Menu

Domu Inspirace Rodina Recepty O mně Menu

SOUROZENECKÁ {18}...

pátek 22. února 2019


Sedací vak dostal Petr před lety k narozeninám...

Kromě dospělých ho mohutně vy(zne)užívají děti na skákání a hromadné čtení...

Lucka umí sáhnout po správné literatuře a dělá, že umí číst...

Bára dělá, že předstírá zájem...

David ho ani nepředstírá a hází po holkách poutavější knížky s obrázky...

Nakonec o knihy ani tak nejde a znovu se modlíme, aby vak pod tlakem plavných skoků nepovolil a nevyhrnulo se do prostoru milión polystyrenových kuliček...

TAK JDE ČAS {61}...

pondělí 18. února 2019


Od ježíška...
Do blba...
Mumínkova nová koupelna...
Se zajdou na ledě...
Je tam určitá dávka sesterského vlivu...
Ranní zkrášlování našeho Picassa...
„Hele mami chumelí...“
Nová čepicová móda...
Čarování s jedlou sodou a octem...

PROSINCOVÁ SLADOVNA...

úterý 5. února 2019


Dostávám se k psaní článků a zpracování fotek nějak se skluzem...a vůbec to neklouže, naopak, dře to...

Předvánoční sladovnu jsme při návštěvě Šumavy nemohli opominout, obzvlášť, když se za ty měsíce, co jsme na ni neměli čas, vyměnila expozice...hučelo to tam jako v úle, jediné, co tu chybělo byla ochutnávka medu....David se usadil v ostrůvku kamení, Lucka kolíbala včelí miminka a Bára byla hvězda vylétajících dělnic....akorát ji lanovka vždycky zařadila zpátečku....

Hodinu jsme strávili i v Pilařišti a v Mraveništi a děti se tak unavily, že mi v autě na zpáteční cestě usnula celá posádka...

Tady poprvé a podruhé 

DAVID ROK A 1.ČTVRTLETKA...

pátek 1. února 2019


Tak David pomalu finišuje rok a čtvrtletku druhou a já pořád stagnuju u té první...

Je to číslo, stejně, jako byla (a je) Lucka, běhat se naučil ještě rychleji, je i ve fázi, kdy slézá schody ne po čtyřech, ale po dvou, kdy se přidržuje zábradlí...na hřišti funguje bez strachu cokoli zkusit...umí se pořádně vzteknout, když chci něco, co on ne...je důrazný si prosadit svou za každou cenu, často sebou hodí na zem obličejem dolů...

Stejně jako ségry dostal v roce lžičku a teď s ní funguje na výbornou, krásně jí, pokud se nepřecpe piškoty, rozinkami a jinými plniči žaludku. Zobe vařenou brokolici, hrášek, olivy, okurky, kukuřici, veškeré ovoce a jogurty...kupodivu nemusí kukuřičné a jiné křupky...

Jako jediný se po odstavení naučil na sušené mléko a když jsem zařadila kravské, nedělal rozdíly, což trvá dodnes. Mlíko vyžaduje co možná nejrychleji po probuzení, a to někdy i po odpoledním spánku, večer v postýlce s lahvičkou usíná....

Usínat bez dozoru ho naučil Petr jasným pravidlem, které kupodivu rychle přijal a k uklidnění mu stačí právě jen to mlíko v láhvi...během noci se párkrát probudí, ale respektuje, že má ještě usnout...teda pokud není k šesté ráno a jde se vstávat...

Miluje společnost, návštěvy, děti a jízdy autem a šalinou, pokud nejsou vyloženě dlouhé, prakticky stále se z kočárku ozývá „brmbrmbrm“

Nejoblíbenější činností, kromě lezení po parapetu a skákání z opěrky gauče, je listování a prohlížení knížkami, vydrží u toho mnohem déle než v jeho věku holky, žvatlá, ukazuje, nejradši zvířata a auta...na druhém místě je kolejková dráha, vláčky a veškerá auta...

Umí napodobit kočku, psa a většinu domácích zvířat, ryby a lva s tygrem, precizně brumlá „brm brm“, což holky tuším neudělaly ani jednou....

Bára v roce a Lucka v tom samém období

TAK ZASE ZA ROK DAVID...

pondělí 28. ledna 2019


Tak s Davidem se můj záměr vyfotit ho s fotkou před rokem naprosto nevydařil...rámeček shazoval celou dobu na zem nebo na něj skákal z opěrky gauče...je to šídlo adrenalinové, ale občas se nějaký společný záběr povedlo zachytit...

...a v jeho roce jsem to teda absolutně nestihla, spíš v roce a půl!!!

Ve stejném období Bára a Lucka

SOUROZENECKÁ {17}...

čtvrtek 17. ledna 2019


David se nechává rád lekat...

Když při tom stojí na parapetu, lekám se i já...

Dokáže svých upřímným smíchem strhnout každého lekače...

...až je parapet komplet obsazený lekačemi i polekaným...

KARLOVA STUDÁNKA...

neděle 13. ledna 2019


Není nad to, strávit svátky na horách a obzvlášť, když na těch horách nasněží a předpokládané dětské bojkoty lyžování se nekonají, ba právě naopak...

Z Karlovy studánky jsme denně dojížděli do lyžařského areálu Kopřivná, kde jsme se po 4 dny snažili:

1) předat dětem nadšení z vleků, lyží a cizích instruktorů...

2) logisticky zvládnout každou čůrací akci, která zahrnovala svléknutí většiny vrstev, proplétaní se v kabinkách, vysazování na umytí rukou a nahánění zbrkle se motajícího Davida ve frontách...

3) nadšeně obouvat lyžáky, i když foukalo, pršelo, padal sníh nebo nic...

4) nezbláznit se ze všech psů pod svahem, se kterými se David rozhodl kamarádit...

5) nezbláznit se ze situace, kdy jsme Báře zapomněli nastavit vázání na nové lyžáky a z toho, že mi ty moje nešly obout ani s rozhodnými slzami vztekosebelítosti...jak krásný pocit, když mi svoje boty mohl půjčit Petr, co má jen o číslo větší nohu!

6) zvládnout uplakanou Lucku, která za žádnou cenu nechtěla opustit kotvu a velký svah, aby ji nahradila pro změnu Bára...

7) nenechat se rozhodit prvním bojkotem Báry, že na svah nepůjde, když se následně chtěla ulyžovávat k smrti...

Děti chodily spát správně vyvětrané, unavené a místy až přetažené...vstávaly čilé, hlavně ten nejmenší...

My dospělí chodili spát s promilemi, plnými žaludky a unavení z těch přetažených dětí...vstávali jsme o tři hodiny dříve, než bychom chtěli...

Přivítali jsme tu prskavkami a několika rachejtlemi Nový rok a ten další máme v plánu vzít rozhodně víc prskavek!