Normálně by mě asi nenapadlo hledat po bazarech staré kovové tácy za pár kaček. Když jsem ale jednoho dne objevila, co se s nimi dá vytvářet, koupila jsem jich hned několik (a zdaleka nekončím).
Tahle proměna trvala asi pět minut, s kruhovou řezačkou možná ještě míň. Pak už stačí pořídit pár magnetů a napsat několik milých textů...třeba na kufrové visačky, které si s mapou rozumí.
Místo mapy se samozřejmě dá použít jakýkoli barevný papír tak, aby ladil právě s vaším bytem, domem, boudou, chatou, vilou či terasou...
Menu
9.MĚSÍC V+P+B...
neděle 8. září 2013
Ani jsme neuveřejnili 8. měsíc a Bára už jich má 9!!
Nestačím urychlovat samu sebe, abych reagovala včas na její výpady vpřed a vzad, přiskočila přesně v tu danou chvíli, kdy se rozhodne, že na sebe něco shodí, zrychlila vymýšlení další zábavy, zamezila včas vylezení z bazénku, zabrzdila pojídání trávy a malých kamínků atd. atd..
Bára je prostě srandovní, rychlá, mobilní, taky trochu zlobivá, umíněná s žádným pudem sebezáchovy, pokud jde o vrh střemhlav dolů z postele např.
Zdá se, že největším pokrokem není jen všeobecné zrychlení, ale i porozumění a následné napodobení úkonů „paci-paci“, „pá-pá“, „berany-berany-duc“, „plác“, „baci-baci“. Ještě je třeba vše vylepšit tak, aby při pokynu „pá-pá“ nedělala B. „plác“ a naopak. Velké nedostatky přetrvávají taky u mého důrazného „ne-ne-ne“, kdy B. zřejmě rozumí, že jde o „jo-jo-jo“.
B. se umí pořádně vztekat. Hlavně, když něco není hned. (Aha, po kom to asi má?). V takovém případě nezabírá skoro nic, možná jen, když řeknu tajemným tónem slovo „hafík“. To se B. uklidní a zaposlouchá se, jestli neuslyší štěkání, případně neuvidí skutečného psa. Pozorujeme z okna Šmoulinku a Ferdu, uštěkance největší! Taky se díváme jednou týdně na popeláře a máváme tátovi, když odjíždí do práce. U okna jsme teda dost často...
Vypadá to, že začíná mít „dlouhou chvíli“, když je delší dobu doma a potřebuje změnu. Léto k tomu naštěstí vybízí, trakaře nepadají a nemrzne (zatím).
Objevila klávesnici a jednou mi zmáčkla několik tlačítek naráz a způsobila inverzi obrazovky. Na skypu jsme tak babičku viděli obráceně.
Koupila jsem nočník. Fialový. Rozpoznám víc něž 90% signálů na „eeee“. Nikoli na „to“ druhé.
Převlékání a přebalování je z ničeho nic uplakaný boj. B. se vzpouzí, vztéká, otáčí na záda a kolikrát nezabírají ani moje „xichtíky“. Jedlík byla taky větší o pár týdnů zpátky.
Když má „průzkumnickou“ náladu, v náručí se převrací, smýká sebou, šermuje rukama, máchá nohama, odráží se ode mě, jen aby dosáhla na tak oblíbený kabel, který vytrhává s naprostou radostí ze zásuvky. Stejně tak ji fascinuje vypínač lampičky.
Poprvé je na koupališti.
Poprvé vylézá z bazénku na dvorku.
Poprvé začíná lézt – 8 měsíců a týden!
Poprvé se sama posadí – 8 měsíců a dva týdny!!
Poprvé se staví pomocí opory – 8 měsíců a dva a půl týdne!!!
Poprvé se zasekne pod židlí.
Poprvé se fascinovaně dívá na peroucí pračku.
Poprvé Báře předčítám na dobrou noc. Z knížky Králík Fiala.
Poprvé jedeme samy dvě na Šumavu a jsme týden bez táty.
Poprvé je v Německu v bazénu se slanou vodou...kterou „trochu“ loká.
Nestačím urychlovat samu sebe, abych reagovala včas na její výpady vpřed a vzad, přiskočila přesně v tu danou chvíli, kdy se rozhodne, že na sebe něco shodí, zrychlila vymýšlení další zábavy, zamezila včas vylezení z bazénku, zabrzdila pojídání trávy a malých kamínků atd. atd..
Bára je prostě srandovní, rychlá, mobilní, taky trochu zlobivá, umíněná s žádným pudem sebezáchovy, pokud jde o vrh střemhlav dolů z postele např.
Zdá se, že největším pokrokem není jen všeobecné zrychlení, ale i porozumění a následné napodobení úkonů „paci-paci“, „pá-pá“, „berany-berany-duc“, „plác“, „baci-baci“. Ještě je třeba vše vylepšit tak, aby při pokynu „pá-pá“ nedělala B. „plác“ a naopak. Velké nedostatky přetrvávají taky u mého důrazného „ne-ne-ne“, kdy B. zřejmě rozumí, že jde o „jo-jo-jo“.
B. se umí pořádně vztekat. Hlavně, když něco není hned. (Aha, po kom to asi má?). V takovém případě nezabírá skoro nic, možná jen, když řeknu tajemným tónem slovo „hafík“. To se B. uklidní a zaposlouchá se, jestli neuslyší štěkání, případně neuvidí skutečného psa. Pozorujeme z okna Šmoulinku a Ferdu, uštěkance největší! Taky se díváme jednou týdně na popeláře a máváme tátovi, když odjíždí do práce. U okna jsme teda dost často...
Vypadá to, že začíná mít „dlouhou chvíli“, když je delší dobu doma a potřebuje změnu. Léto k tomu naštěstí vybízí, trakaře nepadají a nemrzne (zatím).
Objevila klávesnici a jednou mi zmáčkla několik tlačítek naráz a způsobila inverzi obrazovky. Na skypu jsme tak babičku viděli obráceně.
Koupila jsem nočník. Fialový. Rozpoznám víc něž 90% signálů na „eeee“. Nikoli na „to“ druhé.
Převlékání a přebalování je z ničeho nic uplakaný boj. B. se vzpouzí, vztéká, otáčí na záda a kolikrát nezabírají ani moje „xichtíky“. Jedlík byla taky větší o pár týdnů zpátky.
Když má „průzkumnickou“ náladu, v náručí se převrací, smýká sebou, šermuje rukama, máchá nohama, odráží se ode mě, jen aby dosáhla na tak oblíbený kabel, který vytrhává s naprostou radostí ze zásuvky. Stejně tak ji fascinuje vypínač lampičky.
Poprvé je na koupališti.
Poprvé vylézá z bazénku na dvorku.
Poprvé začíná lézt – 8 měsíců a týden!
Poprvé se sama posadí – 8 měsíců a dva týdny!!
Poprvé se staví pomocí opory – 8 měsíců a dva a půl týdne!!!
Poprvé se zasekne pod židlí.
Poprvé se fascinovaně dívá na peroucí pračku.
Poprvé Báře předčítám na dobrou noc. Z knížky Králík Fiala.
Poprvé jedeme samy dvě na Šumavu a jsme týden bez táty.
Poprvé je v Německu v bazénu se slanou vodou...kterou „trochu“ loká.
TAK JDE ČAS {17}...
pátek 6. září 2013
Srpen v našem kalendáři
Jedna náhrada nebe v Brně
U vody na Riviéře
Bára už si vybírá i šaliny
„Slez dolů, kočko, to ti povídám!“
První zmrzlina
Nová Sklizeno prodejna v Brně
Nejdřív si přečteme pravidla pro dětský koutek...
a pak si v něm pohrajeme...
Jedna náhrada nebe v Brně
U vody na Riviéře
Bára už si vybírá i šaliny
„Slez dolů, kočko, to ti povídám!“
První zmrzlina
Nová Sklizeno prodejna v Brně
Nejdřív si přečteme pravidla pro dětský koutek...
a pak si v něm pohrajeme...
30 POČTVRTÉ...
úterý 3. září 2013
30 POČTVRTÉ...
Druhá (a poslední) oslava 30-tin se konala v rybářské hájence pod hradem Veveří u Brněnské přehrady. Přípravy byly náročnější a věci jsme vezli nadvakrát, protože se nevešly do auta. Kvůli vedrům byl vyhlášen celokrajový zákaz rozdělávání ohně a ani hasiči, za kterými jsme zajeli na přehradu orodovat, nám písemné povolení nemohli dát. Nicméně neviděli v tom nejmenší problém. Nakonec jsme si půjčili rožeň s motorkem, který spolu s předuzenou kýtou dovezl Jirka z Boskovic (neskonalé díky).
Cestu z hlavní silnice jsem zaznačila pomocí několika ukrad...zcizen...znárodněn... hm, půjčených-zní-nejlíp papírových metrů z Ikey, na kterých jsem tématicky zaznačila fixkou číslo 30.
Medovníky byly 3, k tomu spoustu mrkvovo-ořechových muffinů, šátečků s mojí domácí meruňkovou marmeládou se špetkou muškátového oříšku a pekanových koláčků.
Víno jsme dovezli den předtím z Boršic od nepřekonatelného vinaře pana Tománka, kde se v pátek dveře netrhly a vzhledem k tomu, že jsme chtěli vína přes 20 litrů, pustili jsme několik zdejších vinných závisláků před nás.
Piva bylo až moc a zřejmě kvůli konkurenci vín, ho Petr dopíjel ještě druhý den a zvyšoval už tak zvýšené krevní promile.
Maso zbylo i na snídani a co jsme nedojedli, jsem použila na pondělní rizoto.
Děti se skamarádily, zábavu si vymyslely a ve vodě se nedobrovolně vykoupala jen plastová motorka a Jáchym.
Nikoho nepíchla vosa, kterých bylo požehnaně. Nikoho nepíchl komár, kterých bylo naopak podezřele málo. Nikdo neměl žaludeční problémy. Alespoň ty horšího charakteru. Nikdo se neutopil, neřízl při okrajování kýty, nepolil?, nespálil od slunce.
Dárky mi udělaly neskonalou radost a všem, kterým jsem stihla poděkovat jen jednou, DĚKUJI tímto podruhé.
Všechny jsem ráda viděla a krásnou sezónu oslav uzavírám slovem.
Cestu z hlavní silnice jsem zaznačila pomocí několika ukrad...zcizen...znárodněn... hm, půjčených-zní-nejlíp papírových metrů z Ikey, na kterých jsem tématicky zaznačila fixkou číslo 30.
Medovníky byly 3, k tomu spoustu mrkvovo-ořechových muffinů, šátečků s mojí domácí meruňkovou marmeládou se špetkou muškátového oříšku a pekanových koláčků.
Víno jsme dovezli den předtím z Boršic od nepřekonatelného vinaře pana Tománka, kde se v pátek dveře netrhly a vzhledem k tomu, že jsme chtěli vína přes 20 litrů, pustili jsme několik zdejších vinných závisláků před nás.
Piva bylo až moc a zřejmě kvůli konkurenci vín, ho Petr dopíjel ještě druhý den a zvyšoval už tak zvýšené krevní promile.
Maso zbylo i na snídani a co jsme nedojedli, jsem použila na pondělní rizoto.
Děti se skamarádily, zábavu si vymyslely a ve vodě se nedobrovolně vykoupala jen plastová motorka a Jáchym.
Nikoho nepíchla vosa, kterých bylo požehnaně. Nikoho nepíchl komár, kterých bylo naopak podezřele málo. Nikdo neměl žaludeční problémy. Alespoň ty horšího charakteru. Nikdo se neutopil, neřízl při okrajování kýty, nepolil?, nespálil od slunce.
Dárky mi udělaly neskonalou radost a všem, kterým jsem stihla poděkovat jen jednou, DĚKUJI tímto podruhé.
Všechny jsem ráda viděla a krásnou sezónu oslav uzavírám slovem.
VŠEMI SMYSLY (I NE-SMYSLY) {7}...
neděle 1. září 2013
Léto se pomalu chýlí ke konci...tedy lépe řečeno rychle, ne pomalu. Uběhlo to jako voda a i ta protivná alergie nakonec pominula. Stihli jsme se podívat na Třeboňsko a vysočinu, vykoupat se na Brněnské Riviéře, přečíst pár knížek, pravidelně cvičit s Katkou na Kraví hoře, dvakrát oslavit moje třc..tiny, pšt...
Tohle léto bylo jiné. Jednak jsme byli poprvé tři a asi díky tomu (a Petrově pracovní vytíženosti) jsme se nestihli podívat za hranice, jako je zvykem každý rok. Aspoň jsem si nadekorovala cestovatelsky knihovnu a stále sním, že babí léto je taky léto a že tu cizinu ještě stihneme.
Když ne, České Švýcarsko nás v září očekává. Dostala jsem ho dárkem k třic...pšt...
Poslední dobou…
jsem se dívala: na brněnské domy a byty na prodej, abych zkonstatovala, že na moje nároky a představy bude nutné ještě pošetřit (pár desítek let)
…………………………………………………
jsem ochutnala: výborný (a mastný) indický bramborový špíz a mrkvovou placku na festivalu na hradě Veveří
…………………………………………………
poslouchám: pop-rockovou skupinu Bek Ofis
…………………………………………………
mi chybí: víc takových originálních webovek jako např. té „s lehkou hlavou“
…………………………………………………
čtu: elektronickou podobu průvodce Brnem od Michala Kašpárka Poznej Brno
…………………………………………………
nemám ráda: vysokopodlažní šaliny a volbu, koho požádám o pomoc...zda starou babičku o hůlce, maminku se třemi dětmi okolo, svalovce se sluchátky v uších a sklopeným zrakem, pána s berlemi nebo paní s těžkým batohem a dvěma kufry...
…………………………………………………
mám ráda: nové brněnské fitko myfit a příkrmy Báry, které mi dovolují se na „pár“ hodin vzdálit z domu
…………………………………………………
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)