité zvuky, až se mi lidi otáčí za kočárkem. A ještě radši je poslouchá.

Budí se několikrát za noc a k opětovnému usnutí pomáhá pohlazení a dudlík...to je sice fajn, ale probudit se a vstát se musí. Přes den se spaní ustálilo většinou na jedno dopolední kolem 10té hodiny a odpolední kolem 15té hodiny + / - hodina. Tomu teda říkám ustálení s rezervou!

Poprvé vypíná sama počítač.

Poprvé spí ve stanu. A my tohle léto taky.

Je rychlejší a rychlejší a já souvisle tak nějak pomalejší a pomalejší...

A je dost těžké ji vyfotit.

30 POTŘETÍ...

úterý 6. srpna 2013

Je horké dopoledne...
Bára spí a já tu sedím...
Stále v pyžamu...
Zbývají poslední hodiny do mým 30-tých narozenin...
Cítím, jak mi na obličeji zasychá meruňková maska (věřím, že je omlazující)...
Posnídala jsem granolu z vloček, semínek, otrub, oříšků, burákového másla a kokosu smíchanou do jogurtu s trochou domácí jablečné marmelády...
Musím vykompenzovat ty tři zmrzliny, co jsem si včera dala...

30...
Je to jen číslo ne?
Nic to neznamená ne?
Nebo od téhle chvíle všechno poběží ještě rychleji než do teď?!
Připadám si strašně dospělá (ne stará, dospělá!)

30...
Kdybyste se mě před několika lety zeptali, kde budu ve svých třiceti, řekla bych vám, že budu usazená a zároveň zcestovalá, s dvěmi dětmi a zároveň bezstarostná (vždycky jsem chtěla všechno nejlíp hned a zároveň)...momentálně jsem svobodná, neusazená, s trochou starostí, ale „zcestovalá-s-jednou-malou-Bárou-a-jejím-tátou“ platí...Zas tak moc bych se nespletla...

30...
Jak to, že to tak uteklo?
Řeknu tohle i ve 40, 50, 60,...?

30...
Co pro mě máš?
Spoustu nových míst, na které nikdy nezapomenu?
Spoustu nádherných chvil s rodinou?
Spoustu úsměvů naší Báry?
Spoustu jejích „poprvé“, „podruhé“, „potřetí“...?
Spoustu dalších dětí (jednoho dalšího dítěte)?
Spoustu zážitků?
Spoustu pomíjení nepodstatných věcí a soustředění se na ty, co mi dělají radost?
Spoustu pomíjení podstatných věcí?
Spoustu dalších „spoustu“?

30...
Ježiš, to zní staře...