Menu

Domu Inspirace Rodina Recepty O mně Menu

VÍC NEŽ TISÍC SLOV {81}...

úterý 28. února 2017


Čekáme na den, kdy za námi holky přijdou se smutným výrazem, psími pohledy a kočičí mazaností a zažadoní...

...o koťáko...o štěňátko...nebo aspoň králíčka, křečka, ptáčka, rybičky...

...dokonale nám stačí Báry hejno šneků, co každé léto uměle přesidluje z luk do naší zahrady...

...a tak ty zvířecí chráněnky ubezpečujeme radši už dopředu, že živé tvory budou mít pouze u babičky a dědy...

...u toho Vícemilského mají mazlivé kočky a psa, co ochotně aportuje míčky...

...tak snad jim to bude navěky stačit...

KULTURNÍME SE {SLADOVNA PODRUHÉ}...

sobota 25. února 2017


Po roce opět ve Sladovně...zase jsem nenapsala Lucce, ale dívala jsem se pod střechy a dumala, v jakém tom podkrovním království asi tak může přebývat...

L. se nemohla po padesátiminutové cestě v autě probrat, ale dost ji k tomu pomohly kachny a labutě...to otevřela oči prakticky ihned...tentokrát jsme se vybavili suchým pečivem a házeli o 100/6...

...protože jediné, co ve Sladovně chybí, je pořádná kavárna, zvedli jsme si hladinu kofeinu v cukrárně na náměstí a na objednanou dětkou hernu - Pilařiště - dorazili v plné síle...za celou hodinu a půl jsme nepřišli na to, proč přesně musí v místnosti setrvávat přísná dozorkyně, která nám dokonce zarazila i hru na schovávanou!!! Asi se tu někdo kdysi utrhl ze řetězu, jiné vysvětlení mě nenapadá...

Výstava se za rok změnila. Tentokrát jsme prošli kartónové město, inspirované ilustrátorem Miroslavem Šaškem, interaktivní výstavu Leonardio spjatou s osobnosti Leonarda da Vinci a laboratoř barev, která Báru oslovila asi nejvíc, protože si tu mohla malovat na plátno a vybírat z takové palety barev, kterou já doma bohužel(dík) neumím zajistit...ve stálejší expozici českých výtvarníků jsme dostali hlad...a zase to vyhrála pizza...pomalu vytváříme dětem podmíněné reflexy...výlet do Písku = kachny na řece-káva-zrmzlina-výstava-pizza...a vždycky to bude stát za to...

ÚNOROVÁ ŠUMAVA...

úterý 21. února 2017


Vyrazili jsme sem na týden...nikdy to nebude stačit, ale snažili jsme se nacpat do našich 7 výdechových dní všechno a zároveň si vydechnout... takže:

...jsme se na začátek nadechli čerstvého vzduchu, což bylo po 14 dnech strávených doma na hromádce s chřipkou už vyloženě nezbytné...

...lyžovali jsme po 4 letech sami-dva-spolu-romanticky-partnersky-bez-dětí-a-cítili-se-jako-na-nefalšované-odpočinkové-dovolené...

...zaběžkovala jsem si v pravé slunečné poledne bez rukavic mezi Kvildou a Horskou a vůbec mi nebylo líto, že sama...

...nevařila jsem za celý týden ani jednou, za to jsem ochutnala svíčkovou, krkonošské kyselo, knedlíčkovou, nudlovou,celerovou,kuře na rozmarýnu, výpečky se zelím, kynutý makovec, jahodový dort a jestli jsem na něco zapomněla, tak protože toho bylo moc...

...Bára dvakrát lyžovala s instruktorem...pro letošek jsme ji myslím nechali zacvičit na výbornou, uvidíme, jestli bude umět stromeček i za rok...

...Lucka nám potvrdila, že ledové poryvy a zmrzlé krusty pod nohama doslova nenávidí a po půlhodině nepřetržitého žadonění o náruč, konečně přestala brečet a odešla po svých...z blízkého namrzlého hřiště...

...Bára chce asi koťátko...jedno si ochočila u místního rodinného penzionu s výběhem zvířat...

...Lucka chce asi pejska...má vrozenou potřebu pořád někomu házet míčky...

...Já chci ještě další týden blízko hor a s babičkou po ruce...

...Petr chce taky babičku...nebo aspoň chůvu někdy...a taky tu svíčkovou a knedlíčkovou...

LUCKA 2 ROKY...

čtvrtek 16. února 2017


Naše extrémové období stále trvá, „SAMA SAMA“ se prohloubilo a rozdíl je jen v tom, že opravdu spoustu věcí SAMA už zvládne...takže se posouvá dál a ve dvou letech by si nejradši SAMA ohřála na plynu jídlo v hrnci nebo si z krabice SAMA nalila džus...pokud jí není dovoleno, urputně brečí...

Velkou změnou je, že už nevyslovuje poslední slabiky slov, ale vytváří celá slovní spojení a skloňuje!!! Když už, tak už... rovnou, žádné zdržování, to ona nemá v povaze...

Nemá ráda zimu, hlavně vítr z hor...pak nechce ani sáňkovat, bobovat, chodit...

Naopak miluje vodu a vleze klidně i do studené...míčky by mohla házet do vody celou věčnost...

Panenky stále vedou prim, podvádí je akorát s dřevěným mravencem a plyšovými psy, kterým říká do jednoho „Ártíku“...

S dudlíkem stále usíná,  takže pokračujeme a naprosto netuším, do kdy to tak může trvat, než jí začne překážet...

Uspávání se lehce zdramatizovalo...Lucka se každý večer uloží vedle Báry do její postele, vezme s sebou kupu plyšáků, panenek, led světýlko a dvě svoje deky a omotává si Bářiné vlasy kolem prstu, dokud neusne...když odejdeme, je naprosto běžné, že si dojde pro další dávku plyše a nutných potřeb, hraje si s hracím strojkem, zpívá, dupe...zatímco Bára už je dávno v říši snů...

Nočník se jí nezdá jako dobrý nápad...poslední dobou mě při pokynu „jde se na nočník“ naprosto ignoruje a když se jí snažím nasměrovat, hlasitě protestuje...tady fakt tápu, asi jsem byla na Báru důslednější a nenechala si klást odpor...

Je schopná sníst na posezení i tři vajíčka na tvrdo!

Krtek nade vše...

Hra na schovávanou, bafání, strašení a „pikám“ nad Krtka...

Sestra Bára nad Krtka i nad pikání...říká jí teď něžně Baruška...než se na ni naštve...

Tvrdohlavá, urputná, motoricky neohrožená, nebojácná, mazlivá, vnímavá, prostě svá...


VÍC NEŽ TISÍC SLOV {80}...

neděle 12. února 2017


Prostě si jednou oblékla svůj oblíbený ohoz alá rozkvetlá louka, klobouk a závoj...

řekla: „Tati, pojď mě fotit“...

naštelovala se před komodu...

a začala...

jako modelka...

jako cvičenka...

jako dívka u tyče...

jako tanečnice...

jako koketa...

jako všechno, co jí zrovna napadlo...

...asi jsme dosud netušili, co je v ní ukryto...

...hledám taneční průpravku na příští rok...

4HOME – {STOJACÍ LAMPA}...

středa 8. února 2017


Pozvala jsem k nám Lucku, maminku Vincenta a Berta, ke které jsme s Bárou s nadšením chodily do výtvarných dílniček...je originální, kreativní, z jejího retro-industro-country bytu jsem nadšená (hlavně z všudypřítomné tabulové barvy, lodních úchytek a kyblíků se žárovkami), miluje cizinu (nejvíc Austrálii) a zajímavé knížky pro děti jako já, a když viděla náš dům, poskládaný z mnoha nálezových bazarových kousků, dostala nápad, že mi věnuje torzo stojací lampy, která jim až moc dlouho překážela ve sklepě a hrozilo, že ji její muž, architekt, prostě vyhodí....asi bychom ji buď Petr nebo já u popelnic našli i tak - viz Brusel, ale takhle aspoň vím, od koho ji mám...

...Petr se opět prvotně zhrozil, že třetí přestárlou donesenou lampičkou během dvou let už opravdu podpálím dům, ale pak mi dal elektro, včetně nové šňůry a vypínače, dohromady a zase může klidně spát...a já svítit...

Na stínítko krásně posloužila kovová drátěná miska z Tigera a konečně je ve třetím patře náladové světlo...


VÍC NEŽ TISÍC SLOV {79}...

neděle 5. února 2017


Jako celá rodina zasedneme ke stolu kvůli jiné činnosti, než je jídlo, výjimečně...

Pokud jde ale o výrobu připínáčků, jeví se naše pospolitá výroba jako vysoce produktivní...

Já stříhám obrázky podle holčičích výběrů...

Lucka podává kovové součástky...

Bára drží plastový úchyt...

A Petr kompletuje výslednou ozdobu...

Máme z toho radost jako malí a pro jistotu si necháváme půlku na příště...

Co kdybychom si zase brzy potřebovali všichni sednout, tvořit a souznít...

4HOME – {TOALETKA}...

čtvrtek 2. února 2017


Mám ráda prvorepublikový nábytek...kromě propracovaných detailů je i nadčasový a má pro mě duši...stejně jako oprýskaná „zmalovaná“ toaletka s původním fazetovým zrcadlem, kterou jsem na internetovém bazaru našla náhodně, když jsem potřebovala noční stolky...paní ji prodávala levně jen kvůli poškozené zadní části a pestrobarevným květinám, co na ní namalovaly děti, ale já jsem pod xx vrstvami barev viděla krásný solitér, co má cenu mnohem větší...

Petr mi ji už v létě zbrousil a já se rozhodla zkusit patinovat tentokrát s pomocí suchého hadru, kterým jsem stírala vrstvu bílého balakrylu hned po natření...výsledkem je lehce oprýskaný ledabylý vzhled, kterého jsem chtěla docílit...toaletka má čestné místo hned za dveřmi v posledním patře, které už se snad pomalu rýsuje k tomu, aby z něj zmizel neuspořádaný chaos...