ČESKOBUDĚJOVICKÁ KOLAUDACE...

Brácha s Terezou se po deseti letech vztahu rozhodli, že postupně seznámí své rodiny...

ti dva si nejdřív koupili psa, pak dům a pak druhého psa...většího...

kdy přijde dítě...toť otázka...

možná až se různé větve čtyř rozvedených rodičů navzájem poseznamují...

seděli jsme několik hodin pod dřevěnou pergolou, ujídali kýtu a ti šťastnější – neřidiči - ji vydatně zapíjeli vychlazenou třináctkou...

pak se holky proběhly po malé zahrádce, pojedly několik spadaných jablek, zamávaly asi dvacítce projíždějícíh vlaků a šlo se na hřiště před domem...

...a tam jsme to teprve rozjeli...

jezdili jsme na skluzavce, houpali jsme (se), viseli jsme (se?)...

prostě takový českobudějovický sobotní odvaz...

Z BAZARU {INDUSTRIÁLNÍ BAROVÁ ŽIDLE}...

Tenkrát v březnu na Šumavě jsem v sedmém odstavci oplakávala prodanou kovovou barovou židli. Při další bazarové návštěvě v červnu jsem ji tam našla, ve stejném zuboženém stavu a kupodivu o 100 kaček dražší. Chvíli jsem se hádala a vyhádala jen slevu 50 Kč, ale i tak mám neskonalou radost s příchutí osudovosti a mám ji doteď. Barovka u nás prostě chyběla...

Petr je taky osudovka, jiný chlap by mě asi najisto vypakoval i se židlí...můj chlap vzal brusku a celou kovovou orezlou konstrukci obrousil, abych ji pak mohla natřít základovou barvou a přestříkat černým sprejem, který mi ještě bez připomenutí, že ho potřebuju, dokoupil...lehce jsem s ním začernila i náš trávník...

...a pak...mi židli celou sestavil i s horním dřevěným sedákem, vyměnil zarezlé šrouby (a matice) a očalounil (prakticky to vzal do svých rukou)...já jen vystřihla kruh z molitanu a poštovního pytle, co mi daroval brácha, a přidržovala...ale přičítám si plusové body za nejdůležitější část celé akce...nález tohoto kousku...

PS: ta modrá princezna se k židli naštelovala sama, nikdo ji, podotýkám, nenutil na společné foto...asi tušila, že bude zvěčněná s designovým pokladem:)

VÍC NEŽ TISÍC SLOV {73}...

Výlet do obce Rudice...

Expozici krásně opraveného mlýna s komentovanou přednáškou daly bez úhony i naše děti...

Lucku nejvíc bavily dřevěné schody...

Bára se celou dobu těšila, až si v blízkém stánku dá nanuk...

Bylo vedro, ale v příjemném stínu lesa po cestě k Rudickému propadání jsme nestihly dostat úpal...

Z ledové vody stoupala pára do korun stromů a skal, Bára sbírala šťovík, kterému říkala vešťovík, a nutila mě ho hledat...cítili jsme se až magicky...

Magičnost opadla v tamější (zřejmě jediné) hospodě, kde nám donesli oběd až po dvou hodinách čekání....hranolky a smažák...na kečup, myslím, zapomněli...

...stihli jsme mezitím uvít věneček z jetele...

PROMĚNA PRO MĚ (N) – {RODINNÉ KLÍČENKY S FOTKOU}...

Klíče u nás návštěvy docela dlouho vždycky hledaly. Kdyby byla chodba širší, předběhla bych návštěvníky a otevřela jim při odchodu dveře sama, jenže stojíme v řadě za sebou jako ptáci na drátě a mně nezbývá než navigovat. Klíče jsem aspoň trochu zviditelnila klíčenkami. Ty pravé jsem našla v Tigerovi, stály 15 Korun a už v obchodě jsem věděla, že tam vložím naši společnou rodinnou fotku...pevně věřím, že klíče nikde nikdo neztratí a zloděj nebude číhat, dokud nenarazí na kompatibilní tváře:)

TAK JDE ČAS {45}...

Domácí smetanová zmrzlina s lesními plody ve formičkách na muffiny...

...poctivě ji konzumujeme na zahradě...saně pod námi...

Kyblík v kyblíku...

Taky v jednom kyblíku...

Porcelánoví ptáčci z akce „Židenický podchod“...nabrala jsem si jich víc, než bylo zdrávo, ale nemohla jsem si pomoct...

Obrázek za pade...

Obrázek za milión aneb staré dobré burizony...

A jde se do divadla...

Domečková tabule na ledničce...