Menu

Domu Inspirace Rodina Recepty O mně Menu

VÍC NEŽ TISÍC SLOV {68}...

úterý 28. června 2016


S babičkou na gauči...
...se to bez knížky neobejde...
Bára hltá každé vyprávění a Lucku nejvíc baví obracení stránek...
holky dostaly dřevěnou vosu na tyčce, hrací strojek s tančícími žábami...
Lucka je furt přerušuje a pak je s radostným výskotem vrací na podium...
slavíme dětský den malinko v předstihu...
holky od nás s Petrem dostávají jídelní sady z melaminu ...věřím, že nerozbitné...čepky od BeBirdie
a lego duplo, zakoupené v bazaru za pohádkovou cenu (ve srovnání s cenou nového)...
od té doby si tu hrajeme...všichni!


Z BAZARU {STARÉ ZRCADLO V DŘEVĚNÉM RÁMU}...

sobota 25. června 2016


Tohle zrcadlo na mě v Letovicích na burze čekalo...přišla jsem naštěstí včas, protože takový kousek by chtěl možná leckdo...rozhovor s příjemným prodejcem probíhal asi takto:

Dobrý den, za kolik máte tohle zrcadlo? za pět set ... a za 300 korun byste mi ho prodal?...tázavě, ale s úsměvem se na mě podívá a pak prohodí Paní, vy jste srandistka, takový poklad....Začínám zkušeně prohlížet lehce naprasklý rám na zadní straně a komentuji...vždyť se podívejte, sem tam červotoč, tady lehce naprasklé...červotoče vyženete, podívejte se, to je fazetové zrcadlo, krásná práce...tak za 400...dala bych za něj i 500, ale zkouším dál...tak za 350 si ho vezmu...tak že jste to vy...a můžu si ho u vás nechat a přijít si ke konci?...jasně máte ho tady...chcete nějakou zálohu?...ne, jen si přijďte...po třech hodinách vidím jak se trhovci začínají pomalu balit, ale moje zrcadlo na mě pořád čeká pod koly dodávky...tak za kolik jsme se dohodli? Za 300?...pán s úsměvem...tak za těch 350...vy si to pamatujete?? Tak dobře děkuju moc, budete tu příště??...budu tu příště... a já snad taky...

Červotoče jsem vyhnala Lignofixem, zažloutlý nátěr přetřela dvakrát na bílo a Petr mi lehce podřený skvost přivrtal do horní koupelny, aby tu hostům bylo útulno...nutná polička pro Petra (na odkládání brýlí a jiných nezbytností) je z Ikey a i přes moje prvotní protesty, že se ten „skvost“ zkazí, se stala věrnou součástí zrcadla...chodím se na něj dívat...občas i do něj...

Teď je na řadě výměna osvětlení nad zrcadlem...nejspíš potrvá, než zase někde něco vysmlouvám...



VÍC NEŽ TISÍC SLOV {67}...

středa 22. června 2016


V Žebětíně na dětském dni...
Bára si stihla vysypat barevným pískem obrázek Ariel, nechala se potetovat, slízala zmrzlinu, aniž by skončila půlka na tričku, zablbla si na hřišti, natrhala pugéty květin...
Lucce stačilo běhání v trávě, lopatka, písek a skluzavka...
Mně stačilo latté a že se mi tentokrát nikdo nesápal po mléčné pěně...
Petrovi stačily dvě vychlazená piva a radostné jiskry v očích tria L, B a V...
Celkově jsme si prostě stačilli...
Tohle léto budiž zahájeno...myslím, že B. slíže i tentokrát mnoho nanuků a Lucka se lopatkami prohrabe až do Chebu...


Z BAZARU {SÁŇKY}...

pondělí 20. června 2016


Tyhle sáně jsem odtáhla (spolu s dětmi a kočárkem) z výkupu druhotných surovin...nesmím sem chodit, jenže sáňky byly opřené o první kontejner, takže stačilo vlézt na kraj vrat...měly tak krásně přírodně zbarvený výplet, že jsem neodolala...myslím, že barvy časem vzala voda, vítr, sníh nebo bůhvíco, protože už něco pamatují, dole orezlé, dřevo vyšisované...jenže to já obdivuju na těch druhotných pokladech právě ze všeho nejvíc...stačí málo, aby se zase rozsvítily nebo je nechám tak, ať si to u nás užijou, odžijou a dožijou...

V naší ulici mě potkal soused a protože ač konec dubna, ve vzduchu tenkrát visel po předešlých teplých týdnech sníh a všichni se choulili do kabátů...prohlásil s úsměvem na rtech, že „to sedí“ a že to vypadá, že je letos ještě užiju...druhý soused si zabydlené sáně na zahradě rovnou nafotil a postoval na facebook...a tak se staly slavné už i virtuálně...

Teď je máme vedle pískoviště a nikde jinde nejíme s holkama raději zmrzlinu a ovoce (klidně i tropické!)...a u našeho nového přenosného ohniště se na nich skvěle pojídají špekáčky...tak, tolik na mojí obhajobu...


ADRŠPACH PODRUHÉ...

pondělí 13. června 2016


V tomhle koutě naší domoviny jsme pár dní strávili už před dvěma lety... tenkrát jsem čekala Lucku, byl teplý srpen, doznívaly nevolnosti a pro změnu je vystřídala nová vlna mé alergie....

...letos jsme se sem vydali na tradiční jarní pobyt se stejně velkou skupinou jako vloni na Vysočinu. Bydleli jsme elegantně v zámečku Bischofstein ...přes dvůr, sevřený zídkami, jsme chodili na snídaně a večeře do zdejší restaurace s dětským koutkem, venku obrovské hřiště, chlazené pivo k dispozici po celý den a neskutečně příjemná obsluha...pokoje velké akorát a hlavně jsme se sem v tak velké partě pohodlně vlezli...čarodějnice byla taky kde spálit a rovněž nabrané kalorie z těch lahůdek...chodily jsme ve skalách celé tři dny, v Adršpašských se dostali bez front dokonce i na lodičky, protože jsme si přivstali, předběhli davy Poláků a ukázněně dojeli na otvíračku...do Teplických jsme došli po svých přes pole, louky kolem divokých koní a na Ostaši zakončovali posledním obědem a zmrzlinami u stánku...

Bára to „uchodila“ až na nějaké sklíčené momenty, že ji snad po těch kilometrech bolí nožičky nebo co....když už nepomáhaly ani úplatky v podobě lízátek, tak jsme nesli s Petrem nosičky oba...já naštěstí vyfasovala Lucku...zjistili jsme, že patří mezi deset procent nejlehčích dětí...Bára naopak mezi deset nejtěžších...nohy pálily, záda protestovala, ale nejsme na tom zřejmě ještě tak zle a své potomky odnesem, kam je potřeba...i sami sebe...

HRUŠKOVÝ KOLÁČ...

středa 8. června 2016


Peču často, protože snídám zásadně sladké...a holky mě následují, takže mám o to větší motivaci...škoda, že času je na to poskrovnu...většinou hledám recept podle toho, co mi v lednici přebývá...tentokrát to odskákaly hrušky a tvaroh....Bára mi poctivě pomáhala, nos odřený od ustavičné rýmy, tváře červené od ustavičného ekzému, či co to je...recept je z Apetitu a první odstavec má pravdu „Až jednou hruškový koláč ochutnáte, budete jej péct donekonečna. Má tak jemnou a vyváženou chuť, že půlku sníte za tepla. Až vychladne, půjdete jej ochutnat znova a záhy zjistíte, že na rodinu už nic nezbylo.“ Byly jsme s ním hotové za dva dny...bez pomoci Petra...toho sladké, ani se mnou stabilně po boku, pořád nebere...



Hruškový koláč z Apetitu

Těsto:
150 g tvarohu
6 lžic slunečnicového/řepkového oleje
1 vejce
2 balíčky vanilkového cukru
špetka soli
1 lžíce kakaového prášku
300 g hladké mouky
3 lžičky prášku do pečiva
máslo na vymazání plechu



Náplň:
1,5 kg hrušek, oloupaných, zbavených jádřinců a nakrájených na plátky, smíchaných s kůrou a šťávou z jednoho citronu 3 vejce (žloutky a bílky zvlášť)
250 g tvarohu
250 g zakysané smetany
75 g cukru krupice
1 balíček vanilkového cukru
1 lžíce jedlého škrobu
1 lžička perníkového koření



Postup:
V míse smíchejte tvaroh, vejce, vanilkový cukr, sůl a kakao. Postupně přidávejte mouku smíchanou s práškem do pečiva. Pokud je těsto moc tuhé, přidejte 1 – 2 lžíce vody. Těsto rozválejte a vmáčkněte do vymaštěného plechu. Já jsem použila kulatou zapékací formu. Navrch vrstvěte hrušky.

Troubu předehřejte na 200 stupňů. Z bílku ušlehejte sníh. Žloutky utřete s tvarohem, zakysanou smetanou, cukrem, vanilkovým cukrem, škrobem a perníkovým kořením (použila jsem místo původního mletého hřebíčku). Spojte směs opatrně s bílky. Potřete náplní vrstvu hrušek a dejte péct asi na půl hodiny, až vršek koláče hezky ztuhne.


SOUROZENECKÁ {NA LESNÉ U KONÍ}...

neděle 5. června 2016


Další z květnových slunných víkendů...
Jedeme se provětrat na Lesnou ke koním...
Báru ale víc berou žluté květy pampelišek...Lucku zase ty odkvetlé...
Mě berou modřínové větvičky s šiškami, které otrháváme v lese...
A Petra nebere asi nic, jen to odevzdaně pozoruje a hledá mi ty větvičky ♥


4HOME – {KOUPELNOVÉ VĚŠÁKY Z PÁDEL}...

čtvrtek 2. června 2016


Je tomu už dlouho, co jsem sehnala ve Zlevněnce tyhle pádla. Nejdřív mě napadlo, že bych je nechala holkám, až pojedeme někdy na vodu...jenže to „nedohledno“ mě přestalo bavit a tak jsem se nechala vést svojí inspirací odtud a vytvořila stylové věšáky do naší horní koupelny. Pádla jsem jen natřela šedou matnou a vodou ředitelnou barvou a lehce ošmirgovala, na závěr tradiční bezbarvý balakryl...háčky jsou z bazaru za pár kaček....teď už jen pověsit župany...nebo třeba šnorchl...