PODZIMNÍ FOCENÍ NA VEVEŘÍ...ZASE...

Hodili jsme se sladěně do gala...někteří nedobrovolně...většina...kromě mě...počasí nebylo tak slunečné jako před týdnem a jako před rokem...holky nebyly v tak příjemné náladě...co už...tradice je tradice ...a taky by mohlo do dalšího víkendu sněžit...vyrazili jsme...i s drakem...kterého Bára neúmyslně zachytávala v korunách stromů...mnohem líp jí šlo sbírání lučního kvítí a kaštanů...na ty obětovala i svoji teplou ušanku...kterou tak přeplnila, že mi ji na zpáteční cestě alejí svěřila k odnosu do auta a jala se sbírat pro změnu klacky...ztratila jsem z čepky pár kaštanů...pst...ve školce je stejně pro přetlak už nechtějí...

...povinné pózóvání u dveří ke kostelíku...B. mi nechtěla podat ruce jako minule...z fotky tryská naprostá pohoda a ochota...realita zdrcené matky se naštěstí schovala...nakonec se nechala přemluvit...na dece jsem chvilku rozjímala sama, než se nám ty dvě tvrdohlavé bytosti podařilo přemluvit k rodinnému fotu...mnohem víc je zajímaly ostré balvany kolem...kde by pózovaly klidně do soudného dne...

...tak zase za rok...

...na těch balvanech...

...dalších sto tisíc fotek...

PROMĚNA PRO MĚ (N) – {DĚTSKÝ STAN}...

Když sousedi opakovaně zřeli moji vášeň v přetváření všeho starého a opotřebeného, podpořili moji vášeň v obklopování se letitými věcmi tím, že mi přes plot „hodili“ rozebranou dětskou retro postýlku. Prý, že jak mě znají, určitě ji upotřebím. Po přelakování jsem dvě kratší bočnice pověsila na zeď na balkoně, aby se na nich mohly vyjímat buxusové věnce (uvité mimochodem taky ze zbytů jejich ostříhaného keře)...dvě delší bočnice jsem uložila, k velké nespokojenosti mého muže, do sklepa, kde uzrávaly asi rok, než mě napadlo je spojit a vytvořit tak stan pro holky...

Normální Bára si hned zalezla dovnitř s hrstí plyšáků...nenormální Lucka se, jakožto rozený horolezec, rozhodla stan otestovat z výšky tím, že ho bude přelézat...Petr tudíž stan doplnil provazem, navázaným ve spodní části tak, aby se bočnice při opakovaném boulderingu nerozjely do placky....po pár týdnech stanování strhla Lucka svými výkony i Báru, a tak šplhají obě...

Pevnou látku jsem koupila za pár korun v bazaru a Petrova maminka mi ji po obvodu zapošila. Já jsem si pak ručně přišila hnědé tkalouny a dřevěné korálky, kterých mám od jisté objednávky nespočet...moje obava, že bude Lucka rozvazovat mašle, se naštěstí nepotvrdila...

...někdy mám chuť sem taky zalézt...

{ŽIVOT V BARVÁCH} UŠANKA...

Mám slabost pro pokrývky hlavy, ať už jde o klasické pletené čepice, klobouky nebo ušanky...v jedné kožešinové, dokonce s ušima, jsem nedávno viděla jednoho důchodce...na něm mi to zas tak roztomilé nepřišlo...

V bazaru jsem sehnala znovu tu stejnou ušanku a rukavice, jaké nosily holky kolem roku věku, jen ve velikosti větší, tak mám občas déjà vu, když vidím Lucku obléknutou ve stejné čepici a mikině, jako mívala Bára...

L. nic nenamítala a vrhla se rovnou do zkoušení...trochu se bojím, že jí hlava vyroste rychleji, než se pohledu na její roztomilost nabažím...

A tady něco pro inspiraci. Brala bych je všechny...i ve větší velikosti...

U téhle fotky jsem si vzpomněla na kofolu a „já už ho vidím“
Krásná práce
Hlavně ležérně
Čepka se stopkou jako stvořená pro podzimní vycházku
Chtěla bych ten proutěný šedý kočárek a outfit i pro sebe
Bambulí není nikdy dost
Jednoduše krásné
Jako z pohádky
Kéž bych uměla plést

PROMĚNA PRO MĚ (N) – {DĚTSKÁ ŽIDLIČKA}...

Stála tam takhle u taťky ve sklepě, celá pomačkaná, rozkývaná, od barevných skvrn...zaplesalo mi nad ní srdce...mám dojem, že se s ní táta loučil s dojetím...nevím, na co si teď bude stoupat, když bude potřebovat vyměnit žárovky...každopádně jsem mu slíbila, že ji zrestauruju za něj a že ji budou holky používat a že se u nás bude skvěle vyjímat a že ji prostě nutně potřebuju a že....takže: Petr mi zatmelil odchlípnutou část sedáku, já židličku během jednoho odpoledne s holkama na zahradě přešmirgovala a pak jsem ji přetřela bílým Balakrylem, který jsem hned stírala hadrem...výsledkem je židlička alá vintage, hodí se k nám (všem, hlavně ke mně), holky na ní sedají rády, Petr ji možná zužitkuje i na nějaké ty žárovky a konečně vystrnadila tu kovovou náhražku od Vietnamců...té se totiž po jednom z Lucčiných akrobatických náletů propadlo dno chvíli před dokončením náhradnice...jako by(ch) to tušila...

Látkovou panenku darovala Báře moje mamka...je ručně šitá jakousi šikovnou paní. Jediná panenčina nevýhoda je, že nám jaksi pelichá a ztrácí svou bohatou kštici...i přes to, že ustavičně vysávám vlasy, si Bára prosadila, že v obýváku trochu pobude, protože by jí nahoře bylo smutno...tak tak...ještě, že si Barča přeje k Ježíškovi vysavač...prý růžový...

VÍC NEŽ TISÍC SLOV {76}...

Svatováclavský program tentokrát vymýšlel Petr...prostě a jasně se zeptal holek, co chtějí dělat...

...takže jsme ráno zajeli na rumiště nasbírat celou náruč divokých květin a šípků, pak popojeli mezi kaštany, aby bylo zase co přinést do školky, strávili jsme nějaký čas na hřišti, pak doma dvě hoďky odpočívali po dávce francouzských brambor, co nám otec rodiny uvařil...pak zajeli koupit nutné helmy (Báře vyrostla hlava a Lucka by bez ní nemusela při své nepovolené rychlosti na motorce přežít)...v Decatlonu si holky vypůjčili tříkolku a kolo s přídatnými kolečky, za hodinu tu projeli snad každou z uliček a podařilo se jim dokonce nikoho nesejmout...pak jsme zastavili na zvířecí farmě, kde Bára s radostí podstrčila jablečný ohryzek těhotné koze...

...nestihli jsme jediné...vypustit draka z kufru auta...a myslím, že náš živitel pro ten nedovršený harmonogram skoro ukápl slzu...

...na příštího Václava musí nastat minimálně uragán...to se to pak bude pouštět....