LUCKA {8.MĚSÍC}…

VÍC NEŽ TISÍC SLOV {57}...

U dědy Jirky na Šumavě...
V jeho domku je další domek...
Pro panenky...
A Bára si hraje na to, že je panenka, která v něm bydlí...
Je před úplňkem...a dědu všechno bolí...
I tak vydrží hodinu ležet na karimatce a zařizovat dům malým plastovým nábytkem...
Zdá se, že ti dva zdařile konkurují bytovým designérům...

JAK JSEM PROKÁVOVALA MATEŘSKOU {DĚTSKÁ ČAJOVNA MEZI STROMY}...

O téhle krásné čajovně Mezi stromy mi pověděla kamarádka, která si mateřskou zpříjemňuje stejným způsobem jako já. Chodím okolo dost často, protože za rohem je obchůdek pro maminky s dětmi, kde pravidelně kupuju nosní olej, a zdravá výživa, kde bych zkoupila naprosto všechno...do čajovny jsem jednou vzala mamku a hned u vstupu si ověřila, že dělají kafe. Po několikatýdenním nočním maratonu je káva to první, na co si po ránu vzpomenu a co zoufale potřebuju k probuzení...

...sedí se tu krásně, je tu přítmí, stromy na zdech, sedací vaky ve tvaru kamenů, voní tu čaj a sušenky, chodí se tu bez bot, nikomu tu nevadí, že Bára nepřetržitě skáče do „bazénu“ s kuličkami a hlavně tu mají dětské svatební šaty, které si na sebe B. okamžitě oblékla a nesundala je po celou dobu našeho „pobytu“...jsem ráda, že ty skoky do kuliček přežily bez úhony...všichni...šaty, Bára i kuličky...a taky babička, která jistila naší skokanku před pádem z hrazení snad hodinu...když se B. zrovna „nepotápěla“ v kuličkovém moři, pila dětskou kávu s našlehaným mlékem, ujídala lotusky nebo důležitě korzovala po celé čajovně se závojem (mamčiným šátkem) na hlavě za zpěvu Karkulky červené od Zdeňka Svěráka...Lucku to tu po probuzení taky dost bavilo...obávám se, že až vyroste, nezvládneme je s mamkou obě uhlídat, aniž by nám nevystydla ta výborná káva!

TAK JDE ČAS {40}...

Vzpomínka na léto...
Pohoda a klid...
A zase u vody...
Moje utěrková záclona
Rozlučkový dort do Žirafky
A trocha detailu
Hijééé
Cyklo výlet s dědou
Židenický blešák aneb zbavuji se domácí veteše a nakupuji novou

PIKNIK V BJÖRNSONOVĚ SADU...

Změnily jsme s holkama piknikovou lokalitu a z předchozích setkání na Kraví hoře a Kraví hoře č.2 jsme se posunuly trochu níž do Björnsonova parku.

Na jeho dnešním území  bylo původně vojenské cvičiště. V době první světové války na jeho prostranství vyrostly dřevěné vojenské nemocniční domy i s vojenským kostelem, které se využívaly jako ortopedické oddělení nedalekého vojenského lazaretu. Mezi světovými válkami a až do roku 1945 zde bylo produkční zahradnictví, resp. zelinářství, částečně i zahrádky. Kostel byl v roce 1969 rozebrán a v letech 1993-95 znovu postaven v Oslnovicích na Znojemsku.

Lokalita nebyla nikdy krajinářsky ani zahradnicky projektována, ale přesto si za dobu své existence dokázala vytvořit svého genia loci. Při návštěvě mnohého překvapí, jak "neměstsky" tento park působí.. Je zanedbaný a přesto přitažlivý . Působí opuštěně a přece je v něm neustále živo. Dnes je sad chráněnou plochou městské zeleně a je veden na seznamu ploch nejvýznamnější zeleně v Brně. Od roku 1992 nese  poněkud nezvykle znějící jméno -  Björnsonův park. Toto pojmenování dostal při příležitosti 160. výročí narození norského básníka a filosofa Björnstjerna Björnsona. Velký přírodní tzv. bludný kámen - vybraný a dotvořený architektem Zdeňkem Makovským a malířem Bedřichem Čelikovským má tuto památku připomínat. Po roce 2000 byla do parku umístěna také dřevěná plastika Tři grácie od brněnského sochaře Václava Kyselky.

Tolik trochu informací, o kterých jsem nic netušila...výhodou tohohle místa je bezesporu nová kavárna Piknik box, kde vaří výbornou kávu a domácí piknikové menu. Červené montované budovy jsou nepřehlédnutelné a originálně praktické...piknikovalo se nám tu v září hezky, slunce svítilo jako v létě (babím), přibyli sourozenci, takže jsme se shodly, že volného času je čím dál míň (tomu odpovídá několikatýdenní zpoždění uveřejnění tohohle článku...) a krásných starostí čím dál víc...na domácí sladkosti se ale čas najde vždycky...mňam...

Klikněte na miniatury pro zvětšení