Menu

Domu Inspirace Rodina Recepty O mně Menu

VŠEMI SMYSLY (ČESNEKOVĚ) {27}...

úterý 9. dubna 2019


Blíží se zápis a momentálně řešíme, jestli jít na dva nebo naši nesmělou Báru trápit jen u jednoho...

Při jednom výjezdu do supermarketu doma zapomínám peníze, druhý den, se záměrem jet bruslit, brusle čekají sice v tašce, ale ne v kufru auta, ale v chodbě...

Někdy mám dny, kdy chci být celou svou bytostí nezávázná, bezdětná, žít na čas v karavanu a na jiném kontinentu...pak jsou zase dny, kdy chci zpomalit čas s dětmi co nejvíc, protože tam někde čeká ještě větší závazek v podobě práce a její kloubení s mou maličkostí, rodinou a domácností...

Chodíme s holkama pravidelně k Jindřichovi...máme to k němu na víno pět minut, vejde se nás do jeho minivinotéky pět, ale klidně i dvacet, má to tady tu správnou atmosféru a Jindřich zásadně nalévá vrchovatě!!!

Začala jsem chodit na konverzace angličtiny před kurzem španělštiny a na kurz šití, co vede kamarádka, co nám tvrdí, že si za čtyři lekce ušijem softshelky!

Zasadily jsme s Bárou řeřichu a vytáhly lehátko....

Po sedmi letech jsme byli s Petrem bezdětně na lyžích a na kole!!!

Po pěti letech jsem dokončila dětský pokojík a už se snažím neshánět lišky od Malého prince...někdy se mi ale zjevují samy a pak se neubráním....

David leze přes lanové mostky a obléká si Lucčiny sukýnky...Bářiny mu padají...

Let go, kterému říkám Let´s go mělo skončit, ale někdo si řekl, že je to pěkně blbý nápad...

Lucka už nebude posílat postýlky :-(

Těším se na Letovickou zámeckou burzu každou první neděli v měsíci...

Poslední dobou...

jsem se dívala: na Skleněný pokoj, při kterém jsem se snažila vybavit detaily z Vily a kupodivu byly dost živě promítlé v mé hlavě...
 …………………………………………………

jsem ochutnala: Po našem jarním výletu na divoký medvědí česnek se pesto stalo základní surovinou pro uvaření všeho...z česnekové závislosti se mi daří vymanit jen u snídaňové bábovky...
…………………………………………………

poslouchám: Objevila jsem Michala Horáka  a jeho vytříbený sloh, styl a smysl pro humor...
…………………………………………………

mi chybí: někdo, kdo s Davidem vydrží prohlížet i dvě hodiny v kuse našich 30 leporel stále dokola...on je totiž neúnavný knihomol!
…………………………………………………

čtu: Dominika na cestě Jižní Amerikou od Dominiky Gawliczkové
a co čtu nebo bych ráda četla dětem?  Moc mě zaujal dětský projekt piňata
…………………………………………………

nemám ráda: poslední týdny a měsíce se dovídám o blízkých lidech další nové a nečekané skutečnosti, jejich soukromé pocity, boje, ztráty, nálezy a prohry, věci povznášející a naopak stresující...je toho od minimálně šesti lidí tolik, že se intuitivně začínám bát, jestli se něco nezvrtne u nás...
…………………………………………………

mám ráda: jakýkoli výjezd za hranici našeho běžného bytí
objevila jsem na Mint marketu další příjemná trika, šaty a tuniky od EM a cosi petrolejového a vínového se mi šije...

nechaly jsme si s holkama z Fitmami ušít funkční triko s nápisem MATKY V TAHU na naše kolektivní sólo výjezdy bez dětí...kdosi správně poznamenal, že by měly vzniknout i dětské verze s nápisem MÁME MATKY V TAHU...

sekáčové originální úlovky mě baví snad čím dál tím víc...jsem zvědavá, jakému nebohému dítěti zabavím jeho skříň...

na Mintu jsem zkoušela extravagantní průsvitno-hořčicovo-meruňkové plastové brýle...kdyby mi sedl víc tvar, ukecala bych někoho, že je nutně potřebuju k narozeninám, co mám až za půl roku...

baví mě, že začala vtipně malovat i Lucka, která u toho ale zdaleka nevydrží tolik, jako naše umělecky éterická Bára...

baví mě, že je jaro...

JAK JSEM PROKÁVOVALA MATEŘSKOU {CAFÉ MLÝNEK}...

pátek 5. dubna 2019


Na kávě jsem někde pořád, dokonce s dětmi už i v těch nedětských bez hracích koutků. V Mlýnku ale ve stínu palet jeden hezký dokonce je. Jsme tu docela často, v zimě se sem chodíme zahřát po ledním bruslení, co je poblíž, v létě jezdíme na krásné velké dětské hřiště, co je opodál. Mám pocit, že sídlištní kavárnu tohohle typu, by měla mít povinně každá paneláková zástavba se spoustou maminek, co nutně potřebují dobrou kávu a místo, kde se lze družit s ostatními. Za mě 1 s *.

TAK JDE ČAS {62}...

úterý 2. dubna 2019


Jarní budka...

Jarní Peppa...

Puzzlování...

Narozeninové perníčky do školky...

Sdílená Albi mánie...

Sdílená mobil mánie...

Čokoládová po jedné čokoládové...

Polystyrénová planetka...

Se tu asi zahrabu...

LUCKA 4 ROKY...

pátek 29. března 2019


Měla jsem za to, že je Lucka v naprosté většině věcí jiná, než Bára, ale když si čtu řádky, co jsem kdysi napsala u čtyřleté Báry, jeden odstavec sem rovnou kopíruju, ten je totiž u obou stejný...

Je umanutá, zásadová a soutěživá...ta soutěživost s Bárou o to, kdo bude dřív v pyžamu nebo ráno v civilu mi až tolik nevadí, horší je to s tou umanutostí...vanu chystá zásadně ona, když třeba jen omylem v koupelně rozsvítím dřív, hned mi to dá pocítit, stejně jako, když někde dřív otevřu dveře, když ji dám jahodový prášek do mléka, když ji nakrájím jablko a ona ho touží křoupat zrovna celé, když jí jídlo nachystám do jiné misky, než má zrovna náladu, když jí podám příbor a ona si chce sama vybrat...stejně vztekle dokáže působit, když se obouvá do nerozvázaných bot nebo svléká z bundy, která je ještě zazipnutá nebo obě činnosti dělat nechce a nutí do toho mě svým kňouráním...já pak kňourám nazpátek, že tyhle činnosti už umí a že to musí zvládnout sama...takže jsou dny, kdy kňouráme obě naráz a na přeskáčku a tak dlouho, dokud jedna neodpadne stresem, že už dál nemůže...většinou já...

Do státní školky nám ji vzali až v září v jejích 3 a půl letech, připadala mi daleko křehčí, menší a naivnější než Bára, ale s učitelkami a dětmi se začala bavit o dva roky dřív než starší stydlivější ségra. Zapadla do kolektivu, jako by tu byla odjakživa, nahlas pozdraví a jde povykládat, jak bylo předchozího dne...spoustu dětí znala už z hřiště od Báry, našla si tu ale svoje krevní skupiny a nedělá ji problém pohrát si i s kluky...

Jí i nás trápí vleklé počůrávání při spánku, jak v noci, tak po obědě ve školce. Urologie nepotvrdila žádné abnormality, tak věříme, že se to časem srovná. Stejně tak se vyvrátil fakt, že růstově zaostává. Vypadá spíš jak tříleťačka, ale kopíruje křivku na spodní hranici.

Udivuje mě její přístup v lékařských ordinacích, ať už jde o ORL, urologii, zubaře nebo odebírání krve u pediatra. Všude spolupracuje, není ji nutno držet, vědět co potřebuje, mohla by všude docházet pomalu sama:)

Je technická, na kole začala jezdit krátce po třetích narozeninách, lyžovat a bruslit před těmi čtvrtými. Stále je ale křehká a i když obratná, s tenisem začne určitě později.

Často se hlásí o slovo a kličkuje mezi Bárou a Davidem, je dravá a neústupná a v mnoha věcech ještě mile naivní. Snaží se vyrovnat nejstarší a i když můžu vysvětlovat horem dolem, nevyvrátím jí prohry nebo fakt, že spoustu věcí ještě zvládnout ani nemůže...

Po nemoci jí trvá delší dobu, než je to zase ona. Často bývá nárazově i týden, dva protivnější, unavenější, zasekává se a bezdůvodně pláče.

Odložila panenky a nahradila je malováním a tvořením, jako to udělala tenkrát i Bára. Ráda se obléká do všelijakých kostýmů.

Sní všechno, ale z vajíčka jen bílek, chleba jen s máslem, těstoviny s kečupem a sýrem, ovoce, zeleninu, všechno sladké, ze zmrzliny dá přednost vždycky čokoládové...

Přijde mi, že někdy neřeší důsledky a do všeho se emočně vrhne najednou, je spontánní a hravá a divoká někdy za dvě děti...

KULTURNÍME SE {SLAVNOSTI MORAVSKÉHO UZENÉHO A VÍNA}...

pondělí 25. března 2019


Hrad Veveří máme rádi a několikrát do roka se sem jedeme podívat...

letos na tuhle akci...

Děti byly nadšené z kůzlat, divadla i ovarové polévky...

Bára si s lehčím stresem sama koupila trdelník u stánku... poprvé v životě!!!

Lucka mi následně bezstarostně a nadšeně vyprosila křupavý makový domácí rohlíček...

David velkou část prospal, ale divadlo i několikaminutový pohled do hořícího ohně na špekáčky stihl...

Odjížděli jsme s dobrou náladou, se čtyřmi ručně vázanými špekáčky a moravským uzeným...

VINTIES...

sobota 9. března 2019


Bára z Vinties, co bydlí opodál, mě a kamarádku poprosila, abychom nafotily produktovky...Dostaly jsme krabici punčošek a naprosto volnou ruku, co s nimi provedeme...

A tak jsem strávila jedno krásné dopoledne zachycováním nespolupracujícího Davida, který bral celou akci jako parádní hru...a mě to vlastně strašně bavilo...nejvíc okamžik, kdy se mi podařil nerozmáznout v celém záběru!!!

PS: punčošky sedí nádherně a asi znárodňuji několik retro kousků v chlapeckých barvách....

LUCKY ČTVRTÉ...

úterý 5. března 2019


Jako tradičně v únoru...všichni jsme přáli všem, protože se to sešlo s dalšími narozeninami a svátky...

Lucka už sfoukla čtyři svíčky, no letí to závratně! Dort byl tradičně od sestřenice Marti, s tradičním výborným krémem z mascarpone a sladkým marcipánem...Lucka čaruje o sto šest, tak měla výsadní právo sníst si svoji Saxanu...

Do školky jsme upekly s holkama perníkové lišky, dostala od dětí hobla a knížku a tetelila se chtíčem, že chce zas...

...zas za rok teda...

DAVID ROK A 2.ČTVRTLETKA...

úterý 26. února 2019


Naučil se vylézat, kam se mu zachce. Po židli (případně oranžové tatrovce) na stůl, na linku, na parapet, na opěrky pohovky, schody bere už po dvou nahoru i dolů, Petrovo zalehnutí je okamžitým impulsem pro dovádění na gauči, na hřišti dominuje, pouští se do odvážnějších akcí nebo zdrhá k silnici, kde jezdí auta, která povzbuzuje brm brm brm...

Nejoblíbenějším uklidňovákem zůstává mléko ve flašce ráno po probuzení a večer před spaním...když se po odpoledním spánku nemůže zklidnit, zabírá to taky...

Vydrží si prohlížet knížky i hodinu v kuse a pasuje nás všechny na Albi tužky, ukazuje prstem a my musíme heslovitě odpovídat co-je-to...napodobuje holky a přistupuje na jejich hry, pokud není zrovna zahloubaný v té své...

Nočník po zkušenostech s holkama zatím nenabízím...

Krásně vyslovuje slovo pes, máma, táta, bába (Bára), ka (Lucka), bác, umí zvuky zvířat, jinak štěbetá a komolí, co ho zrovna napadne...

Ranní rituál se ustálil na vstávačku o šesté, na sledování youtube koček a psů, než se nám podaří rozlepit oči, pak následuje ranní mléko a potom běží k autům nebo ke knížce...

Zdá se, že ho fascinuje výprava do města šalinou a všudypřítomná auta...

Když spadne, pobrečí chvíli a jde dělat tu samou akci, u které spadl...

Stále je víc podobný Lucce po všech směrech...

SOUROZENECKÁ {18}...

pátek 22. února 2019


Sedací vak dostal Petr před lety k narozeninám...

Kromě dospělých ho mohutně vy(zne)užívají děti na skákání a hromadné čtení...

Lucka umí sáhnout po správné literatuře a dělá, že umí číst...

Bára dělá, že předstírá zájem...

David ho ani nepředstírá a hází po holkách poutavější knížky s obrázky...

Nakonec o knihy ani tak nejde a znovu se modlíme, aby vak pod tlakem plavných skoků nepovolil a nevyhrnulo se do prostoru milión polystyrenových kuliček...

TAK JDE ČAS {61}...

pondělí 18. února 2019


Od ježíška...
Do blba...
Mumínkova nová koupelna...
Se zajdou na ledě...
Je tam určitá dávka sesterského vlivu...
Ranní zkrášlování našeho Picassa...
„Hele mami chumelí...“
Nová čepicová móda...
Čarování s jedlou sodou a octem...

PROSINCOVÁ SLADOVNA...

úterý 5. února 2019


Dostávám se k psaní článků a zpracování fotek nějak se skluzem...a vůbec to neklouže, naopak, dře to...

Předvánoční sladovnu jsme při návštěvě Šumavy nemohli opominout, obzvlášť, když se za ty měsíce, co jsme na ni neměli čas, vyměnila expozice...hučelo to tam jako v úle, jediné, co tu chybělo byla ochutnávka medu....David se usadil v ostrůvku kamení, Lucka kolíbala včelí miminka a Bára byla hvězda vylétajících dělnic....akorát ji lanovka vždycky zařadila zpátečku....

Hodinu jsme strávili i v Pilařišti a v Mraveništi a děti se tak unavily, že mi v autě na zpáteční cestě usnula celá posádka...

Tady poprvé a podruhé 

DAVID ROK A 1.ČTVRTLETKA...

pátek 1. února 2019


Tak David pomalu finišuje rok a čtvrtletku druhou a já pořád stagnuju u té první...

Je to číslo, stejně, jako byla (a je) Lucka, běhat se naučil ještě rychleji, je i ve fázi, kdy slézá schody ne po čtyřech, ale po dvou, kdy se přidržuje zábradlí...na hřišti funguje bez strachu cokoli zkusit...umí se pořádně vzteknout, když chci něco, co on ne...je důrazný si prosadit svou za každou cenu, často sebou hodí na zem obličejem dolů...

Stejně jako ségry dostal v roce lžičku a teď s ní funguje na výbornou, krásně jí, pokud se nepřecpe piškoty, rozinkami a jinými plniči žaludku. Zobe vařenou brokolici, hrášek, olivy, okurky, kukuřici, veškeré ovoce a jogurty...kupodivu nemusí kukuřičné a jiné křupky...

Jako jediný se po odstavení naučil na sušené mléko a když jsem zařadila kravské, nedělal rozdíly, což trvá dodnes. Mlíko vyžaduje co možná nejrychleji po probuzení, a to někdy i po odpoledním spánku, večer v postýlce s lahvičkou usíná....

Usínat bez dozoru ho naučil Petr jasným pravidlem, které kupodivu rychle přijal a k uklidnění mu stačí právě jen to mlíko v láhvi...během noci se párkrát probudí, ale respektuje, že má ještě usnout...teda pokud není k šesté ráno a jde se vstávat...

Miluje společnost, návštěvy, děti a jízdy autem a šalinou, pokud nejsou vyloženě dlouhé, prakticky stále se z kočárku ozývá „brmbrmbrm“

Nejoblíbenější činností, kromě lezení po parapetu a skákání z opěrky gauče, je listování a prohlížení knížkami, vydrží u toho mnohem déle než v jeho věku holky, žvatlá, ukazuje, nejradši zvířata a auta...na druhém místě je kolejková dráha, vláčky a veškerá auta...

Umí napodobit kočku, psa a většinu domácích zvířat, ryby a lva s tygrem, precizně brumlá „brm brm“, což holky tuším neudělaly ani jednou....

Bára v roce a Lucka v tom samém období

TAK ZASE ZA ROK DAVID...

pondělí 28. ledna 2019


Tak s Davidem se můj záměr vyfotit ho s fotkou před rokem naprosto nevydařil...rámeček shazoval celou dobu na zem nebo na něj skákal z opěrky gauče...je to šídlo adrenalinové, ale občas se nějaký společný záběr povedlo zachytit...

...a v jeho roce jsem to teda absolutně nestihla, spíš v roce a půl!!!

Ve stejném období Bára a Lucka

SOUROZENECKÁ {17}...

čtvrtek 17. ledna 2019


David se nechává rád lekat...

Když při tom stojí na parapetu, lekám se i já...

Dokáže svých upřímným smíchem strhnout každého lekače...

...až je parapet komplet obsazený lekačemi i polekaným...

KARLOVA STUDÁNKA...

neděle 13. ledna 2019


Není nad to, strávit svátky na horách a obzvlášť, když na těch horách nasněží a předpokládané dětské bojkoty lyžování se nekonají, ba právě naopak...

Z Karlovy studánky jsme denně dojížděli do lyžařského areálu Kopřivná, kde jsme se po 4 dny snažili:

1) předat dětem nadšení z vleků, lyží a cizích instruktorů...

2) logisticky zvládnout každou čůrací akci, která zahrnovala svléknutí většiny vrstev, proplétaní se v kabinkách, vysazování na umytí rukou a nahánění zbrkle se motajícího Davida ve frontách...

3) nadšeně obouvat lyžáky, i když foukalo, pršelo, padal sníh nebo nic...

4) nezbláznit se ze všech psů pod svahem, se kterými se David rozhodl kamarádit...

5) nezbláznit se ze situace, kdy jsme Báře zapomněli nastavit vázání na nové lyžáky a z toho, že mi ty moje nešly obout ani s rozhodnými slzami vztekosebelítosti...jak krásný pocit, když mi svoje boty mohl půjčit Petr, co má jen o číslo větší nohu!

6) zvládnout uplakanou Lucku, která za žádnou cenu nechtěla opustit kotvu a velký svah, aby ji nahradila pro změnu Bára...

7) nenechat se rozhodit prvním bojkotem Báry, že na svah nepůjde, když se následně chtěla ulyžovávat k smrti...

Děti chodily spát správně vyvětrané, unavené a místy až přetažené...vstávaly čilé, hlavně ten nejmenší...

My dospělí chodili spát s promilemi, plnými žaludky a unavení z těch přetažených dětí...vstávali jsme o tři hodiny dříve, než bychom chtěli...

Přivítali jsme tu prskavkami a několika rachejtlemi Nový rok a ten další máme v plánu vzít rozhodně víc prskavek!