Tenhle, dovoluji si na základě množství červotočů tvrdit, letitý kousek „nábytku“ jsem jednoho jarního dne objevila ve svém oblíbeném bazaru. Byl to den jako vyšitý na lov starých kousků. Spolu s botníkem jsme totiž odváželi i lavici a staré dveře, které jsme použili jako rám na zrcadlo.
Vždycky se mi líbila atmosféra starých chodeb s velkými nástěnnými botníky, dřevěným věšákem v rohu, na kterém visí, co jiného než černý klobouk a ve spodu množství barevných deštníků. Netušila jsem, že si jednoho dne dovezeme botník jako z dob první republiky a zakomponujeme ho do naší chodby, ale tak trochu jinak.
Proběhlo již tradiční opalování staré barvy opalovací pistolí, pak jsem botník asi třikrát natřela bílým Balakrylem a sešmirkovala plochu, dokud nevypadala „odřeně“ podle mých představ. Dvě horní dřevěné desky jsem natřela tabulovou barvou pro psaní milých citátů a taky možná seznamu, na co nezapomenout, a místo původního zdrcadla, které bylo už prodřené skrz naskrz, Petr vložil nové. Hodí se nejen na rychlou kontrolu, jestli nám vlasy nestojí na všechny strany, ale i k odpolednímu a nočnímu rituálu, kdy odchází Bára spát a máváme si před tím na rozloučenou a dobrou noc.
Do horní části mi Petr navrtal různorodé úchytky, které jsem tentokrát ladila do starorůžova, bíla, stříbrna a průhledna a myslím, že je využiju na zavěšování přemíry dekorací, které vlastním. Takhle můžu mít botník pokaždé jiný podle nálady a ročního období.
Teď je jarně růžovo-zeleno-bílý...
A když jsme u těch botníků, takhle může vypadat ten váš...
1.
2.
3.
4. můj vítěz
5. do žluta
Nádherna !!!!! Fakt se vám to povedlo .... Marki
OdpovědětVymazat