Volali nám známí z Brna, že mají potřebu se svou čtyřměsíční holčičkou vyrazit na hory...a vzpomněli si na nás, spřízněné duše...a tak jsme udělali rychlý booking v nostalgickém, asi nejvíc retro, hotelu v Jeseníkách a bylo to moc fajn, protože...
...se Bára nezasekla a dobrovolně se šla učit lyžovat s instruktorem...dokonce slovenským...za párek v rohlíku...s kečupem...
...Lucka se naopak zasekla, kdykoli na ní venku foukl prudší vítr z hor...bistro stálo ale na procházkové trase, takže jsme to zcentrovali kávou a džusíkem...
...stihli jsme se s Petrem vystřídat na lyžích na poloprázdných sjezdovkách a já, věčně zamrzlá, zjistila, že ve vichru odolám i celou hodinu a ještě se soustředěně pokouším o carving...
...vařili kuchaři a ne já a stylem „all you can eat“ jsem přibírala rychlostí asi kilo za dva dny...jak Zubejda v Lotrandovi...
...nic jsme nerozbili a já vážně netuším, jak jsme to dokázali...holky si hotelovou restauraci a pokoj pletly se sokolem a já byla v tu chvíli vděčná, že je všechno tak retro ukotvené, staré a nesmrtelné...
...po večerech jsme zavzpomínali v předsálí (restauraci nesolidárně uzavírali už ve 21.hodin!) na společné roční galeje v Kanadě a nejlepší cestování doposud...
...jo a byl tu hotelový bazén...s vodou, která by musela být tak o deset stupňů teplejší, abych tam vlezla...ale děti se po dvě odpoledne překrásně přemohly a unavily...a když pak každý den po uložení ke spánku otestovaly svými skoky, kolik ještě promáčklé matrace vydrží, konečně usnuly!
