SOUROZENECKÁ {18}...

Sedací vak dostal Petr před lety k narozeninám...

Kromě dospělých ho mohutně vy(zne)užívají děti na skákání a hromadné čtení...

Lucka umí sáhnout po správné literatuře a dělá, že umí číst...

Bára dělá, že předstírá zájem...

David ho ani nepředstírá a hází po holkách poutavější knížky s obrázky...

Nakonec o knihy ani tak nejde a znovu se modlíme, aby vak pod tlakem plavných skoků nepovolil a nevyhrnulo se do prostoru milión polystyrenových kuliček...

SOUROZENECKÁ {17}...

David se nechává rád lekat...

Když při tom stojí na parapetu, lekám se i já...

Dokáže svých upřímným smíchem strhnout každého lekače...

...až je parapet komplet obsazený lekačemi i polekaným...

SOUROZENECKÁ {16}...

Když jsme si před rokem a půl pořizovali sedačku se sklopnými opěradly, netušili jsme, že budou skoro vždycky sklopené a někdo po nich bude neustále lézt...

....a skákat nám na hlavy...

Okenice slouží jako přidržovadlo taky perfektně...

A já si jenom říkám, jak dlouho nám tohle sezení, případně opěradla, vydrží???

SOUROZENECKÁ {15}...

Výhoda většího počtu dětí je, že nemusíme řešit cizí parťáky na hraní...

Místy si dokonale vystačí samy...

Jako na téhle obří trampolíně obehnané silnou sítí...

Baví je válet se po sobě...

David se narodil tak statný právě proto, aby těmhle hrátkám odolal...

SOUROZENECKÁ {14}...

U babičky a dědy...

Z obou stran balkónu...

...se dělo něco dětsky intimního...

...tohle souznění trvalo několik málo minut...

Nevíme, co si ty dvě vykládaly, ale určitě to patřilo bráchovi...

SOUROZENECKÁ {13}...

Byly doby, kdy si Bára strhávala čelenky, sponky, rozplétala mé pokusy o copy a utíkala před hřebenem...

Přitom jí kudrliny vlály na všechny strany a já je chtěla často usměrnit...

Dorostla ale do fáze, kdy dům neopustí bez copánku, v jehož pletení se pomalu školím...

Lucky kštice je úplně jiná...jemná a nezkrotitelná, stejně jako její majitelka...

Vsadím se, že budou kouzlit účesy i Davidovi, který je momentálně jen se zájmem pozoruje...

SOUROZENECKÁ {12}...

Někdy se dost divím, co ty dvě nevymyslí...
Lucka pokrývá většinu obýváku kapesníky...
...Davida nevyjímaje...
Bára jim k té šou hraje na harmoniku...
David nadšeně přistupuje na jejich výzvu ke hře a vyplazuje jazyk na toho v zrcadle...
...hmmmm...
...a proto kapesníky zásadně nežehlím!

SOUROZENECKÁ - {SHERWOOD A HOUBY}...

Dopolední výlet na bedly a klouzky...

Odpolední do lesoparku Akátky a výletní restaurace Sherwood...

Holky volaly heslo hranolky-s-kečupem pro jistotu patnáct minut předem...

A dočkaly se...

Náš racio přístup ke stravě na výletech jako vždy selhává...

Zpátky nejedeme s prázdnou...

Na kočárku se vezou kaštany, listy, chmelové šišky, prašivky, hlemýždí ulity a nejrůznější květena...

A když narazíme na keře s bílými praskacími kuličkami, je o další zábavu taky postaráno...

SOUROZENECKÁ - {PŘEBALOVÁNÍ}...

Holky nás občas příjemně překvapí, jak krásně se umí navzájem  zabavit...to s Petrem ztichneme, zneviditelníme se, nenápadně zíráme na jejich činnost a dusíme v sobě kolikrát smích nad jejich společnou konverzací...

Přebalování jim jde...oběma...zdá se, že je to taky dost baví...koho přebalují není až tak důležité...tahle panenka je Bářina první...teď si ji přivlastnila Lucka...trochu ji povoluje hlava a jedna ruka lehce vlaje....strojek uvnitř nehraje, protože je na několikrát vypraná...měla jsem často cukání se jí zbavit a podstrčit L. deset dalších, co tu s námi taky bydlí, ale jakoby tahle byla ta pravá...tak jí dám ještě na pár dalších měsíců šanci...a pak opravdu půjde...opravdu...

SOUROZENECKÁ {V KALUŽÍCH}...

Když naprší

tak taky uschne...

ale než se tak stane...

nazujeme si s holkama holínky

a vyrazíme na vycházku...

na ovále je klid, rostou tu kytky, jsou tu kaluže...

a taky děda...

a hlavně ty kaluže...

SOUROZENECKÁ {ZOO HLUBOKÁ NAD VLTAVOU}...

Byla to nutná zastávka po cestě Brno – Vimperk...

holky spaly ani ne třetinu cesty a pak se vrtěly v sedačkách...

venku asi 30 ve stínu, klimatizace blbla (asi z toho vedra), já měla ve dvě obří hlad, protože jsem se nestihla naobědvat, zvířata zalezlá ve stínu nebo pod vodou...uspokojil mě pohled na krotkou lišku, krotké kozy, dovádivou vydru, se kterou jsem měla chuť vyměnit její bazének za svou souš, lepší klima při kratší procházce expozicí „český les“ a funkční klimatizace ve vzdálené restauraci, kde jsem své pocení podpořila porcí vepřových výpečků se špenátem a bramborovým knedlíkem...

Báru málem uštkla šedá, zpočátku přátelsky vyhlížející, husa. Čápa i páva jsme vyplašili...Lucka si zopákla zvuky zvířat, takže jsme celou procházku poslouchali íáíá, bébé, mémé, haf haf (i když jsme psa nepotkaly)...

Zážitek to byl, myslím, veliký pro všechny zúčastněné osoby (i zvěř!)

SOUROZENECKÁ {ZAHRADNÍ VÍLY}...

Jak jde o vodu, není holky na zahradě ani slyšet...
což se stává vždycky, když kápnou na bezva činnost, kterou se mnou nechtějí sdílet, abych jí náhodou nezatrhla...
Bára má nudnou zálibu v zalévání kytek...
Lucka spatřuje to pravé adrenalinové kouzlo v zalévání sebe sama...
Naposledy na ní nezůstal kousek nitě suchý a připomněla mi film S tebou mě baví svět...
...když přičvachtala za mnou, taky ji crčela voda z bačkůrek...

SOUROZENECKÁ {NA LESNÉ U KONÍ}...

Další z květnových slunných víkendů...
Jedeme se provětrat na Lesnou ke koním...
Báru ale víc berou žluté květy pampelišek...Lucku zase ty odkvetlé...
Mě berou modřínové větvičky s šiškami, které otrháváme v lese...
A Petra nebere asi nic, jen to odevzdaně pozoruje a hledá mi ty větvičky ♥

SOUROZENECKÁ {S ARTEM V ŠUMPERKU}...

Jak jde o zvířata, jsou holky spojenci...
Jedna nahání, druhá na nebohé stvoření číhá...
Naštěstí je Art v klidu a když už toho má dost, prostě odleze stranou a dělá, že se schovává...
Vyfotila jsem jednu klidnou chvilku, kdy nikdo nikoho nehoní, nezlobí, netahá ani nečíhá...
Holky si vychutnávají vzácnou soletku a ta je momentálně přednější...

SOUROZENECKÁ {PRVNÍ SPOLEČNÝ MIKULÁŠ}...

Hmm, vadí někomu Mikuláš, publikovaný o několik týdnů později? Bára na něj čekala snad měsíc a on konečně přišel...nejdřív do školky, pak do zdejšího kulturáku, pak ještě do dětské herny a nakonec se mihnul před naším oknem a hodil na balkón pytel sladkostí...které málem sežrala kočka...Lucce svítily oči, ale ne z Mikuláše, ten jí byl tak trochu jedno...z čiré radosti...šustila si totiž celofánem, strkala si ořechy ve skořápkách do pusy, hrála si s pentlemi a udiveně pohlížela na svou sestru, která skákala nad čokoládovými figurkami metr vysoko...

PS: několik čertů jsem musela zkonzumovat... bylo jich prostě moc...pssst

PS2: bojím se, že tímhle tempem mateřským budu brzy publikovat další zimní články na sklonku léta!

SOUROZENECKÁ {NA HOPSADLE}...

Chtěla bych Báru i Lucku zachycovat víc pospolu...ve všedních i výjimečných okamžicích, v čase a prostoru známém i v tom ještě nepoznaném...fotky zachytí asi jen útržky jejich vztahu, ale snad z nich bude cítit, v jakém rozpoložení zrovna obě jsou, jestli jsou parťáci nebo zrovna v „dívčí válce“, jestli spolu souzní nebo zkouší trpělivost té druhé...na světě není nic krásnějšího, než se na ně dívat, než vnímat jejich myšlenky, než obdivovat jejich světy, než být jejich mámou...