Konferenční stůl byl jediným větším kouskem nábytku, který jsme ještě postrádali v téměř hotovém obývacím pokoji. Od malička jsem zvyklá si na něj pokládat nohy (psssstttt!) při sledování televize nebo při čtení a taky je pohodlné někam umisťovat skleničku s vínem, že?
Klasický, červenohnědý, obdélníkový a extra těžký stůl jsme našli u P. rodičů ve sklepě, a protože nemám nic proti klasice (v novém hávu), odvezli jsme ho na zrestaurování k nám.
Natřela jsem ho snad stokrát na bílo. I přes podkladovou barvu totiž stále prosvítala barva načervenalá, která místy přecházela do růžové. Protože jsem nechtěla používat syntetiku, tak jsem Balakrylem neustále přetírala, čekala na uschnutí a zase přetírala, až jsem docílila svojí spokojenosti. Rohy a částečně i některá místa na ploše jsem pak obrousila šmirglem a inspirovaná
tímhle webem, jsem na vrchní desku namalovala hnědou barvou obrys mapy světa. Předlohu mapy mi P. vytiskl na několik A4, které jsem poskládala dohromady a obkreslila obrys nejdřív tužkou. Tentokrát jsem na vymalování použila syntetiku, u níž stačil jen jeden nátěr.
Po zaschnutí jsem všechno zafixovala bezbarvým Balakrylem proti oděru a po náročném zkompletování, které bylo skoro neproveditelné, protože jsem částečně (teda vlastně zcela) zatřela díry a šrouby!, jsem si vzpomněla, že je stůl moc vysoký a že by chtěl zkrátit!! Někdy umím věci správně!!! načasovat tak, že i extra trpělivý Petr ztrácí trpělivost!!!!
Bohužel mi chybí fotky původního zkompletovaného stolu, převáželi jsme ho totiž od rodičů už rozložený, tak aspoň fotka jednotlivých desek s původním nátěrem...
