Hodně dlouho jsem přemýšlela, kam uložím všechny ty knížky z krabic, jejichž nedůstojné uložení už mě neomlouvalo víc a víc. Pak jsem na bazaru našla dvě stejné, sto let staré, skříně za odvoz z blízkého Adamova. Krásně zdobené, tentokrát bez červotočů, bez nutnosti je brousit, impregnovat, lakovat...prostě dovézt a použít (skoro).
Mladí majitelé prý potřebují víc místa na skříně z Ikey, kam se toho víc vejde...to zcela (ne)chápu...taky máme doma showroomy z Ikey, ale neměla bych sílu se vzdát něčeho tak krásného, navíc prý po babičce...
Petr je s majitelem nadvakrát naložil na střechu auta, stejně jako tenkrát
skříň od rodičů, a zapotil se pak znovu při vynášení skříní do třetího patra. Na pomoc jsem svolala manžela od kamarádky. Zrovna se se synem chystali na cyklovýlet, tak dojel rovnou i v helmě a preventivně se tak bránil úrazu hlavy...
Petr skříně zpevnil a nechal nařezat police z masivu, které natřel teakovým nátěrem a celkově uspořádal vnitřek skříní jinak, než tomu původně bylo. Jedna skříň se závratnou rychlostí zaplňuje knižními poklady a v té druhé mám veškeré potřeby na svoje tvoření v širokém spektru od razítek po stuhy, krabičky, všlijaké věci k dekorování a spoustu materiálu, který prostě čeká, až mě to a ono „chytne“...
