Menu

Domu Inspirace Rodina Recepty O mně Menu

VÍTÁNÍ LUCKY...

sobota 28. února 2015


Po návratu z porodnice na mě čekají P. rodiče, kteří u nás hlídají spící Báru. Po probuzení a první společné puse se B. vrhá ke kolíbce, houpe, hladí, usmívá se a z nás částečně padají obavy, jak se B. popasuje s přítomností Lucky. První dojem je pozitivní asi i díky tomu, že B. chválíme, jak dokonale se o malou stará, jak dokonale houpe, jak dokonale se na ni směje a jak dokonalá je to sestřička...

V následujících dnech se „dokonalost“ trochu mění a B. projevuje asi pochopitelnou nespokojenost nad faktem, že všechno už nejde hned a že musí na spoustu věcí čekat. Ano, ani její oblíbená polívka teď není tak rychle nachystaná. Ani pohádka nejde pustit ihned...Největší zradou se zdá, když mi Petr chce malou podat nebo, nedej Bože, ji na chvíli pochovat...to se mu B. obtočí kolem nohy, případně mu vleze na gauči za krk a vyprošuje si pozornost. Pochopila hodně rychle, že u mě to nepůjde a tak to nezkouší tak často...rána, kdy za námi přibíhala do postele, se taky změnila. Místo toho teď volá ze své postele „tatínku“ a do ložnice za mnou ani nevkročí...když to jednou udělala a viděla, jak krmím Lucku, začala pobrekávat a já skoro taky...nastávají ale i krásné okamžiky, kdy B. uprostřed své hry Lucku pohoupe, kdy mi podává plenky při přebalování, kdy ji jemně hladí po vlasech, kdy ji zpívá nebo povídá, co zrovna dělá a nebo mi přiběhne říct, že „Lusinka pláče“...to nemám dojetím k pláči daleko ani já...teprve teď se zdá všechno kompletní, jako bychom odjakživa byly čtyři...spoustu momentů bych prostě okamžitě zakonzervovala a se stejnou intenzitou bych si je promítala i za několik let...jak se to dělá???

4HOME – {ÚKRYT POD BALDACHÝNEM}...

středa 25. února 2015


Líbí se mi všechny možné varianty dětských teepee, domečků, stanů a závěsných baldachýnů nad postýlkami. Ten můj jsem koupila kdysi dávno v Ikee a myslela si, že bude zavěšený nad naší postelí v ložnici. Jenže se mi z nějakého důvodu po těch letech hodil spíš na vytvoření dětského úkrytu pro holky.

Petr mi jen přidělal háček na strop v zádveří dětského pokojíku a já si pohrála s konečným „stylingem“. K sezení jsem prostěradlem povlékla tlustý molitan a obložila prostor spoustou polštářů. Z prostřední části baldachýnu jsem svěsila narůžovělé papírové květy navázané za sebou s pomocí provázku a po stranách z kovové části jsem namotala bílou přízi s malými bambulkami.

Bára chodí často okolo úkrytu s poznámkou „domečéééékkkk“ nebo si zaleze dovnitř s nějakým plyšákem nebo panenkou. Čekám jen na moment, kdy vyleze ze svojí postele a odpolední spánkovou siestu dokoná v domečkůůůůů.


LUCIE...

pondělí 23. února 2015


18.2.2015...den, co nám podruhé změnil život...přesně měsíc od našeho sedmiletého výročí s Petrem...kolem třetí hodiny ráno...budí mě slabá bolest v podbřišku...jdu se nasnídat a brouzdám po internetu...začínám mít předtuchu, že bych si na středeční kontrolu měla vzít tašky, i když jsem původně nechtěla souhlasit s navrhovanou hospitalizací a sledováním...dobaluju pár nezbytností...kolem páté usínám na gauči...osm hodin...Vyškov...napojení na monitor...po 15 minutách začínám při stazích poprvé zatínat zuby...čekám do deseti na vizitu...krátím si čas pohupováním na balónu...po třech minutách 20 vteřin tiše a pravidelně trpím...zatím tiše...přichází primář, doktor a sestra...nepříjemný proslov primáře, kterému naznačuji, že plánovaný revers na „nehospitalizaci“ nebude nakonec potřeba a že začínám asi rodit...určitě rodit...i tak mě svými přímými poznámkami a soudy zanechává se slzami v očích v naprosto konsternovaném stavu...Petr mě bere kolem ramen...doktor mě utěšuje...sestra mě utěšuje...přemisťujeme se na sál...volám své porodní asistentce Laďce, aby nastartovala auto...mířím do horké sprchy...trpím nahlas...kolem jedenácté dopoledne na 5 cm...ptám se sestřičky, jak dlouho tahle ukrutná bolest může trvat...prý hodně dlouho nebo taky hodně krátce...trvá krátce...díky za to...v půl dvanácté doráží Laďka a půl hodiny nato jsem na 10 cm...trpím ještě víc nahlas...přichází doktor...svět se rozplývá...čas se zastavuje...koncentruju se na příkazy, slova, rady...mám ustavičnou žízeň a propocená záda...trpím víc a ještě víc nahlas...není čas...malé klesají ozvy...doktor tlačí na břicho, já naposledy zadržuju dech, Laďka vytahuje Lucku...naprostá úleva...první slovo, co dojatě malé říkám je „ahoj“...

49cm, 2880g, spoustu tmavých vlásků, zvídavé oči, dojatí rodiče, kterým se znovu radikálně a krásně převrátil svět...


PROMĚNA PRO MĚ (N) – {STROM NA ZRCADLE}...

sobota 21. února 2015


Při jednom vánočním listování v časopisech jsem narazila na různé podoby stromů života. Na zdech, dřevě, větvích ve váze...Nejvíc mě zaujal strom namalovaný na kulatém zrcadle barvami na sklo. Protože jsme stejné zrcadlo z původní koupelny už před měsíci nahradili jiným a já staré schovala, stačilo nakoupit jen bílou a zlatou barvu a pokusit se o co možná nejvěrnější vzhled. Strom jsem kreslila od ruky podle obrázku jiného, ale nápad se stuhovým rámem a fotkami jsem okopírovala z původního výtvoru na zrcadle.

Stromem života jako takovým jsem se jen inspirovala, protože jsem na něj nechtěla lepit vyloženě rodinné fotky našich rodičů a prarodičů. Použila jsem jen obrázky naší skoro čtyřčlenné rodiny. Až se Lucka narodí, přidám do stromu jednoduše i několik jejích fotek.

Zrcadlo bude viset na do teď prázdné stěně nad naší postelí v ložnici a asi mi každý večer připomene, jak moc se všichni s časem měníme...


PROMĚNA PRO MĚ (N) – {FRANCOUZSKÝ TÁC S HNĚDÝMI ÚCHYTKAMI}...

úterý 17. února 2015


Můžu já vůbec vejít do nějakého bazaru a nic si neodnést? Hnědý tác za 30Kč tam na mě nejspíš čekal. Už delší dobu se v mých strarodávných bazarových kufrech (kde schovávám všechno možné k dekoracím) ukrývala dvě prostírání s motivem francouzské ulice a úchytky v kávové barvě jsem po Silvestru koupila v Kik, takže bylo na čase všechno (zneu-)využít. Chtěla jsem úchytky koupit původně bílé, jenže nešly ze stojanu vůbec vyšroubovat a tak jsem prodavačku ušetřila možného úrazu při dlouhém zápolení s kleštěmi a vzala si jinou barvu, jako kdybych předem věděla, že se za pár dnů budou hodit.

Tác nebylo potřeba vůbec ošetřovat, jeho modré dno jsem akorát natřela zlatou barvou a po zaschnutí sem nalepila plastové prostírání, ustřihnuté na požadovanou velikost. Přivrtání úchytek jsem s radostí přenechala svému muži.

Na servírování kávy naprosto ideální.


VALENTÝNSKÁ...

sobota 14. února 2015

Jsme pořád dvě v jednom a tohle jsou asi poslední zachycené fotky, kdy dává Bára pusu břichu...chodím poctivě na procházky, láduju se skořicí horem dolem, namáčím se v horké vaně, denně Lucku přemlouvám, ať už nás nenapíná...nechtělo se jí ven v pátek 13., na Valentýna...co takhle v neděli?? Tak v pondělí??? Tak kdy????


4HOME – {BÁŘIN KOUTEK NA SPANÍ}...

pátek 13. února 2015

Na začátku prosince Báře vysvětlujeme, že od teď bude spát ve velké nové posteli ve svém pokojíku. Nejdřív se jí to nelíbí, ale pak svolí a po několika emigračních pokusech poprvé usíná...a pak zas a znovu a na malou postýlku, ze které není možné provádět únikové manévry, si už ani nevzpomene.

Kovová postel je z Ikey, ale my jsme ji pořídili i s roštem za poloviční cenu z bazaru. Chyběly na ní pouze ozdobné bočnice a ostré výstupky, které po nich zbyly, musel Petr trochu opilovat. Pořád do ní přidávám víc a víc polštářů, pro které mám podivnou slabost, a na plyšáky je taky místa dost....i když vzhledem k Bářiným rituálům, kdy si na každé spaní bere celou náruč momentálních oblíbenců, je tam někdy dost těsno.

Tohle jsou poslední fotky spacího prostoru, zatím jen s houpacím křeslem.

Velký šedivý rám mi doslova vnutil pán ze Zlevněnky. Brala jsem si tenkrát rámečky menší a po těch velkých jen pokukovala a s díky odmítla spíš vzhledem k ceně. Jenže on slevil asi na třetinu a tak jsem bez něj samozřejmě nemohla odejít (odjet, byli jsme naštěstí autem). Fotky jsou upravené z focení Báry před rokem a oddělené od sebe jen s pomocí washi pásky.


Kovová stínítka stropních světel jsem rozveselila sovami a liškami z vánočního výprodeje z Ikey a ilustrace v proutěných rámech obměňuju podle toho, na co milého zrovna na internetu narazím. Do dětského pokoje se krásně nakupují všemožné dekorace z bazarů, jeden lepší kousek než druhý, koníci z modrotisku stáli 10Kč oba, toho druhého mi paní dala zdarma, prý je hodně vyšisovaný...naopak za toho bledšího bych dala dvojnásobek:) Roztomilou vílu jsem zase nemohla nechat v Ikee, prostě se na mě tak dívala...a dívala...a už byla v košíku...

Snad se tu Báře zdají jen ty nejkrásnější sny...

TAK JDE ČAS {34}...

úterý 10. února 2015


Na houpačce v Lužánkách...
a taky póza na dřevěné kočce...
Trochu tělocviku s tátou
Baví mě design kelímků z Delikomatu...
a taky mě baví buchty z červené řepy
Mléko z panáku
Kuchyňský kalendář je hotov...
a taky ten do dětského pokojíku je aktualizovaný na rok 2015...
a taky v ložnici jeden visí...

PROMĚNA PRO MĚ (N) – {DIAMANTOVÝ ZÁVĚS}...

sobota 7. února 2015


Při jedné obchůzce doplňků v Ikee jsem se zasekla u výprodeje vánočních dekorací a koupila dvě balení zlatých plastových diamantů. Pomocí silonu jsem jednotlivé nezvyklé stromečkové ozdoby navázala na kovové kolečko, které jsem předtím přestříkala na zlatou. To jsem zavěsila na háček upevněný do stropu nad přebalovacím pultem v dětském pokoji a blyštivý „rozptylovač pozornosti“ pro Lucku byl hotový.

Přijde mi mile symbolický, Lucka je pro nás už teď určitě jeden velký drahokam a věříme, že bude taky zlatá....+ hodná, spavá, milá, hravá, veselá....atd...vždyť to všichni rodičové znáte ne? přejeme si to všichni a všichni doufáme...


VŠEMI SMYSLY (U NÁS DOMA O VALENTÝNU) {15}...

úterý 3. února 2015

Dalo by se říct, že „hnízdím“. Takový výraz použil Petr, když jsem se mu svěřila, že mám tendence pořád něco vyrábět, obcházet bazary a vetešárny, sedět xx hodin na pinterestu a naprosto se oddávat inspiracím...Stejné „záchvaty“ tvořivosti jsem měla i poslední měsíc před narozením Báry, jenže to na to byl tak nějak čas, protože jsem si začátek mateřské užívala sólo.

Lucka se má narodit někdy kolem Valentýna (ne že by se u nás nějak slavil), ale pár dekorací jsem si k němu samozřejmě nemohla odepřít...

Na zelené věnce v obývákových rámech jsem uvázala bílé stuhy a srdíčka a komodu naladila tak trochu andělsky romanticky. Stačily k tomu obyčejné velké sklenice od okurek, ubrousky a lepidlo na dekupáž. Srdíčka uchycená na pletivu jsem pak vyrobila s pomocí tvarovacího drátku a záclony, kterou jsem připevnila po obvodu bílou nití. Za okno jsem umístila zinkový truhlík a do něj naskládala čiré láhve od alkoholu, co jsem křečkovala několik měsíců v bedně od banánů.


V jídelně jsem vyměnila ilustrace v rámečcích a neodpustila si několik kolíčků ve tvaru černých srdíček, sepnutých ke šňůrce.


Záclonu zdobí pár perníčků z Vánoc. Jak to, že jsem je ještě nesnědla???


Do chodby jsem na kazetový botník vyrobila valentýnskou girlandu. Stačil k tomu provázek, pár srdcí vystříhaných z plastového ubrusu a zbytky toaletních roliček oblepených samolepící fólií, ze kterých jsme nůžky (a já) vytvořili drobné princeznovské korunky. Srdíčka jsou nezbytně i na lustru. Na dveřích visí kovové srdce a z venku pak věneček ovázaný jen šifonovou stuhou.


Ilustrace podél schodů se tváří mile zamilovaně a malý vánoční stromek ve smaltovém kbelíku teď se všemi srdíčky působí podobně.


Poslední dobou…
jsem se dívala: na pinterest a zas a znovu a skákala jsem z vyhledávání jednoho nápadu za druhým...
…………………………………………………

jsem ochutnala: zřejmě nic nového, ale taková zmrzlina přelitá domácím kaštanovým likérem mi fakt dokonale uspokojuje chuťové pohárky...
…………………………………………………

poslouchám: Báru a když odpoledne spí, je tu ticho rušené jen tikotem hodin
a taky doporučuju tuhle adresu na přehrávání hudby
…………………………………………………

mi chybí: často dech...a to i při chůzi po rovině
…………………………………………………

čtu: Příběh opravdové vášně od marmeládové královny Blanky Milffaitové...brzy přijde den, kdy navštívím její Slunečnou kavárnu na Šumavě a koupím pár marmelád...
Taky Paní Hamingwayová od Naomi Woodové
Taky Podpis všech věcí od Elizabeth Gilbertové
Ježíšek mi letos udělal fakt radost:)
…………………………………………………

nemám ráda: brnění a občasné křeče v nohách i rukách, neustále rozhozená záda...prostě předporodní stav, který vede k jedinému a nevyhnutelnému...
 …………………………………………………

mám ráda: sedánky s holkama a jejich dětma v naší oblíbené dětské kavárně...
 …………………………………………………