Pořád se mě drží tradiční červená barva, která jde krásně dohromady se zlatou, bílou a zelenou. Miluju nostalgické slaměné ozdoby a romantické baňky a hromadu světýlek kolem. Takže jsem jedno dopoledne vytáhla obří krabici, do které jsem shromažďovala nové dekorační přírůstky už několik týdnů, a tahala z ní ozdoby, dokud tam nějaké byly.
Do velkých rámů v obýváku jsem na silon zavěsila umělé věnce a vdechla jim trochu Vánoc s pomocí červeno-bílé folklórní látky, kterou jsem rozstříhala do rozměrů širokých stuh. Ty jsem pak použila i na okno a kazetový botník v chodbě. Kovová odhalená konstrukce lustru v chodbě se přímo nabízí k rozveselení, takže jsem ji taky nezklamala.
Po stranách širokého okna se krásně vtěsnaly červené papírové hvězdy z Ikey, které u nás svítí sotva se venku šeří. Na parapetu na kolemjdoucí vykukují tři stromky v bílých krajkových květináčích. A proutěný lustr se proměnil ve vánoční s pomocí několik červených srdíček a mašlí.
K dekoraci se nabízela i naše francouzská komoda, na kterou jsem položila patrový tác z bazaru, který jsem přetřela na bílo, dvě sklenice od okurek jsem nadekupážovala ubrouskem s vánočním motivem a vložila do nich svíčky, tři polystyrenové „stromky“ stačilo přestříkat červenou barvou a připíchnout na ně bílé látkové hvězdičky a bazarového soba snad za 10Kč jsem „obělila“ a paroží mu „zazlatila“. Pak už stačilo několik hvězd kolem, zapálit, rozsvítit, kochat se....
V jídelně jsem na stůl položila adventní věnec a vyměnila obrázky v rámech.
V kuchyni nám okno zdobí svítící hvězdy a „sněží“ bambulková pletací příze...někdy sněží i Bára, protože si ustřižené kousky věší na hlavu...
V chodbě nechybí dva věnce na dveřích. Jeden uvnitř, druhý venku.
Podél schodiště jsem na ramínkách vyměnila podzimní fotky za nostalgicky vánoční a do mezipatra usadila malý vánoční stromek do smaltového kbelíku po mojí babičce. Vešly se do něj i proutěné klepače na koberce z bazaru, které stačilo jen trochu převázat mašlí. Vedle toho všeho stojí nezbytné bazar koště, kterému jsem zlatou barvou přestříkala původně modré plastové uchycení koncové části. Náš soused na můj počin z terasy tenkrát pobaveně prohlásil, že čarodějnice už přece byly (když viděl soba, tak pronesl něco ve stylu „...mé zlaté parohy kam mě to nesou...“) No myslím, že ho budu bavit svými výtvory ještě dlouho:) Do druhého rohu mezipatra pak dva pytle pro mikulášskou nadílku, na okno svíčky a šišky z naší borovice a na zábradlí hvězdy a vánoční výzdobu považuji pro letošek za hotovou.
Poslední dobou…
jsem se dívala: na Barčinu zručnost při vykrajování cukroví, popravdě mě tahle naše malá pečící souhra až dojímá
…………………………………………………
jsem ochutnala: kromě úlomků nepovedeného cukroví, které jsem s chutí zlikvidovala, ještě potají ujídám Bářiny čokoládové figurky od Mikuláše
…………………………………………………
poslouchám: doporučuju nostalgické vánoční songy od Michaela Bublé a taky u Jamieho Culluma se dobře peče
…………………………………………………
mi chybí: kam ty másla, vajíčka, mouky, ořechy a cukry pořád mizí????
…………………………………………………
čtu: vzhledem k třítýdennímu zánětu průdušek a domácí uzavřenosti před okolím jsem nakoupila spoustu časopisů s vánoční tématikou a postupně si představovala, až fotky bezchybně nazdobeného cukroví proměním ve stejně vypadající hmotné výtvory a naplním jimi krabice na balkoně...
průdušky mě chytly snad po 20 letech, , tudíž si nepamatuju, jak může člověk rozbolavět neustálým kašláním...pronesla jsem dokonce větu:“To jdu radši rodit“...udělalo se mi po třech týdnech líp – beru zpět
…………………………………………………
nemám ráda: všudypřítomný chaos v centru Brna před Vánoci, o Mikulášovi se na náměstí nešlo prorazit ani svým tělem, natož kočárkem...nekonečná fronta na bramborák nám na něj zkazila chuť a peruánští indiáni (ze kterých byla B. stejně nadšená jako z čertů) nám tak nějak nezapadali do vánoční nálady...shodli jsme se, že zasněžená, rozvícená a hlavně jakákoli vesnička s čerty by byla daleko větším zážitkem...
…………………………………………………
mám ráda: Báry nadšení, když se mnou válí těsta na cukroví,vykrajuje do nich tvary a při každé nové hvězdě mi hlásí:“Další hvězdička maminko bude....a další hvězdička bude....jéééé a další...maminko dívej...“
…………………………………………………
jsem se dívala: na Barčinu zručnost při vykrajování cukroví, popravdě mě tahle naše malá pečící souhra až dojímá
…………………………………………………
jsem ochutnala: kromě úlomků nepovedeného cukroví, které jsem s chutí zlikvidovala, ještě potají ujídám Bářiny čokoládové figurky od Mikuláše
…………………………………………………
poslouchám: doporučuju nostalgické vánoční songy od Michaela Bublé a taky u Jamieho Culluma se dobře peče
…………………………………………………
mi chybí: kam ty másla, vajíčka, mouky, ořechy a cukry pořád mizí????
…………………………………………………
čtu: vzhledem k třítýdennímu zánětu průdušek a domácí uzavřenosti před okolím jsem nakoupila spoustu časopisů s vánoční tématikou a postupně si představovala, až fotky bezchybně nazdobeného cukroví proměním ve stejně vypadající hmotné výtvory a naplním jimi krabice na balkoně...
průdušky mě chytly snad po 20 letech, , tudíž si nepamatuju, jak může člověk rozbolavět neustálým kašláním...pronesla jsem dokonce větu:“To jdu radši rodit“...udělalo se mi po třech týdnech líp – beru zpět
…………………………………………………
nemám ráda: všudypřítomný chaos v centru Brna před Vánoci, o Mikulášovi se na náměstí nešlo prorazit ani svým tělem, natož kočárkem...nekonečná fronta na bramborák nám na něj zkazila chuť a peruánští indiáni (ze kterých byla B. stejně nadšená jako z čertů) nám tak nějak nezapadali do vánoční nálady...shodli jsme se, že zasněžená, rozvícená a hlavně jakákoli vesnička s čerty by byla daleko větším zážitkem...
…………………………………………………
mám ráda: Báry nadšení, když se mnou válí těsta na cukroví,vykrajuje do nich tvary a při každé nové hvězdě mi hlásí:“Další hvězdička maminko bude....a další hvězdička bude....jéééé a další...maminko dívej...“
…………………………………………………
