ZÁPISKY „MOM TO BE“ 3 {18. TÝDEN}...

S třetím očekáváním to jde tak rychle, že do ruky beru foťák sama a ve volných chvílích se snažím co pár týdnů břicho vyfotit nahoře u nové toaletky...i když by se zdálo, že na děti všechno mám (aspoň na dcery)...nemám...pořád mě do nosu cvrnkají stylové věci, které patří jen tomu třetímu...a tak je nostalgicky fotím spolu s tím břišním pokladem...

Šedou hvězdičkovou zavinovačku mi věnovala kamarádka...sehnala ji na dětském venkovním bazaru za 30 Korun a volala mi, jestli chci zelenou s proužkem nebo jednu „jetější“ s hvězdičkama....rozhodovala jsem se asi vteřinu...je krásná zato já byla v tomhle týdnu (měsíci)“jetá“...až na extra nízký tlak, občasné motáky, podrážděnost, střídavě zablokovaná záda a ukrutnou únavu je mi ale fajn, chutě na specifická jídla se vytratily a ty předchozí se uložily do pěti kil, co jsou teď mou novou součástí...

ZÁPISKY „MOM TO BE“ 3 {KRTEK TO TAKY ZVLÁDL...ODRODIT}...

Znáte ten pocit...

kdy se běžně rozpláčete u animáčů...(a vaše dítě ani slzu...)?

kdy večeříte i na třikrát...a když si po poslední večeři vyčístíte zuby, oloupete si pomeranč, nebo co hůř, otevřete si něco extra slaného, tučného, co vám normálně nechutná a teď děsně moc...?(Petr to s úsměvem nekomentuje, stačí, když to jadrně komentuju já...)

kdy dokážete během minuty vystřídat své psychické stavy v roztodivné škále pocitů šťastného opojení-hysterie- nekontrolovatelného vzteku-odevzdanosti-výbušnosti-marnosti-apatie-nechuti cokoli dělat-chuti dělat naopak naprosto všechno, ideálně hned...?(“ideálně hned“ chci i po dětech a trpělivost se zahrabala pod zem...bublá to ve mně jako v hrnci a ani nemusím říkat „hrnečku vař“...)

kdy usínáte i ve stoje a při hře s dětmi ještě víc...?(drkají do mě, že hra ještě neskončila...za to já jsem u konce už na začátku...)

kdy k obědu spořádáte guláš se sedmi a k večeři deset chlebíčků? (jak se to do mě vejde, nevím, ale potřeba si plnit žaludek je neustálá...hlavně odpoledne)

kdy vás do vrtule roztočí i sebemenší maličkost? (třeba to, že vás naprosto logicky škrtí oblíbené džíny čím dál víc!)

...Ano, ten kdo za to může, se jmenuje První trimestr...jsme v tom...všichni...za jednoho, jeden za všechny...ti blízcí tyhle roztodivné stavy odnášejí nejvíc...tak proto všichni...omlouvám se vám za podrážděnou a zároveň super happy mámu...nosím dalšího člena domácnosti...a jsem za to neskutečně vděčná, šťastná a vůbec nechápu, že se mi to už potřetí takhle zázračně děje...začátkem září nás tu bude pět a představy jsou nadšeně idylické a v druhém momentu zcela nesebevědomě ustrašené...a o tom to je, jako na houpačce...devět měsíců a tím to nekončí...naopak...rozhodně to bude třetí premiéra...a derniéra zároveň :)

Z prvních třech měsíců mám běžné fotky a jen jedinou zacílenou na břicho. Díky šatovce není ale vidět vlastně vůbec nic, i když pocit „vydutí“ se dostavil už po sedmi týdnech. Lucka s růžovým prasátkem,pletenou kočkou a vyplazeným jazykem naštěstí foto přišla zachránit...tolik pocitů z první čtvrtletky roku 2017...

Krtek a maminka je nejoblíbenější knížka naší Lucky...podezřívám jí, že ji sama napsala a zilustrovala, zná totiž každý detail...pevně doufám, že po mně po návratu z porodnice nebude chtít tři malé zajíce a nebude se mě ptát, jestli byl krtek taky u porodu...

U BOSKOVIC NA RYBÁCH...

Připadali jsme si skoro jako na dovolené...slunce svítilo, vítr od vody foukal až moc, nakoupili jsme v místním krámku, kde nám přemilá paní nechtěla prodat dvě přesnídávky, že už budou dávno prošlé (nebyly...až za dva měsíce, tak jsme ji přemluvili...a ze skladu přinesla ještě plato domácích vajíček)...

...rozložili jsme deky na piknik , nahodili udičky a čekali čtyři hodiny na prvního cejna, ze kterého bychom se dvě rodiny nenajedly, a tak byl vhozen zpátky do vln...děti se za ten den nestačily nudit...házely kameny do vody, plašily labutě a kachny, lovily mušle, občůraly nastřídačku postupně celý břeh, někdo – naše Bára – si zvládl namočit i ponožky v holinách...

...ty mladší jsme uspali po o ve vozíku za kolo a užili si zdejší vesnický poklid...a pak to přišlo...udička sebou začala házet a Petr – totální nerybář – dostal povolenku tu velrybu vytáhnout...kapr...52cm...bylo naznáno, že z tohohle se určitě najíme... hlavní rybář byl zklamán, že povolenku vydal a chtěl ještě lovit...byl přehlasován a vyrazili jsme do Boskovic kuchat...od té doby ví Lucka, že na ryby je potřeba udička a Bára se nás furt ptá, kdy zas pudem něco chytit...

PROMĚNA PRO MĚ (N) – {MRAKY A DOMKY PRO HOLKY}...

Pro tuhle proměnu jsem konečně upotřebila krásné zbytky látek, sehnaných po slevách a bazarech. Nastříhala jsem 2 části domků a mraků, rozebrala mamce několik starých polštárů a zbavila jich potřebné výplně, a pak jsem zneužila obě babičky na ušití polštářků...

Trochu se obávám, že s mojí vášní kompletně opolštářovat obě dětské postele, se tam holky taky brzy nemusí nacpat. Na oba obláčky každý večer s radostí uléhají, domky slouží jako mantinely, po zbytku se válejí a já se mám čím kochat, když všechno urovnám,  protože např. posledním úlovkům 40 na 40 z Jysku s vyobrazenými růžovými plameňáky za dvacku nešlo odolat...

KULTURNÍME SE {MINT BRNO FASHION MARKET}...

Jednu dubnovou sobotu jsem se na dvě hodiny vytratila a popojela kousek od domu, abych si nedaleko centra v prostorách šmrncovní Mosilana Hub prohlédla Mint fashion market.

Vrátila jsem se naisnpirovaná tunou překrásných nápaditých věcí a peněženka mi nad každým stánkem mohutně zavibrovala...hlavně u stolku s dřevěnými brýlemi, kde jsem pár extravagantních modelů vyzkoušela a říkala si, že už jsem si dlouho žádné obroučky nekoupila...asi tak rok...dost času jsem taky vydržela u dětského oblečení z překrásných látek a čelenek z květů, na které by ale moje hlava neměla odvahu...šperků tam bylo tak moc, že jsem si z toho množství nedokázala vyselektovat jeden...zato když jsem se u stánku nadace Veronica vyskytla už potřetí, odnášela jsem si nápaditý látkový batoh, letní šaty...pro holky čokoládové pralinky a květový med...pro Petra nic neměli, sladké nejí, kávu nepije, kravata s letadly by ho jistě zaujala, ale pak by nebyla kam vzít...nezlobil se, hlavně, že my holky máme radost...