VŠEMI SMYSLY (U NÁS DOMA NA PODZIM) {13}...

Na dekorování našeho domova v různé roční období se vždycky těším úplně nejvíc a v domě se meze mojí fantazii opravdu nekladou. Podzimní náladu jsem odstartovala vytvářením věnců, rozmisťováním umělého barevného listí, ozdobných dýní a šišek a taky jsem našla rok staré a dokonale prosušené klasy kukuřic, které se vyjímají v zlatavém květináči na chodbě.

Obrázky zavěšené na ramínkách podél schodiště jsem vyměnila za ty s podzimní tématikou, stejně jako v rámečcích v jídelně. Všude se najednou objevilo spoustu oranžových dýní:)

Růžovo-zelené látkové praporky a stejně barevný letní ubrus jsem nahradila tím samým, ale tentokrát je látka v bílo-šedém odstínu s motivy plodů, což mi k podzimu krásně pasuje. Do téhle novinky z Ikey jsem se doslova zamilovala a látku si byla přikoupit ještě jednou, aby zbylo i na polštáře a sezení na lavici bylo příjemnější.

Do toho všeho to u nás teď často voní po skořici, hřebíčku, pečených dýních a...taky trochu po burčáku, který by mohl být k dostání klidně po celý rok...no a protože jsem vždycky tak nějak myšlenkově dopředu, pomalu přemýšlím, jaké vánoční cukroví letos v naší nové troubě upeču...

Krásný podzim všem...

Poslední dobou…

jsem se dívala: ...na to, jak lze v jednom týdnu totálně zdemolovat starou kuchyň, rozvrtat všechny zdi, posunout je podle potřeby a poskládat novou linku!! která dokonce funguje!!!
…………………………………………………

jsem ochutnala: spoustu dobrot na farmářských trzích na Brněnské přehradě v rámci festivalu zdraví a pohody.
…………………………………………………

poslouchám: na podzimní večery se skvěle hodí podmanivý hlas George Ezry...jeho písnička Budapest mi zní v hlavě kolikrát celý den...
…………………………………………………

mi chybí: čas na dodělání všech nezbytností a dekorací v kuchyni
…………………………………………………

čtu: Trilogii Milénium od Stiega Larssona, od které jsem se nemohla odtrhnout po několik večerů... Stieg Larsson se celosvětového úspěchu svých knih nedožil. Když na konci roku 2004 zemřel, zbývalo do vydání první knihy jen několik měsíců.
…………………………………………………

nemám ráda: momentálně už několik týdnů svoje silně „vykolejená“ záda
…………………………………………………

mám ráda: Chytrou lékárnu. Při posledním plánovaném nákupu mě překvapila slečna, která po mém dotazu zavolala odbornici na lékařskou problematiku, která se mnou vše tak mile prokonzultovala a poradila, že jsem odcházela nejen bez léku, ale navíc s pocitem, že se mi někdo věnoval, aniž by potřeboval na výrobku, který se pro mě nezdál nejvhodnější, vydělat...
a taky nápady z těhle stránek.
………………………………………………

AKTIVNÍ FITMAMI V BLANSKU...

S maminkami z Fitmami trávíme další aktivní víkend, tentokrát za Blanskem...ten předchozí nás nemohl plně uspokojit a ani teď jsme si určitě nesdělily všechno, co jsme potřebovaly...děti máme s sebou (samo sebou), takže o nějakém odpočívání není ani vidu (ani slechu)...ráno brzy vstáváme, poctivě cvičíme (a remcáme, že už nemůžem, i když jsme ve skutečnosti rádi, že nás někdo povzbudivě „nutí k akci“:), plaveme, jíme to, co pro nás po dlouhé době někdo uvařil, uspáváme a pak se scházíme na dvě deci (max přípustné množství pro těhotné a min. přípustné množství pro netěhotné...)...do postelí se dostáváme až po půlnoci...ale ty dvě noci ten spánkový deficit přece nějak vydržíme ne?

Děti jsou, myslím, naprosto nadšené...některé zlobí jindy, než normálně, jiné jsou zase ne-normálně hodné...Báry ne-normalita se projevuje u snídaně, kdy do sebe během hodiny naláduje jogurt s lupínky a kuličkami, kousek tvarohové buchty, nožičku párku, plátek sýru a šunky a míchaná vajíčka, která si bohatě posype barevnými burizony! Nedělám nějakou chybu, když ji doma chystám snídani? Nebo je to jen syndrom švédských stolů a tudíž zaručený sklon k přejedení se, k němuž u mě téměř vždycky dojde.

A důkaz, že jsme se opravdu potily ze všech sil...i těch schovaných sil!

Už teď se nemůžu dočkat dalších pobytů, setkání, oslav a společných akcí...díky, že vás mám, holky!

ZÁPISKY “MOM TO BE“ 2 {2.TRIMESTR}...

Týden třináctý...

Dle genetických testů a UZV je malé v pořádku, nohy křížem, ruce za hlavou, volně si plave a nadskakuje při každém zakašlání, které musím provozovat při vyšetření, aby uhnulo rukou, položenou v tu chvíli na nose, což vrhá nechtěný stín...pomalu ale jistě se mi žaludek dostává do přijatelných stavů...

Týden čtrnáctý...

Jsme na dovolené na Broumovsku, chodíme po skalách, jezdíme na kole, sbíráme borůvky a mně je konečně dobře, sem tam si dám s chutí i deci vína, ospale spávám s Bárou při poledním klidu a nejsem zdaleka sama, takže: kdo je tu vlastně těhotný??

Týden patnáctý...

Břicho mi vylézá, ale lidi, kteří neví, se mě zatím bojí zeptat na můj stav, aby mě náhodou neurazili pro případ, že by se jednalo jen o tukový polštář...ten je tam už taky...všechny věci mě začínají jaksi pnout a snadno se mi blokují záda, hlavně krční a bederní páteř...těším se na konečně bohatší zářijovou nabídku jógy a pilatesů ve fitcentrech...

Týden šestnáctý...

Cítím se dobře, přestaly občasné denní nevolnosti a mám chuť na cokoli, co bylo předchozí tři měsíce tabu. Vede čokoláda:( a veškeré polévky:) Občas cítím jemné pohyby.

Týden sedmnáctý...

Je mi ještě líp, až kolikrát nevím, že jsem těhotná. Připomíná mi to jen rozbouřený močový měchýř, který se každou chvíli hlásí o slovo. Naordinovala jsem si urologické čaje a spoustu tekutin v polévkách, co v jídelníčku stále vedou. Podruhé v noci nad ránem nemůžu znovu zabrat, nějak brzy ne?

Týden osmnáctý...

Týden devatenáctý...

Týden dvacátý...

Ve velkém nakupuju a posléze konzumuju vánočky, briošky a mazance. Jen tak bez ničeho nebo s máslem...nebo s marmeládou...nebo s burákovým máslem a medem...hm, že by nějaká těhotenská chuťová manýra? Každopádně ze mě asi taky bude brzy vánočka!!! Váha hlásí o 4 a něco kg nahoru.

Týden dvacátý1...

Moje bederní páteř je dozajista vyhlá z osy. Cvičení nepomáhá, asi to bude chtít nějaký profi masérský zákrok. Obratle mají dozajista vyhlé i taťka s Petrem, kteří se po několik dní snaží vykouzlit novou kuchyň. Téma týdne je tedy jasné, po večerech řešíme, co jsme ještě vyřešit nestihli a svoje rostoucí břicho si tudíž nestačím ani uvědomovat...

Týden dvacátý2...

Váha jde nahoru snad každým dnem, k týdnu 22 jsem bohatší o celých 5 kg. Začíná mi být všechno jaksi těsné a to nejen přes břicho, kde bych se nezlobila, ale taky kolem boků a poprsí (tam se nezlobí aspoň Petr:) Taky se na velkém UZV potvrdila holčička. Vystavila se tak, že bychom to uhádli i my, jakožto laici:) Jméno zatím nemáme a konkrétně já se snažím na svých oblíbených aspoň nějak ustálit, zatím bez výsledku. Bára se zřejmě ustálila, panenkám říká buď Anička nebo Tobík (dozajista tím myslí Kubíka:) Občas mi při popoběhnutí nebo zdolání schodů do třetího patra, kde pořád přebýváme po čas rekonstrukce kuchyně, zatvrdne břicho nebo mě píchá v boku a malá kope čím dál víc přesvědčivě.

Týden dvacátý3...

4HOME – {JÍDELNA}...

Jídelna se do své podoby formovala postupně, jako všechno ostatní, ale drží prvenství v užívání. Hned po nastěhování jsme si totiž jeli vybrat velký obdélníkový rozkládací stůl a 4 bílé židle, které sem svým provedením zapadly víc, než cokoli jiného.

Francouzská vysoká komoda, kterou jsme si přivezli už z předchozího bytu, byla další v pořadí a skvěle se hodí pro moje dekorační (ne)smysly.

O bazarové zrenovované lavici jsem už psala tady a každé návštěvě se snad líbí ze všeho nejvíc. Okrášluju ji polštáři (a návštěvníky:)

Dvě nástěnné police na obrazy jsme spojili do jedné a ilustrace, které dávají prostoru tu pravou atmosféru, střídám podle ročního období. Momentálně je na nich hodně oranžové, která se hodí k podzimnímu košíku s dýněmi, šiškami a usušenými šípky, které mi (tajně) obírá naše Bára. Ubrus a praporky jsou ze stejné látky, kterou jsem si prostě MUSELA v Ikee koupit.

Taky se tu zabydlel koš na prádlo, jeden na celý dům rozhodně nestačil....jako poslední dekorační tečku jsem zvolila francouzský nápis „Boulangerie“ (pekárna), kterou jsem vyrobila ze samolepící fólie. K pekárnám mám velmi vřelý vztah, obzvlášť k jedné kanadské, kde jsem nějaký čas pracovala. Tabulovou fólii jsem taky použila na spodní část pod kuchyňský ostrůvek a ohraničila ji po obvodu samolepící washi páskou z tohohle internetového obchůdku.

Delší dobu jsem sháněla zajímavý lustr ve stylu těžké průmyslové lampy, na kterou mě myšlenkově nasměrovala kamarádka, se kterou bychom si zřejmě pro stejný vkus mohly své příbytky rovnou vyměnit. Nakonec jsem v Ikee uviděla světlo se stříbrným stínidlem, které se aspoň tvarově blížilo mé představě. Výhodou je, že je lehké a že krásně vypadá v páru...a v naší jídelně:)

A ještě malé ohlédnutí, jak to vypadalo u nás v jídelně v létě a co všechno dovedou jiné barvy a ilustrace...

CHEESECAKE S MÁKEM A ŠVESTKAMI...

Někdy peču jen podle fotky, která mě zaujme. A když k tomu mám navíc ty správné ingredience, většinou se dlouho nerozmýšlím. Recept na tak trochu podzimně-vánoční cheesecake s mákem a švestkami mě jednoho sychravého dne opravdu nalákal.

Polsky sice neumím, ale přesto jsem správně tipla veškeré ingredience. Někde jsem si recept trošku pozměnila, místo sušených švestek jsem použila zralé čerstvé, na podzim všude na dosah...a „Świąteczny sernik śliwkowy z masą makową“ byl na světě.

Cheesecake s mákem a švestkami

Korpus:
300 g zázvorových sušenek (použila jsem moje oblíbené perníčky z Ikey)
50 g másla


Střední část:
150g mletého máku
2 lžíce cukru krupice
trocha mléka
několik švestek nakrájených na čtvrtiny


Vrchní část:
500g tvarohu
110ml smetany ke šlehání
100g moučkového cukru
50g švestkových povidel
2 vajíčka
2 lžíce bramborového škrobu


Postup:
Rozdrťte sušenky a promíchejte s máslem. Vše upěchujte na dno formy, vyložené pečícím papírem. Mletý mák smíchejte s cukrem a provařte s trochou mléka, až se vše spojí. Vychlazenou makovou náplň rozetřete na sušenkový základ a poklaďte nakrájenými švestkami. Vše polijte vrchní tvarohovou náplní. Pečte zhruba jednu hodinu při 170 stupních.

Překvapilo mě, jak moc se mák, švestky, tvaroh a zázvorové sušenky doplňují a jedna chuť nepřebíjí druhou. Prostě dokonalý podzimní cheesecake.