Z BAZARU {RECY VĚCI}...

V bazarech nakupuju ráda nejen nábytek a doplňky, ale i oblečení. Mám takhle radost prostě trojnásobnou...jednak protože neutratím moc (pokud ovšem nenarazím na zlatou žílu a nedoluju a nedoluju a dol...), za 2) protože prakticky pokaždé narazím na něco retro-vintage-oldschool originálního a protože za 3) zužitkuju něco, co už druhému překáželo a má to svůj příběh...Jsem opojená už samotným hledáním a většinou to dopadá tak, že když sháním něco konkrétního, koupím naprosto jinou potřebnost...když je to přes internet, nemá to moje hledání pokladů takové grády, pokud se dostanu do kamenných obchodů, oči mi svítí jako baterky:)

...celá naše rodina je reklamou na znovuvyužitelnost (kromě Petra, ten si jednou za 10 let zainvestuje do dražšího oděvu, aby mu to pak vydrželo na další desetiletí...za pravdu (ne)lze se zlobit?:))...ráda věci doma pak i dotvářím...na klobouky pro holky za pár kaček jsem přišila květiny z kanýrové látky ze starého lustru...zakrývám díry na tričkách všemožnými záplatami, razítkuju, abych ukryla skvrny (tohle je zase nutnost, tak si ji zpříjemňuju výsledným vzhledem)...přišívám veselé knoflíky jen tak pro radost...zástěrku do dětské kuchyňky jsem vytvořila ze starých kraťasů už ani nevím jak...a to všechno ručně...kdybych měla a u-měla s šicím strojem, bojím se, že bych se od něho neodtrhla, protože u nás je pořád co přešívat, přišívat, vyšívat, šít!!!...zašívat SE...to by mi taky šlo výtečně...hlavně po těch bazarech...

...žádná z věcí na fotkách nestála (některá před mým zásahem) víc než 50 Korun Českých...

HUSÍ SLAVNOSTI V BOSKOVICÍCH...

Rychlé výjezdy a akce bývají fajn, obzvlášť když jde o Boskovice...všichni jsme si to i přes davy místních a turistů užili...prošli výstavu drobného zvířectva, kde byla k dispozici i prázdná otevřená klec, kdyby se chtěl někdo náhodou zbavit zlobivých dětí (možná by se tam vešel i větší kousek typu tatínka:), o kus dál si holky v rychlosti nakreslily obrázek a pohladily ovce (taky v klecích), koupili jsme si tradičně perníčky od n(v)esmírně šikovné paní, co je přímo vedle stánku nádherně zdobí, v letním kině si poslechli kapelu Jelen, Lucka si během koncertu několikrát vyšlápla zaplněnou tribunu (já tím pádem taky), Bára si užívala poslech, vrtěla se do rytmu a vděčně na nás hleděla, že jsme ji konečně taky někam „vytáhli“, nasbírali jsme pár kaštanů, holky spořádaly každá svou minivánočku, B. tentokrát nespadla do kašny, ale rozryla kočičí hlavy svou hlavou...odnesl to nos a horní ret, Jáchym se asi čtyřikrát ztratil v davu, Běla jen jednou, nedali jsme si nic husího, stihly jsme si s Lídou „odběhnout“ na bazarovou burzu do Letovic, já si v neděli ráno „odběhla“ na povinnou ATB infuzi do Brna, Lídu postihla díky sobotní propařené noci otrava alkoholem, takže neděle byla skoro o nicnedělání, stejně pršelo a tak jsme koukali na pohádku o Munovi

Je to zvláštní, ale tady má člověk pocit, že i když vlastně nic nestíhá, mnoho dělá...nebo nic nedělá a mnoho stíhá??

PIKNIK V BJÖRNSONOVĚ SADU 3...

Jsem zvědavá, kolik pikniků letos do zimy ještě stihneme. Takhle krásné babí léto v Brně nepamatuju a pro mě za mě, mohlo by trvat klidně do prosince. Lucka mi výjimečně usnula už v 10 dopoledne, asi na tu dávku všehochuti potřebovala dobít energii...díky tomu jsme nemusely pospíchat domů a užily si piknikový oběd v bistro stylu s několika chody...

FITMAMI POBYT V UNČÍNĚ...

V Unčíně na Vysočině jsem s dětmi strávila krásné tři dny...o odpočinku nelze mluvit, kromě nás si fitmami víkend užívalo dalších deset maminek s dětmi ve věkovém rozmezí od 10 měsíců do 5 let a dva tatínci, kteří pobyt pojali jako částečně rodinný a nenásilně přerušovali dámskou vlnu...zabrali jsme celý penzion a bylo to slyšet... každému jeho vlastní potomstvo dávalo zabrat v jinou dobu, jindy se děti domluvily a řvaly na celý kraj Vysočina sborově...prostě není nad to zjistit, že děti, o nichž není vědět, neexistují...

Zvládly jsme odcvičit 4 hodinovky, výlet na rozhlednu Karasín a na zříceninu Zubštejn, užily jsme si dva večery s vínem, pivem a Aperolem poté, co děti usnuly...rozchod do postelí následoval u každého jinak, donutily nás všudypřítomné chůvičky, ve kterých to začlo podivně brečet...Bára se stihla zranit pádem na kolena, přišla mi to sdělit až za hodinu...že ji ty krvácející kolínka prý bolí a to jsme ještě nedesinfikovali, pak nás bylo teprve slyšet do Brna! Zatěžko ji bylo i oblékání pyžamkových kalhot, venku mezi smečkou dětí se proměnila v nadopovanou neřízenou střelu...

Cesta zpátky domů byla snad ještě výživnější, první část blinkala v autě do sáčku (převážně broskvový džus, který před jízdou vypila)...na kratší zastávce se k zřícenině doslova projedla ostružinami, aby je následně zase vrátila do matičky země při druhé nucené zastávce u krajnice...Lucka se nenechala zahanbit, sváděla ukrutné boje o svojí motorku, ale naštěstí jsem ji dovezla bez úhony, jen unavenou a s nudlí u nosu...

Tatínek se po návratu podivoval, co jsem tam s nimi prováděla...když byl s Bárou na Apaluše on, vrátil ji v naprostém pořádku, jen ve stejném oblečení, v jakém odjela a obohacenou o chuťovou informaci jménem kofola...no, holt každý má slabiny jinde, že?

VŠEMI SMYSLY (PO LÉTU(JEME)) {20}...

Léto jsem zakončila zvláštně...další z mnoha pozitivních výsledků boreliózy v krvi...poslední prázdninový den mi ambulantně odebrali lumbální punkcí mozkomíšní mok a po dvou hodinách ležení mě propustili domů...kde jsem pokračovala v horizontalitě...den poctivě, druhý den méně poctivě a další bych poctivost znásobila, ale už se nedalo tolik zachránit a do hlavy se mi na týden nastěhovali datlové...utlumit jejich tlukot se dalo zpočátku jen vleže, pak už skoro vůbec...možnost celodenního povalování jsem mohla provozovat díky tchánovi, který mě přijel nahradit v denní péči o děti, když byl Petr v práci...

I když by se zdálo, že jsem kromě čtení, sledování filmů, zírání do stropu, zírání na hemžící se děti a telepatické vyhánění ptáků z hlavy vlastně nic nedělala, zjistila jsem spoustu důležitých věcí:

1) Děda je nenahraditelný! S holkama byl na 200%, a když se přistihl, že jen na 199%, zrychlil! Svěřil se nám, že se bojí, aby nepřekážel!!!! Pravděpodobně musel zapomenout, jaké to je, když výchovu a venčení dětí někdo převezme! Díky dědo!

2) Petr uvařil guláš, vykopal zlatý déšť na zahradě, trávil čas s holkama doma i venku, koupal, přebaloval, vysál celý dům, pořád se ptal, co má ještě udělat!! a měl u toho navíc výbornou náladu!!! Asi budu muset být mimo provoz častěji...

3) Jak dokážu být extra rychlá a provozovat hned několik činností najednou, dokážu i zpomalit, a to dokonce hluboko pod úroveň hlemýždě...a pak se nemůžu rozlézt...a pak si říkám, kam bych lezla vlastně...

Poslední dobou...

jsem se dívala: rozkoukali jsme s Petrem Hry o trůny...když mi ve třetí sérii zabili moje nejoblíbenější hrdiny, zaklela jsem, že už tu tyranii nechci vidět...nevydržela jsem...už jsme v páté sérii!!!
…………………………………………………

jsem ochutnala: Semínkové krekry od kamarádky, recept uvádím, protože za to rozhodně stojí

Smíchat 30g černého sezamu (černý sezam lze nahradit lněným semínkem), 30g bílého loupaného sezamu, 60g slunečnicových semínek, 120g hrubé kukuřičné mouky (nebo polenty),7g chia semínek, 50ml kvalitniho olivového oleje, lžičku soli a zalít to 250ml vroucí vody. Dobře promíchat, vlít a rovnoměrně rozvrstvit na plech pokrytý pečicím papírem. U(po)hladit dlaní. Péct 55 min na 160 st, rozlámat a znovu naskládat na plech rozlámané kousky, které dát znovu zapéct na 200 st asi na 2-3 min max. V závěru hlídat, ať se to nespálí na uhel.
…………………………………………………

poslouchám:  ty datly v hlavě??
…………………………………………………

mi chybí: pocit, že jsem zdravá, funkční, výkonná, nebolavá...tak nějak aspoň jako v 15 letech, případně možná i „stav před dětmi“ by stačil
…………………………………………………

čtu: Dítě školkou povinné 1 a 2 , Inkontinentní delfíni od M. M. Cabicara - doporučuju jen, když máte děti...tak nějak se to líp „prožije“:), Nezlomený od Laury Hillenbrand – silný příběh, historická biografie, 1 s *, Mami, nečti to! od Kristýny Paulíkové – náhodný kamarádčin kup, který stojí za přečtení, Lymeská borelióza – Petr Bartůněk a kolektiv (třeba mě pocit, že vím, co vím (a nevím) ještě v léčbě někam posune??) a taky po částech Balkon k nakousnutí od Alex Mitchellové – až nastuduju a zrealizuju, jsem zvědavá na množství úrody na našem balkoně a dvorku...
…………………………………………………

nemám ráda: přijde jenom mně, že nás napadli Elzy a Mimoňi??
…………………………………………………

mám ráda: letní září, moje židenické sousedky s dětmi (jedna dobrá duše, která ví, mi darovala starou stojací lampu bez stínítka, kterou chtěl její manžel vyhodit), Lucky „mluvení“, které začíná nabírat vtipné obrátky, naše nově zrevitalizované hřiště (už bylo na čase) pět minut od domu, nově objevené bistro na Cejlu s názvem Žádný cukrbliky, název dokonale zapadne do zdejšího koloritu a mám velkou radost, že někdo otevřel fajn podnik v našem kontroverzním „Bronxu“, kde většina kaváren pozvolna zaniká...