VELKÉ VELKÉ KARLOVICE...

Letošní dovolenou jsme strávili ve Velkých Karlovicích ve stejném složení (+ Lucka) jako vloni u Broumova.

Než jsme měli děti, šetřili jsme si s Petrem své vzácné dovolené na výjezdy za hranice...to, že chceme Báru, jsme si rozhodli na Tenerife po tom, co nám málem uletělo letadlo (a potom, co jsme vypili u kostelíku láhev vína...obojí mělo zřejmě podstatný vliv)...to, že chceme Lucku, pak přišlo tak nějak samo v ČR (ale určitě ve stejném opojení...ovínění?? jako tenkrát na Kanárech). Tenkrát jsme si taky určitě říkali, že až budeme mít děti, konečně poznáme kouty a krásy naší domoviny...

Zjistili jsme, že s holkama nemusíme vyjíždět ani moc daleko, aby jim oči zářily štěstím z nových zážitků...Báře konkrétně nejvíc když...

...u cesty rostly lesní jahody, borůvky a maliny (takže pořád)...

...když jsem jí věnovala pracně nasbíranou hrst plodů a neujedla ani jeden kus...

...když skákala s ostatními na trampolíně před roubenkou...

...když ji nikdo ze starších „neterorizoval“ (úděl nejmladšího myslím)...

...když jí někdo z dětí porozuměl a krásně si s ní hrál...

...když jsme „jeli na zmrzlinu“ (pokaždé, když jsme někam jeli)...

...když mohla být vzhůru do 22 hodin (takže pořád)...

...když jsme se jeli koupat...

...když mohla přihodit třísku do ohně...

...když při noční bojovce objevila krabičku s pokladem (o tomto dobrodružství jsme poslouchali celý následující den a další a pak další kdykoli držela malého „vybojovkovaného“ plyšáka, kterému (nevím proč?) začala říkat křeček...o pár dní později jsme křečka někde doma ztratili...asi se někam zaběhl??

Lucka, která byla vloni touhle dobou u mě v břiše, o sobě letos dávala vědět podstatně víc. S velkým zklamáním jsme zjistili, že se jí ve vozíku za kolem dost nelíbí. Jeden cyklo-výlet skončil po několikaminutovém, opravdu prosebném, záchvatu pláče u sámošky, kde jsme počkaly s Bárou, dvěma nanuky a Luckou na podložce na Petra, který zbylé dva kilometry dojel pro auto a odvezl nás s kolem i vozíkem zpátky k roubence...samozřejmě nic nevzdáváme a půjdeme do rizika znovu, protože....třeba si zvykne??

Krásně bylo taky na lesní procházce z Bumbálky na rozhlednu Čarťák, na hřebenovce nad naší roubenkou, ve Valašské dědině v Rožnově, u vody v Karolince, na Pustevnách, kde rostlo nejvíc borůvek, co jsme kdy viděli...škoda, že nejvíc ten čas utíká právě na dovolených (pozn. a to i mateřských).

Klikněte na miniatury pro zvětšení



Po roce znovu na jahodách a borůvkách a nadšení teda rozhodně nezmizelo  !!!