JAK JSEM PROKÁVOVALA MATEŘSKOU {CAFÉ FARA KLENTICE}...

Café Fara je už pojem a já si v ní dala kafe asi v ten nejlepší čas. Po návštěvě Mikulova jsme sem zkusili bez rezervace dojet a našli tu v podvečer poslední volný stůl, poslechli si závěrečné vystoupení kapely k oslavám deseti let od otevření a děti si ze stropu malého obchůdku stáhly bílé heliové balónky...

Je to podmanivé místo v obci Klentice s vytříbeným útulným stylem od vybavení kavárny a venkovního zázemí až po nabídku a servírování jídla a kávy. Děti dole pod schody objevily ráj s houpačkou, jezírkem, lehátky a velkým pařezem, na který samozřejmě nešlo nevylézt...

Takových odpočinkově koncipovaných míst by mohlo být nespočet a vždycky by bylo plno.

Je krásné se na chvíli zastavit...

JAK JSEM PROKÁVOVALA MATEŘSKOU {CAFÉ MLÝNEK}...

Na kávě jsem někde pořád, dokonce s dětmi už i v těch nedětských bez hracích koutků. V Mlýnku ale ve stínu palet jeden hezký dokonce je. Jsme tu docela často, v zimě se sem chodíme zahřát po ledním bruslení, co je poblíž, v létě jezdíme na krásné velké dětské hřiště, co je opodál. Mám pocit, že sídlištní kavárnu tohohle typu, by měla mít povinně každá paneláková zástavba se spoustou maminek, co nutně potřebují dobrou kávu a místo, kde se lze družit s ostatními. Za mě 1 s *.

JAK JSEM PROKÁVOVALA MATEŘSKOU {VÝLETNÍ RESTAURACE VODNÍK}...

Vodník je tu už dlouho. Dokud si ho noví majitelé nevzali do parády, byla to spíš hospoda u vodní nádrže, tenkrát ještě plné pijavic...teď je z něj stylová restaurace s krásným interiérem a mini dětským koutkem...holky se nevzdálily od své zmrzliny, a tak zůstal bez povšimnutí...nad Vodníkem je opravený sportovní areál, kde se v zimě běžkuje a v létě jezdí na kolečkových bruslích a dá se tu ubytovat v chatkách nebo zakempit ve stanech...pamatuju se na časy, kdy to tu mohutně obsazovali holanďané se svými obytnými vozy...teď je tu romantické prázdno s krásnou přírodou hned na dosah...

JAK JSEM PROKÁVOVALA MATEŘSKOU {PIKNIK BOX}...

Článek o nějaké fajn kavárně, kam mají dovoleno děti, jsem nenapsala prapodivně dlouho a přitom se svojí rodičovskou doslova propíjím lattéčkem...na piknik jsme tentokrát vyrazili rodinně do Piknik boxu. Úžasný parkový kavárenský počin dvou šikovných tvůrkyň Hanky a Magdaleny...

Miluju jejich slogan:

Máme tady troubu!

Dezerty a koláče si pečeme přímo v kavárně samy. Pečeme výhradně z másla, vysokoprocentní čokolády a smetany. Používáme své vlastní arašídové máslo a sla(ST)ný karamel. Máme rády ořechy, ovoce z lesa a zahrady a vy máte rádi, když to u nás z dálky voní. Hubneme vždy od zítřka!

Tady se hubnout fakt nedá! Naše holky se vyřádily na hřišti, Lucka se poválela v oblázcích, padala tu ovčí vlna, jak jsme s Bárou nazvaly bílé chomáčky, chumelící ze stromů...domácí levandulovou limču mi naše dcery nedaly ani ochutnat, tak mi Petr vystál frontu na půl litr malinovky...shodli jsme se, že takhle bychom ty tři potomky mohli zvládnout...pěkně v parku, kde mají pivo-limo-nanuky na tyčce, dostatek berušek a pampelišek, protože pak o min. dvou dětech možná ani nebudeme chvilkama vědět...

JAK JSEM PROKÁVOVALA MATEŘSKOU {KRAVÁLNA}...

Kavárnu, s výstižným názvem Kraválna, máme kousek od domu, a možná proto jsme tu strávili hezké chvilky už mockrát. Podotýkám, že tu kravál nebyl vůbec...dětský koutek je skoro stejně velký jako prostor pro sezení, odkud je vidět na celou plochu herny, snad možná kromě klouzaček do kuliček, kam možná leckterá máma radši ani dohlídnout nechce.

Mají tu výbornou kávu, něco malého k snědku, taky zmrzlinu a případné příkrmy pro zapomnětlivé matky, jako jsem někdy já. Když svítí zrovna sluníčko a jsme tu dopoledne, krásně přes velká okna hřeje....velké ilustrace na zdech vypadají zpočátku jako dílo rozvášněného sprejera, ale po delším zakoukání jsou obrázky milé, vtipné a nápadité...

Je tu prostě dobře, obsluha milá, v létě se dá sedět i venku na paletách pod slunečníky a děti se můžou porýpat v písku nebo sklouznout na skluzavce...

JAK JSEM PROKÁVOVALA MATEŘSKOU {DĚTSKÁ ČAJOVNA MEZI STROMY}...

O téhle krásné čajovně Mezi stromy mi pověděla kamarádka, která si mateřskou zpříjemňuje stejným způsobem jako já. Chodím okolo dost často, protože za rohem je obchůdek pro maminky s dětmi, kde pravidelně kupuju nosní olej, a zdravá výživa, kde bych zkoupila naprosto všechno...do čajovny jsem jednou vzala mamku a hned u vstupu si ověřila, že dělají kafe. Po několikatýdenním nočním maratonu je káva to první, na co si po ránu vzpomenu a co zoufale potřebuju k probuzení...

...sedí se tu krásně, je tu přítmí, stromy na zdech, sedací vaky ve tvaru kamenů, voní tu čaj a sušenky, chodí se tu bez bot, nikomu tu nevadí, že Bára nepřetržitě skáče do „bazénu“ s kuličkami a hlavně tu mají dětské svatební šaty, které si na sebe B. okamžitě oblékla a nesundala je po celou dobu našeho „pobytu“...jsem ráda, že ty skoky do kuliček přežily bez úhony...všichni...šaty, Bára i kuličky...a taky babička, která jistila naší skokanku před pádem z hrazení snad hodinu...když se B. zrovna „nepotápěla“ v kuličkovém moři, pila dětskou kávu s našlehaným mlékem, ujídala lotusky nebo důležitě korzovala po celé čajovně se závojem (mamčiným šátkem) na hlavě za zpěvu Karkulky červené od Zdeňka Svěráka...Lucku to tu po probuzení taky dost bavilo...obávám se, že až vyroste, nezvládneme je s mamkou obě uhlídat, aniž by nám nevystydla ta výborná káva!

JAK JSEM PROKÁVOVALA MATEŘSKOU {ADRINELA CAFE}...

K mojí velké radosti otevřeli v Židenicích novou kavárnu. Pravda, mám radši rustikálnější styl s originálními vintage doplňky, černou tabulí, lučním kvítím na stolech a oprýskanými zdmi, ale je tu dětský koutek, což je teď ve všech kavárnách ten nejdůležitější faktor...přece jen mě ale i na tomhle interiéru uchvátily barevné dlaždice na zemi, sestava svítidel po celém stropě a velká ilustrace lišky v herničce...B. zase pokaždé obdivuje akvárium, kde žije dle jejích slov „Nemo s tatínkem a kámoška Dori“. Točená zmrzlina (pokaždé jiná) je tu tak dobrá, že ji B. slíže do poslední kapky, a na mě tím pádem nezbyde, a brzy určitě vyzkoušíme i originální domácí limonády...naposledy jsem se nemohla rozhodnout, jestli bezovou s mátou nebo melounovou s okurkou a nebo pomerančovou s hřebíčkem??

JAK JSEM PROKÁVOVALA MATEŘSKOU {POTULNÁ KAVÁRNA ÉLÉPHANT}...

O otevřené stanové kavárně v Brně v Líšni mi říkala kamarádka a my jsme se tam do dvou dnů vypravili na průzkum. Byla jsem mile potěšená originálním projektem a myslím, že tam budeme trávit celé léto. Původně bylo šapitó v Lužáneckém parku, ale po několika stížnostech na hluk (asi dětí??) a ničení trávy (no jo, stan je stan!!) nebyla provozovateli prodloužena smlouva a kavárna se přesunula do Líšně k neméně povedenému dětskému hřišti.

Šapitó má kromě vnitřního sezení  s krásnými francouzskými židličkami i venkovní na stylových paletových lavicích...je tu čítárna, trampolína, ohniště (každý den večer se tu opékají špekáčky a brambory), piano, ve středeční odpoledne se stan proměňuje v divadelní scénu, uvnitř je krabice hraček (pravda, všechny už něco pamatují, chybí jim části nebo rovnou hlavy, ale mají tu plyšového krtka!)...opodál jsou kozy a ovce (které se ale k velké nespokojenosti naší Báry nesmí krmit)...Latté je velké a moc dobré, točí tu pivo a z domácích limonád si každý určitě vybere...K tomu všemu hraje Beatles a letní pohodové reggae, jindy možná jazz? Ten by se sem totiž taky krásně hodil...

JAK JSEM PROKÁVOVALA MATEŘSKOU{ KAVÁRNA ZASTÁVKA}...

Do kavárny Zastávka jsme se jednoho povánočního dne vydaly s Bárou a mamkou. Bára mluvila celou dobu o tom, že se jde na kafíčko, u stolku pak způsobně a nezvykle trpělivě seděla a čekala, co před ni obsluha postaví. Asi se z ní stává kavárenský milovník stejně jako z její maminky.

Kavárna je od nás kousek, tak 15 minut procházkou, a přímo od malých stolků se dá pozorovat cvrkot lidí, kteří vystupují a nastupují do šaliny, která před kavárnou zastavuje. Káva byla výborná (po dlouhé době jsem dostala latté v hrnečku) a servírovali ji s malými svatebními koláčky, které za nás spořádala Bára. Kromě domácích dortů je tu k dostání nejrůznější pečivo, pořádají se tu vernisáže, přednášky a koncerty a krásně se tu vegetí.

Chybí tu dětský koutek, aby tady maminky mohly strávit víc času, ale ten by pro nedostatečné metry čtvereční asi ani nebylo kam umístit. Nezbývá tedy, než si dítko vycvičit na dlouhé vychutnávání našlehané mléčné pěny a přidaného dezertu v sedu bez pobíhání okolo. Bára má solidně nakročeno:)

JAK JSEM PROKÁVOVALA MATEŘSKOU{ CONFITA CAFÉ}...

Na Confita Café jsem v létě náhodně narazila se svojí mamkou. Při jejích, vždycky několikadenních návštěvách, rozhodně nezapomínáme pít kávu a konzumovat zákusky v Brněnských kavárnách a jsem ráda, že přímo v centru vzniklo další zázemí s dětským koutkem, dokonce s možností hlídání dětí od tří let.

Káva je tu výborná a prostředí příjemné v tlumených hnědo-bílo-bežových barvách. Poměrně veliký koutek je až v patře, ale kočárek je možné bez problému nechat dole pod schodištěm. Nahoře je pak dostatek soukromí a milý výhled na zákusky za barem a spoustu papírových lampionů. Pořádají se tu občasné koncerty a animační programy pro děti. Prostě místo, které si přejete mít v rušném centru po ruce, když se potřebujete zastavit nad šálkem kávy a neposedné dítko vypustit z kočárku...

JAK JSEM PROKÁVOVALA MATEŘSKOU {JET CAFÉ}...

V celém tom seznamu kaváren s dětským koutkem jsem dlouho opomíjela kavárnu Jet Café, umístěnou ve spodní části historického Domu pánů z Lipé.

Víc než rok a půl jsem pracovala ve třetím patře v jedné z kanceláří Student Agency a tohle místo má pro mě nezapomenutelnou atmosféru a nostalgii. Obzvlášť ve vánoční čas, kdy se skleněná obrovská stěna rozzářila vánočními světýlky a už po cestě z budovy jsem téměř zakopávala o vánoční budky s voňavými turbomošty a bombardiny.

Každopádně když Jet Café vzniklo, jako další z povedených pokusů majitele SA, nosili nám baristé kávu dle našeho přání a za zvýhodněnou cenu až do kanceláří a my jsme skoro oplakali, že s tím jednoho dne přestali.

Jet Café je růžové, nabídka taková, že si každý vybere, prostředí krásné a pohotově přímo v centru a já sem chodím na skořicové latté. To, že tu mají i malý dětský koutek je jen příjemný bonus:)

JAK JSEM PROKÁVOVALA MATEŘSKOU{ CAT CAFE}...

Příspěvek o kavárně Cat Cafe se mi nějak nepodařil zveřejnit tak, aby byl aktuální. Ne, že by už kavárna nefungovala, ale Bára má na fotkách asi tak o půl roku míň!

Takže když se vrátím do minulosti...jednoho upršeně studeného dne jsme se šly s B. projít, a protože při procházce potřebuju vždycky cíl, stala se jím tenkrát několik týdnů otevřená kavárna blízko našeho „tenkrát“ bydliště.

Po překonání několika schodů jsem kočárek zaparkovala pod dalšími schody, tentokrát uvnitř kavárny, protože dětský koutek je nahoře. Je malý, ale plný hraček, knížek a sedacích vaků, na kterých jsme se s B. povalovaly...já k tomu navíc popíjela latté a následně čaj s čerstvé máty a ne a ne si vybrat ten pravý zákusek z jejich velké nabídky...no, třeba příště...

Báře začal být po chvilce koutek malý a vrhla se na obchůzku zbytku kavárny. Je tu několik citlivě oddělených zón. Některé vhodnější na poklidné vypití kávy a čtení knížky, jiné na obchodní schůzku a některé zase na šíření klepů a důvěrností ve skoro naprostém soukromí...naprostém skoro, protože se tam nesmí promenádovat naše hlasitá Bára, která se zastaví a zaposlouchá, kde zrovna chce...

Nejen pro fajn koutek, dobrou kávu a příjemnou obsluhu – aspoň tenkrát – doporučuji...

JAK JSEM PROKÁVOVALA MATEŘSKOU{ KAVÁRNA NAŠE HŘIŠTĚ}...

 Naše hřiště není ani tak kavárna, jako spíš obrovská dětská herna. V několika na sebe navazujících místnostech je krytá trampolína, zastřešené pískoviště, houpačky, autodráha, knížky, nepřeberné množství hraček, tabule, klouzačka do zelených kuliček atd.

Venku bylo ošklivo, nevlídno, mlhavo a já jsem měla velkou chuť na latté. (Pozn.: chuť je vždycky, i kdyby bylo hezky, vlídno a nemlhavo). Bára si dostatečně vyhrála, já si v tradičním ne-klidu vypila svou dávku kofeinu a zajedla ji výbornou ořechovou cookie. (Pozn. č. 2: když jsou někde ořechy, říkám si: „je to zdravé, je to zdravé, je to...i kdyby nebylo, krásně to křupe...“)

Platí se vstup a díky bohatému vybavení heren asi ani není divu, ale nějak se mi vybírání vstupného v kavárnách nezamlouvá a trochu si myslím, že je kontraproduktivní. Šla bych na to spíš cestou, jako např. kavárna Le Social, kde musí být min. útrata 50 Kč a pak děti (vlasntě maminky) neplatí nic. A tolik peněz člověk v kavárně utratí vždycky. Obzvlášť, když pečou výborné domácí dorty.

JAK JSEM PROKÁVOVALA MATEŘSKOU{ KAVÁRNA PŘEDMĚSTÍ}...

Mám ráda kavárny s duší a PředMěstí v Šumperku je jednou z nich. Klenbové stropy zajistí pocit útulnosti a místa k sezení jsou doslova historickými kousky, protože se sem dostaly prostřednictvím aukcí a starožitnictví. Atmosféru první republiky dodávají pak dekorace v podobě svícnů, budíků, rámů nebo fotografií.

Ve druhém patře je pak velký uzavíratelný prostor pro maminky s dětmi, což momentálně vítám nejvíc. Je pravda, že jsem se od zbytku kavárny cítila dost izolovaná, i když baristka za mnou „běhala“ každou chvíli, jestli něco nepotřebuju, ale nebylo nad to, dát si příjemný oběd a popíjet kávu v pololeže na modročervených polštářích, zatímco si Bára hrála.

„Část“ PředMěstí si můžete odnést taky domů v podobě domácích dortů, zákusků, paštik, brambůrků nebo kávy s sebou. Nemohla jsem se rozhodnout, který zákusek donesu neteřím a švagrové, které mně a Báře na tři dny poskytly azyl, a tak jsem vzala od každého kus:)

Jestli budete mít cestu do Jeseníků, určitě sem zaskočte na něco dobrého.

JAK JSEM PROKÁVOVALA MATEŘSKOU{ CAFÉ PRÁH}...

Café Práh je moje pohotovostní kávová oáza vždycky, když se v centru zdržím moc dlouho a Bára se začíná sápat z kočárku. Je ukrytá v boční části nákupního centra Vaňkovka a nechybí tu tím pádem ani moje oblíbené červené cihly. Pravidelně okupuju místa na dřevěném stupínku s oranžovými sedacími polštáři a k mé radosti sem přidali proutěný košík plný hraček, což Báru na pár minut zabaví....hlavně dřevěné jo-jo je momentálně v kurzu! Nadšeně taky slézá ze stupínku a vrhá se po dlažbě mezi židle...a hosty kavárny.

V létě sem chodím na velkou ledovou kávu a v zimě na černý kořeněný Chai čaj. Obsluha je milá a i když jde o tréninkovou kavárnu pro duševně nemocné, na spoustě z nich žádné postižení nevnímám.

Pořádají se tu různé kulturní akce, jako jsou koncerty, čtení poezie, promítání, výstavy a dají se tu zakoupit výrobky z chráněných a terapeutických dílen. Jak začnou vyrábět plyšové sovy, myslím, že se neudržím a budu si ji muset koupit.

JAK JSEM PROKÁVOVALA MATEŘSKOU{ ERA CAFE}...

Eru máme hned za rohem a trvalo neskutečně dlouho, než jsme sem zašli na odpolední kávu. Tentokrát i s Petrem, který kávě ani zákuskům, na rozdíl ode mě, neholduje, a tak si dal pivo. Bára holduje všemu a nejvíc modře natřeným schodům do patra, po kterých by mohla lézt nahoru a dolů donekonečna.

Kavárna Era je funkcionalistická stavba, která byla postavena v letech 1928-1929 a navrhl ji architekt Josef Kranz. Dominantou interiéru je schodiště ve tvaru šroubovice, spojující dvě patra kavárny. Téměř celé přízemí zabíral restaurační provoz, v prvním patře byla kavárna s kulečníkovou hernou a terasou. Ve druhém patře se nacházel byt majitele doplněný střešní terasou.

Kavárna byla v roce 1959 znárodněna a poté provozována jako pivnice. V 70. letech 20. století byla zanedbaná budova převedena do správy Vysoké školy zemědělské. V roce 1977 byla zařazena do seznamu kulturních památek, avšak chátrala dále a následujícího roku přestala sloužit svému účelu. V roce 1991 byla budova v restituci vrácena potomkům původního majitele, avšak došlo k jejímu dalšímu poškození necitlivými úpravami.

Na sklonku roku 2008 by schválen projekt občanského sdružení Studio 19, které s majitelem domu uzavřelo smlouvu o dlouhodobém užívání památky. A z evropských fondů bylo na projekt vyčleněno přes sedm milionů korun. S pomocí dotace Studio 19 zajistilo rekonstrukci kavárny a od jara 2011 obnovilo kavárenský provoz.

Už od vstupu na nás dýchla prvorepubliková atmosféra, a když dva baristé pustili do éteru jazzovou hudbu, byla iluze dokonalá. Líbí se mi vzdušnost kavárny, pohodlné černé židle s podpěrkami, tabule na stěnách, letní zahrádka a terasa v patře. Z domácích zákusků jsem si nakonec dala badyánový řez, který zvítězil nad borůvkovým, a k němu mi udělalo radost latté se srdíčkem v mléčné pěně.

Dětský koutek by se sem vlastně ani nehodil, i když retro hračky mají své kouzlo a určitě by kavárně neubraly nic z její atmosféry.

Era je příliš blízko, abychom se sem znovu nepodívali.

JAK JSEM PROKÁVOVALA MATEŘSKOU{MEZANNINE CAFE}...

Mezzanine znamená ve francouzštině i španělštině mezipatro. Těžko říct, proč takový název, nicméně lahodně zní. Stejně jako lahodně voní zdejší aroma kávy Filicori Zecchini. Na stěnách zrovna visí černobílé fotografie Jana Budaře. Procházím kolem nich až k zadní části kavárny, kde je oddělený koutek pro děti. Dají se tu zavřít dveře, takže hluk je částečně izolován pro bezdětné, kteří si chtějí v klidu vypít svoji kávu.

B. dokáže být extra hlučná, hlavně když ji extra bolí horní rostoucí jedničky.

Uvnitř kavárny se pořádají nejen výstavy, ale i koncerty, filmová promítání a cestovatelské besedy.

Objednávám si kapučíno a čokoládový cheesecake a nechávám ohřát Bářin oběd. Donáší mi kávu s jemným obrázkem v našlehané pěně, zákusek s malinovým dipem a kopcem domácí šlehačky a Bářinu krmi ohřátou v keramické misce na vínovém ubrousku. Po dlouhé době je kafe bez baleného cukru. Ten si můžu podle libosti dosypat z nádoby na stole.

Pozvolna vychutnávám kávu, vkládám do úst jeden kousek dortu po druhém a nechávám rozpustit krémový zázrak na jazyku...trochu jsem se zasnila...ve skutečnosti usrkávám kapučíno, krmím sebe a druhou rukou Báru, která se v židličce nespokojeně svíjí a chce ven. Po třech lžičkách to vzdávám a jdu B. znovu přesvědčit, že hraní v dětském koutku je vážně super...Ne dneska. Dneska je den bolavého zubu.

Vrátíme se někdy v lepší náladě nejlépe se všemi vyrostlými zuby. Doufám, že to bude co nejdřív, nejrychleji a pokud možno bezbolestně.

JAK JSEM PROKÁVOVALA MATEŘSKOU{PARK LANE CAFE}...

Park Lane Cafe stojí na krásném místě vedle Lužáneckého parku (nejstarší pro veřejnost otevřený městský park v ČR). Předpokládám tedy, že název vznikl s ohledem na polohu kavárny. Hned od vchodu překonávám s kočárkem několik schodů (ještě víc překážek a kočárek bude na konci mých kavárenských kratochvilek řádně rozdrkotaný!)

Stěny jsou v odstínech hnědé, takže na kávu dostávám chuť jen při pohledu na ně. Vzhledem k deštivému nečasu, mému nachlazení a zubu, který Báru (a mě) už třetí den trápí, si dávám pálivé mexické kapučíno se špetkou chilli. Zahřívá dostatečně. K němu donáší sušenku a domácí rebarborovou buchtu. Nemám tím pádem šanci si objednat jeden z lákavě vypadajících zákusků, rovněž domácí výroby...a ten ořechový košíček přímo láká...

Letní zahrádka je zavřená a dětský koutek mě těší. Škoda, že Bára nemá na hraní náladu. V menu je prázdninová nabídka nápojů a dobrot a obsluha se celou dobu usmívá. Vedle mě si trojice pánů pochutnává na horké čokoládě, ve které na mou věru stojí lžička, jak je hustá.

Mám to sem blízko, takže tuhle kávovou oázu nemůžu příště minout bez povšimnutí.