Menu

Domu Inspirace Rodina Recepty O mně Menu

PROMĚNA PRO MĚ (N) – {SMALTOVÝ KBELÍK}...

sobota 27. prosince 2014


Mám už jen jednu babičku...je hrozně moc skromná a to až tak, že nádobí odjakživa myje jen jednou za den ve stojaté jarové vodě a oplachuje v dalším plastovém umyvadýlku s vodou studenou, záchod splachuje vodou zachycenou při mytí rukou a co si pamatuju, topí si jen v jedné místnosti, kam se samozřejmě musejí vždycky zavírat dveře, aby drahocenné teplo neupláchlo. Nikde jinde jsem nezažila takovou zimu v ložnici, jako u téhle podkrkonošské babičky...v péřových duchnách jsme se naštěstí ale vždycky rychle zahřáli.

Poslední dobou má nutkání zbavovat se svých věcí, které ale za žádnou cenu nechce vyhodit. Dobrovolně jsem si odvezla jen několik utěrek, starý smaltový pekáč na kuře a dva smaltové kbelíky, které dozajista pamatují i její dětství. Jsem ráda, že pár takových kousků bude u nás doma a já si při pohledu na obyčejný kyblík vždycky vzpomenu na ní. Jeden z nich jsem pořádně vydrhla a permanentní fixou z něj udělala francouzský „vintage“ kousek. Ispiraci jsem našla na tomhle webu a podle vzoru od ruky text přepsala. V létě by ho mohla zdobit nějaká fajn květina a v zimě zase vánoční dekorace, třeba stromeček jako právě teď...


JEDNO VÁNOČNÍ...

středa 24. prosince 2014

...přání jen toho nejlepšího do nového roku...o svátcích tu největší pohodu u pohádek, cukroví a svařáku...já mám pro letošek napečeno, že nevím, kdo to se mnou bude konzumovat...svátky budou asi na blátě a tak si svátečním likérem z ledových kaštanů polévám zmrzlinu...stále čekáme, až nám vykvetou větvičky barborek, kterým se i přes jarní teploty nějak nechce...

Nemohla jsem se nějak rozhodnout, které z vánočních přání je lepší. Nakonec jsem emailem rozesílala to „studenější“, které navodí zimní náladu přece jen o trochu víc...Bára zavolala nejdřív Ježíškovi (ale vlastně do sluchátka pozdravila babičku), pak vyzvala k akci i Lucku v břiše, pohoupala se na červeném sobovi, který s námi bydlí už třetí Vánoce a to, že vlezem do mikulášských pytlů napadlo samozřejmě maminku, protože pro tatínka není lepšího dárku než my 3!

Tak šťastné a veselé.



VÍC NEŽ TISÍC SLOV {37}...

neděle 21. prosince 2014


Připravuju těsta, chladím, válím, vykrajuju...
netrvá dlouho a Bára si přisouvá schůdky...
chvíli mě pozoruje...
dotýká se lepkavého těsta...
bere první vykrajovátko...
a pak ho nedá hodinu z ruky...
povídá mi:“Maminko válej placku...“
a tak rozvaluju a přisouvám kousek před ní...
těsto máme všude, ale Báry zářící oči za to určitě stojí...

VÍC NEŽ TISÍC SLOV {36}...

pátek 19. prosince 2014


Babička si hraje s Bárou...
objevily barevné tkaničky z jedné knížky...
uvázaly culík blonďaté panence...
a pak si je zapletly do vlasů...
Bára je na vrcholu radosti, když se vidí v zrcadle...

O několik dní později zdobím okno pletací přízí s bambulkami...
ustřihnu ji kousky na hraní...
v mžiku je má na hlavě...
a dožaduje se zrcadla...
a babičky...

PROMĚNA PRO MĚ (N) – {OŽIVENÍ TŘÍ BAZAROVEK UBROUSKEM}...

úterý 16. prosince 2014


V Brně v Husovicích proběhla zajímavá akce, při které se dalo hrabošit ve velkém skladu plném bazarových věcí. Pro někoho = staré harampádí. Pro mě = úžasné staré nostalgické kousky.

Poprvé jsem jela „hrabošit“ s Bárou. Ta si v nepořádku našla rychle panenku z dob našich prababiček a byla chvíli v klidu...pak si ji pro jistotu Petr odvedl, protože prostředí opravdu není baby-friendly. Odvážela jsem si několik bílých dezertních talířků s vlnkou po okraji, dřevěný stojánek (na cokoli), figurku jelena (na vánoční dekoraci), dva ratanové klepače na koberce (na dekorace obecně), staré dvouramenné váhy ve stejné krémové barvě jako má naše trouba a lednice (momentálně je na jedné misce aloe vera ve smaltovém hrníčku a na druhé velká šiška a svíčka), glóbus (ten nemůžu nechat nikde a za žádnou cenu!) a 2 staré keramické formy na bábovku.

Podruhé jsem vzala auto a hodinu a půl si užívala naprostou volnost ve výběru, kdy jsem se nemusela strachovat, že Bára někde zakopne a narazí se na bedny se „vším možným“. Ve velkém proutěném koši jsem si pak odnášela starou dřevěnou lampu (kterou NUTNĚ potřebuju do ložnice), další formu na bábovku (kterou jsem musela doslova vylovit zaházenou „vším možným a nemožným taky“), kovový stojánek (třeba na muffiny), klasické babiččino koště (na dekorace), skleněnou láhev ve tvaru Eiffelovky (která se přidala k většímu eiffelovkovému držátku toaletního papíru v naší koupelně), háčkovanou dečku (? prostě jsem ji zase NUTNĚ potřebovala no) a dvě skleničky na víno (další praktická věc do domácnosti). Konečnou cenu jsem usmlouvala na poloviční, takže radost byla hned dvojnásobná. Petr mi ji trochu zmenšil, protože se z blešákových kousků radoval asi tak o 99,9% míň, no ale co už, až uvidí stát jelena (kterému jsem mezitím pozlatila jeho paroží) na poličce mezi vánočními svíčkami, třeba se jeho nadšení o 99,9% zvětší:)

Dřevěnou krabici se třemi přihrádkami, hliníkový nosič na mléko a velkou kovovou nádobu (sídlí v ní naše houpací závěsné křeslo, když zrovna není zavěšené) jsem potřebovala nějak osvěžit. Kamarádka se mi zrovna trefila do tvořícího tématu a dovezla mi překrásné ubrousky, které se na to přesně hodily. Stačilo pak lepidlo na dekupáž, malý štěteček a bílá podkladová barva, kterou jsem před tím přetřela dřevěnou bedýnku.

PS: díky Katy