Menu

Domu Inspirace Rodina Recepty O mně Menu

DAVIDOVY PRVNÍ...

čtvrtek 11. října 2018


První tiramisu dort s lesním ovocem jsme předali, až když byly děti v pyžamech...David svíčku uhasil vlastní rukou jako pravý chlap...trochu teda vypískl jako pravá žena, ale fascinace dortem převážila a brzo bylo po slzách...když jsem si v hlavě přehrávala poslední rok, slzy se do očí natlačily naopak mně...

Další tiramisu dort, tentokrát bez ovoce, jsem připravovala na víkend, kdy jsme to znovu oslavili s babičkou a dědou....

David do dalšího 12ti měsíčního cyklu vstoupil se střevní chřipkou, růstem zubů, zánětem spojivek a laryngitidou v jednom...já do dalšího cyklu vstoupila s odhodláním vydržet a nastavit v mozku program, že tento lazaretní stav není napořád...

Tak všechno nejlepší...uteklo to potřetí třikrát rychleji...minimálně!

A neva, že mi to trvalo měsíc, než jsem ty fotky dala dohromady!

VŠEMI SMYSLY (POPRÁZDNINOVĚ) {26}...

sobota 6. října 2018


Připadám si v září jako prvňák, co ještě úplně přesně neví, o co v té škole vlastně půjde...jinými slovy, jsem místy dost mimo, tak nějak všeobecně...

Nic nestíhám...a to, co stíhat nechci, stíhám...není to nějaká stíha??

Přestala jsem kojit...tak nějak to najednou šlo...a stačil k tomu jediný rozhovor s kamarádkou o něčem úplně jiném než o kojení...prostě jsem se vycentrovala a naznačila Davidovi pár nocí, že v noci se spí a ráno jsem ochotná vstát a uvařit náhradu...a obětuju se klidně v pět, hlavně když se ze stavu A přesunu do stavu B...

Sháním eukalyptový věnec na francouzskou okenici, která nám už pár dní visí nad gaučem v obýváku...a na kterou když se podívám, mám chuť jet na road trip do Francie...

David má už rok a něco a uvědomuje si sám sebe!!!

Holky se v jednu chvíli milujou a v druhé na sebe ječí vzteky a dávají palec dolů jakože nekámo!!!

Lucka stále oblékne to, co jí bylo i před dvěma lety!!!

Tři dny nezasvítilo sluníčko a já bych nejradši hibernovala...

Na splíny mi zabírá pravidelný přísun hokaido, burčáku a brzké naskladnění speculatius perníčků...všichni víme, že Vánoce začínají v supermarketech už v říjnu...

Koupila jsem Lucce lední brusle a lyžáky...měří ve svých třech a půl letech sice jen 94cm a váží jako tři mouchy, ale věříme, že její adrenalinová povaha všechno vyváží...

Mám strašnou chuť si každý den obléknout košili a pořídit si paní na žehlení...těch košil...

Mám svůj odstín červenovínové rtěnky...a dávám si ji i na cestu do školky...protože prostě proto...

Máme slečnu hlídací...jmenuje se Aneta, je krásná, empatická, šikovná a děti jsou z ní paf...já taky...

Bára se stydí daleko víc než předtím...někdy jsou její stavy dost o nervy...hlavně pro ni...Anety se nestydí vůbec...

Poslední dobou...

 jsem se dívala: nějak se mi ty vrásky kolem očí rýsují víc a víc a tohle ustavičné šestiletkové nevyspání tomu moc nepřidalo...
 …………………………………………………

jsem ochutnala: když mi někdo uvaří, cítím se jako v nebi...
…………………………………………………

poslouchám:  radši bych chvíli nic neposlouchala, na nic se nesoustředila...jde mi to maximálně při hodině jógy, když se mi podaří vnořit do jiné dimenze...
…………………………………………………

mi chybí: být sama sebou, sama se sebou, nad věcí, v jádru věci, neřešit kraviny, nemluvit sama se sebou, neventilovat momentální stesky a vzteky nahlas, zůstat pokornější, nastartovat se, připravit se pozor teď a všechno zvolna...tak nějak maratonsky ne sprintersky s jazykem na vestě....
…………………………………………………

čtu: Slepá mapa od Aleny Morštajnové
Já jsem hlad od Petry Dvořákové
Houbařka od Viktorie Hanišové
Všechny do jedné silné, emotivní a nevhodné pro tohle „moje“ období...
a co čtu nebo bych ráda četla dětem? Ráda bych si přečetla Strašidýlko stráša od Aleny Morštajnové...jak dělané pro naše malé strašpytlice...
…………………………………………………

nemám ráda: V září děti stihly prodělat střevní virózu, zánět spojivek a laryngitidu, další Báry diagnóza je extrémní stydlivost, se kterou bojujeme taky všichni...pár bezesných nocí, pár ukňouraných dnů, naplněná sklenice mojí trpělivosti a chuti se v rodičovské ještě jakkoli angažovat...začínám 7.rok „dovolené“ a zdá se mi jaksi divně kritický...
…………………………………………………

mám ráda: svoji spřízněnou duši, která mě inspiruje víc, než si myslí /díky Katy!/
trika od yellow violet
moje flaušové vesty a kabáty v různých barevných kombinacích, které sundám, až nastanou mrazy...
moje nové žíhané brýle a čím víc retro, tím víc mě to teď baví...
Přípravky z Havlíkovy apotheky
klipy od Báry Polákové
radost mi dělají stylové úlovky z Vinted
dál se vlním na vlně instagramu a dost mě baví ta rychlá momentka, kterou ještě jakž takž stíhám...