Menu

Domu Inspirace Rodina Recepty O mně Menu

DAMEJIDLO, KAFE A SA…

čtvrtek 28. února 2013

Někteří lidé realizují mé sny, aniž by o nich věděli a mají dokonalý talent zalepit díru na trhu, na duši, na žaludku…a na životě taky. Přitom vycházejí jen z toho, jaká služba jim samotným chybí…a nemají strach „do toho“ jít…

V roce 1993 Radim Jančura založil Student Agency. Tahle firma už dávno nenabízí své služby jen studentům a dnes slovo student v názvu spíš připomíná, že je tu pro ty, kteří chtějí kvalitní službu a přitom cenu jako za studentských let (o čemž by možná starší ročníky polemizovali).
Pan majitel říká, že bojovnost zdědil po svém pra pra-předkovi zbojníkovi v Beskydech. Bral jak bohatým, tak i chudým. Boj se podle mě vyplatil.
Nevím přesně, kolikrát jsem ke svým cestám využila jeho žluté autobusy, ale přesně si pamatuju melancholické písničky zpěvačky Enyi při každém nástupu a výstupu, pohodlné sedačky, které neutiskují nohy do polohy skrčenců, super film a horké kafe s časopisem zdarma. Jediným mínusem budiž občas fakt, že se vedle vás posadí smrdutý utiskující pasažér, nefungují sluchátka, kávovar zamrzá a oblíbený časopis je rozpůjčován ostatními cestujícími. Na tyto neovlivnitelné jevy si ale musí stěžovat jen úplný blbec…a může přímo panu řediteli na jeho osobní telefon. Já žluťákům, se kterými se míjím v autě na D1, vždycky zamávám…přece jen jsem před mateřskou byla úplně malinkou součástí téhle firmy a ráda se vrátím.




Před několika lety mi (nejen) v Brně chyběla tzv. “coffee to go“. Tahle pohodlná potřeba vzít si VELKÝ kelímek kávy s sebou do pošmourného počasí a zahřívat se po cestě, byla ještě umocněna mým návratem z New Yorku, později Minnesoty a ještě později z Kanady, kde jsem se téhle nezávislosti na vysedávání v kavárně nemohla nabažit. Podotýkám, že tím kelímkem nemyslím žádný mini! paskvil z našeho běžného kafematu, který vypiju jedním lokem, pohledem i dechem. Jaké překvápko mi jednou připravil tenhle coffee stánek KOFI KOFI na České. Skláním se před vizuální pohyblivou podobou a statečně odolnou obsluhou, která vzdoruje venku každému Nečasu. Někdy, zdá se, taky v pohybu.











Dalším z realizátorů mých snů je Tomáš Čupr, který tvrdí, že je lepší mít 51% něčeho než 100% ničeho. Po úspěšném Slevomatu přichází s dalším božským nápadem www.damejidlo.cz a postupnou evolucí se snaží dopracovat k revoluci. Mám odjakživa ráda volby (nikoliv ty politické) a když existuje možnost objednávky z pohodlí domova, a dokonce za stejnou nebo nižší cenu, proč toho nevyužít?
Kolikrát mě už napadlo si objednat pizzu do domu? A kolikrát jsem zjistila, že si pro ni (nebo na ni) budu muset buď zajít, nebo si nechat zajít chuť? Asi tak tisíckrát…pak už jsem tyto úvahy vzdala a chutě přebila…asi rychlými špagetami s kečupem…
Jakožto mamince na mateřské dovolené se mi Tomášovy nápady náramně hodí. Slevomat pomáhá překonat schody do obchodů nepřístupným kočárkům a šetří mi peníze. Damejidlo zase čas strávený v kuchyni…a mimoto se při dovážce jídla na chvíli cítím jako v americkém filmu.
Už dloooouhé roky jsem neslyšela dodávku s mraženými polotovary a mojí milovanou zmrzlinou, která po sídlištích vyhrávala „tudududu tududu“. Tenhle nápad nakonec ztroskotal? Doufám, že damejidlo bude svoji základnu restaurací navyšovat a brzy pro Brno přidá indickou nabídku a rozvoz bagelů. Asi bych se pak stala výherkyní největších jedlíků a objednavatelů a jedla půl roku zadarmo.

Musím končit, jdu si něco objednat.

3.MĚSÍC V+P+B

středa 27. února 2013

Už někdo vymyslel stroj na zastavení času?? Kdybych mohla zmáčknout tlačítko „pauza“ , mačkala bych ho často celý den…

Tenhle měsíc mám poprvé pocit, že s B. občas mile zasouzníme a jsem schopná ji víc odhadnout…

Stáváme se pomalu (ale jistě) odborníky na:“Co-zrovna-tenhle-pláč“ B. znamená. Pravda, někdy se pleteme a pláč-B. potřebuje vyměnit plenku zaměňujeme za pláč-B.má hlad. Ve 3.měsíci přes den místy kojím i po 1,5 hodině…tváře a zbytek těla expanduje tím pádem závodním tempem stejně jako osobnost B.


Bára objevila svoje ruce a její výraz při tom vypadal asi jako: „Panečku je tahle část těla vážně moje? S ní se dá dělat tolik věcí…no nejdřív se na ni budu jen pomalu dívat, abych ji nevyplašila…zdá se mi totiž, že ji dost využiju…“

Taky objevila, že má nohy, na ty nezírá, ale válí je z jedné strany na druhou…

Nemá ráda druhou stranu sama sebe a v poloze na břiše hlasitě protestuje…vydrží břišně jen na balónu, na kterém cvičíme zdvih hlavy…chudáci děti, musí to být zápřah zvedat skoro nejtěžší část těla…

Broukání nabírá na síle…broukáme na ní taky. Zdá se totiž, že si tak daleko víc rozumíme…Můj nejoblíbenější okamžik je, když mě B. delší dobu upřeně pozoruje a pak se usmívá, zatímco na ni mluvím…Ráda se na nás dívá, když si čistíme zuby (těžko říct, co ji na tom tolik bere:)

Usmívá se jako…jako…jako čerstvě upečený koblížek a povídá si sama se sebou…

Poprvé se dynamicky otočila na bok a staticky na něm setrvala… mizí tím pádem naše svobodné odbíhání…

Je lechtivá na bříšku a vždycky zvedne nohy nahoru – využíváme hojně při přebalování. Když potřebujeme, aby zaujala vhodnou polohu…stačí polechtat:)

30.1. spala B. v noci skoro 7 hodin v kuse!!! (budiž prominuto 7 předchozích hodin bdění a pláče)

3.2. předchozí rekord pokořen – 8 hodin v kuse!!! (bez předchozích 8 hodin bdění a pláče…alelujáááá)

17.2. 8,5!!!!

22.2. 9!!!! B. je definitivně noční spáč jako já. Nikoli ale denní. Myslím, že devítka je konečná.

Na kurzu Koblížků máme i lekce baby-masáží a jak moc si B. užívá nohy, stejně tak intenzivně ale protestuje při masírování rukou.

Umím první říkanku…
Šlo prasátko na procházku,
mělo uzel na ocásku.
Po cestě ho potkal pes,
ocásek si rovně nes.

TAK JDE ČAS {5}...

pondělí 25. února 2013


Březnová stránka našeho kalendáře
Valentýnské překvápko „od Báry“
U babičky je vždycky dobře
Na šumavské vycházce
Nejdřív nakrmíme Báru…
Pak sami sebe…
Valentýnské domácí baileys pro mamku
Ztratila princezna korále
Zachycena v síti na návštěvě v Boskovicích

VŠEMI SMYSLY (I NE-SMYSLY) {2}...

sobota 23. února 2013


Proč jsou ty sovy tak roztomilé? Tuhle jsem ve městě viděla slečnu s nádhernou soví taškou. V Lidlu mi tuhle vyprodali krásný soví balící papír (že bych nebyla jediný nadšenec těchto opeřenců?) Koupila jsem Báře tohle body se sovou a punčochy tuhle dostala od Ježíška. Kdekoli je cokoli se sovou, mě nutí tu (a tam)-hledět. Tuhle hezkou podivnost jsem musela navíc ještě nafotit…

Tůhle…

Poslední dobou…

jsem se dívala: na to, jak mi B. roste před očima…doslova!...a taky na pána, který v centru Brna aranžoval dětské holínky před designové odpadkové koše a téměř ze země je pak fotil…strašně ráda bych tu fotku viděla. A mimochodem miluju holínky!
…………………………………………………
jsem ochutnala: výbornou indickou placku s bramborami a chilli u kamarádky, od které si musím vzít recept
…………………………………………………
jsem cítila: a každé ráno citím karamelové kapučíno z Lidlu
…………………………………………………
poslouchám: kanadskou indie skupinu Tegan and Sara složenou z identických dvojčat
…………………………………………………
mi chybí: sezóna dýní…sešlo se mi hodně receptů a nemám pyré
…………………………………………………
mě zaujalo: design a hezký smysl těchhle žvýkaček charitygums.com
…………………………………………………
jsem četla: Dar přítomnosti od Spencera Johnsona a Boží a jiná muka od Terezy Boučkové
…………………………………………………
mám ráda: prodlužující se dny a sovy
…………………………………………………
nemám ráda: studené noci (a studené nohy)

V POKLUSU PO-KLUSU POKLUSEM KLUS…

pondělí 18. února 2013


Vždycky když něco píšu, mám obrovskou radost, když moje hlava narazí na slovní dvojsmysl a moje mysl do textu zakomponuje slovo, které má víc významů, které si můžu pospojovat. Někdy mi ke štěstí postačí třeba jen jedno písmeno, které mi mění celé sdělení. A to je pak nadělení, když dojde k dělení…Asi proto se mi tak líbí slova písniček Tomáše Kluse. A nejsem jediná (viď Jani:)

Na naši Báru má zřejmě jeho hlas (a snad i můj, když si s ním zpívám) uklidňující účinky, protože po Klusovi klusem usíná a já v mezičase klušu něco rychle uvařit, upéct, uklidit, upravit, uprat a užehlit a když už to „u“ mám „u“děláno, poklusem zase něco upíšu.

Nemohla jsem si nepoznamenat pár jeho slov…

Já přísahám, že ztratím-li se z trati, kolem plynoucí čas mi nedovolí spát.
 (Pořád ta samá)


A tady kdysi žila a nevěděla nic.
A pila jako pila, pořád víc a víc.
(Jednoduchá)


Jsi mé úzko, jsi krev z řezných ran,
ačkoli nechci, jsi ve mně uschován,
jsi zvuk, když padnou mi na rety slzy múz.
(Nina)


Do řádků tvých řas
ti pozpátku napíšu ze snů vzkaz.
Do všech tvých částí, do peřin,
pak vesmír vejde ve smír.

Pod kůži, do tepen
se vpíjím a tuším, že musím ven.
Skrz hloubku ran pak vyprchám.
Tvůj vesmír vejde ve smír.
(VeSmíru)


A z cizích veršů pak skládám věty,
z labutích per peruť pro let mimo světy.
Spíš-li s ním, s ním-li spíš?
(Nenávratná)


… pak oba splynem s plynem
(Neklid)


Kráčím stezkou stesku,
ráčím být bez potlesku

Setkán z dlouhých tradic,
setkám se s těmi, co ví víc,

Postrádám pokoru,
post rád dám za pár korun,
po korunách, až k místům honorace.

Verbuj, verbuj ovocnáři,
ač máš v erbu sladko,

A když pustili nás z klece,
jdem zpět před vysoký pece,
pecen chleba vyměníme za pé cé.
(Psáno u zpráv)


…od známku poznámky,
že nezařazený
patřím pod zámky, na oddělení…
(17B)


Pátý v patové situaci…
(Dobrý mrav(enci))


Z hrdosti národ a z národu režim.
Za kopcem zakop' jsem o vlastní nohu.
To za divou Bárou teď ke splavu běžím,
běžím, co mohu.
(Podlehnutí)


Zhasni si a sni si, i ulice je už pod peřinou,
zhasni si a sni sny, já ještě chvíli budu třást se zimou.
(Ledaco)


Pod muší křídla se schovává vždycky,
když tuší, že prší na duši.
Z nadzemských výšek mi zamává a srdce buší.
(Kfjetina)


Jsem asi jat, daleko od domova
a ty roštěnka z žebra Adamova.
(AsiJat a Eva)


Oslovo přátelství, o slovo hlásí se hlasatel na římse…
(Š.a.M.a.N.)


Našel jsem v sobě ještě jedno bílý místo,
místo jisto jistých slov čekám na vřelá objetí.
(Z deníku grušence)


V dramatu tří postav
se na mou stranu postav,
bych našel odvahu.
Byla naivní,
já byl na i v ní,
ale ne ve vztahu.
(Sibyla)


Jak dlouho mu trvá, než vymyslí třeba tohle?
Mám strach.
Tak třeba z nejistoty,
z toho, že nejsi to ty,
kdo průsvitnou dlaní mi míří do cizoty,
jsi múzou tónotepců,
jsi ryté písmo slepců.

Až naprší, tak uschne.. napršelo, uschlo..
a nám to tu uslo.

Dobrou…

TAK JDE ČAS {4}...

neděle 17. února 2013


Jsou ty bonboniéry opravdu bezedné?
Na vycházce
Rychlokoupačka v umyvadle
Můj domácí kafé koutek
Někdo tu měl svátek
Únorová stránka našeho kalendáře
Anděl tu zapomněl křídla!
Petr tu zapomněl sáček!! (pravidelnost tohoto jeho úkonu je téměř 100-procentní)
Bára a její kamarádi

VŠEMI SMYSLY (I NE-SMYSLY) {1}...

neděle 10. února 2013


Koupila jsem B. nového plyšového kamaráda, hned ho strčila do pusy a ochutnávala mu ucho…
Moje přání dostat bezednou bonboniéru belgických pralinek bylo vyslyšeno a dostala jsem k svátku hned 6! druhů. Jsem zvědavá, jako dlouho vydrží…
Taky jsem si umíchala peanut butter puding. Mňam…

Poslední dobou…
se dívám: ustavičně na Báru a zase na Báru a taky na naši novou komodu
…………………………………………………
jím: belgické pralinky, podezřele hodně červené řepy, litry jogurtů, kefírů a tvarohů (tahle závislost vznikla už v 1.měsíci těhotenství a nezdá se, že by přestala!)
…………………………………………………
cítím: jaro za rohem
…………………………………………………
poslouchám: momentálně nové album od Fun., Everything Everything a Debbi
…………………………………………………
mi chybí: slunce a cestování…a pár babiček poblíž
…………………………………………………
čtu: Láska jako Řím od Ireny Obermannové + časopis Maminka (podotýkám, že využívám „času“ při kojení)
…………………………………………………
mám ráda: Báry úsměv + Peťův úsměv
…………………………………………………
nemám ráda: déšť v zimě

PEANUT BUTTER GRANOLA…

pátek 8. února 2013

Svoji první granolu jsem ochutnala v Kanadě, kde jsme si ji tady sami vyráběli. Práce na tomhle nádherně vonícím místě se stala po jedné směně mojí srdeční záležitostí a vyměnila bych na pár let klidně českou státní příslušnost za kanadskou, jen abych mohla s majiteli Markem a Paulou dál péct…

Granola je asi nejjednodušší věc, kterou můžete udělat a pobláznit svoje chuťové pohárky. Stačí jen
 Nasypat
Zamíchat
Upéct
Sníst

 A potom si vyrobit další, protože dlouho nevydrží.
Přidat do ní jde vše, co dům dá a takové recepty mám nejradši.
Tady je jedna z mých nejoblíbenějších…



Peanut Butter Granola:

Ingredience:
3 hrnky ovesných vloček
1/4 hrnku sezamových semínek
1/2 hrnku slunečnicových semínek
1/2 hrnku strouhaného kokosu
1 hrnek nadrobno pokrájených vlašských nebo burských ořechů
1/2 hrnku medu
1 hrnek burákového másla
3 lžíce pasty tahini
1/2 hrnku cukru
2 lžíce olivového oleje
2 lžičky koření do perníku
2 lžičky skořice
1 lžička mletého zázvoru
1/2 lžičky soli
1 vanilkový cukr

Postup:
Smíchejte ovesné vločky, semínka, kokos, ořechy, sůl, skořici, zázvor a koření do perníku.
V malém hrnci zahřejte med, cukr a vanilkový cukr a až začne směs vřít, ztlumte a vmíchejte burákové máslo a sezamovou pastu tahini. Promíchanou směsí přelijte ovesné vločky a přidejte 2 lžíce oleje.
Lepivou směs rozprostřete na pečící papír a pečte (spíše sušte) při 150 stupních asi 40 minut nebo až je granola zlatavá. V průběhu pečení několikrát promíchejte.

 

TAK JDE ČAS {3}...

středa 6. února 2013


Se slonem se spí nejlíp
Taky si občas koupíte něco milého jen pro to, že je to krásně fotogenické?
Chvilka s tátou
Naše nová knihovna
Vzájemná hypnóza s hračkou v kočárku
Kalendář 2013 s fotkami z 2012
Uspávání v baby nosítku
Moje nová „svátková“ knížka
B. a její první džíny

RODIČOVSKÉ DOZNÁNÍ {2}…

úterý 5. února 2013


A je to tu zase. Čas na mateřské přešlapy, hádanky, omyly a pokusy, bolístky, návyky, zvyky a zlozvyky…

Zdá se, že 9. týden nebudeme mít s Bárou ráda ani jedna. Jsme nemocné, vysílené, nevyspané a ubrečené. V lékárně jsem odevzdala přes 400Kč za tři přípravky, z nichž se mi při pročtení příbalových letáků udělalo ještě hůř. Fenistil hrozí nervozitou, otoky a vyrážkou, Nasivin dokonce úplnou zástavou dechu! Jediný Physiomer s mořskou vodou se zdá neškodný…sůl nad zlato, napadá mě…

Snědla jsem na posezení 15 čokoládových kuliček značky Lindt!!! Asi stres?

Obětovala bych min. 15 čokoládových kuliček značky Lindt za jednu noc bez kojení.

Porodem se zřejmě ztrácí pár miliónů mozkových buněk. Jak si mám jinak vysvětlit své dloooouhé vedení? Nedávno jsem prostírala stůl a nemohla jsem si uvědomit, kam patří lžíce, nůž a vidlička. AŽ! po minutě se mi vedení zkrátilo! ROZHODNĚ POTŘEBUJU VÍCE SPÁNKU!

Jsou dny, kdy je B. super happy nebo většinu dne prospí (těchto je míň) a já si pomyslím:“Huráááá, od teď budou všechny dny jako ten dnešní!“ A když to tak není, říkám si, co jsem udělala jinak, že další není tak barevný…

Někdy mám jako máma klaustrofobické momentky. Nazvala jsem si takhle panické chvilky, kdy si uvědomuju, že život už není bezstarostný a spoustu věcí, které jsem dřív dělala tak jednoduše, jdou teď zatraceně složitě…i podívat se na film s Peťou, aniž bychom někde vzadu netušili, že bude přerušený kojením, utěšováním atd…je tu někdo malý (a milý), za koho jsme zodpovědní, kdo vyžaduje neustálou pozornost a lásku a výměnu plenek a čas na hraní a legrační zvuky a obličeje a dloooouhou strategii chystání se na procházky…naše oblíbené filmové dny nejsou prostě na pořadu dne, prim hraje neustálé „oh, ah, jee, juu…“ nad tak malou bytostí a fakt, že drobek vážící pět kilo nám systematicky krade srdce a stává se tím nejdůležitějším na celém světě (i ve vesmíru).

B. je tyranosaurus. Rekognoskuje terén a jakýkoli náš pohyb neustálým otevíráním unavených očí. Když máme kamenné tváře a nedýcháme, často si nás nevšimne a usíná dál. Tyranosaurus se taky nedal rozptýlit, pokud nezbystřil pohyb.

Když má B. bolení, často si vyčítám i den staré housky, trochu hrášku v jídle, zmrzlinu a sušenky, kterým nešlo odolat…přejdou tyhle výčitky?

Taky si vyčítám masáž „až do domu“ z vánoční poukázky od P. Občasný brekot B. nevede k naprostému uvolnění zatuhlých svalů a to, i když tatínek hlídá…přejde to??

Rovněž si vyčítám myšlenky na den bez dětského pláče…přejde to???

DRAHÝ ÚNORE…

sobota 2. února 2013

Víš Únore,

nemám tě moc ráda. Ne vážně, vůbec. Tvoje noci jsou dlouhé a dny krátké. K čemu jsi dobrý?? A neříkej, že slavíš Valentýna!
Neustále mi připomínáš, jak moc se těším na léto a na sezónu všech zmrzlin a na to, jak mi nebude zima na nohy (věčně)…ještě, že máš jen 28 dní….
Nejvíc senzační je na tobě den navíc, každé čtyři roky…no dobře a Valentýn…
Ten den říkáme našim milovaným, jak jsou pro nás důležití. Třeba jako pro tatínka maminka, pro Robinsona Pátek, pro Macha Šebestová, pro Křemílka Vochomůrka, pro Jáju Pája…
I když jde o svátek importovaný a tlakem nutící chovat se ten den o něco víc zamilovaně, než normálně, nejde si nevšimnout všudypřítomných srdcí a vyznání…mě přinutil vyzdobit naši novou knihovnu (momentálně bez knih kvůli nadbytku srdcí:)


Vede taky k zamyšlení, jaká milá pozornost by se druhému líbila…
Já bych ocenila…
Poukázku na thajskou masáž (v Thajsku)
Bezednou bonboniéru belgických pralinek
Bezednou láhev Chardonnay
Bezednou krabičku se špenátem a kuřecím masem z naší oblíbené indické
Domácí úklid a vyžehlení prádla (opakovaně prosíííím)
Čas podívat se na nějaký film
Pár hodin spící B. (opakovaně prosíííím)
Jaro místo zimy
Jaro v Římě (nebo vlastně kdekoli ve světě)
O něco víc hodin strávených s lidmi, které mám ráda
Let balónem
Další šálu (těch není nikdy dost!)

Bára posílá jednu „valentinku“.