Menu

Domu Inspirace Rodina Recepty O mně Menu

4HOME – {BÁŘIN POKOJÍK}...

pátek 27. června 2014

Nevím, proč mě pro Bářin pokojík napadla zrovna lososová barva. Možná proto, že se krásně doplňuje s šedou a zlatou barvou, kterou jsem viděla na spoustě dětských ilustrací, které jsem chtěla zarámovat, možná proto, že jsem chtěla něco hodně holčičího a nechtěla použít klasickou růžovou, nebo možná proto, že jsem nedávno objevila v Kiku lososové plastové truhlíky a jestli se jde do truhlíků zamilovat, tak se mi to přihodilo:)

Nechala jsem si v Hornbachu namíchat barvu. Raději sama (kdybych poslala Petra, že chci lososovou na zeď, nejspíš by mi dovezl růžovou, fialovou, možná dokonce vínovou, nebo nadobro živého lososa!), sama jsem si zeď natřela, sama jsem následně přebílila místa, která jsem přetáhla, vyřezala jsem kruhovou řezačkou šedé samolepící puntíky, které jsem sama nalepila na místa, vyměřená pomocí mé netechnické logiky, výpočtů a pravítka s vodováhou! Po dvou hodinách jsem puntíky viděla všude, ale rozhodla se obětovat další dvě a opuntíkovat ještě zeď bílou hned vedle lososové. (Tak mě napadá, neměla bych do pokoje pověsit dětskou ilustraci lososa?? Konec zamyšlení.)

Samozřejmě, že když pominula akce „sama svépomocí“ nastoupil Petr s vrtačkou, hmoždinkami a nářadím, kterým bych si dozajista ublížila, a připevnil mi ke stěně stůl, ze kterého jsem vyrobila s pomocí našeho starého koupelnového závěsu bunkr pro Báru, dva proutěné rámy chtěly ke zdi taky upevnit s větší jistotou, stejně jako přebalovací pult. Rámy jsou stejné jako ty z jednoho z předchozích článků ...tenkrát jsem ještě nevěděla, co s těmi dalšími dvěmi...Teď jsou přestříkané zlatou barvou s blyštivými šupinkami, které ale neruší, a pozadí rámů je přetřené zlatým nátěrem...pak už stačí jen klip a ilustrace...

Záclony jsou jak jinak než puntíkaté. Ustřihly nám je křivě dvě slečny z Ikey, když jsme tu trávili s mamkou jedno krásné odpoledne a naznaly jsme, že příště budeme stříhat samy. Rovně a rychle! Mamka pak záclony krásně dorovnala, začistila a myslím, že se moc povedly. Samozřejmě bych to nebyla já, kdybych ze zbytků nevykouzlila mezi-záclonovou dekoraci v podobě zavěšených kroužků na vyšívání.

Obrázky jsem ladila do šedo-zlato-lososova, rámečky jsou většinou z bazarů, střádáné po dlouhou dobu a některé přetřené na šedo. Velký rám s korkem po obvodu, který jsem přetřela pro změnu zlatou barvou, stál jen 60Kč. Stará ramínka jak z oděvního salónu jsem sehnala v dobročinném bazaru asi po 10 korunách a roztomilé šatky jsem si dovezla z blešáku od jedné hodné babičky, co měla v pytli vyložené poklady. Lososově zbarvené šatečky si následně půjčila kamarádka pro svojí Aničku, bude v nich vypadat na svatbě víc než roztomile.

Další obrázky visí pak mezi okny (starožitné květnaté rámečky jsou z bazaru až kdesi ze severních Čech, které skladuju už několik let), další pak ve velkých proutěných rámech nad Bářinou postelí a hodně obrázků je v rohu naproti dveřím, odkud jsou krásně vidět (to byla taky akce „sama svépomocí“ ...doteď jsem překvapená, že všechno drží tak, jak má).

Dva identické lustry jsou po 50 Korunách ze šumavského bazaru, obrala jsem je jen o ztěžklou špinavou látku s kanýrem a přestříkala na bílo kovovou konstrukci, která sama o sobě nepotřebuje už vůbec nic, možná jen pár mašlí...

Koberec je z Ikey a bude se na něm krásně povalovat.

Tenhle pokoj dal asi nejvíc zabrat a neustále do něj něco přidávám, začleňuju a není ještě vlastně hotový. Přemýšlela jsem dlouho o každé ilustraci a psaném textu, vybírala barevné kombinace, aby co nejvíc ladily, na stropní osvětlení jsem čekala, než jsem našla dvě identicky stejná stínidla, glóbusy jsou moje poklady už spoustu měsíců a každý z nich má svůj příběh, stropním závěsem z mašlí jsem strávila myslím jedno odpoledne, hliníkové nádoby na bábovky jsem přestíkala na zlato a osázením je přeměnila na elegantní květináče, puntíkatí dřevění králíci jsou ze slev z Kik...chybí tu plánované houpací křeslo, abych se měla kam usadit při čtení pohádek, taky velká postel pro Báru a není hotový ani roh pokoje za dveřmi, kde momentálně přebývají dvě matrace pro návštěvy...

Je fajn, že se pokoj barevně prolíná s koupelnou, do které se odtud vchází a některé z barev se objevují taky do postupně se rýsující vedlejší ložnice...

Mám dojem, že teď nastal čas se o „vizáž“ Bářina pokojíku podělit...

Připravte se prosím na shlédnutí asi tak na biliónu fotek...


TROPICKÝ VÍKEND NA ŠUMAVĚ...

úterý 24. června 2014

Tropy byly ten víkend všude, ale když jsou u našich na Šumavě, považuju to za svátek, ...který by měl být státní! Pamatuju si na chladná letní rána, sníh v květnu, mrazy na konci srpna, propršené týdny, mlhy v údolí...byla mi vlastně neustále zima...v Brně se to o DOST zlepšilo...tady zažívám s radostí teplá letní rána (i večery), žádné mrazíky tak do října, propršené jsou leda dny, rozhodně ne celé týdny, a mlhy tady jsou taky sporadicky...

Zajeli jsme si na sobotní farmářský jarmark do vedlejší vesničky, koupili si rybízové víno a škvarkovou placku...poté, co jsem ji na posezení zhltla, zatímco babička hlídala Báru, jsem si běžela pro další a zkoupila je všechny s 50% slevou v doprodeji!

Na rybízové víno došlo později na mamčině zahrádce. Stačila jedna sklenička a musela jsem si jít lehnout na lehátko. Bára se koupala v bazénku, lítala nahatá s novým golfáčkem, co dostala od babičky, uzobávala kamčatské borůvky a všem nám bylo myslím hodně dobře.

Nedělní dopoledne jsme strávili u dědy, kde Bára pro změnu uzobávala šnytlík a honila kočky, odpoledne pak na dětské oslavě u kamarádky, kde už zobala naprosto všechno a pak to vyskákávala s taťkou na trampolíně...

Na zajímavé názory jsem narážela na internetové diskuzi, když jsem se snažila najít, jaké i/y se píše ve slově šn-tlík. Myslím, že to stojí za zveřejnění :)

Prosba.... dotaz.... kdo ví? Jaké i-y se v pažitce píše, když použijeme lidově hovorový *šn.tlíček*?

- Nevím, jak kdo, ale já vždycky trhala šnytlík.


- Jaru, radila jsem se s Googlem - opět jsem našla oba tvary, ale jak se zdá s ypsilon je častější verze. Zítra se podívám do Sl. spisovného jazyka a trvale odhalíme "záhadu."


- Sémantika slova je jasná, je to "počeštělá" verse německého výrazu "Schnittlauch". Řeklo by se tedy, že tam "y" nemá co dělat. Jenomže Čechové dělají vždycky všecko jinak, takže kdo ví... Naštěstí na tom vůbec nezáleží. FJ


- Tedy vazeni, jak ja vam zavidim vase starosti... Uplne me vas dotaz zastavil v nekonecnem shonu a blazneni... moc uz jsem to potreboval. Diky Lefik


- ahoj všem. je to šnitlík, jak jinak. Vypadá to mnohem líp, takhle to tipuju na první pohled :)
- já bych napsala pažytka :))))


- Zcela upřímně vám všem děkuju :))) Sice vím péerdé, pardon, houbelec, ale velice jste mne potěšili :) Fšychňi :)


- Obvykle píšu "vodvoka" - na pohled se mi tam víc líbí Y. Že by to šlo najít ve slovníku spisovné češtiny a podobné literatuře bych u takhle lidového výrazu sned ani nečekala... :o)) ... takže - pišme si to každý, jak se nám to víc líbí, tady si myslím, že to fakt jde. Ahojky a užívejte jaro. Krm


- Tak jsem se díval do etymologického slovníku z roku 2005 a ten mluví celkem jistě: slovo vzniklo z německého Schnittlauch, ALE už je počeštěno a standardně se píše už JENOM šnytlík :) Ale byla legrace to hledat ;)


- u slova šnitlíček jde o zdrobnělinu a ta přebírá automaticky měkké "i"


- Ondrášku, moc děkuju za vyčerpávající vysvětlení :) Akorát u těch zdrobnělin - mám takový nutkavý pocit, že to změkčení se týká koncovky, že by se - teď to bude vypadat hodně blbě, promiň - kdyby byl "šnytlýk" měkčil na šnytlíček... ale že s tím NY/NI to v tomto případě vůbec nesouvisí... co ty na to? Hezký den a ještě jednou děkuju :)


- Jaj, máš určitě pravdu, "šnitl" je kořen slova a ten své "i" zaručeně nemění. Omlouvám se a přeji hezký den se šnytlíkem ;)


- Tak teď už asi je zcela a úplně a definitivně jasno :) Tedy možná jen do další změny pravidel českého pravopisu :) Ondro, dík :)


- ŠNYTLÍK DLE SLOVNÍKU JAZYKA ČESKÉHO:


- Jéjej, za tenhle odkaz jsem moc moc ráda, dík, běžně používám pravidla.cz, ale tohe vypadá, že je daleko lepší :)


- Ne, že bych se nudil, ale napadlo mě ten obrovský problém hodit do rýmovačky


Šnitlík a Pažytka
aneb
Skorobalada o zelinářském pravopise
aneb
(Ne)praktický návod jak psát slovo “Šnytlík”
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -


Potkal Šnytlík Pažitku
a hned spustil agitku...


Š:
“Pažitka”? To jméno není!
Šnytlík říkaj’ pokolení
Pažitka? A “pobřežní”?
Mluví lidé falešní!


P:
Šnytle, nech té komedie
Z tvého jména špatně mi je
Suše nebo bodřeji?
Ypsilon či měkké i?


Š:
Zdali Šnytlík nebo Šnitlík?
So was ist doch gar nicht wichtig
Schnittlauch bin ich, ist es klar?
Měkké i tím vyhrává


P:
Ó, pán umí jiných řečí
Před češtinou tiše klečí
Logika i cizí tón
Tady velí lexikon!


Š:
Slovníček nám tady vládne?
To zní trochu těžkopádně
Máme divné zákony
Pro ty naše záhony


P:
Ty jsi chasník mrazuvzdorný
Vápník, draslík, olej volný
Zanech ovšem dialogů
Vzácných pánů filologů


Š:
Šnytlíkem ja tedy budu
I když je to na žalobu!
Šnytlík a též požitkář
Tys’ však u mě Pažytka!


Hádali se celé jaro
Slunce se už k moci dralo
Usmíření přišlo..., žasla
Až na chlebě s vrstvou másla


Takto končí hloupé spory
Nakrájeni na brambory
I když příjde ti to tíž
Šnytlík s ypsilonem piš!!!


A...? Šnytlík nebo pažitka?
Toť už tvoje vizitka


Rozbalit


- Já nevím co to plácáte. Je to šmytlink a basta!


- Kašli na to, Koudy, a pojď si to rozdat


- Honzo dík :)))))))


- Jo, do toho, do toho :)

Jdu si namazat chleba – s pažytkou!:) Krásné (tropické) léto.

4HOME – {OKNO RÁMEČEK}...

neděle 22. června 2014

Tohle okno, které pochází z Boskovického muzea, nám dovezla kamarádka, co bydlí přímo za jeho rohem, a byla tak hodná (a smělá), že se při nedávné rekonstrukci muzea poptala, jestli náhodou nevyhazují hoooodně letitá okna. A vyhazovali. A co vám budu povídat, proběhlo opět jeho opravení, obroušení, natření, znovu natření, zbroušení, zafixování, zasklení, vyplnění a pověšení.

První fotky, které jsem jen nalepila na zadní stranu skel pomocí srdíčkové lepenky, jsou z letošního Valentýna. Povedlo se jich totiž hned několik, tématicky zapadají k sobě, jsou focené ještě v našem starém bytě, takže jsou mi vzpomínkově vzácné, a jednoduše mám prostě chuť se na ně dívat, hned jak vlezu domů. Proto visí v chodbě v zádveří.

Lído, díky za kousek Boskovické historie v naší předsíni!



VŠEMI SMYSLY (ŠUMPERSKÝ JARMARK) {11}...

čtvrtek 19. června 2014

Do Jeseníků, konkrétně do Šumperka, jezdíme za Petrovou sestrou. Tentokrát jsme sobotní odpoledne strávili na historickém jarmarku. Bára se nechala očarovat koňským výcvikem, ochutnala dýňovou obří sušenku, proběhla se po parku a pocuchala zboží na několika stáncích a projela se na historickém kolotoči s dospělou sestřenicí, kterou na něj pustili jen vzhledem k její malé váze…po rozjetí kolotoče Bára bohužel spustila usedavý až historicky hysterický pláč a tak jsem ji za jízdy vytáhla a chudák devatenáctiletá Janča musela s tříletými dětmi trpělivě vyčkat závěru jízdy…mám takový dojem, že chtěla v tu chvíli taky usedavě plakat a několikrát zapřemýšlela, že samou hanbou vyskočí:) Ps: díky Jani.


Poslední dobou…

jsem se dívala: - podotýkám podrobně – na každý detail trasy domov-dětské hřiště...co jiného taky dělat, když si Bára jako dopravní prostředek volí svoji růžovou motorku a místo, aby nám cesta zabrala opravdu tři minuty, jak běžnému smrtelníkovi, ploužíme se (pardon uháníme, až nám vlasy motorkářsky vlají) půl hodiny...je potřeba se totiž všude zastavit, povozit se stokrát po drncavém nájezdu nahoru a dolů, v polovině cesty z motorky slézt a podívat se pod auto, kde obvykle odpočívá „čiči“, natrhat po cestě přímo ze sedla „kyti“ a připomenout mi během jízdy, že na stromech jsou „pipi“...
…………………………………………………

jsem ochutnala: za pouhý jeden týden několik výborných vín...to je tak, když se sejde pracovní a maminkovský slet brzy po sobě... jo a rybízové víno a borůvkové portské můžu jenom doporučit!
…………………………………………………

poslouchám: každou středu talentované zpěváky v Hlasu Československa a ještě nedávno talenty v X Faktoru...mám ten dojem, že jsem chtěla skoro poslat hlas jakémusi multi-instrumentálnímu jedinci...
…………………………………………………

mi chybí: cokoli nestereotypního... (pozn. každá máma ví, o čem mluvím, pardon píšu....konec pozn.)
…………………………………………………

čtu: odpočinkovou knihu Poslední aristokratka od Evžena Bočka, která(ý) mě pořád rozesmívá...krásné prolínání vtipných slovních obratů na každém řádku!!! (pozn. závidím spisovatelův talent)
…………………………………………………

nemám ráda: když Bára „krade“ na hřišti cizí kočárky, cizí motorky, cizí bábovičky...cokoli cizího...a způsobuje tím usedavý pláč dětí, které chtějí věci okamžitě vrátit...
…………………………………………………

mám ráda: naší milou skupinku z Fitmami...i kdyby od rána bylo cokoli špatně, při kočárkovém cvičení na to zapomínám...a Bára následně taky, když si hraje venku s „kubíkama“...většina dětských členů se totiž jmenuje „KUBA“, takže B. zřejmě po mém opakovaném heslu „jdeme za kubíkama“ mylně nabyla dojmu, že každé dítě je Kuba…
…………………………………………………

PROMĚNA PRO MĚ(N) – {BÁŘIN MINIKALENDÁŘ}...

pondělí 16. června 2014

Nevím, co mě tak přitahuje na obyčejném kalendáři. Možná fakt, že se dá tak krásně ozvláštnit fotkami a taky mě baví dojetí lidí, kterým kalendáře už pravidelně naděluju pod stromeček.

Kamarádka dokonce píše do kalendáře deník svým dětem. Nalepí si do něj fotky z předchozího roku a dolaďuje je pomocí zápisků. Vždycky na návštěvě neodolám, sundám si ho z okenní kliky, na které je tradičně zavěšený, a celý ho několikrát prolistuju.

Tenhle kalendář do Bářiného pokojíku zabral asi tak 10 minut, když nepočítám úpravu fotek na požadovanou velikost a tisk. Stačil k tomu rámeček z Ikey za pár korun, ohebný drát, děrovačka (ta moje sdíčková) a stuha, která nemůže mít jinou barvu než růžovou.

Do kalendáře si můžu, (ale taky nemusím, že?)  psát jakékoli malé poznámky, které souvisí s Bárou.
Zdroj dekoračním kartiček jednotlivých měsíců jsem našla na tomhle webu.


Ti, kdo ještě nemají kalendář na rok 2014! (Styďte se!!:) se můžou (ale taky nemusí, že?) inspirovat tady...

Tenhle jsem měla ještě vloni na ledničce, teď je updatovaný pro rok 2014. Huráááá!!!

Něco na té tyrkysové bude.

Sovám nikdy neodolám. Tady na tom webu si můžete zvolit obrázek k danému měsíci podle svých představ. Bude na něm ale vždycky sova:)

V jednoduchosti je krása.

Milá kombinace barev.

A něco pro náročné.

TAK JDE ČAS {28}...

sobota 14. června 2014


Sólo pro Báru...

„Nočník na hlavě a kuky v ruce...to je teď nejvíc...“
„Tak v té nové nosičce se mi teda pranic nelíbí!“
„Ty krabice tu nechte jo?“
„Zavalím tátu všemi plyšáky!“
„Dědo, čemu se směješ?“
„Byla jsem s mamkou v pěně...a chutná moc dobře“
„Mami na, to jsem ti uvařila“...podávajíc mi piškot...
„Už mám i řidičák“
„A taky vlastního oře“

PROMĚNA PRO MĚ (N) – {KŮŇ NA PODSTAVCI}...

čtvrtek 12. června 2014

Tak tahle dřevěná koňská hlava na podstavci je až z Beskyd. Ležela zahrabaná v bedně se slevami v německém řetězci Kik a za 60Kč, z původních 250Kč, se prakticky sama nabídla ke koupi. Když jsem se vrátila se svým přenádherným kupem, dočkala jsem se od Petra místo kýženého pochopení jen zasmání se nad faktem, že si opravdu z obchodu odnáším koňskou hlavu:) No dobře, je to trochu k smíchu!

Jenže můžu já za to, že mě při pohledu na ní okamžitě napadlo, že ji spolu se svícny „vydistresuju“ a udělám z ní „vintage“ dekorační kousek jako ze starého prvorepublikového domu? No, očividně za to můžu já, ale na svoji obranu, hosty náš koňský objekt nepohoršuje, ba naopak.
Pohyb koněm je v šachu mojí největší slabinou, ale kdo ví, třeba se to změní!

Kůň je nejdřív několikrát přetřený bílou barvou a pak ošmirkovaný, aby dostal potřebnou patinu. Není nutné ho jako u svícnů natírat černým podkladem, protože základní tmavou barvu už měl. Tadáááá.


4HOME – {VĚŠÁK Z BOTNÍKU}...

úterý 10. června 2014

Tenhle, dovoluji si na základě množství červotočů tvrdit, letitý kousek „nábytku“ jsem jednoho jarního dne objevila ve svém oblíbeném bazaru. Byl to den jako vyšitý na lov starých kousků. Spolu s botníkem jsme totiž odváželi i lavici a staré dveře, které jsme použili jako rám na zrcadlo.

Vždycky se mi líbila atmosféra starých chodeb s velkými nástěnnými botníky, dřevěným věšákem v rohu, na kterém visí, co jiného než černý klobouk a ve spodu množství barevných deštníků. Netušila jsem, že si jednoho dne dovezeme botník jako z dob první republiky a zakomponujeme ho do naší chodby, ale tak trochu jinak.

Proběhlo již tradiční opalování staré barvy opalovací pistolí, pak jsem botník asi třikrát natřela bílým Balakrylem a sešmirkovala plochu, dokud nevypadala „odřeně“ podle mých představ. Dvě horní dřevěné desky jsem natřela tabulovou barvou pro psaní milých citátů a taky možná seznamu, na co nezapomenout, a místo původního zdrcadla, které bylo už prodřené skrz naskrz, Petr vložil nové. Hodí se nejen na rychlou kontrolu, jestli nám vlasy nestojí na všechny strany, ale i k odpolednímu a nočnímu rituálu, kdy odchází Bára spát a máváme si před tím na rozloučenou a dobrou noc.

Do horní části mi Petr navrtal různorodé úchytky, které jsem tentokrát ladila do starorůžova, bíla, stříbrna a průhledna a myslím, že je využiju na zavěšování přemíry dekorací, které vlastním. Takhle můžu mít botník pokaždé jiný podle nálady a ročního období.

Teď je jarně růžovo-zeleno-bílý...


A když jsme u těch botníků, takhle může vypadat ten váš...

1.
2.
3.
4. můj vítěz
5. do žluta

{ŽIVOT V BARVÁCH} HRÁTKY U KAŠNY…

neděle 8. června 2014

Bára miluje vodu…když před několika týdny zjistila, že se do ní dají házet kameny, šišky atd. a voda udělá “žbluňk”, rozzářil se jí obličej stejně, jako když vidí nový kočárek pro panenky.

Po několika minutách, ve kterých stihla Bára několikrát obkroužit kašnu, asi aby opravdu zjistila, že nikde není vchod, se jí ujala mluvící, o něco málo starší a ne o moc vyšší holčička, která jí dokázala vzít za ruku, aniž by jí Bára ucukla jako nám, a naučila jí házet kamínky do vody ještě o něco dál. B. na ní fascinovaně hleděla a za důsledného vedení poslušně sbírala kamínky, které běhala po jednom metat do kašny. My pro změnu fascinovaně hleděli na Báru a vsadím se, že jsme s Petrem mysleli na tu stejnou věc…kde najít podobně zábavnou, milou (a malou) pečovatelku, kamarádku a hlídačku v jednom:) A Petr o pár dní později našel spásný web www.hlidacky.cz...

Asi začínáme oba přemýšlet, že bychom se po roce a půl mohli společně vypravit do kina, na večeři, na pivo, víno (a možná i panáka?)  nebo prostě někam, kamkoli, jinam…večer a nebo i přes den, prostě jen my dva…


Nevím, proč mě napadl zrovna plameňák, asi kvůli modré a růžové a protože žije u vody…a možná i u kašny:) A nezdá se vám náhodou, že jsou teď plameňáci všude? Hlavně ve výlohách?


4HOME – {LAVICE DO JÍDELNY}...

středa 4. června 2014


Tuhle lavici jsem objevila při již tradiční obchůzce po bazarech. Byla zažloutlá, zaprášená, prolezlá červotoči, kteří mě nikterak neodrazovali, a já jsem hned věděla, že se na několik desetiletí stane součástí naší jídelny. I když má na délku 170cm, vešla se kupodivu do kufru auta a pasuje tak akorát k našemu velkému bílému jídelnímu stolu z Ikey (chce se mi napsat staré versus nové hned vedle sebe...konec poznámky).

Petr lavici nejdřív pracně zbavil staré barvy pomocí opalovací pistole, pak jí přestříkal speciálním sprejem proti červotočům a pak se šel převléct, protože při poslední devastaci molů před několika lety mu oblečení nasáklé výpary ze spreje způsobily alergii tak velkou, že nestačilo několik Claritinů najednou! A začátek dovolené ve Slovinsku byl tenkrát velmi zajímavý:)

Pak přišla řada na mě a mé natírací manévry ve třetím patře našeho domu, které se stalo na čas tvořivou dílnou. Bílé nátěry jsou celkem tři, pak mi Petr lavici ošmirkoval a já jsem si pohrála s nápisem, který má stejný font písma, jako písmo na našich komodách. Eat, pray, love, protože viz.

Na závěr jsem lavici i její vnitřní úložný prostor přetřela bezbarvým Balakrylem, který všechno potřebně zafixoval a zajistil, že si od nás nikdo neodnese otisk na zádech nebo zadřenou třísku (snad).

Potřebné polštářky s potiskem, které si každý může uzpůsobit podle představ svého vlastního pohodlí, jsou z Fleru ,a až budu mít náladu na změnu, prostě je schovám na čas do nitra lavice a vylovím jiné (které ještě nemám, ale do roka a do dne vyrobím...konec druhé poznámky).

DORT Z ČERVENÉ ŘEPY...

neděle 1. června 2014

Tenhle dort, ač je valentýnsky srdcový, jsem vlastně nepekla pro Petra. Ten sladké sveřepě odmítá, uvítá max. chleba s medem, štrůdl (ale bez rozinek!) a makovku. Jo a za Vánoce spořádá max. dvě kolečka lineckého cukroví. Napadá mě, že moje MAX jsou tedy o dost jinde.

Jakožto milovník pečení tedy strádám a po-strádám konzumenta a vítám tím pádem každou příležitost a návštěvu, které můžu něco upéct, protože sama ty dávky opravdu nemůžu sníst!

Recept jsem převzala z tohohle blogu a stačí vidět jen překrásné fotky, abych dostala chuť nejen jíst, ale i péct a vařit a fotit a...znovu jíst.
Místo červeného pomeranče jsem použila obyčejný. Rýžový sirup se dá nahradit i pšeničným.



Dort z červené řepy

Těsto:
1 a ¾ hrnku hladké mouky
½ lžičky pečící sody
½ lžičky kypřícího prášku
½ lžičky skořice
¾ hrnku slunečnicového oleje
1 hrnek rýžového sirupu (ve zdravé výživě)
3 vejce
1 a ½ hrnku nastrouhané červené řepy
šťáva z jednoho pomeranče
½ hrnku rozinek
½ hrnku semínek (slunečnicová, dýňová...)


Poleva:
¼ hrnku rýžového sirupu
šťáva z jednoho pomeranče
trocha mletého máku


Postup:
V míse smíchejte olej a rýžový sirup. Přidejte po jednom vejce, nastrouhanou řepu, šťávu z pomeranče, semínka, rozinky. V jiné míse smíchejte mouku, kypřící prášek, sodu a skořici a vsypte postupně do první směsy. Pečte asi hodinu při 180 stupních. Po vychladnutí vyklopte z formy a polijte makovou polevou.