Menu

Domu Inspirace Rodina Recepty O mně Menu

VÍC NEŽ TISÍC SLOV {50}...

úterý 30. června 2015


Na začátku léta...
jsem začala kupovat zmrzlinu ve velkém...
a taky...
jsme zatopili v krbu...
Bára si užívala každou vhozenou šišku, každou vhozenou třísku...
a od toho okamžiku chtěla topit už každý den...
což jsme ale zatrhli (aspoň do zimy)...
a vymluvili se na nedostatek šišek...
hm, naše borovice na zahradě je pořád shazuje...
kdy to B. asi prokoukne?

BÁRISMY {8}...

sobota 27. června 2015


♥ Bára uprostřed května: „A přijde Jezíšek mami, víš?“ ...to samé ujištění před spaním...“A bude Jezíšek...“ že by absence dárečků??

♥ Bára dostala od tety miniaturní postavičky Šmoulů...vysvětluju jí, že jsou celí modří s bílou čepicí, jen taťka Šmoula má čepici červenou...nemůžeme ho najít a tak povídám: „Baru a kde je taťka Šmoula, najdi ho.“ Bára pohotově odpovídá: „Taťka je Peťa a voláme na něj Peťo...“ ...s úsměvem na rtech jí odpovídám, že taťka je Peťa ale i Šmoula a snažím se ho najít dál...“Kde je Baru taťka?“ Bára jednoznačně: „Taťka je v práci mami, víš!“ doteď jsme ho nenašli, ale vím, že ho teta donesla...

♥ Už dva dny po odchodu neteře Jany, se Bára několikrát denně ptá, jestli přijde Janička. Naposledy ráno po probuzení: „Je tu Janička?“ „Janička je ve škole Baru...“ „Taky budu učit se ve škole..jako maminka...“

♥ Báry způsob používání budoucího času je podle mě perfektní:) „Já budu počkat tady mami...“

♥ Bára při sledování pohádky Princezna ze mlejna: „Tam je rybník ve vodě a kačenky ve vodníku...“

♥ Bára sleduje s Petrem Nezbednou pohádku: „Tati, ten čert je chlupatý jako Balunka...“ (myslí kudrnatý)
 ...po chvíli:„A kdo to je, tati?“ „To je Baru Lucifer, to je takový šéf, víš.“ Bára zamyšleně konstatuje: „Pekla šéf...“

♥ Bára dostala od babičky plácačku a každou chvíli volá: „Moucho, kde jsi? Já volám mouchu mami, víš?...Kde je ta moucha, mami?...Moucho, tady jsem...“

♥ B. si oblíbila číslovku 3...v náručí často drží panenku a zajíce a hlásí: „Mami, já mám tři miminka...“


4HOME - {POKOJ PRO HOSTY}...

středa 24. června 2015


Pokojík pro hosty byl dlouho opomíjen a jeho zútulňování proběhlo z 99% s pomocí bazarových, darovaných nebo ručně vyrobených věcí. Jediným vybavením tohohle malého prostůrku byla dlouho paletová postel s matrací z našeho původního pronájmu.


Po spoustě času stráveného na pinterestu hledáním něčeho originálního, co by dobře korespondovalo s paletovým „základem“, jsem objevila v bazaru školní židle, které po malé úpravě posloužily jako noční stolky. Díky nim jsem dostala nápad vdechnout pokoji tak trochu školní náladu, nad postel jsem samolepícími páskami nalepila plakát zlata a stříbra z periodické tabulky prvků a nechala inspirativní myšlenky uležet a zrát:) V takhle „rozdělaném“ pokoji tou dobou přespávala neteř s přítelem, který mi jednoho rána oznámil, že na něj v noci zaútočil obrázek. Neřekl, jestli spal hlavou pod zlatem nebo stříbrem.

Po čase jsem někde uviděla motiv klíčů a díky tomu mě napadlo lepší falešné čelo postele. Ze samolepící fólie v dekoru cihel jsem vytvořila štít domu, podobný těm, co jsou odsud vidět z okna a které se mi tolik líbí. Pevně věřím, že majitelé zachovají jejich oprýskaný vzhled co nejdéle. Štít jsem dozdobila závěsnými praporky ze stejné látky, jako má naše houpací křeslo, a ze zbytků udělala pentle na záclonu.


V oblíbeném bazaru jsem po pěti korunách koupila spoustu starých omšelých klíčů a nebyla bych to já, kdybych z nich nevyrobila, snad už pro mě typický, závěs.

Na boční stěně naproti oknu visí proutěné rámy s výplní natřenou tabulovou barvou.


Do rohu vedle okna jsem opřela starý žebřík, který jsem si vyprosila od kamaráda z Boskovic. Ještě chvíli na dešti a celý by chudák ztrouchnivěl. Stačilo ho jen natřít a použít...v mém pojetí slouží jako držák na časopisy.

Všechno barevně doplňuje látková koláž mapy, která nějaký čas zdobila jednu stěnu v obývacím pokoji. Pod ní visí na hřebících vyřazený režný pytel s nápisem České pošty, který mi ukořistil brácha, jakožto rozvážeč balíků. Momentálně je plný dek (ne bratr:)


Do pokoje jsem přidala ještě několik nezbytností, jako ručně odekupážovaný zásobník na kapesníky a domečky, starodávný bazarový telefon a dva školní notesy na zápisky hostů (nebo piškvorky, budou-li se nudit)...Bed and Breakfast servis může začít...


Z BAZARU {KOVOVÉ KOŠÍKY}...

neděle 21. června 2015


Kovové košíky jsou nepostradatelnou součástí vintage prostorů a dají se použít na všechno možné. Já jsem své dva hranaté koše sehnala ve Zlevněnce, a protože tam zaprášené ležely už asi hodně dlouho, usmlouvala jsem i jejich cenu. Nejdřív jsem si myslela, že je přestříkám na jinou barvu, ale pak se mi zalíbil jejich lehce oprýskaný vzhled, tak jsem je jen vydrhla. Momentálně je používám jako dekoraci na další dekorace:) Trefný to název.
Další košíky jsou patrové a stály necelých 50Kč. Věděla jsem, že se budou hodit „na něco“ v kuchyni, ale že budou tak krásně vyzdvihovat smaltový květináč se sukulenty od kamarádky (zahradnice), co mi je dovezla, to jsem vážně netušila...a pořád zbývá volno v horních dvou patrech...



Tady je pár krásných nápadů pro inspiraci...



1. Tak tahle oprýskaná svítidla můžu vždycky
2. Prostě dokonalé koše do dokonalé prádelny
3. Stínítko jako zeměkoule
4. Tahle dokonalost ani nepotřebuje komentář
5.  Tady na té stránce se mi líbí nejen ty zavěšené košíky
6. Jako dekorace fajn, ale jako stůl až moc nepraktické
7. Košíky se dají i lehce vyrobit z pletiva
8.  Staré štafle máme, tak ještě sehnat ty košíky
9. Co takhle designový stolek?

VÍC NEŽ TISÍC SLOV {49}...

čtvrtek 18. června 2015


Někdy se během dne jen tak zastavím...
a dívám se na dvě malé bytosti...
které se navzájem vnímají, i když si často myslím, že o sobě neví...
Bára reaguje na Lucčin pláč rozhoupáním kolíbky, podáním dudlíku, hlazením a větami typu: „Lucinko, už neplakej jo? Už stačí, neplakej...ceš dudlíček?
neváhá odběhnout od své pohádky (z první fotky je zřejmé, že u hlazení stíhá ještě sledovat monitor počítače)
Lucka reaguje na Báru v tichosti....pozoruje ji...snaží se jí porozumět...neskutečně moc jí baví sledovat, co zrovna provádí...až se někdy sama přetočí na břicho, jsem si skoro jistá, že to bude proto, aby ji neuniklo, co Bára dělá...
někdy nevěřím, že ty dvě jsou opravdu moje♥♥♥