Menu

Domu Inspirace Rodina Recepty O mně Menu

PROMĚNA PRO MĚ (N) – {HODINY PRO MALÉHO PRINCE (A PRINCEZNY)}...

pondělí 31. července 2017


Návštěvy se mi smějí, že nám to tiká i na toaletě...v dětském pokoji ale hodiny chyběly, tak jsem koupila jednoduché s kamenným vzhledem z Jysku. Potřebovala jsem totiž nějaké zajímavé bez skla nebo plexi na přední straně, aby se daly pohodlně pomalovat permanentní fixou. Vybrala jsem motiv Malého prince s liškou....tak trochu pro Davida, co se tu s holkama za pár měsíců usídlí.. pár dokreslených číslic...tak trochu pro Petra, co tvrdí, že na hodinách, a dětských obzvlášť, prostě být musí...


ZÁPISKY „MOM TO BE“ 3 {35. TÝDEN}...

pátek 28. července 2017


Ručička na váze hlásí další kilo navrch...nebo že by to byla voda z těch melounů, kterými odpoledne doháním svůj pitný režim?? Využívám Petrovy celoměsíční přítomnosti a zařizuju si na neurologii rehabilitace...slečna fyzioterapeutka je velká sympaťačka, se kterou bych nejspíš zašla na kafe...co se ale týká přístupu ke cvičení a mému stavu, je to zbytečný výjezd do centra kvůli dvaceti minutám jejího času, ve kterém mi prý nemůže vzhledem k těhotenství nic pořádně rozhýbat, poradit! nebo mi říká věci, co už dávno znám a nestojí na nich můj problém...dokončuju svou jógovou terapii a do porodu bych ráda stihla alespoň dvě masáže, abych „TO“ přežila...

Lucka chytá neštovice, první den si v pohodě říkáme, že to vypadá na pohodový průběh, druhý den nastává dost nepohodová probrečená noc, třetí den si jedeme pro antivirotika, čtvrtý pro celková antibiotika...afty a rozeseté neštovice kolem pusy bolí, a tak přitlumujeme ditiadenem, nurofenem, mazlením, zmrzlinou, jogurty a ovocnými kapsičkami...po náročném týdnu nastává pozvolný ústup a napjatě očekáváme, kdy si jako rodina budeme moct všichni vyjít na procházku, aniž bychom si děti dělili...

Ještě, že David má svoji lišku...


PROMĚNA PRO MĚ (N) – {CESTOVATELSKÁ PODLOŽKA PRO DAVIDA}...

úterý 25. července 2017


Před pár měsíci jsem v bazaru za 29 Korun koupila bílý kulatý plátěný ubrus. Tušila jsem, že bude mít jiné využití, a tak jsem sama sebe ani nepřekvapila, když jsem na něj černou fixou na textil namalovala mapu. Mamka mi ho podšila měkkou látkou a po obvodu zapošila bílým tkalounem a mně se tolik líbí, že se na tom světě asi budu povalovat s naším Davidem...

Dřevěnou hrazdičku jsem sehnala od maminky tří dětí, která si byla jistá, že čtvrté mít nebude, a nahradila jsem tak naší starou plastovou, kterou si na sebe holky neustále strhávaly. Tahle je pevná a navíc přírodní bez jakékoli úpravy povrchu. Navěsila jsem na ni bukové kostky, do kterých mi Petr provrtal dírky a taky plyšáky z dílny czpins, které jsem koupila na kreativním marketu v Praze...už bych se válela nejradši...

4HOME – {TERASA}...

sobota 22. července 2017

Realizace terasy a hlavně schodů z balkonu se stala skutečností...pravda, když dojel taťka, že za týden bude hotovo, těžko se mi tomu věřilo, ale zase mě přesvědčil o tom, že je kouzelník...z původního záměru osadit terasu dřevem sešlo, abychom se nebáli na ni postavit otevřené přenosné ohniště, bazének s vodou, neměli o ni strach, když budeme brousit, opalovat, natírat...pro cihly znonivky jsme si dojeli do cihelny do Šitbořic, jsou vysoce pálené, vhodné na místa, kde musí odolávat erozi, změnám počasí a teplot...tak pevně věříme, že nás bez úhony přežijí...hlavně mají rustikální neumělý povrch, ne jako pravidelnější betonové dlažby, kde jsem si mezi stovkou provedení nemohla vybrat...


1.den...

Počasí nám přeje, zatím žádné brněnské tropy, ale příjemných 20...Petr nanáší přes dům kýble jemného štěrku, holky ho nekontrolovatelně metají do stran, taťka kutá původní odvodňovací kanálek a já vařím a peču pro ty všechny brigádníky...



2.den...

Petr má nekončící prudkou sezónu v práci, taťku bolí zápěstí po přenosu těžkých cihel, holky dál pomáhají, seč jim síly stačí, a já běžím do lékárny pro obinadlo a postkytuju Veral gel...a další buchtu na plech...


3.den...

Cihly jsou na místě, dorovnávají se kraje, nerovnosti, ryje se díra pro odvodňovací trubku...taťkovi se blokují záda, když se po ránu „nahoře bez“ zapotí a ofoukne...poskytuju proviant v podobě spousty krabic vychlazeného pomerančového džusu, který ho, prý, vždycky (ne)bezpečně „nakopne“...


4.den...

Mohutně vyrušujeme náš, jinak vcelku mírumilovný, vnitroblok, když taťka svařuje díly na schodiště...v pauzách mezi vyvařováním a usměrňováním dětí odbíhám v Lucčiné spací pauze natírat nosníky a nařezané dřevěné části na schodnice a zábradlí...poté hodinu obvolávám stavebniny, abych zjistila, kde koupíme několik kousků odvodňovacích betonových kanálků...Hornbach i Bauhaus Brno tou dobou vykoupeni...cítím se vyždímaná jako těhule v šestém měsíci...

 

5.den...

Očekávám další blokádu zad či jiných částí těla, ale taťka (i já) zatím držíme pohromadě...stavbyvedoucí dokončuje odvodňovací kanálek, aby se potkal s drzou krysou, která se v krátkém momentu jeho zahradní nepřítomnosti vylezla vyvalit do trávy a pak div neprskala, když si ji dovolil vyrušit...schodiště připevněné, zábradlí též, klouzačka klouže, klaksony troubí...

 

6.den...

Poslední dodělávky zahrnují velkou magnetickou tabuli, co natřená tabulovkou, čeká už rok, až ji někdo pověsí a namaluje na ní první princeznu...mírně se ochladilo, ale to nás rozhodně neodradí od společného vítězného fota...


Další dny Petr vysypává jemný písek do spár, rovná terén a zasévá fotbalový trávník, přesouvá nezbytné harampádí pod schody, vyměňuje staré plexi výplně balkonů dole i v patře za dřevěné laťky, jako na novém schodišti, natírá prorezavělé kovové části...výsledný rustikální efekt je přesně podle našich představ...i když mi v hlavě stále rezonuje Petrova otázka o měsíce zpátky: „A prosim tě co se ti na té naší šedé, betonové, mechem zarostlé zámkovce nelíbí?!“

ZÁPISKY „MOM TO BE“ 3 {33. TÝDEN}...

středa 19. července 2017


Jen, co na začátku července elegantně zabalím na plánovaný čtrnáctidenní pobyt na Šumavu, hned zase věci vybalím do skříněk...Bára chytá neštovice...v období největší „drbivosti“ tu s námi naštěstí pobývá babička...pak odjede a my se z té izolovanosti začínáme drbat taky...za další dny chytáme všichni ponorku...holky se perou, mě panicky dochází, že mám deset kilo nahoře a za pár týdnů rodím, když se utrhnu od dětské pozornosti, čtu Gottland, výchovnou Nevýchovu, Všichni žijeme v blázinci psychiatra Radkina Honzáka, Hypnoporod a ocitám se v ještě větší depce...

...když se další týden Bára zastrupatí, jedu na neurologii pro doporučení na rehabilitace, na které mám čas se vmáčknout díky Petrovu pracovnímu volnu...Petr si blokuje krční páteř, když Báře aktivně předvádí, jak se dělá kotoul vzad...zahání to růžovým brufenem (lehce mu závidím, že to má čím rozehnat...)...o pár hodin později přijede ze squashe s naraženým žebrem...vypadá to, že se tu cíleně devastujeme...a to nás ještě čeká druhá, obávanější, neštovicová vlna...

...hrajeme si na psychicky odolné rodiče a hrotíme situace dál, když Petr nachystá Lucčiny dudlíky pro dudlíkovou vílu (Lucka ví, o co jde, protože Pepě vzala zoubková víla zoubek)...podstrčíme místo šestice posbíraných dudlíků čokoládové mince a bonbóny...Lucce září zrak...o pár hodin později nemůže odpoledne bez šidítka spát...a tak nespí...celé odpoledne je mimo z nevyspání a večer nám oznamuje, že víla vzala dudlíky a že spát opět nebude...usíná o půl desáté se mnou v posteli...a já se ráno probouzím se zablokovanou krční páteří...další dny probíhají podobně nespavě až na to, že to L. koření amokovými záchvaty naštvanosti...

...a David? Ten se nejspíš z těch vysilujících momentů a mé neurózy taky v břiše osype...na Ebay jsem mu pořídila několik šátků/bryndáků s krásnými motivy (pro vyhledání stačí zadat „baby kids burp feeding bibs saliva towel bandana“)

LUCISMY {1}...

neděle 16. července 2017


První slovní spojení začala vyluzovat už v roce a půl...ve dvou letech mluvila ve větách...za další týdny skloňovala...za pár dalších naskakovaly synonyma a slovní vyjádření nabraly na pestrosti...teď se nepřestáváme smát při každém jejím novém obratu, co vymyslí nebo si zmemorizuje od ostatních...je to malý technický humanista...

♥ Dělám L.dva culíky a ona poté prohlašuje: „Já sem ňáká kočka...mňau, mňau, mňau...“

♥ Povídáme si s L. o Davidovi v břiše a L. mimo mísu...“Mami, ty máš Lucku a tatínek má Báru...ve školce...“

♥ L. byla na zkoušku v jeslích Žirafka a kdykoli jdeme kolem, svěřuje se: „Tady sem byla...a pláčala sem...tatínek šel do pláce...a maminka byla u doktola...já sem byla moc smutná, víš...“ vždycky se mi sevře srdce, když mi ty svoje pocity umí říct v celých vyskloňovaných větách!!!

♥ L. před odchodem z domu vykoná svou velkou potřebu a jen, co vyjdeme na ulici, povídá důležitě a nahlas! prvnímu kolemjdoucímu (jakýsi cizí tatínek s kočárkem): „Já šem kakala...“

♥ Procházíme s L. kolem pána, který nadává psovi...“Azore, nehrabej, děláš bordel...“ Lucka po třech sekundách: „Mami, ten pejšek dělá boldel?“

♥ „Balu, pozor, já teď skočnu...“

♥ Já: „Na, Luci, dej si borůvky...“ Lucka: „Dám si vitamíny...“

RECY VĚCI {BOTANICKÝ KLOBOUČEK}...

čtvrtek 13. července 2017


Období první republiky by mi asi sedlo...aspoň co se týká klobouků...mám pro ně slabost...Lucka jich po Báře podědila nespočet, ale tenhle botanický, jak jsem si ho pro sebe nazvala, je jen pro ni...stál mě asi 40 Korun a já ho přišitými květy z Ikea látky trochu znevšednila...

VÍC NEŽ TISÍC SLOV {87}...

pondělí 10. července 2017


Petr těm divoženkám pustil starého dobrého Elvise...

A holky to rozjely ve velkém stylu...

Bára si hlídala, aby se jí sukně dostatečně točila...

Lucka si hlídala, aby se z toho jednostranného točení nezamotala docela...

Já jsem hlídala, aby se obě nesrazily...

A Petr hlídal, aby hudba hrála dostatečně hlasitě...

Tak si tu tak všichni všechno hlídáme a každý víme co...

4HOME – {KONFERENČNÍ STOLKY}...

pátek 7. července 2017


S pořízením nové sedačky došlo i na výměnu konferenčního stolku po rodičích, který jsem si před léty zkrášlovala mapou. Chtělo to něco lehčího, vyššího a menšího, a tak mě napadly bazarkové stohovatelné konferenční stolky, které jdou schovat pod sebe a v případě potřeby jednoduše vysunout. Ten prostřední jsem navíc využila ke kreslení pro holky. Vešel se akorát do nevelkého prostoru mezi pracovní stůl a sedačku.

Původně lesklé a tmavé horní desky stolků mi Petr přebrousil a spodní části jsem nadvakrát natřela bílým Balakrylem, přešmirgovala a vše zalakovala Balakrylem bezbarvým (jde použít i syntetický lak, ale déle to schne a čpí).

MARIANNE BYDLENÍ (A JÁ) PODRUHÉ...

úterý 4. července 2017


Tak tohle byla fofr akce podle mého gusta. Redaktorka mi prakticky rovnou poslala návrh stránky z letního dvojčísla Marianne bydlení...zřejmě se jim do tropického vánku hodilo několik mých starých „cinkadel“ do větru, jak já jim říkám. Mám jich po domě spoustu a mohla bych jimi zaplnit celé číslo...koho by ale bavily tak "ověšené" stránky...

Děkuji za poprvé, podruhé a jakékoli další ...


TAK JDE ČAS {49}...

sobota 1. července 2017


Ještě pořád se vejdou do vaniček...
...tyhle dvě dokonce do nočníků...
Co v té telce asi dávají??
Odrazy ve vaně...
„Mami, kde mám tu druhou palmičku?“
„Mami, taky mě prosimtě vyfoť...“
„Tatíííí, drž mě!!!“
„Tati, nedrž mě!!!“
Soví nadhled...