Menu

Domu Inspirace Rodina Recepty O mně Menu

{ŽIVOT V BARVÁCH} PODZIM NA VEVEŘÍ...

pátek 27. listopadu 2015


K Veveří mám takový zvláštní vztah...nedaleko hradu jsem kdysi slavila své třicátiny, jezdila jsem kolem něj a přehrady na kole, když jsme ještě bydleli v blízkém podnájmu, fotila jsem se u zdejšího kostelíku, když jsem čekala Báru a ráda vzpomínám na festival Moravské hrady, které s dětmi absolvovat sice taky jde, ale obávám se, že bychom museli zůstat střízliví:)

Na podzim se sem vracíme ze všeho nejraději, je tu zvláštní ticho a kouzelné světlo, je tu hezky ať je mlha nebo jasno a mě tu přepadá příjemná nostalgie....snad je to z těch fotek cítit...

VÍC NEŽ TISÍC SLOV {58}...

pondělí 23. listopadu 2015


Lucka a děda...a ptáček v kleci...
L. se snaží vždycky chytit, co se hýbe...
...a ani klec ji nezastaví...
Ale pozor...ten ptáček tam má i cinkavý zvoneček na hraní...
...sakra, nejde utrhnout...
Živá bytost vypadá na infarkt...
Poletuje ve svém malém příbytku a snaží se zastavit Lucčiny šátrající ruce...
Odcházíme v zájmu minimalizování psychickým škod (všech zúčastněných)...

Báru to u klece taky dost bavilo...

4HOME – {SKŘÍŇ DO DĚTSKÉHO POKOJE}...

čtvrtek 19. listopadu 2015


Tahle velká, asi 100 let stará skříň strávila několik posledních let u Petrových rodičů ve sklepě. I když sloužila výborně na zavařeniny, staré nádobí a jiné důležité potřebnosti (Petrův tatínek se při jejím vyklízení např. nadšeně setkal s jakýmsi motorkem???, který celá léta bez úspěchu hledal), byla jí tu prostě škoda.

Když jsem ji uviděla poprvé, napadlo mě, že s ní bude práce velká, ale o to větší radost nám pak udělá (Mně? Holkám? Petrovi? Nebo jen mně?? Konec zamyšlení)  Jednoho mírně podmračeného dne jsme ji naložili, přivázali gumicuky a doma s pomocí souseda vynesli na zahradu. Tady ji Petr zbrousil a já zkusila pilotní nátěry. Původně jsem chtěla skříň natřít šedou barvou, ale zkusila jsem všechno od bílé a přírodní lazury, šedého balakrylu, po barvy syté i setřené hadrem hned po nátěru, abych zjistila, že nejkrásnější je jen tak na přírodno obroušená (což Petr několikrát tvrdil, hned jak vykoukla původní struktura dřeva). Já si ale musela vyzkoušet, že se do dětského pokoje bude „přírodně“ hodit, a tak jsem dvířka s kombinací všemožných barevných odstínů opřela o zeď v pokojíku a dala mu nakonec za pravdu.

Celou skříň jsem pak natřela jen bezbarvou impregnací na dřevo a po uschnutí bezbarvou lazurou. Impregnaci pod lazuru nám doporučil kdosi v Hornbachu...že prý je pak výsledný barevný tón co nejpodobnější odstínu po obroušení a že je plocha co nejmíň lesklá, čehož jsme potřebovali docílit.

Protože máme křivou podlahu, Petr přední část skříně podložil a zadní přišrouboval ke stěně. Takhle se nemusíme bát, že nám spadne na děti.

Zadní část skříně jsem polepila samolepící fólií s jemnými kvítky, abych docílila „babičkovského“ vzhledu a momentálně jsem na lovu porcelánových úchytek, kterými chci vyměnit ty původní.

Skříň mi dělá radost a moje sbírka glóbusů jako by na ni patřila odjakživa. Teď jen udržet v ní potřebný pořádek...



BÁRISMY {11}...

neděle 15. listopadu 2015


♥ Bára se zamilovala do Svěrákovy pohádky Tři bratři...písničky o Karkulce a Šípkové Růžence jsou u nás teď na denním pořádku, zpívá je doma, venku a ve školce...při tom se točí, tančí a většinou má na sobě růžové princeznovské šaty a červenou vestu s kapucí lemovanou gumičkou, co jí vyrobila babička (obojí navrstvené na sobě, takže je Růženko-Karkulka)...dost často se ději tak poddá, že si chvíli myslíme, že je opravdu převtělená pohádková bytost...jednoho dne povídá: „Jmenuju se Fialová, ale říkají mi červená...“ další den... „Já jsem Růženka...“ Petr: „A jak dál??“ Bára: „Píchová...“ Petr: „Ty se jmenuješ Růženka Píchová, jako že ses píchla o růži?“ Bára: „Jo, já sem Růženka Píchová...“

♥ „Mami, já se menuju Anička a říkej mi Aničko!“...o den později...“Mami, já jsem Kristýnka...“ Já: „Baru, pojď se oblékat...“ Bára: „Já nejsem Bára, já se menuju Kristýnka...“...o týden později se všem představuje opět Anička a prohlašuje: „Já jsem Anička a žíkají mi Aničko...“

♥ B. někdy na záchodě pozoruje jak čůrá, jenže jak se nahne, čůrá ven...takže pořád opakujeme, že se na čůrání nedívá...teď B. pro jistotu křečovitě zavírá oči a prohlašuje, že se nekouká a mě napomíná, abych se taky nedívala...

♥ „Mami, ceš si zkusit tu čelenku krásnou?“ ...“Chci, Baru...“ „No a teď si parádnice, mami...“

♥ „Mami, já ti dám tkaničku na hlavu a budeš pincezna, jo?“

♥ Bára na zem skládá kopici hraček, pleny, odsávačku, Lucčiny hračky a když se jí ptám, co dělá, tak dostávám jasnou odpověď: „No já pojedu na babičku...“ „Myslíš za babičkou Baru?“...“Ano pojedu za babičkou.“ „A čím za ní pojedeš?“ „Hmmmm...autem pšece..“ „A ty umíš řídit?“ „Umím!“ „A kdo tě to naučil?“ „Tatínek.“ „Vždyť máš krátké nožičky na pedály...a umíš ty vůbec řadit pákou?“ podle výrazu je jisté, že netuší, že v autě nějaké pedály jsou...přesto sebevědomě odpovídá „Umím žadit, tatínek mě naučil žídit...“

♥ Bára si cpe pod svoje princeznovské šaty balíček zmačkaných triček a prohlašuje „Mami, já budu mít taky miminko...oba tři...“(Báry výraz pro oba dva) Já: „Obě dvě? Baru, ty budeš mít dvojčátka, jako dvě děti najednou?“ Bára: „Jo obě tři...“ Já: „A kdy se narodí?“ Bára: „Až pan doktol řekne...“ Já: „A jak se budou jmenovat?“ Bára: „Kubíci...“

♥ Bára po návštěvě, která strašila svého syna čerty: „Lucko nebeč nebo pudeš do pekla...“

♥ Když Báře na něco odpovíme nebo jí něco vysvětlíme, prohlašuje: „Ahá, to sem nevěděla...“

♥ Padá listí víc a víc a Bára při každé procházce: „Mami, koukej, stlomečky se chystají...“ Já: „Ano, padají listy a až spadnou úplně, bude sněžit a přijde Ježíšek...“ Bára zamyšleně: „...a budu mít nalozeninky, dostanu dárečky ...už se to blíží, už se to blíží...“

♥ Při každé procházce nebo vyjížďce na odrážedle musíme utrhnout po cestě aspoň jednu růži nebo šípek...a když tak konám, Bára to doprovází slovem: „Mami, pozor ať se nepíchneš, to bys usla...“...když projíždíme kolem plotů a něco tam roste Bára konstatuje: „Maminko a musíme se prosekat...“


VÍC NEŽ TISÍC SLOV {57}...

pondělí 9. listopadu 2015


U dědy Jirky na Šumavě...
V jeho domku je další domek...
Pro panenky...
A Bára si hraje na to, že je panenka, která v něm bydlí...
Je před úplňkem...a dědu všechno bolí...
I tak vydrží hodinu ležet na karimatce a zařizovat dům malým plastovým nábytkem...
Zdá se, že ti dva zdařile konkurují bytovým designérům...


JAK JSEM PROKÁVOVALA MATEŘSKOU {DĚTSKÁ ČAJOVNA MEZI STROMY}...

čtvrtek 5. listopadu 2015


O téhle krásné čajovně Mezi stromy mi pověděla kamarádka, která si mateřskou zpříjemňuje stejným způsobem jako já. Chodím okolo dost často, protože za rohem je obchůdek pro maminky s dětmi, kde pravidelně kupuju nosní olej, a zdravá výživa, kde bych zkoupila naprosto všechno...do čajovny jsem jednou vzala mamku a hned u vstupu si ověřila, že dělají kafe. Po několikatýdenním nočním maratonu je káva to první, na co si po ránu vzpomenu a co zoufale potřebuju k probuzení...

...sedí se tu krásně, je tu přítmí, stromy na zdech, sedací vaky ve tvaru kamenů, voní tu čaj a sušenky, chodí se tu bez bot, nikomu tu nevadí, že Bára nepřetržitě skáče do „bazénu“ s kuličkami a hlavně tu mají dětské svatební šaty, které si na sebe B. okamžitě oblékla a nesundala je po celou dobu našeho „pobytu“...jsem ráda, že ty skoky do kuliček přežily bez úhony...všichni...šaty, Bára i kuličky...a taky babička, která jistila naší skokanku před pádem z hrazení snad hodinu...když se B. zrovna „nepotápěla“ v kuličkovém moři, pila dětskou kávu s našlehaným mlékem, ujídala lotusky nebo důležitě korzovala po celé čajovně se závojem (mamčiným šátkem) na hlavě za zpěvu Karkulky červené od Zdeňka Svěráka...Lucku to tu po probuzení taky dost bavilo...obávám se, že až vyroste, nezvládneme je s mamkou obě uhlídat, aniž by nám nevystydla ta výborná káva!



TAK JDE ČAS {40}...

neděle 1. listopadu 2015


Vzpomínka na léto...
Pohoda a klid...
A zase u vody...
Moje utěrková záclona
Rozlučkový dort do Žirafky
A trocha detailu
Hijééé
Cyklo výlet s dědou
Židenický blešák aneb zbavuji se domácí veteše a nakupuji novou