Menu

Domu Inspirace Rodina Recepty O mně Menu

NAROZENINOVÝ RAFFAELLO DORT...

úterý 26. listopadu 2013


Obvykle bývá narozeninový dort jeden, ale když mám oprávněnou výmluvu na to, upéct jich víc, nedokážu se ubránit. Víc je totiž oslav, takže jeden rozhodně nestačí!

Raffaello dort jsem našla na tomhle webu a zalíbil se mi z obrázku i názvu. Nejsem moc dortový typ, což jsem si záhy potvrdila. Nicméně i když vypadá ZCELA! jinak než původní Sky High Raffaello Cake, je dělaný s láskou.

Začala jsem péct už v týdnu, aby byl na sobotu krásně uleželý a jeho výroba mi zabrala nakonec pár hodin, spoustu vajec, nekonečné šlehání bílků, dvě zdrclá těsta, jedno nezdrclé, ale zase tmavší, jednu vykloktanou metlu, spoustu dilemat, jestli hrudkatý krém vyhodit nebo zachránit. Zachráncem se stal Petr, který má asi o 1000 % víc trpělivosti než já a který málem zavařil mixér, když máslo v krému doslova stloukl:) Krém byl pak ale královsky hladký, lesklý, hebký...no prostě na 1s*.

Báře jsem vyrobila o hodně menší variantu, ale i tak si myslím, že jsme dost pozvedli její hladinku inzulinu. Tvářila se teda nic moc na to, že k snídani nemá obvyklé pyré z ovoce a piškotů, ale pak se do toho nečekaně spořádaně pustila. Tak spořádaně, že jsme ji ani nemuseli převlíkat zmatlanou od krému!



Raffaello dort

Těsto:
5 bílků
0,5 hrnku plnotučného mléka
1 lžíce kokosového (rumového) sirupu
2,5 hrnku hladké mouky
1 hrnek mletých mandlí
2 hrnky cukru krupice
2 lžičky prášku do pečiva
0,5 lžičky soli
1 hrnek másla
1,5 hrnku kokosového mléka


Náplň:
250g krémového sýru
120g másla
1 hrnek strouhaného kokosu
2 hrnky cukr moučky


Na potření vnějšku dortu:
4 bílky
30g cukru krupice
110ml vody
třetina hrnku cukru moučky
1 máslo
1 lžička kokosového (rumového) sirupu


Poleva:
100g bílé čokolády
3 lžíce sladkého kondenzovaného mléka


Postup:
Těsto:
Smíchejte suché ingredience na těsto. Přidejte máslo, kokosové mléko a promíchejte. Přidejte našlehané bílky s mlékem a kokosových sirupem. Těsto rozdělte do dvou pečících forem a pečte na 180 stupňů asi 35 minut, nebo dokud není špejle suchá po vytažení.

Komu se zdrcne jako mě, pomožte si klasickým piškotovým těstem, ať máte dort potřebně vysoký (125 g hladké mouky, 1½ lžičky kypřicího prášku do pečiva, ¼ lžičky soli, 150 g + 50 g krupicového cukru, 5 vajec-žloutky a bílky zvlášť, 80 ml mléka,1 lžička vanilkového extraktu)

Náplň:
Smíchejte máslo, krémový sýr a cukr, dokud není vše dobře spojené. Přidejte kokos.

Na povrch:
Zahřejte vodu a rozpuste v ní cukr krupici. Našlehejte bílky, a když jsou hotové, přelijte je cukrovým sirupem a dlouze šlehejte. Přidejte máslo, moučkový cukr a nepřestávejte šlehat. Krém se začne srážet a tvoří se hrudky – přidejte trpělivost a nevypínejte šlehač, dokud není krém krásně hladký.

Těsta rozřízněte případně ještě na tenčí části, ty pomažte kokosovou náplní včetně vrchní poslední placky. Vnější část dortu pokryjte dalším z krémů, spodní část obalte strouhaným kokosem a vrchní polijte bílou čokoládou smíchanou se salkem.

Dejte ztuhnout a proležet do chladu. Kdo by měl po konzumaci stále chuť na kokos, může přikusovat Raffaello koule, na které najdete recept tady a které jsem k tomu tak nějak z rozletu taky vyrobila.


THINK PINK...

pondělí 25. listopadu 2013

K růžové barvě jsem nikdy zvlášť netíhla. Všechno se změnilo až po příchodu Báry, která s růžovou doslova vyrůstá. Když ji nemá na sobě, minimálně se ten den dorůžova vyspí. Někdo mi zřejmě před rokem nasadil růžové brýle, takže není divu, když jsem před pár měsíci v Lidlu koupila růžovo-bílé povlečení s Eiffelovkou. Podstatná byla pro mě hlavně TA! Eiffelovka, ale pak jsem zjistila, že s růžovou náramně ladí. Petr zas tak nadšený nebyl. Jednak, protože nemá rád nové neseprané, kousavé, naškrobené atd:) věci, a jednak pro tu růžovou...každopádně, povlečení jsem mu „před-schmoustala“ vlastními silami a přesvědčila ho, že v takové barvě budeme dorůžova vyspaní vždycky.

Není vlastně ani divu, že Báry narozeniny se bez růžové nemohly obejít. V levných knihách jsem našla karetní hru s krásně nafocenými prasátky a z druhé strany kartiček stojí věta “ Pretty in pink...Why it´s good to be a girl!“. Že by kvůli růžové? :)

Když jsem si inspirována ujasnila, že Báře vykouzlím prasátkový dort, přikoupila jsem ještě růžové plastové čuníky pro štěstí, aby jich NÁHODOU nebylo málo, a tady je výsledek.

My (a jak je vidět i čuníci z obrázků) ti Báro přejeme:
Hodně lásky
Hodně kamarádů
Hodně odpočinku
Hodně pohodových chvil
Hodně budoucích sportovních výkonů
Hodně dobrot vždycky, když na ně dostaneš chuť
Hodně pořádku. Všude!
Hodně šikovnosti. Na všechno!


1 ROK V+P+B...

neděle 24. listopadu 2013


Uteklo to jako voda...ne rychleji!!!

B. si je stále jistější ve stoji bez opory. Když ji ale někdo chce vzít za ruce, aby chodila, zarytě se brání a jde do sedu. Když ale někdo při tomhle pokusu řekne „ťap ťap ťap“, může se samou radostí uchodit.

Umí napodobovat první zvuky zvířat. Nejradši má lva a rybu...když bečím, jako ovce, jsem ta nejvtipnější máma...

Ukazuje v knížce na auta, psy, indiána, opici a lva s následnou interpretací zvuku:)

Miluje knížky a časopisy a je schopná obojím listovat stránku po stránce. Neskutečně ji baví youtube a bez písniček se pomalu nenají...na povel „tanyny“ se vlní v bocích do všech stran.

Po několika týdnech, kdy na ní znakuju mi zdařile znakuje zpátky. Většinou si vystačí se znakem „JEŠTĚ“, který používá univerzálně na všechno....někdy naznačuje čepici, pití a svítí, nebo se aspoň domníváme.

B. povylezly zuby, takže se dokáže legračně zakřenit, k roku jich má 4 a kousek...a dorostly vlasy, které se jí kroutí tak, že závidím už teď.

Dle doktorky za sebou máme rotaviry. Všichni. B. se kromě toho, že vylučuje všemi směry, zdá asi nejzdravější.

Co se týká spaní...uhm...stále doufáme...jedeme radši dál...

Báry verze pusy znamená, že se na nás doslova přitiskne, otevře pusu dokořán a přisaje se na naši tvář...a někdy kousne! Každopádně vždycky jsme oslintaní!

12. měsíc je ve znamení panenek. Tu největší svléká a natrhla jí ruku. Našla si ale další - malou, kterou nepustí z ruky u žádné svojí činnosti...když začal Petr zašívat „velkou“ (ano, Petr, protože já jsem neměla sílu vytáhnout jehlu z plastové ruky), Bára si vzpomněla, že existuje a chtěla ji zpět. Okamžitě. Pláč výrazně zrychlil Petrův šicí akt a v rámci zachování klidu jsme si nakonec vypomohli i izolepou. Od té doby na „malou“ není čas a „velká“ je stále bez šatiček.

Když vidím tyhle měsíční fotky u sebe, pořád to nechápu!!!

PŘED-NAROZENINOVÉ PŘÁNÍ...

čtvrtek 21. listopadu 2013


Milá Báro,

Bude ti rok...Co? Jak? Kdy...se to stalo?

Změnila si nám život (y). Na svět se ti tenkrát moc nechtělo a někdy si vyčítám, že jsem ti nenechala pár dní navíc na to, rozmyslet si, že na světě je daleko líp než v neprostorném břiše. I když jsem si chvílemi myslela, že v něm snad navěky zůstaneš, nakonec mi po tvé přítomnosti zbyla jen malá jizva.

Pořád si říkám, jak to uteklo a co se dá za pouhý rok naučit. Kdybych to zvládala tak rychle, jako ty, byla bych pravděpodobně ředitelka vesmíru, cirkusová akrobatka a technik roku.

Stačil ti jen rok na to, aby ses rozkoukala, naučila se chytat jednou rukou tu druhou, trefila si palec u nohy do pusy, zacílila na hračku, překulila se, posadila se, začala se plazit, lézt, stát a pouštět se rukama opory...jen tak málo měsíců, aby si začala vydávat zvuky, tancovat do rytmu, jíst, prohlížet si knížky a listovat časopisy stránku po stránce, nahánět zvířata a hladit je...vnímat ostatní děti, znakovat mi několik oblíbených slov jako „ještě“ nebo „svítí“...

Začátky byly těžké. Hodně jsem brečela. Hodně se o tebe bála. Hodně jsem ztrácela trpělivost...bylo toho zkrátka HODNĚ a najednou... a ty se nikdy nevzdáváš. V ničem. Víš, že pro tebe uděláme cokoli. Skoro. A když protestujeme, ty protestuješ ještě víc a stejně nás často nakonec přesvědčíš.

Jsi velká osobnost. Sice malá velká, ale jsi.

Dlužíme ti poděkování za to, že jsi naším rodičovským „experimentem“ do neznáma, a že jsi nás naučila, co je to být mámou a tátou. Rosteme společně a budujeme si svá vlastní pravidla každý den.

Narozeniny teď dostaly úplně nový rozměr. Není to jen den, kdy ses nám narodila, ale den, kdy jsme se stali rodiči. Den, kdy se všechno změnilo. Náš nejlepší den.

Všechno nejlepší.

Máma a táta ♥♥♥


U Kopřivnické babičky a dědy se už slavilo...

JAK JSEM PROKÁVOVALA MATEŘSKOU{ ERA CAFE}...

pondělí 18. listopadu 2013

Eru máme hned za rohem a trvalo neskutečně dlouho, než jsme sem zašli na odpolední kávu. Tentokrát i s Petrem, který kávě ani zákuskům, na rozdíl ode mě, neholduje, a tak si dal pivo. Bára holduje všemu a nejvíc modře natřeným schodům do patra, po kterých by mohla lézt nahoru a dolů donekonečna.


Kavárna Era je funkcionalistická stavba, která byla postavena v letech 1928-1929 a navrhl ji architekt Josef Kranz. Dominantou interiéru je schodiště ve tvaru šroubovice, spojující dvě patra kavárny. Téměř celé přízemí zabíral restaurační provoz, v prvním patře byla kavárna s kulečníkovou hernou a terasou. Ve druhém patře se nacházel byt majitele doplněný střešní terasou.

Kavárna byla v roce 1959 znárodněna a poté provozována jako pivnice. V 70. letech 20. století byla zanedbaná budova převedena do správy Vysoké školy zemědělské. V roce 1977 byla zařazena do seznamu kulturních památek, avšak chátrala dále a následujícího roku přestala sloužit svému účelu. V roce 1991 byla budova v restituci vrácena potomkům původního majitele, avšak došlo k jejímu dalšímu poškození necitlivými úpravami.

Na sklonku roku 2008 by schválen projekt občanského sdružení Studio 19, které s majitelem domu uzavřelo smlouvu o dlouhodobém užívání památky. A z evropských fondů bylo na projekt vyčleněno přes sedm milionů korun. S pomocí dotace Studio 19 zajistilo rekonstrukci kavárny a od jara 2011 obnovilo kavárenský provoz.



Už od vstupu na nás dýchla prvorepubliková atmosféra, a když dva baristé pustili do éteru jazzovou hudbu, byla iluze dokonalá. Líbí se mi vzdušnost kavárny, pohodlné černé židle s podpěrkami, tabule na stěnách, letní zahrádka a terasa v patře. Z domácích zákusků jsem si nakonec dala badyánový řez, který zvítězil nad borůvkovým, a k němu mi udělalo radost latté se srdíčkem v mléčné pěně.

Dětský koutek by se sem vlastně ani nehodil, i když retro hračky mají své kouzlo a určitě by kavárně neubraly nic z její atmosféry.

Era je příliš blízko, abychom se sem znovu nepodívali.