Menu

Domu Inspirace Rodina Recepty O mně Menu

4HOME – {LOŽNICE}...

neděle 29. března 2015


Chtěla jsem místo, kde se bude krásně probouzet a usínat, chtěla jsem použít barvy, které jsou tlumené, které se doplňují a aspoň trochu prolínají s vedlejším dětským pokojem...chtěla jsem trochu romantiky a chtěla jsem neotřelé nápady, které mě budou inspirovat od prvního pootevření očí...

Naše ložnice je malinká a ne, že by nestačila, jenže i když je rám postele hodně úsporný, není pomalu místo na dětskou postýlku. Hlavu ukládáme na západ, což je podle Feng Šuej se severem prý ta nejlepší poloha...no nevím, usnula bych po tolika měsících přerušovaného spacího cyklu na mateřské asi hlavou kdekoli...


První, co jsme v téhle místnosti řešili, byla skříň. Po pár týdnech po nastěhování jsem totiž v odpadkových pytlích nenašla už ani ponožky a bylo třeba jednat. Stížily nám to nestandartní rozměry výklenku a fakt, že se nám ani jednomu nechtěly vyhazovat peníze na vestavěnou skříň na míru. Využili jsme jedno odpoledne, kdy B. spala a přijeli nám P. rodiče, a během necelé hodiny a půl jsme stihly dojet do a odjet z Ikey, vybrat tady skříň, naložit ji a vyložit s mírným zapocením do a z auta.


Sestavování pak zabralo víc než dva dny, zjistili jsme, že zdi jsou „lehce“ křivé a obložky na zemi „lehce“ překáží, takže si Petr „lehce“ pozvedl adrenalin. Myslím ale, že to zvládl na jedničku i s pozdějším zabudováním rohových polic, do kterých jsem umístila boxy na všechno možné...S konečnou tečkou se pak čekalo jen na mě. Moje vysněné zlato-bílé-schválně-odřené úchytky jsem na prodejně sehnala jen ve dvou kusech a ani po několika měsících usilovného čekání nedostali ty samé, i když zaručeně potvrzovali budoucí dodávku. Nakonec jsem vybrala trojici hodně podobných, ale trvalo to dlouho.

Dlouho jsem taky nevěděla, co provést s dekorem obyčejné bílé skříně...(někdy si říkám, nestačí to tak,  jak to je? proč mám tendenci všechno dodekorovávat? konec zamyšlení) Prvním pokusem byly ilustrace zvěrokruhu přilepené na skříň pomocí hvězdiček ze samolepící fólie. Po týdnu jsem ale věděla, že to byl umělecký omyl a místo zdlouhavých úvah jsem se rozhodla začít obrazovou galerií na stěně, od které jsem se kreativně „odpíchla“ do zbytku prostoru, včetně skříně.

Během několika měsíců jsem postupně nastřádala bílé, černé a zlaté rámečky. Některé jsou nové, jiné z bazarů, několik z nich jsem musela přetřít, spoustu z nich doslova přesklít... S vytahováním stoletých hřebíků na zadních stranách mi naštěstí pomáhal Petr. Ilustrace jsem vybírala kupodivu trpělivě, ale stejně zadumaně a nerozhodně, jako při výběru obrázků do Báry pokoje. Nakonec jsem se rozhodla pro kombinaci srdcí s francouzskými nápisy, několika psaných citátů a nepostradatelných motivů šípů a jelenů s parožím. Slova dear/deer (drahý/ jelen) zní v angličtině stejně a motiv paroží, jelenů a srnek se v anglo-amerických ložnicích objevuje neustále... to je ten důvod, i když v českém pojetí by si asi jen tak někdo „paroháče“ do pokoje nepověsil...pro mě to má milé „písmenkové“ kouzlo a doufám, že Petr promine, pochopí a bude tolerovat:) Pro amory jsem pak vyrobila šípy z tvrdého zlatého papíru a opěrných tyček na rajčata, které stačily jen přetřít zlatou barvou. Otázka několika minut, když nepočítám schnutí. Barevně vše doplňují retro zelenkavé hodiny.

Všechny obrázky jsou v kombinaci zlaté, černé, trošku „lososové“ a tzv. mint barvy. I když v překladu - mátově zelená vypadá jinak, zelenkavě tyrkysová barva se prostě řekne anglicky mint a pod tímhle slovem se dá taky na Pinterestu najít.


Zrcadlo v obyčejném dřevěném rámu jsem natřela na bílo a připevnila na pružinu ze staré postele, kterou jsme recyklovali ještě v našem starém bytě. Nahoru jsem připevnila „mint“ praporky, protože kreativity není nikdy dost.

Na internetu jsem objednala pár samolepících washi pásek a vybrala několik barevně tematických ilustrací, které se mi hodily na rozveselení skříně a během hodiny jsem intuitivně dolepila výsledek...

Druhý den jsem v Tigerovi objevila zelenou stuhu za pár korun a obveselila černé úložné boxy v rohových policích.

Stejně jako proužkaté papírové krabice z Lidlu na všechno možné (i nemožné).


Na jedné z bočních zdí visí dvě dřevěné úchytky, které někdo prodal do Zlevněnky, když z nich pravděpodobně vypreparoval kabelku. Přestříkala jsem je a jednu z nich použila na držení ilustrace, druhou pak na kalendář. Já jsem si jen původní barevnost upravila, jak jinak než na „mint“. Poslední větší fotografie visí vedle dveří.

Dlouho jsem si lámala hlavu, co by se hodilo nad čelo postele a nakonec jsem si to vyrobila. Zrcadlo ...a na něm strom...a na něm několik fotek...a...

...tak dobré ráno...a dobrou noc...


RODIČOVSKÉ DOZNÁNÍ {8}...

pátek 27. března 2015


Narodila se nám Lucka a je potřeba se tak nějak „doznat“.

Do fotky jsem zakomponovala i L. A teď, která je která? Budou si takhle podobné i za pár měsíců??

Celé šestinedělí po narození Báry mám v mlze. Hormonální dráha byla tenkrát i horská, pořád nahoru, dolů...neustálý pocit, jestli nekřičí hlady, jestli mi mlíko stačí, počítání minut při každém kojení, jestli je dostatečně dlouho „přisátá“...každodenní i šestihodinové Bářino bdění doprovázené křikem, které začalo vždycky v podvečer a skončilo posledním kojením před půlnocí...moje odchody do ložnice, kde jsem se aspoň do té půlnoci snažila něco naspat...strach, aby se neprobrala při procházce někde, kde ji nemůžu vyndat a utěšit...prostě stav „matkou poprvé“...

A teď? Mlha se rozplynula...hormonální dráha se projevuje spíš lámavostí nehtů a pláčem při romantických filmech...Lucka krásně pije a přibírá...nesleduju žádné hodiny a kojím prostě tak, jak to přijde, někdy mám pocit, že neustále...do ložnice odcházím taky časně, ale už nemám nutkavé přesvědčení, že jde vůbec něco „naspat“(pravda, noci s Luckou jsou akčnější než s Bárou, kojím i čtyřikrát za noc a někdy malá nechce zabrat i dvě hodiny a vyluzuje všemožné zvuky...občas mám náladu z nevyspání na bodu mrazu a ano, „kleju“ je slabé slovo)...jsem klidná při procházkách...když se vzbudí, tak zas usne ne? A když ne? Tak to prostě nějak uděláme...prostě stav „matkou podruhé“...

Dá se říct, že víc zabrat dá Barča. Její „sama“ období vyvrcholilo do místy totálního individualismu. Když si něco usmyslí, nejede přes to vlak, ani motorák, natož rychlík...oblečení si musí nachystat SAMA, když ho vyndáme ze šuplíků my, je pohroma...B. hromádku neváhá vzít a odnést zpátky, aby ho mohla za dvě vteřiny vyndat zpátky. Oblékání, které B. neskutečně zdržuje, je obzvlášť dlouhá kovbojka...SAMA musí něco, cokoli...říct první...když ji předběhneme, začně brečet (nebo křičet)...SAMA musí nachystat Lucce náhradní plínku, vlhčený hadřík a rozprostřít podložku...když to udělám já, podložku mi neváhá vytrhnout a znovu ji nachystat...SAMA se chce rozhodovat, kdo ji bude čistit zuby, oblékat, svlékat (pokud to neudělá SAMA). Často jsme nekompromisní, občas se vztekáme jako B., občas ustupujeme a občas oplýváme trpělivostí s ohledem na Bářinu osobnost.

Na holky se nejde dlouho zlobit, protože hned potom, co nám zvednou tlak do chvilkové hypertenze, udělají nebo v Bářině případu řeknou, něco tak odzbrojujícího, že tajeme jako zmrzlina v létě...a čas letí víc, než kdykoli předtím...

LUCKA {1.MĚSÍC}...

středa 25. března 2015


Která je která...je vůbec možné, že mám doma kopii Báry? Nebo kopii Lucky??


TVAROHOVO-BANÁNOVÝ ZÁKUSEK S BURÁKOVÝM MÁSLEM

neděle 22. března 2015


Nechci psát cheesecake, protože do něj nepatří tvaroh, ale tak trochu po cheesecaku chutná. Našla jsem fajn recept, který se inspiroval tímhle od Lucky z Delicious blogu a já si od každého vzala něco a poopravila po svém. Pokud vynecháte banány a burákové máslo, jde do náplně přidat půl hrnku vaječného koňaku, lžička muškátového oříšku a zákusek chutná zase trochu jinak. Obojí vyzkoušeno a až moc rychle sněděno:)



Tvarohovo-banánový zákusek s burákovým máslem

Korpus:
200g jemných ovesných vloček
1/3 hrnku oleje (já použila slunečnicový)
1/2 hrnku vlažné vody
1 lžička skořice


Náplň:
3 zralé banány
2vejce
1/2 hrnku hnědého cukru
250g tvarohu
200g zakysané smetany
250g smetanového pomazánkového másla
1 lžička vanilkového extraktu
2 lžičky skořice
2 - 3 vrchovaté lžíce burákového másla
špetka soli


Postup:
V míse smíchejte ovesné vločky, olej, skořici a vlažnou vodu. "Těsto" by mělo být stále lehce drobivé. Troubu nastavte na 180 stupňů a 12-15 minut předpečte.

Suroviny na náplň smíchejte v hladké těsto a nalijte na předpečený korpus.

Pečte asi hodinu při 170 stupních a po vychladnutí pocákejte rozpuštěným burákovým máslem. Můžete dort i posypat nesolenými buráky nebo pocukrovat mletou skořicí.


PROMĚNA PRO MĚ (N) – {ŠKOLNÍ ŽIDLE JAKO NOČNÍ STOLKY}...

středa 18. března 2015


Tyhle školní židle, podle velikosti zřejmě z prvního stupně, jsem objevila nastohované v mém oblíbeném bazaru. Nejdřív jsem jich chtěla koupit víc a posedávat na nich na našem dvorku. Při představě nějaké urostlejší návštěvy jsme ale tuhle myšlenku s Petrem zavrhli a židličky odváželi jen ve dvou kusech. V jednom z  pokojů pro hosty v našem třetím patře (které je stále jakýmsi holoprostorem) budou sloužit jako noční stolky a věřím, že se budou skvěle doplňovat s naší paletovou postelí, kterou jsme sem přesunuli.

Na židle jsem syntetickou hnědou barvou namalovala čísla a kontury obtáhla ještě permanentní hnědou fixou, protože se mi malým štětcem nepodařilo kreslit rovně.

V představách jsem teď u tohohle nejmenšího pokoje v domě a vymýšlím zařízení a dekorace, aby se našim hostům usínalo a probouzelo co nejlíp.



BÁRISMY {5}...

neděle 15. března 2015


♥ Ve večerních zprávách na Nově je v kuchařském zápalu zrovna Láďa Hruška. Petr mě volá: „Pojď se podívat na Hrušku, peče muffiny z pouhých tří ingrediencí“...Bára přibíhá za mnou do kuchyně a volá: „Maminko já chci hrušku.“...krájím na kousky hrušku a volám na Báru: „Tady máš toho Láďu.“

♥ Bára dostala od babičky další barbínku s Kenem. Stejně jako těm stávajícím jim říká maminka a tatínek a my pevně doufáme, že Kenovi (tatínkovi) zase neurve nohu. Při jedné Bářiné hře se nemůžu ubránit smíchu, když uspává odděleně tatínky a zvlášť maminky, promlouvá k nim a přikrývá je kapesníky.

♥ Petr jde B. uložit do postele a B. místo „dobrou noc“ prohlásí „já taky budu maminkou“.

♥ Bára dojídá polévku a vzápětí běží ke kolíbce a promlouvá ke spící Lucce: „Lucinko, snědla sem polívku, vííííšššš??? Bude had...“ (pozn. želé had je Bářina oblíbená pochoutka z Ikey, kterou podáváme po snědeném jídle).

♥ B. žárlí na tátu, kdykoli se kamkoli hne, Bára pokládá vždycky otázku: „Tatínek? Tatínek?“ a tak dokola vysvětluju, že šel přeparkovat auto, že šel na záchod, že šel vynést nočník, že se šel převléknout, že jel nakoupit, že že že...

♥ Bářiny nejčastější věty...“miminko pinká...nesmím houpat tolíbku...kde je tatínek?...chci dědečka a babičku...zapni pohádku...prsííííímmm...tu neci...jinou...jinou...jinou...ci džusík...ďkuju...

Naše nejčastější věty...“Baru neskákej po gauči, když je tu Lucka...Baru nehlaď teď Lucinku, spinká...Baru nezlob...Baru okamžitě pojď sem a převlékni se z pyžama...tak ty nepůjdeš?...přestaň křičet a šup, rychle oblékat...máme odejít bez tebe?...chceš tu zůstat?...Baru!!!!...nezlob!!!“ ...a taky hodně...“Baru to je krásný obrázek...no ty si šikula, když si umíš tak obléknout ponožky...ty taky kojíš panenku?...Baru podáš mi plínku pro Lucinku?...a co jste dělali v Žirafce (pozn. název jeslí) ...a jakou dobrotu bys chtěla?“

♥ Bára má na všechno odpověď. I tam, kde další její poznámku nečekáme.

Petr:“Baru já tě jenom rychle učešu.“

Bára:“Rychle neeee“

♥ Báře na hřišti vzala nějaká holčička motorku...B. ji vybojovala zpátky a celou cestu domů a ještě půl hodiny po příchodu s důležitými pauzami hlásila: „holčička sebrala Balunce motorku...sebrala...motorku...ta sebrala...je naše...to nemůže...nenene...holčička...sebrala motorku...“

BANÁNOVO-MRKVOVO-MAKOVÁ BÁBOVKA...

čtvrtek 12. března 2015


Když jsem se vrátila z porodnice, čekalo tu na mě kromě mých nejbližších i spoustu banánů...tolik se jich tu nesešlo a navíc všichni „zralí a připravení“ na zpracování. A tak jsem se pátý den po porodu pustila do bábovky. Banánové. Jo vím, jsem tak trochu blázen, jenže já měla tu správnou náladu spravit si chuť z nemocničních snídaní, jejichž hlavní, tak trochu fádní, ingrediencí byly většinou rohlíky.
Extra vláčná a zdravá bábovka, malinko upravená podle tohohle receptu ,byla do dvaceti minut v troubě a pravda, hned po přípravě jsem si šla lehnout:) Na kuchyňský rozjezd to bohatě stačilo.



Banánovo-mrkvovo-maková bábovka

Těsto:
3 zralé banány
2vejce
1/2 hrnku cukru krupice
1/2 hrnku jablečného pyré (já použila švestkovou přesnídávku)
1/4 hrnku oleje
1 lžička vanilkového extraktu
1hrnek hladké mouky
1 hrnek celozrnné mouky
2 lžičky skořice
1 lžička kypřícího prášku
1/2 lžičky jedlé sody
1/2 lžičky soli
1 hrnek nastrouhané mrkve
1/2 hrnku mletého máku


Postup:
V míse smíchejte rozmačkané zralé banány, vejce, cukr, jablečné pyré, olej a vanilkový extrakt. V druhé míse pak mouky, skořici, kypřící prášek, sodu a sůl. Promíchejte dohromady. Přidejte nastrouhanou mrkev a mletý mák. Těsto nalijte do chlebíčkové nebo bábovkové formy a pečte asi hodinu při 180 stupních nebo dokud není špejle po vytažení suchá.

VÍC NEŽ TISÍC SLOV {40}...

pondělí 9. března 2015


Přiletěl k nám čáp...vlastně vrána...není to ale jedno?
Jeden čáp zůstal složený do krásného origami, které dalo prý babičce dost zabrat...
a v tom druhém byla po rozbalení krásná básnička pro Lucku o nespaní...
my doufáme, že něco ze svého času L. spaní věnovat bude...
a z básničky si nebude brát doslovný příklad...
Není nic hezčího než pozorovat tichou komunikaci mezi babičkou a další vnučkou...
co se těm dvěma asi honí hlavou?
Nechci to vědět...
je to jejich tajemství...


TAK JDE ČAS {35}...

pátek 6. března 2015


Zával hračkami
„Tak já jedu, mami“
„Chci být zase malá“
Petr často usíná s čelenkou, tkaničkou kolem krku a Barbínou
Jeden z mála prosněžených dnů v Brně
Růže „za porod“
Konečně mám přehledný návod na převod na spoons a cups
Nová kapesníková móda
Paní profesorka

PROMĚNA PRO MĚ (N) – {POVLEČENÍ MALÝ PRINC}...

středa 4. března 2015


V nadačním obchodě se sympatickým názvem Veronica:) jsem za 20Kč koupila zelenkavé povlečení na menší deku. Protože naše ložnice hraje přesně touhle barvou, neváhala jsem s dobročinnou koupí asi ani vteřinu a už viděla přikrývku v dětské postýlce.

Chtěla jsem na látku s pomocí písmenkových razítek natisknout nějaký citát a pořád nevěděla, co by se hodilo nejvíc. A pak mě napadl příběh Malého prince, který je doslova plný nádherných hlubokomyšlenkových slovních spojení.

Razítkovala jsem bílou barvou na textil a zvýraznila kontury písmen černou textilní fixou. Obrys prince a lišky jsem našla na pinterestu a kontury jen obkreslila. Do druhého dne jsem barvu nechala zaschnout a přes látkovou plenu zažehlila. Časově = jedno Bářiné odpolední spaní.