Menu

Domu Inspirace Rodina Recepty O mně Menu

JAK JSEM PROKÁVOVALA MATEŘSKOU {JET CAFÉ}...

úterý 30. září 2014


V celém tom seznamu kaváren s dětským koutkem jsem dlouho opomíjela kavárnu Jet Café, umístěnou ve spodní části historického Domu pánů z Lipé.

Víc než rok a půl jsem pracovala ve třetím patře v jedné z kanceláří Student Agency a tohle místo má pro mě nezapomenutelnou atmosféru a nostalgii. Obzvlášť ve vánoční čas, kdy se skleněná obrovská stěna rozzářila vánočními světýlky a už po cestě z budovy jsem téměř zakopávala o vánoční budky s voňavými turbomošty a bombardiny.

Každopádně když Jet Café vzniklo, jako další z povedených pokusů majitele SA, nosili nám baristé kávu dle našeho přání a za zvýhodněnou cenu až do kanceláří a my jsme skoro oplakali, že s tím jednoho dne přestali.

Jet Café je růžové, nabídka taková, že si každý vybere, prostředí krásné a pohotově přímo v centru a já sem chodím na skořicové latté. To, že tu mají i malý dětský koutek je jen příjemný bonus:)


BÁRISMY {2}...

sobota 27. září 2014


♥ Bára začíná spojovat slova dohromady a i když se v těch motanicích, slovosledech, osobitému skloňování někdy nevyznáme, naše představivost se neustále tříbí...

♥ Korálky, náramky, hodinky a cokoli, co se dá ověsit kolem krku nebo na rukojeť jejího kočárku nazývá „koáky“ a nedovede si bez nich představit den, stejně jako bez hromady kapesníků a knížek „kížky-císt“

♥ Když jsme kamsi odcházeli bez babičky Bára mumlá:„taky-jít-s-náma-bába?“ což považujeme za první větu, kterou jsme vůbec identifikovali (rok a 3/4 + 2 dny)

♥ Babičky černá kočka se jmenuje Packa a má přísný zákaz ořírání její chuťově oblíbené palmy...Bára reaguje na její choutky:„Pasko, ty ty ty!“...o několik týdnů později stejně napomíná psa Ártíka: „Atíku, ty ty ty!“

♥ Poprvé vylezla ze své postýlky o odpoledním (ne)klidu (rok a 3/4 + 3 dny), našla a otevřela si krabičku se svými sušenkami a vykramařila spodní šuplíky s hračkami. Zřejmě až po několika minutách zaburácela „mamiiiii“ a já se po vstupu do pokoje s předpokladem, že ji najdu řádící v postýlce, nestačím divit jejímu blaženě ostražitému pohledu (ale z podlahy) a nakousané sušence v ruce!

♥ Stále platí, že nejčastěji opakuje poslední slovo, co někdo vyřkne...napodobuje ale i nečekanější výrazy jako je „viť“, „jezišmajá“ „no“ „zejo“...

♥ Bára mi přesně specifikuje, jakou říkanku z její oblíbené knížky mám zrovna zazpívat (zaříkat)...“mik, mik“ (Kalamajka mik mik mik, oženil se kominík...), „jede, jede“ (Jede jede poštovský panáček...), „bába had had“ (Rak leze z díry, vystrkuje kníry...) „pší pší“ (Prší prší...) „čert“ (Ententýky, dva špalíky...) „mňau pes pes“ (Kočka leze dírou,...) „paci paci“ (Paci paci pacičky...)
„mik mika“ bezpečně poznává na obrázcích v různých knížkách...

♥ Časté slovo, když jí něco nejde, je samozřejmě „nedeee“...

♥ Každé načurání (ano, i naka....) do nočníku, nám jde vítězoslavně ukázat, i kdyby s tím nočníkem měla obejít celý barák...očekává ovace, bouřlivý potlesk, zvolávání pokřiku „hurá, hurá“ s rukama nad hlavou a následné vynešení bioodpadu...

♥ „Baru, když ale něco chceš, musíš říct kouzelné slovíčko.“
Bára: „Slovíško.“

♥ ...a její vášeň pro borůvky se nedá ani popsat, lepší rovnou uvidět:)...

KRÉMOVÁ DÝŇOVÁ POLÉVKA S MUŠKÁTOVÝM OŘÍŠKEM...

čtvrtek 25. září 2014


Další krémová polévka na sebe nechala čekat jen tak dlouho, dokud jsem nedostala od kamarádky vypěstovanou dýni Hokaido a jsem si naprosto jistá, že vyzkouším za sezónu několik variant. Ta první je z mého oblíbeného blogu, a protože mám ráda zajímavou chuť čehokoli s muškátovým oříškem (kterého jsem přidala), nebylo nad čím váhat. Polévka byla spíš žlutá než oranžová, ale barevné spektrum Hokaido je určitě široké a každé z nich se rozhodně hodí do tohohle začínajícího podzimně duhového času.



Krémová dýňová polévka s muškátovým oříškem

Polévka:
1kg dužiny z dýně Hokkaidó
50g másla
1 střední cibule
4 stroužky česneku
1l zeleninového vývaru
2 bobkové listy
1/2 lžičky muškátového oříšku
15 ml citrónové šťávy
200g smetany na vaření
sůl, pepř



Postup:
Na másle nechte zesklovatět cibuli, přidejte na kostičky nakrájenou dýni zbavenou semínek. Chvilku jí opékejte a potom přilijte horký vývar a citrónovou šťávu. Přidejte bobkový list, muškátový oříšek, osolte a opepřete.

Přikryjte pokličkou a vařte asi půl hodiny, dokud dýně nezměkne. Sundejte hrnec ze sporáku, vyndejte bobkové listy a dýni rozmixujte tyčovým mixérem. Do polévky vlijte smetanu, přidejte česnek a už jen trochu prohřejte a případně dochuťte.

Jsem si jistá, že bude výborná s opečenými kousky slaniny, několika lžícemi zakysané smetany, s krutony nebo jen tak. Tu mojí jsem si posypala středně pálivým kořením Aglio peperonciny, které mi darovala další z kamarádek, co ví, že ráda vařím:)



4HOME – {KUCHYŇ POPRVÉ}...

úterý 23. září 2014


Tak tahle „vysněná záležitost“ už pomalu nabírá obrátky. Zatím ale jen na obrátky zbíječky, vrtačky a podobných hlučných nástrojů, bez kterých by to nešlo. Přemisťujeme, balíme, přesouváme...jsme nastěhovaní ve třetím patře (vřelé díky za něj...užíváme si tímto chvíli podkrovního bydlení se záchodem a koupelnou se snadným přístupem, bez nutnosti sejít nebo vyjít schody, máme tu i menší kuchyňskou linku se sporákem a Petr navrhl, že bychom se mohli nastálo nastěhovat sem!).

Ve všech patrech to vypadá jako by se tu prohnala naše Bára po dni bez dozoru, všechno je rozházené, na deseti různých místech, stará kuchyň vyskládaná v patře třetím, nová kuchyň v patře prostředním a spotřebiče čekají na svou šanci v „bývalém“ obýváku, ze kterého je teď skladiště...do toho hromada suti, kartónů připravených na odvoz, prachu a plápolajících igelitů zakrývajících ledničku, co zůstala chudák na místě zbořeniště, a volný prostor do obýváku, kde nemáme potřebu mít víc prachu než je nutné...

Pár dní tu pracovně stráví i můj taťka, ale pokusím se mu navodit částečně i moravskou dovolenou za pomoci sladkých buchet, jeho oblíbených vločkových placiček, spousty pohotovostního burčáku a vína a budu doufat, že k nám někdy ještě zajede:)

Neuvěřitelně se těším na to, až si půjdu poprvé v životě koupit tablety do myčky, až si něco dobrého upečeme v naší nové retro troubě, až opláchnu nádobí ve dvojdřezu, který mi chybí snad nejvíc, a až budu po dlouhé době připravovat jídlo ne na půl metru čtverečním, ale na podstatně větší ploše.

Jupíííííí!!!!!


VÍC NEŽ TISÍC SLOV {32}...

neděle 21. září 2014


Bára s babičkou na zánovním hřišti...
na kterém je parádní klouzačka...
která Báru konečně nevynáší po přistání do oblak...
na písku hrají „bábo, bábo...“ a já doříkávám konec říkanky za ustavičného poplácávání chudáka bábovičky...
vzduch voní podzimem a jsme rádi, že máme bundy a teplé boty...
tři generace...
jsme tu sami...
a je nám tu fajn...


ZÁPISKY “MOM TO BE“ 2 {1.TRIMESTR}...

čtvrtek 18. září 2014

Připadá mi to jako před pár týdny, co jsem si zaznamenávala své postřehy z těhotenství s Bárou. Jenže se to počítá už na měsíce. Mám pocit, že jsem teprve „před chvílí“ začala připravovat první vařená zeleninová pyré, přestala kojit a kupovala první boty. Vypadá to, že po tom, co použiju poslední čtyřku nebo pětku plenku pro Báru, budu moct začít znovu od jedničky a celý kolotoč se bude opakovat.

Druhé těhotenství přišlo nečekaně rychle, neplánovaně a tak nějak víc ve mně narůstá pocit, že tohle malé si prostě zvolilo samo, kdy je ta nejlepší doba pro je-ho-jí narození. Vnímání toho, co přijde je naprosto odlišné od očekávání prvního. Už vím, co znamená poporodní horská hormonální dráha, nevyspání, nestíhání, dovedu si představit, jak bude těžší vyrazit jen tak do města s dvěmi dětmi, z nichž jedno brečí v kočárku a druhé chce vykoupit hračkárnu, jak se znásobí obavy, stres, zodpovědnost a pozornost...jenže jsem taky přesvědčená, že se neúměrně tomu všemu několikanásobně zvětší radost a pocit úplnosti. A díky jednomu konkrétnímu člověku vím, že nic není samozřejmé a že všechny strachy a obavy, které tohle očekávání přináší, jsou proti ostatnímu naprosto malicherné....takže vzhůru „do toho“...

První týdny jsou bez fotek, tak nějak jsme v tu dobu vstřebávali tenhle můj „jiný“ stav:) Zápisky samozřejmě ale mám.

Týden šestý...

Zjišťuju, že „jsem v tom“. Cítím se jinak, vína piju v předchozí nevědomosti poměrně dost, jenže se mi rychle motá hlava. Jako přes kopírák k prvnímu těhotenství vidím dvě čárky na opět prošlém testu, jenže nějak slabě. Odpoledne si pozitivitu potvrzuji na zánovním a předávám ho Peťovi v krabičce od sirek. Nenapadlo mě v tu chvíli lepší úložiště:) Tentokrát zní jeho věta něco jako: „Jak to???“ úsměv...no prostě takto...

Týden sedmý...

Vstřebáváme...doktor s úsměvem potvrzuje, že „je to tam“...zjišťuju, že nemůžu „cítit“ svůj kokosový sprchový gel a aloe vera krém...

Týden osmý...

Začíná mi být divně. „Jiný stav“ nedostal svůj název jen tak pro nic za nic. Oproti čekání Báry dominuje teď totální ospalost a nesoustředěnost, nechuť cokoli dělat (kolikrát i se zvednout). I moje tvořící kreativní „mánie“ odpočívá. Zato žaludek dělá kotrmelce. Je mi špatně střídavě celý den, většinou se to zlepší po jídle, tzn. neustále něco žvýkám. Příklad jídelníčku za jeden den: ráno - okamžitá nutnost se rychle najíst, naštěstí mi stále chutná jogurt s granolou na různé způsoby...oběd – klidně už v deset dopoledne...svačina by mě dost nezasytila...je vydatný a pokud je maso poblíž, mám ho na talíři...2. oběd – dojídám zbytky ve stejném množství jako měl oběd číslo 1 ...svačina – meloun, trochu třešní uspokojí nezvladatelnou chuť na ovoce, které normálně jím spíš dopoledne...1. večeře – ve čtyři mohutná špenátová palačinka se sýrem...2.večeře – vanilkový tvaroh s jogurtem...3.večeře – kukuřičné nachos! naštěstí bez tučné salsy (pozn. tu jsem ve spížce naštěstí! neměla, tak si jdu aspoň třikrát přidat nachos!!!)...vše zapíjím citrónovým Radlerem a jdu spát...

Týden devátý...

Je mi líto, že na mě není těhotenství ještě vidět, protože mi lidi nepřenechávají sedadlo v šalině. Ani babičky, které tak činily při předchozím jiném stavu! A zrovna tady je mi při jízdě divně dost...jsem schopná sníst v jeden moment meloun, samotný balíček Eidamu a vzápětí slané tyčinky, křupky a podobné věci, kterým normálně moc neholduju...a zatímco dojídám poslední chod, v hlavě se mi už promítá obrázek opečené klobásy s hořčicí!!! V návalu provinilého pocitu vařím k obědu zdravou! květákovou polévku a cizrnové karbanátky.

Týden desátý...

Přibírám!!! Zdá se mi, že je to poměrně brzy, nicméně se vůbec nedivím. To, bez čeho jsem si nedovedla představit denní menu, teď nahrazuju úplně jinou stravou. Např. večerní, předtím naprosto běžné, porce jogurtů, tvarohů a kefírů nemůžu žaludečně ustát a nahrazuju je ovocem, bagetami, slanými nesmysly apod...džusy běžně nepiju, ale momentálně na ně mám chuť každý večer před spaním, což znamená jediné...v noci se můžu uběhat...moje oblíbená směs kávy na latté z Rossmana mi nedělá dobře už „po čichu“, natož „po chuti“, zato jsem zprovoznila svůj presovač a překapávám si silnou mletou kávu zalitou našlehaným mlékem...
Únava neustálá...

Týden jedenáctý...


Týden dvanáctý...

Břicho mi začíná pomalu vylézat a tak je čas začít asi něco fotit. Obnovila se mi chuť na čokoládu (tak to mi ještě scházelo!) Pořád se cítím „vyždímaná“ a to i po odpoledním spánku s Bárou!! Jídlo dělím na víc jak 7 porcí, tzn. obědvám a večeřím třeba třikrát, přičemž si porce snažím často marně „třetinovat“.

HOLKA NEBO KLUK?...

úterý 16. září 2014


...tak to zatím nevíme, ale vypadá to, že si to tentokrát asi necháme říct...zašedlé, ošoupané a víc jak 30 let staré botičky jsou moje první a mám k nim tím pádem obrovský sentimentální vztah...až takový, že jsme se s nimi museli vyfotit:)

...máme velkou radost, že v únoru budeme 4...


PROMĚNA PRO MĚ (N) – {PLETIVOVÉ RÁMY}...

neděle 14. září 2014


Od Petrovy maminky jsem dostala 4 velké zlatošedé rámy. Kdysi se v nich prý vyjímaly Muchovy obrazy. Teď se v nich vyjímá pletivo. Jo, obyčejné pletivo z Hornbachu nalezené v sekci pletiv pro drobné zvířectvo.

Tahle proměna mě napadla, hned jak jsem je uviděla. Zdály se totiž až příliš velké na velkoformátové obrázky a hlavně postrádaly čelní sklo, které by je hezky rovnalo. Vybavena nastřelovací sponkovačkou jsem vylezla na pár hodin na dvorek a začala plašit psy. Dozajista se jim to nezdálo a ani se nedivím. Na krabičce od sponkovačky jasně stojí věta, že nastřelování vyluzuje dost decibelů.

Tři rámy visí na dlouhé obývákové stěně a momentálně nám v nich dělají radost čtvercové obrázky s motivem scrabble. Ten čtvrtý je na šířku opřen na naší komodě. Všechny budou bezesporu sloužit jako proměnná dekorační pomůcka na moje výmysly.


Tady je několik milých nápadů, jak se takový obyčejný rám dá nadekorovat...
Ozdobený věncem
Tak trochu na šperky
Pletivo, rámy, vázy a květiny
Pro fotky těch nejmilejších
Vánočně krásné samy o sobě

VÍC NEŽ TISÍC SLOV {31}...

pátek 12. září 2014



S dědou ve Vícemilech... + jedny necky...
+ jeden čerstvě spadený lísteček...
+ několik kamínků na trefování...
+ jedna Bára, která se s naprostou přesností zrovna trefila...
+ jeden kočko-rys, který je podezřele přítulný...


+ zahradní vozíček s hrabičkami, plastovými nůžkami a lopatkami...
děda učí Báru, jak se hrabe tráva...
(Bára nepotřebuje ani ty hrabičky a vystačí si s rukama...)
jak se nakládá tráva..
jak se odváží tráva...
jak se vyklápí tráva...
a jak se znovu hrabe tráva...
Bára je, jak jinak, než naprosto fascinovaná - TRÁVOU!!!

POLÉVKA Z ČERVENÉ ŘEPY...

úterý 9. září 2014


Tak si říkám, že obohatím svojí internetovou sbírku sladkých receptů taky krémovými polévkami, které začínám vařit hned, jak jsou ranní teploty nižší než 10 stupňů...a to konkrétně pro mě, chronického zimomřivce, znamená už chladno.

Polévku z červené řepy jsem poprvé ochutnala v mé oblíbené kavárně Le Social. Ten den nepršelo, ale doslova lilo...jak z nebe, tak i ze země, a nechtělo přestat...a kdy jindy má člověk větší chuť na teplou polévku? A latté...a pak zase polévku...¨

Byla tenkrát hodně slaná, ale Bára stejně neměla hlad, a tak jsem si ji, v rámci možností, vychutnala v živém dětském koutku sama...o pár dní později jsem si koupila sáček řepy a hledala na internetu ten nejlákavější recept. Tenhle je z tohohle blogu, částečně převzán z kuchařky Hanky Michopulové. Já jsem vařila asi dvojnásobné množství, místo celeru použila petržel a česneku jsem dala dvojnásobek, stejně jako pepře, aby měla polévka větší „říz“. Zamíchala jsem do ní taky červené fazole z plechovky a konzumovala jsem ji taky s kousky řepy, upečené pro změnu podle kuchařky Dity P.



Polévka z červené řepy

Polévka:
8 lžic olivového oleje
1 větší cibule
2 mrkve (na kolečka)
poloviční množství petržele než mrkve (na kolečka)
asi 1 litr rychlo-vývaru (litr vody povařit s dvěmi lžícemi zeleninového bujónu z Alnatury)
1 bobkový list
asi 800 g nahrubo nastrouhané červené řepy
5 stroužků česneku
Kelímek zakysané smetany (nebo smetany na vaření)
Sůl, pepř podle chuti
1 plechovka scezených červených fazolí
2 lžíce citronové šťávy


Pečená řepa:
500g řepy na kostičky smíchat se:
2 lžícemi olivového oleje
2 lžícemi medu
2 lžičkami sušeného tymiánu
2 lžičkami balsamikového octa
Péct v troubě na 180 stupňů asi 40 minut


Postup:
Na olivovém oleji orestujte cibuli, přidejte kolečka mrkve a petržele, koření, zalijte vodou s přidaným zeleninovým bujónem, vmíchejte syrovou nastrouhanou řepu a povařte asi půl hodiny. Poté vyndejte bobkový list (já na něj zapomněla, ale nikde na něj nenarazila:), rozmixujte do hladka.
Přidejte smetanu, česnek, citronovou šťávu, scezené fazole, případně dosolte a dopepřete a jen mírně provařte. Podávejte s kousky pečené řepy, posypané opraženými dýňovými semínky.



4HOME – {PŘEDSÍŇ}...

sobota 6. září 2014


O náš dům jsme stáli už od prosince 2013. Když jsem ho objevila na internetu a za dvě hodiny jsme stáli uvnitř, oba jsme s Petrem věděli, že naše víc než půlroční hledání budoucího domova možná skončilo. Za další hodinu jsme potvrdili náš závazný zájem a složili rezervační zálohu. Pak se všechno zkomplikovalo a během týdne dům už na prodej nebyl, respektive majitelé požadovali vyšší cenu a odstoupili ze smlouvy s realitkou. Pak jsme brečeli (hlavně já), čekali, volali podivně váhavým a nerozhodným majitelům, zase čekali, brečeli (opět já, jako by to něčemu pomohlo, že?:), zase volali, konečně se sešli, nabízeli cenu, znovu čekali, navyšovali cenu a „soupeřili“ s dalším zájemcem. Až v březnu jsme stáli v domě a nerozhodovaly už peníze, ale to, kdo ze zájemců vytáhne vyšší kartu... trochu nestandardní? Možná jo:)

V okamžiku, kdy Petr vylosoval srdcové eso jsem věděla, že téma karet se v domě objeví a to hned u vchodu, protože je to „brána“ do našeho domova, stejně jako karty byly pomyslnou bránou k našemu prvnímu vlastnímu bydlení...


4 společné fotky v rámečcích vznikly v jednom z našich pronajatých pokojů před třemi lety a z nějakého neznámého důvodu jsem dokoupila další 4 identické, které jsem po celé ty roky schovávala. Teď už vím proč, symboly karet do nich dokonale zapadají. Všechny rámečky jsem jen natřela na bílo a pak částečně sešmirkovala, dokud jemně neprosvítala základní červená barva.

Dřevěný vsazený botník Petr přemaloval na bílo, protože bílá se neokouká, protože bílá se hodí ke všemu, protože bílá zvětšuje prostor, protože je vintage, prostě PROTOŽE.

Mezi-dveře jsem ozvláštnila citátem od Coco Chanel...“ an interior is the natural projection of the soul“, protože mi připadá, že na tomhle tvrzení něco musí být...

Kovová dvířka od pojistek šla krásně zneužít pro vytvoření magnetické tabule. Stačilo je jen ozvláštnit pomocí černé samolepicí fólie a dvou závěsných kovových košů na cokoli.

V předsíni nemůžou chybět ani hodiny, kterým se při stěhování poškodil strojek, tak jsme si na jejich pověšení trochu počkali a chvíli nestíhali šaliny, a taky věšák na klíče ve tvaru klíče ze Zlevněnky, který jsem přetřela na bílo a trochu „sešmirkovala“, abych mu dodala starou patinu.

Ze stropu visí do prostoru lustr, kterého jsem zbavila látky s kanýrem a přestříkala kovovou konstrukci na bílo. Takhle „obraný“ mi přijde nejlepší:)


Zrcadlo Petr zasadil do starých dřevěných dveří, které jsem několikrát natřela na bílo a zbrousila, protože patiny není nikdy dost, že?:) A aby naše chodba nebyla málo „vintage“, vykouzlila jsem ze starého bazarového botníku dekorační prvek s úchytkami (které stály téměř tolik, co celý botník a balakryl na jeho natření...pššššttt!). Dvě horní části jsem natřela tabulovou barvou a původní zrcadlo jsme vyměnili za nové, abychom viděli....se:)

Poslední dekoračním prvkem je staré okno, ze kterého se po menší opravě, zbroušení a natření stal krásný rámeček.

Uchycení starého botníku, zrcadla a okna zabralo Peťovi víc než tři hodiny, protože denně tápeme (a detektor často taky), z čeho jsou zdi, kudy vede vedení, kudy tudy voda...jiné zdi se pro změnu drolí, do jiných nejdou zatlouct hřebíky atd...prostě kouzlo starých domů...

Zase jedna hotová místnost. I když si myslím, že konkrétně u mě není hotového nic a že i tahle část domu se bude v průběhu let (měsíců či týdnů  či sezóny či jen tak) měnit...


ROK + 3.ČTVRTLETKA...

středa 3. září 2014

Poslední tři měsíce s Bárou jsou doposud moje nejoblíbenější...zdá se totiž, že už všemu rozumí...ne teda doslova, jasně že dětská naivita zabraňuje všeobecnému chápání, ale komunikace je pořád lepší a lepší...

Kromě vyslovování jednotlivých slov začíná leckde spojovat i dvě slova dohromady, někde to ani nečekáme. Psa nazývá konečně jako psa a ne jako „phe“ a dokonce ovládá i množné číslo se svým vlastním způsobem skloňování „jsou tam pejsky“... Na dovolené nás překvapila, jak moc ráda chodí pěšky a jak krásně si o to umí říct „pr-sím pešky“.

Od té doby, co ji naoko strašíme ježibabou z pohádky o Jeníčkovi a Mařence, ji všude v lese hledá. A to, i když autem projíždíme lesní úsek! V Bystrci jsme kolektivně vylezli i na posed, abychom se přesvědčili, že honí jiné děti nebo je momentálně na houbách.

Sledování Večerníčka se stalo mimořádnou událostí dne...je nutné mít připravené „káko“, tzn. kakao, ale vlastně je to jen ohřáté mléko bez kakaa. Bára tak nazývá veškeré mléko, jak ochucené tak neochucené. „Káko“ je dokonce i vemeno krav, koz a ovcí, které ji v knížkách na těchto domácích zvířatech zajímá nejvíc. (pozn. já mám prý taky „káko“:)

B. má ráda pěnu z piva a latté. Když si ho dám na benzince při nějaké z našich cest, vyžaduje okamžitě celý kelímek pro sebe...taky už s jistotou ví, že zmrzlinka je dobrá věc.

Spánek JE stále v naprostém pořádku. Usíná po osmé a probouzí se po šesté, odpoledne dříme většinou dvě hodiny...a já kolikrát s ní...

Nočník stále NENÍ v naprostém pořádku. Zkoušíme variantu občasného domácího běhání naostro s neustálým omíláním věty „nechce se ti čůrat?“. Výsledkem je z velké většiny loužička mimo cíl, krátké zadržení proudu, dokončení loužičky na nočníku, velký aplaus a pochvala. Za úspěch považujeme, že si nočníku konečně taky všimla.

Hra na bafání je momentálně terno, stejně jako houpačka zavěšená mezi obývákem a jídelnou. Přítomnost tatínka je v těchto aktivitách silně vyžadována. Mnohem hůř nese jeho odchody do práce a o to víc vítá při jeho příchodu, ověšená kolem jeho končetin:)

Jízdu na motorce vypilovala do velkých otáček, někdy nestíháme. Novinkou je, že před každou silnicí na povel sleze, vezme nás za ruku a zrychleně a hlavně bezpečněji přecházíme. Často nás za ruku vezme, i když auta jen slyší.

Umí se na několik hezkých momentů zabrat do hry. Teď je největší zábava rozkramařit hromadu kapesníků a korálkových náramků a ověsit si jimi kočárek, panenky a samu sebe.

Taky se začala bavit oblékáním šortek, tepláků a snaží se nasoukat nohy i do punčoch, což se jí zatím úplně nedaří...zato boty nazouvá jako profík, nejvíc růžové holínky...často zjišťuju, že pravá setrvává na levé noze...ale snaha se rozhodně cení!

Na podzim slaví dva roky a mám ten dojem, že už si s námi u vánočního stromku popovídá.