Menu

Domu Inspirace Rodina Recepty O mně Menu

CYKLO POBYT VE ŠTÍŘÍM DOLE...

pondělí 29. října 2018


Vysočina má hodně co do sebe, proto se sem tak často vracíme...naše boskovická parta tentokrát na tři dny zakotvila v retro rekreačním středisku Štíří důl. Před pensionem hřiště, za pensionem rybník plný ryb, které jsme prakticky vychytali a po dvou třech kouscích si je na váhu zakoupili a odvezli k nedělní večeři...nebylo to žádné chytání, nýbrž čiré vybíjení ryb, zakusovali se do háčku na vlasci prakticky vteřinu po nahození...nejdřív jsme se domnívali, že tak bude díky mému světovému medovníku, který jsme jim velkoryse nabízeli...těm hladovcům by stačil ale i obyčejný chleba...ředitel kina Scala Radek Pernica hodinu nepřetržitě kuchal, což fascinovalo všechny, snad nejvíc naše dcery...

Davida pro změnu fascinovala jelení trofej na gobelínu, nešťastně zavěšená nad schody, na kterých vyvracel hlavu, aby paroží dobře viděl...Nestát za ním, asi lítá celý pobyt střemhlav dolů...

Snídaně i večeře byly české a paní domácí nás množstvím chtěla vyloženě odrovnat...to když po jídle vyložila na pult ještě čerstvě upečené koláčky, kterým nešlo odolat...

Ráno se čekalo do desíti než teplota z pěti stupňů poskočí aspoň na šest a budeme moct vyjet na kolo, nebyla to žádná Třeboň, takže jsme trasy přizpůsobili k naší spokojenosti a faktu, co nejmíň omrznout Lucku, které jsem přibalila zimní bundu a rukavice...

Ach ty večery....

A ach ty rána taky...

FITMAMI POBYT VE VRANOVĚ NAD DYJÍ...

pátek 26. října 2018


Tyhle pobyty s holkama jsou moje srdcovky, v září jsem si zopákla sólo akci jenom s Bárou a vrátila se do doby, kdy jsem byla jednonásobná máma. Prakticky jsem si připadala jako na dovolené, ale musím říct, že nastávaly momenty, kdy mi David s Luckou, marodící v tu dobu s tátou doma, chyběli...

Tentokrát jsme pobyli ve Vranově nad Dyjí a protože se počet dětí lavinově rozrůstá, je cvičení čím dál víc přizpůsobené právě dětem, takže blbneme s nimi a jsem si jistá, že odjíždí se stejným nezapomenutelným pocitem jako my...

A tohle je krásná minulost... číslo 2, 3 a 4.

DAVIDOVY PRVNÍ...

čtvrtek 11. října 2018


První tiramisu dort s lesním ovocem jsme předali, až když byly děti v pyžamech...David svíčku uhasil vlastní rukou jako pravý chlap...trochu teda vypískl jako pravá žena, ale fascinace dortem převážila a brzo bylo po slzách...když jsem si v hlavě přehrávala poslední rok, slzy se do očí natlačily naopak mně...

Další tiramisu dort, tentokrát bez ovoce, jsem připravovala na víkend, kdy jsme to znovu oslavili s babičkou a dědou....

David do dalšího 12ti měsíčního cyklu vstoupil se střevní chřipkou, růstem zubů, zánětem spojivek a laryngitidou v jednom...já do dalšího cyklu vstoupila s odhodláním vydržet a nastavit v mozku program, že tento lazaretní stav není napořád...

Tak všechno nejlepší...uteklo to potřetí třikrát rychleji...minimálně!

A neva, že mi to trvalo měsíc, než jsem ty fotky dala dohromady!

VŠEMI SMYSLY (POPRÁZDNINOVĚ) {26}...

sobota 6. října 2018


Připadám si v září jako prvňák, co ještě úplně přesně neví, o co v té škole vlastně půjde...jinými slovy, jsem místy dost mimo, tak nějak všeobecně...

Nic nestíhám...a to, co stíhat nechci, stíhám...není to nějaká stíha??

Přestala jsem kojit...tak nějak to najednou šlo...a stačil k tomu jediný rozhovor s kamarádkou o něčem úplně jiném než o kojení...prostě jsem se vycentrovala a naznačila Davidovi pár nocí, že v noci se spí a ráno jsem ochotná vstát a uvařit náhradu...a obětuju se klidně v pět, hlavně když se ze stavu A přesunu do stavu B...

Sháním eukalyptový věnec na francouzskou okenici, která nám už pár dní visí nad gaučem v obýváku...a na kterou když se podívám, mám chuť jet na road trip do Francie...

David má už rok a něco a uvědomuje si sám sebe!!!

Holky se v jednu chvíli milujou a v druhé na sebe ječí vzteky a dávají palec dolů jakože nekámo!!!

Lucka stále oblékne to, co jí bylo i před dvěma lety!!!

Tři dny nezasvítilo sluníčko a já bych nejradši hibernovala...

Na splíny mi zabírá pravidelný přísun hokaido, burčáku a brzké naskladnění speculatius perníčků...všichni víme, že Vánoce začínají v supermarketech už v říjnu...

Koupila jsem Lucce lední brusle a lyžáky...měří ve svých třech a půl letech sice jen 94cm a váží jako tři mouchy, ale věříme, že její adrenalinová povaha všechno vyváží...

Mám strašnou chuť si každý den obléknout košili a pořídit si paní na žehlení...těch košil...

Mám svůj odstín červenovínové rtěnky...a dávám si ji i na cestu do školky...protože prostě proto...

Máme slečnu hlídací...jmenuje se Aneta, je krásná, empatická, šikovná a děti jsou z ní paf...já taky...

Bára se stydí daleko víc než předtím...někdy jsou její stavy dost o nervy...hlavně pro ni...Anety se nestydí vůbec...

Poslední dobou...

 jsem se dívala: nějak se mi ty vrásky kolem očí rýsují víc a víc a tohle ustavičné šestiletkové nevyspání tomu moc nepřidalo...
 …………………………………………………

jsem ochutnala: když mi někdo uvaří, cítím se jako v nebi...
…………………………………………………

poslouchám:  radši bych chvíli nic neposlouchala, na nic se nesoustředila...jde mi to maximálně při hodině jógy, když se mi podaří vnořit do jiné dimenze...
…………………………………………………

mi chybí: být sama sebou, sama se sebou, nad věcí, v jádru věci, neřešit kraviny, nemluvit sama se sebou, neventilovat momentální stesky a vzteky nahlas, zůstat pokornější, nastartovat se, připravit se pozor teď a všechno zvolna...tak nějak maratonsky ne sprintersky s jazykem na vestě....
…………………………………………………

čtu: Slepá mapa od Aleny Morštajnové
Já jsem hlad od Petry Dvořákové
Houbařka od Viktorie Hanišové
Všechny do jedné silné, emotivní a nevhodné pro tohle „moje“ období...
a co čtu nebo bych ráda četla dětem? Ráda bych si přečetla Strašidýlko stráša od Aleny Morštajnové...jak dělané pro naše malé strašpytlice...
…………………………………………………

nemám ráda: V září děti stihly prodělat střevní virózu, zánět spojivek a laryngitidu, další Báry diagnóza je extrémní stydlivost, se kterou bojujeme taky všichni...pár bezesných nocí, pár ukňouraných dnů, naplněná sklenice mojí trpělivosti a chuti se v rodičovské ještě jakkoli angažovat...začínám 7.rok „dovolené“ a zdá se mi jaksi divně kritický...
…………………………………………………

mám ráda: svoji spřízněnou duši, která mě inspiruje víc, než si myslí /díky Katy!/
trika od yellow violet
moje flaušové vesty a kabáty v různých barevných kombinacích, které sundám, až nastanou mrazy...
moje nové žíhané brýle a čím víc retro, tím víc mě to teď baví...
Přípravky z Havlíkovy apotheky
klipy od Báry Polákové
radost mi dělají stylové úlovky z Vinted
dál se vlním na vlně instagramu a dost mě baví ta rychlá momentka, kterou ještě jakž takž stíhám...